Běh Lipovou Alejí

April 13, 2010 by · 3 Comments
Filed under: Sport 

Dalším během v kalendáři je “Lipová Alej” v Nymburce – desítka a to zatraceně rychlá. Pokud si někdo chce udělat rekord, doporučuji. Naprosto bez převýšení, velmi zajímavá trať v hezkém prostředí nymburského poloostrova je to příjemný běh uprostřed jara. Jako bývalý nymburák mohu vždy s trochou nostalgie zavzpomínat na střední školu a potkám tu většinou i pár přátel/známých … jen už většinou vodí malé děti/tlačí kočárky. Ostatně běží se i kolem restaurace, kde jsem slavil svojí promoci “Na Ostrově”.

Oproti jiným běhům je to něco mezi okruhy a tratí tam-zpět. Startuje se na dráze, dva a půl oválu a následně tři velké, skoro 3-km dlouhé okruhy po Rémě (asi žádný nymburák by neřekl Remanenci) a mezi domky zpět do lipové aleje, po které je běh pojmenován, třetí okruh pak zahnout znovu na ovál a po jednom a půl oválu cílová rovinka. Hlavně po ostrově a lipovou alejí je to krásný běh jarní přírodou. Tento rok byla sice zima, ale pro běh to bylo téměř ideální počasí – k velkému štěstí nepršelo, přestože to od rána vypadalo všelijak.

Po dlouhé době jsem zaběhl slušný čas – i když je to dáno především tratí – tady se prostě pomalu běžet nedá, ale potěšující (a zároveň divné) je zjištění, že problém je “v hlavě”. Opět jsem začal asi po čtyřech km zpomalovat a měl pocit, že mi to neběží. Dva kilometry jsem se trápil, než jsem si řekl, že se nedá nic dělat a musím to doběhnout – a najednou jsem opět zrychlil o 5-10 s na kilometru a doběhl v pohodě … v závěru sice opět bez finiše, ale s pocitem, že dalších 5km by nemělo být problém. Vůbec netuším proč, ale běhám letos jako mátoha a bez chuti se pořádně na trati “vyšťavit”. Částečně mám proti loňsku méně natrénováno (přeci jen delší zima), ale hlavně mám pocit, že pořád něco bolí – šlachy, koleno, bederní páteř. Tak uvidíme za dva týdny – dvacítka v Kolíně bude jiná výzva 🙂

No a pomalu se blíží sezona triatlonů … takže vzhůru i na kolo. Sportu zdar 🙂

Share

Když muži žehlí …

April 6, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Život jako takový 

I když k tomu titulek svádí, nebudu zde psát o moderním životě a novém dělení/nedělení prací na mužské a ženské. Nečekejte ani rady “jak vyžehlit límečky u košile”, ani doporučení, jak se žehlení vyhnout. Sice si neodpustím doporučení všem klukům, aby se žehlit naučili, protože v samostatnosti a ve schopnosti žít si za své a na své, IMHO je největší síla a zároveň je mohu uklidnit – zvládne to většina holek tzn. nic na tom není. Nejjednodušší postup je požádat maminku (nedoporučuji přítelkyni – hrozí, že se bude předvádět), aby vás to naučila – jí to potěší a vy se naučíte něco co vám někdy v životě může pomoct.

Nicméně zpět k žehlení, které jsem měl na  mysli – žehlení lyží. A tady budu naopak tvrdit, že to je činnost, kterou v 98% vykonávají kluci. Ostatně ono fandovství a správný sportovní zápal je možná právě trochu odraz toho klukovství a bláznovství, které holkám v jejich praktičnosti často chybí. Takže vzhůru na lyže – a to obojí, sjezdovky i běžky. Možná si spousta lidí poklepe na čelo “vždyť je po sezoně”. Ano samozřejmě, že je po sezoně – a proto, aby se dobře lyžovalo i v té příští na stejných lyžích je vhodné se o ně trochu postarat. Pokud se někdo podívá na skluznici a zjistí, že je “chlupatá” – fakt nevím jak to lépe nazvat, ale prostě z ní lezou takové vlásky skluznice, je to právě proto, že jste se na to v minulých (po minulých) sezonách vykašlali a skluznice vyschla. Vosk totiž neslouží jen pro zlepšení skluzu, ale také pro ochranu skluznice a její “zalepení” proti vysychání. Vosk totiž zateče do oněch mikroskopických (o jak to zní vznešeně a vědecky) trhlinek a zacelí je. Takže jak na to:

  1. Smývačem vosků řádně omyjeme (vytřeme hadrem) skluznici a odstraníme zbytky vosku – hlavně na běžeckých lyžích. Pokud je vosku hodně – např. klistr ještě z loňska – stáhneme největší vrstvu škrabkou.
  2. Naneseme sjezdový vosk (pro znalce glider) – dost se doporučuje nějaký měkký – třeba žlutý swix a to ve vrstvě – klidně ho přiložíme k žehličce a pokapeme skluznici – ne celou, ale pár kapek určitě neuškodí.
  3. A žehlíme – existují žehličky speciálně na lyže, klidně si je kupte, ale stará žehlička z bazaru (koupil jsem za 50 CZK) poslouží podobně – teplota někde mezi “jednou a dvěma tečkami”. Upozorňuji, že žehlička by měla na vosku “plavat” – pokud drhne, je vosku málo a přidejte. Jemně tedy zažehlíme pomalými tahy, aby se vytvořila vrstvička na celé ploše – žehlíme pomalu a trochu se vracíme – vosk postupně zatéká do spár. Je docela fajn nechat před procesem lyže na slunci – jsou ohřáté a vosk má tendenci zatéct hlouběji.
  4. Po skončení je můžeme uložit – nejlépe položit skluznicí nahoru na dva špalíky, případně viz odkaz na sport servis Montana na konci – tam je doporučení.
  5. Pokud chcete konkurovat L. Bauerovi, tak vězte, že jemu už teď připravují lyže na další sezonu – vosk vykartáčují, znovu nanesou a ve speciálních ohřívacích vacích nechávají zatékat dále do skluznice – tento postup přes léto opakují několikrát. Nevěšte hlavu, není to nutné a pokud už si to chcete zkusit, žádné speciální vyhřívací vaky nepotřebujete – stačí vosk stáhnout škrabkou, vyleštit mosazným kartáčem (prodává se na lyže ve sportu) a nanést znovu vosk – vyhřívací box spolehlivě nahradí autobox na lyže dejte ho na slunce a lyže do něj – v létě bude vevnitř přibližně teplota doporučená profíky – stačí dva tři dny nechat ležet na zahradě a jste za profíka. My normální se na to vykašleme – to 1% skluzu nám za to nestojí 🙂
  6. Na začátku nové sezony je třeba vosk stáhnout škrabkou – na lyže a následně vykartáčovat viz bod 5 – odstraní se přebytečný vosk a kluznice je připravena na nové výzvy.
  7. Pokud si to chcete zjednodušit, zajděte do ski-servisu, udělají vám to tak za 300 včetně nabroušení hran 🙂 ale my staromilci si s tím rádi pohrajeme.

Takže já jsem dnes žehlil … a s mimořádnou radostí, protože je to příležitost zavzpomínat si na sezonu právě proběhlou a těšit se na sezonu příští.

Skol

Jiný popis jsem již uváděl na stránkách Sport servisu Montana (sekce zajímavosti).

Share

Pečeská desítka – běh s historií

March 15, 2010 by · 2 Comments
Filed under: Sport 

Tento víkend (13.3.2010) se běžel již tradiční běh “pečeská desítka”. Za posledních 19 let jsem vynechal asi dvakrát, takže již mohu tvrdit, že jsem, v podstatě, inventář závodu. A protože jsem jich už pár běžel, mohu i srovnávat, jak se tento závod vyvíjel. Už asi málokdo si pamatuje start cca 50-ti běžců, kroužících po parku (děje se na podzim při “rodinném běhu”) – bylo to fajn, ale stávající počty už to prostě neumožňují. Byla to doba přihlašování se u stolku ve škole a převlékáním venku. Poslední dva ročníky se počet běžců dostal přes 350 a organizace již vypadá zcela jinak. Je to stejný a přece jiný závod než před těmi 19-ti lety. Organizaci a to za všechny ročníky musím pochválit – nepamatuji, že by nastal větší problém a to je u tolika ročníků skoro neuvěřitelné – na lidech je vidět, že se na závod těší a že ho připravují jako tradici a jako “svojí” událost, na kterou jsou hrdí. A to od registrace přes lidi kolem trati až po paní, které na konci rozdávají (skoro bych se vsadil) doma pečené buchty a hroký čaj. Kdo to nezkusil, nepochopí, kolik lidí je třeba pro organizaci takového závodu a kolik času je to stojí.

Nicméně jaký byl tento ročník? Asi se s většinou shodnu, že náročný – prvních 5km vítr v zádech a pak “skoro zastavení se”. Těch pět kilometrů zpět, pokud se nestřídalo ve skupině, bylo náročných. Teplota byla naštěstí snesitelná a nepršelo, jinak by to asi byl jeden z nejnáročnějších ročníků, které pamatuji. Sám za sebe jsem opět zjistil, že každý rok je znát a malinko více to bolí. Letošní zima moc běhu nepřála, takže mám více najeto na rotopedu než naběháno. Nicméně s časem jsem spokojen – co je horší je upadající chuť bojovat – už několikátý závod mám pocit, že chybí ona chuť dostat ze sebe všechno a  po doběhnutí nejsem odrovnán, jak by se na závod slušelo. Uvidíme za týden v Brodě. Třeba v sobě najdu znovu chuť běžet celou trať “co to dá”.

A těším se i na další běhy – povětšinou menší a mladší – běhy, které si z Peček (a hlavně organizátorů) mohou vzít příklad – tady je běhat radost. Pečkám přeji za rok lepší počasí a zase velkou účast. Druhý víkend v březnu je pro mnohé z nás již určen pro tuto událost a pokud se něco nestane, doufám, že s většinou běžců se za rok zase sejdeme na startu.

Finiš v Pečkách

Share

Lyžování – Pec pod Sněžkou

March 11, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Sport, Život jako takový 

Vlastně již ke konci zimy jsme se vydali do dalšího střediska – Pece pod Sněžkou. Musím říct, že to vlastně i pro mě byla premiéra, na sjezdovkách jsem tu ještě nikdy nebyl a na běžkách jenom na vrcholu kolem Zahrádek, Pražské a Kolínské boudy, kde jezdívám trasu z Černé Hory.

Hledání ubytování na poslední chvíli bylo asi standardní – končí hlavní sezona, takže penziony docela obsazené a je třeba říci, že poměrně drahé – při vzpomínce na články o minimu turistů a dopadech krize na náš cestovní ruch nemohu poznamenat, že pokud služby nebudou odpovídat cenám, ani raketový růst ekonomiky to nezachrání. Nakonec jsme ovšem našli apartmán na jednu noc za přijatelnou cenu a podle fotek vypadal příjemně. Byl v centru Pece, pokud to tak lze nazvat a jmenuje se Eden (záměrně dělám reklamu). Nejprve jsme ovšem vyrazili na běžky – první nepříjemnost. Bylo obsazeno hlavní parkoviště u vleků, takže jsme auto nechali až dole (vlastně vedle apartmánů) a šli jsme pěšky skoro 2 km k vlekům. Vyvezli jsme se na Hnědý Vrch a vyrazili směr chata na Rozcestí. Vzhledem k pokročilé době jsme se však hned zastavili na Lyžařské boudě a před stoupáním na Liščí horu si dali lehký oběd – chata ani neurazila, ani není nijak výjimečně dobrá. Prostě pokud máte hlad/chcete se ohřát, je to v pohodě, ale asi to nebude místo, které by vám nějak utkvělo v paměti. Ceny na Krkonoše standardní – nijak přemrštěné, ale taky nic levného. I obsluha byla usměvavá, příjemná, ale … docela pomalá. Dál jsme tedy pokračovali směr Rozcestí, Výrovka a sjezd dolů do Pece. Kdyby bylo počasí určitě hezký a lehký výlet na 3 hodinky. Tentokrát docela fučelo a bylo pod mrakem s lehkým sněžením – cestou dolů jsme celkem vymrzli. Jak je v Krkonoších (nehezkým) zvykem – stopy nic moc.

Výhodou bylo, že jsme naopak sjeli přímo k apartmánům kolem bobové dráhy. A tam, pro změnu, velmi milé překvapení – příjemní lidé, ochotní (pomohli i vynést věci z auta), prostě super. Takže jsme si dali něco teplého a vyrazili na večerní lyžování – majitelé chaty nás tam dokonce dovezli – prostě lidi, kteří pochopili, že se tam budeme možná vracet a pokud tak chtěli aby to bylo k nim.

Večerní lyžování nádhera – upravená sjezdovka Javor, docela dobře osvětlena. Štěstí jsme měli na podmínky – mírné mrholení, lehký mráz – prostě 3 hodiny lyžovačka bez čekání na příjemné sjezdovce – nádherný zážitek. Dobré je, že ze sjezdovky lze po cestičce na lyžích sjet až do centra Pece – k apartmánu jsme to pak měli tak 250m. A po lyžování jsme poměrně rychle “odpadli” v útulném pokoji.

Druhý den dopoledne jsme opět vyrazili na sjezdovky – viz fotky – bylo nádherně. Nepříjemné bylo, že ráno fungovaly jen dvě kasy, takže na permanentku se čekalo 20 minut – to mi přijde docela dost a možná by si to měli majitelé vleků uvědomit. Ale jinak se den vydařil – sjezdovka byla upravena, počasí skvělé, lidí málo – snad až na chvilku před polednem jsme nečekali déle než 5 minut.

Co říci závěrem? Pec je fajn středisko, ale musíte přijmout, že je zde hodně cizinců, kteří zvedají ceny. Pokud najdete rozumné ubytování je to super, jinak ceny jsou prostě Krkonošské a musíte občas hledat, kde se dá najíst za rozumné peníze. O sjezdovky se tu starají dobře až skvěle a příliš se nečeká. Naopak běžecké tratě jsou prostě zanedbané – Krkonoše prostě běžkařům nepřejí. Ale pokud budete mít štěstí, tak výhled na Sněžku určitě stojí za to vyzkoušet i Pec pod Sněžkou.

Skol

Share

Vancouver 2010 a co bude dál?

March 9, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Sport, Život jako takový 

Skončily olympijské hry 2010, naše výprava se vrátila a můžeme už na ně jen vzpomínat. Z mého pohledu musím říci, že to byly jedny z těch zajímavějších OH – sice jsem, vzhledem k časovému posunu, neviděl celý ani zahajovací, ani uzavírací ceremoniál, ale přesto jsem viděl aspoň kousky mnoha sportů.

Sám za sebe bych vystoupení našich sportovců hodnotil jako úspěch. Dokonce velký úspěch – alespoň jako celku. Rychlobruslařska Sáblíková dokázala ustát roli favoritky s grácií a odstupem třídy – vlastně se jelo o to, jestli jí se podaří a pak už se “závodilo o druhé místo” (nechci se dotknout dalších závodnic – výkon druhé němky na 5km byl nádherný), naši hokejisti … prostě patří do širší špičky, ale chybí jim “náboj” – tady spíše než hráče bych se zeptal realizačního teamu, co se dělo – při hře mi trenér přišel jako muž bez emocí, který nedokázal mužstvo nabudit … ale to se asi stane, Bauer ukázal, že patří do top špičky, možná mu chybělo trochu štěstí, ale přesto ve všech závodech bojoval o medaili – kolik jiných to může říst, a běžecká štafeta, to byl sen a ukázka směsi štěstí, bojovnosti, nadšení a teamové práce, slalomářka Záhrobská zajela svojí jistotu a také potvrdila, že prostě do špičky patří. Ani ostatní IMHO nezklamali, ale zajeli výkony odpovídající jejich aktuální situaci – ve sportu to prostě někdy vyjde, někdy ne.

Co mě však trochu znechutilo bylo potvrzení přesunu sportu z lidové zábavy (myšleno sportovní ne sezení u televize) právě k “cirkusu”. Dnes je to prostě obchod a zaměstnání, kde se setkají špičkové superstar a vydělávají peníze. Jednou z ukázek byl běh žen – na jednu stranu bylo to místo pádu jedné závodnice opravdu nebezpečné a měla tam být ochranná síť (jenže kdo neudělá chybu – prostě to pořadatelé přehlédli), na druhou stranu žalovat je za nezískání medaile – nevím, přijde mi to divné. I některé řeči našich běžkařů o 50km s možností měnit lyží a zvýhodnění silných teamů – ty silné teamy prostě budou vždy ve výhodě, někdy menší, někdy větší a profesionál by si měl tyhle řeči asi odpustit.

Úplný úlet je však současná snaha politiků svézt se na vlně popularity sportu před volbami. Idiotská podpora “sportovce”, který si, s prominutím, nevidí přes pupek na pindíka, ve prospěch něčeho je až komická. Místo aby podpora šla do menších středisek a přitáhla ke sportu mládež, bude se zase podporovat profi sport, který si beztak vydělá peníze sám. Návrhy na zdanění velkých firem ve prospěch sportu už, dle mého názoru, hraničí s žádostí o svěrací kazajku. Za této situace navrhuji, aby strany, které mají více než 20% a tvoří tak v politice oligarchii platili 5% ze svých příspěvků a sponzorských darů ve prospěch podpory potápění na poušti – bude to mít stejný smysl a možná to uškodí méně. Jenom to ukázalo, že u velkých krásných věcí zákonitě vzniknou i velké ošklivé pitomosti, které se na nich budou snažit přiživit.

Takže závěrem sportu, ne SPORTu zdar – ať je více malých sportovišť a více lidí sportuje pro radost, pro pocit vnitřního uspokojení z pohybu, ze sounáležitosti s dalšími přáteli sportovci … a z těchto ať vyroste i pár těch špičkových, kteří budou dělat cirkusy jako byl Vancouver.

Share

Lyžování – tentokrát Herlíkovice

February 15, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Sport, Život jako takový 

Nechci tu popisovat, co každý najde na oficiálních stánkách střediska, spíše napsat pár dojmů z jednoho dne. A na úvod zdůrazním jednoho dne na sjezdovce – to je tak málo … strašně moc udělá počasí, množství lidí, nálada. Ale ke středisku – jeho nespornou výhodou je dostupnost. Z větších středisek je asi nejblíže ze směru od Jičína – vlastně je to konec Vrchlabí, přes které se do většiny ostatních středisek jede. Nelze ho minout, protože poutače visí už asi 1km před parkovištěm a odbočka je dobře značena. Vyrazili jsme s přítelkyní už ráno, takže mě překvapilo, že 8:25 bylo parkoviště již tak z poloviny zaplněno. Vyrazili bychom i dřív, kdybychom věděli, že provoz začíná v 8:00 – ne stránkách je 8:30 a info o dřívějším provozu jsme si nevšimli, možná tam ani není. Každopádně si doporučuji přivstat – ty první dvě hodiny do cca 10:30-11:00 je lyžování nejlepší. Trochu mě zklamalo, že povrch nebyl (alespoň pocitově) přes noc upraven rolbou, ale nebyl špatný – plotny a nánosy sněhu začaly vznikat až před polednem, do té doby to bylo velmi dobré. Ráno má tu výhodu, že lidí je na sjezdovce málo – hlavně při srovnání s Alpami už kolem poledne nastane “Václavák” a slalom mezi ostatními lyžaři. Zlozvyk lehnout si uprostřed sjezdovky a odpočinout se zakořenil i zde, převážně u snowboardistů. Docela mě překvapilo množství lyžařských škol/skupinek a především fakt, že elementární zásadu – “Před rozjezdem se podívám, jestli nevjedu do cesty lyžaři přijíždějícímu shora” – nedodržoval i jeden z instruktorů.

Drobnou nepříjemností je fakt, že z parkoviště je to ještě cca 500m k pokladnám a vleku, kam následně šplháte po docela dlouhých schodech. Nahoru v pohodě, dolů to s lyžáky není žádná legrace. Naopak pochválit je třeba fakt, že je to středisko pro rodiny a je tu možnost volby sjezdovek od začátečnických (loučky kolem Bubákova) až po červenou a černou sjezdovku Žalý. Kdo není navíc citlivka a nebojí se kotvy, může jezdit dolní část sjezdovky Žalý v podstatě bez čekání – nerozumím, proč se všichni hnali na sedačku, kde se 15-20 minut čekalo a horní část rozhodně nebyla tak skvělá. Odhadem jsme (podotýkám v neděli) za dopoledne – tedy cca 3,5 hodiny lyžování dali tak 15 jízd a to včetně čaje a odpočinku. Takže pokud si někdo chce aktivně zalyžovat, doporučuji kotvu na Žalý a přivstat si na dopolední jízdu. Rád bych zkusil i noční jízdu, ale to snad někdy příště a klidně i v jiném středisku.

Skol

Share

Českobrodská vánoční desítka – běh mrazivou krajinou

December 20, 2009 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Každý rok poslední běh před vánočními svátky absolvuji (už čtvrtým rokem) v Českém Brodě. Jejich Vánoční desítka je snad každý rok jiná a každý rok zajímavá. Srovnávat roční časy je skoro zbytečné, protože každý rok je trať jiná. Trať je jinak stejná jako na jaře – 5 km mírně do kopce (velmi mírně) po asfaltové cestě, na začátku obcí a podél rybníka, poslední dva km lesem. A zpět naopak 5 km mírně zkopce. Tento zimní běh jsem zažil už snad ve všech kombinacích – od skoro jarního počasí Slunce a +10 stupňů, přes 20 cm břečku a teplotu těsně nad nulou (asi nejhorší) po letošní mrazivou (kolem -8 C) s prvními dvěma km posolené břečky a dalšími třemi uježděného sněhu. Musím se přiznat, že mi ten sníh vyhovoval skoro více než rozsolená sněhová břečka do první vesnice. Ale vvšichni měli stejné podmínky, takže se stejně jako každý rok jednalo o povedený (velmi povedený) závod, možnost potkat se s podobně “šílenými” lidmi, kteří neváhají jít běhat v mrazu, v dešti, ve větru, … a těsně před svátky trochu odpomoci očekávanému energetickému příjmu. Děkuji tímto pořadatelům, že se zhostí nevděčné organizace a připravují pro nás “závodníky” možnost sepotkat a společně potrápit tělo.

Zároveň zdravím všechny další běžce a přeji jim touto cestou hezké svátky a do nového roku ať nám to všem běhá a hlavně ať se nám vyhýbají zdravotní problémy a zranění – běhu zdar.

Tak po shlédnutí výsledků mohu říct, že jsem spokojen i s časem – na teplotu -12C to dopadlo IMHO velmi dobře a Sudějovu jsem ostudu neudělal :-). Fotografii po doběhu přikládám …doběh v cíli

Share

Triatlon pro začátečníky

September 2, 2009 by · Leave a Comment
Filed under: Sport, Život jako takový 

Možná bohužel, ale už ne od začátečníka – první jsem jel ve svých 17-ti letech, tedy skoro před dvaceti lety. A chtěl bych zájemce varovat qa zároveň povzbudit a doporučit pár věcí, které prostě člověk pozná až si to zkusí a mohou mu ten první pokus znepříjemnit. K napsání těch pár rad mě inspiroval xTerra Melechov – můj první triatlon nikoliv silniční, ale MTB, kdy jsem přeci jen zažil něco nového. Fyzicky na tom rozhodně nejsem špatně – cca 10 běžeckých závodů (nejčastěji silniční desítky) ročně, dříve jsem jezdil časovky a jako junior jsem 6 let plaval závodně … prostě objemy nejsou celkem problém, zkušenosti se závoděním také jsou. I tak bylo MTB prostě něco nového – pro zarytého silničkáře dvojnásob. Všem proto doporučuji :
• dobře se seznámit s tratí – přemýšlení na křižovatce/rozcestí v situaci, kdy adrenalin tepe v žilách je prostě pomalejší a jenom zvyšuje nervozitu
• pít, pít a pít – netřeba vymýšlet iontové nápoje, ale prostě dostat tekutinu do těla. Ono se prostě pořád zdá, že je to v pohodě, ale 2 a více hodin námahy prostě odvede hodně vody z těla a tu je třeba nahradit
• jíst jen velmi málo a něco sladkého. Opět není nutné používat carbosnacky a podobné vymoženosti, čokoláda/tatranka bohatě stačí (krom toho chuť je výrazně lepší )
• zkuste se držet někoho, kdo trať zná, nejančí a jede zkušeně – už jenom to rozhodování na křižovatkách odpadne a i průjezd technickými částmi vám usnadní – „hledá cestu“
• nejančete a užívejte si závod – většinou se jede v hezké krajině, tak je třeba zvednout hlavu a „kochat se“ – hlavně první závody jsou stejně hlavně na získání zkušeností a poznání atmosféry, takže pár minut nic neznamená a naopak lze načerpat inspiraci, kam na výlet
• po dojetí do sebe zkuste opět dostat vodu, něco k jídlu a aspoň se trochu projděte, aby tělo vyplavilo ze svalů „únavu“ – padnout a půl hodiny ležet je nejlepší cesta k několikadenní bolesti svalů poté
• v depech nezmatkujte a v klidu se převlékněte, pořádně si zavažte tkaničky, upravte oblečení – plandající dres může na kole být celkem nepříjemný a zastavovat jenom kvůli němu je zbytečné, opět platí: dvě minuty nikoho nezabijí a je to mnohem lepší, než někde hodit rybu kvůli rozvázané tkaničce/nastydnout, protože dres nekryl záda …
• na závod doražte včas (raději dříve) – převlékat se v okamžiku, když už ostatní stojí ve vodě před startem je nejlepší cesta ke zmatkování a problémům
• po závodě se usmějte – máte to za sebou a dokázali jste si, že to dokážete – příště to určitě bude lepší a snažší
• vyberte si na začátek něco lehčího – žádný horolezec nezačínal na Mt Everestu
Takže, hodně štěstí a do toho.

Share

Jak se rodí závod a snad i tradice

August 17, 2009 by · Leave a Comment
Filed under: Sport, Život jako takový 

Kutná Hora

Kutná Hora

V sobotu 15.8.2009 se v Kutné Hoře běžel první ročník Dačického 12-tky – 12km běh v okolí Kutné Hory. Musím říct, že se závod podařil a věřím, že je to začátek tradice. Podobně jako nedaleký triatlon „Železný Chlíst“ se jedná o akci několika nadšenců pořádanou především pro další nadšence a sportovní fandy, ale asi ne profesionální běžce. To co závod nyní potřebuje je především podpora nás nadšenců jejím pořadatelům a snad i trochu štěstíčka, aby se ještě jeden, dva ročníky udržela tato skupinka u pořádání. Od pátého ročníku věřím, že už to půjde „trochu samo“, je důležité vytrvat nyní a vybudovat u okolních sportovců povědomí o závodu, tak aby se stal standardním prvkem ročního kalendáře. Tomu napomáhá stejný termín s Kutnohorskou Kocábkou – bude se to dobře pamatovat.
Co říci k běhu a závodu samotnému? Byl to první ročník, což bylo vidět – každý začátek je těžký. Super bylo, že si nikdo na nic nehrál a závod byl prezentován jako amatérský závod – nikdo nečekal profesionální organizaci a snad po ní ani netoužil. Naopak, drobná zaváhání ukazovala, že závod začíná a dávají prostor ke zlepšení. Každopádně by se mělo jednat spíše o akci pro amatérské běžce, kteří si přijdou zasoutěžit pro radost a prověřit svojí kondici. Tomu odpovídá i trať, která prověří fyzičku závodníků, ale příjemné prostředí dá možnost závod běžet v klidu a pro hezký pocit z běhu. Značení sice nebylo ideální, ale opět je to spíše daň prvnímu ročníku a neznalosti většiny běžců – pro příště bych doporučil věšet fáborky na tu stranu, kam bude příští odbočka. Z řad doprovodu by se asi i našlo pár dobrovolníků, kteří by došli na některé křižovatky a ukázali směr – hlavně v závěru, kdy už běžci „přes pot nevidí“. Nicméně i drobná zabloudění spíše pobavila, než bolela a příští rok se jistě sejde pár letošních účastníků, kteří budou trať trochu znát a usměrní „nováčky“.
Takže děkuji i touto cestou pořadatelům, blahopřeji jim, že se na první ročník sešlo skvělých 50 účastníků a těším se, že za rok opět na zatroubení motoráčku vyrazím na 12 km trať v davu podobných „bláznů“. Bylo mi ctí si zaběhat a snad i být u začátku nové každoroční sportovní události v Kutné Hoře.
energie

energie

Share

« Previous Page

TOPlist