Jako nepoučitelný jsem si asi tři týdny po Kunraticích dal běh lyžařů v Senohrabech – když už tam bydlí a podílí se na organizaci kamarád Jirka, cítil jsem povinnost akci podpořit. Kross na 8km jsem sice od začátku považoval za dobrodružství, ale co už … “copak chceme žít věčně?” V každém případě jsem po týdnu s rýmou cítil, že pořádné vypocení tělu rozhodně pomůže 🙂 První překvapení na mě čekalo večer před závodem, když jsem zjistil, že nejsem přihlášen i když jsem do té chvíle byl přesvědčen o opaku … ale volným míst bylo dost, takže jsem vyrazil na “registraci na místě”. Další nemilé překvapení byl déšť, který od rána pršel – na trati se docela podepsal.

Protože jsem jel na registraci na místě, musel jsem dorazit do 11:30 a start byl až (můj 13:48) – takže po získání čipu a čísla jsem se rozhodl projít si trať – nové maratonky mají ještě jakž-takž vzorek, tak jsem šel v nich a trochu jsem věřil, že v nich i poběžím. Ale bakno na trati mě rozhodně přesvědčilo vzít si trail “zetorky” – na několika místech bylo takové krázné jílové bahýnko, které klouzalo jak na ledě. Kdyby nebylo bahna, tak trať je super – sběhy, výběhy, rovné pasáže, lesní cesty, pěšinky – pořád se to střídá, skrz krátká údolíčka i po širokých cestách … prostě super trať, kde se běžec nenudí. Díky bahnu pro mě hlavně sběhy byly hooodně náročné. No v každém případě jsem zpět na startu zvážil, že se jdu přezout – doběhl jsem k autu, počkal až se přiblíží start (mezitím se znovu rozpršelo) a vyrazil. Kolega mi dokonce nedal před startem ani koláč, abych se neunavil před závodem (to si ještě vyříkáme) … takže jsem spolu s dvojicí spolustartujících (start intervalově po 20s trojice) vyrazil. Během prvních dvou kilometrů mě dohnala trojice “vlčáků” a naopak jsem předběhl x lidí – bylo vidět, že rozdíly jsou veliké a při běhu dolů jsem viděl, jak ztrácím … naopak do kopců jsem předbíhal v pohodě ostatní. Trochu jsem zaváhal kolem 4-tého kilometru – bahno za potokem bylo opravdu výživné, ale pak už se běželo celkem dobře, spíše mě překvapil závěr – poslední 2 km utekly strašně rychle a celkem jsem cítil, že “jsem dobře rozdýchán a mohl bych pokračovat” … no nic, příště asi začnu zrychlovat dříve.

Takže uvidíme za rok, jestli bude podobné bahýnko, nebo trochu tvrdší trať, ale v každém případě tento kross doporučím – sice hodně běžců, ale příjemná atmosféra a krásná trať … 8km je tak akorát. A pokud máte malého běžce, závody jsou i pro děti (letos měla Klárka bohužel vystoupení, takže zpívala v Jesenici – tam jsem ostatně hned po závodu prchnul).