Víkend plný sportu – po dvou týdnech se zablokovanými zády a s vědomím, že závodem výkony nekončí, ale začínají jsem v sobotu 16.7. vyrazil na start “Chlísta” – už ani nevím kolikátého, ale beru to jako závod, kde se starám o web a kromě smrti  a mobilizace není omluva nepřijít (a u obou váhám, jestli dostatečná). V každém případě letos opepřeno vědomím, že po dojezdu beru kolo a vyrážím odvézt lepší 2/3 rodiny na tábor do Jizerek a v neděli se odtamtud na kole vracím do Prahy … takže jsem musel fičet. Startovní pole bylo plné profi a polo-profi sportovců + pár hobíků. Je vidět, že Chlíst už má v kalendáři své místo – ostatně 16 ročníků hovoří za vše a > 100 závodníků taky. Díky rannímu balení a pár řidičům “jedu 65 rovina nerovina, obec neobec” jsem dorazil na start vlastně už po prezentaci, ale s předchozím přihlášením. Takže jsem vyfasoval číslo, podepsal reverz (závěť jsem sepsal již doma) a vyrazil si připravit věci do depa.

Start plavání byl hodně náročný – proklatá zima, studená voda a Honza K. se nás rozhodl trochu vychadit (sám chytře do vody nevlezl), takže proti 12:45 se start posunul na 13:00 – a mně ubíhali další vteřinky na odjezd do Jizerek :-). V každém případě jsem startoval zmrzlí jak ratlík a věděl jsem, že těch 500-600m si protrpím, což se také stálo – ramena jsem necítil už po první bojce … Punc světovosti závodu naopak dodal vrtulník s fotografem nad startem plavání – je vidět, že i Chlístovice mohou připravit závod světové kategorie :-). Po plavání jsem způsobně sbalil věci a hodil na plachtu pro odvoz do depa Chlístovic, protože cesta sem(kdyby se tu něco zapomnělo, by bylo další zdržení) – na kolo jsem tak sedal hůře než loni, ale zase mi to tak nevadilo. Kolo jsem rozjel svižně, ale opět se sjely “vláčky” – kousek za nájezdem na hlavní bylo kolem mě 8 lidí – chvíli jsem jel s nimi, ale pak jsem je pustil a lehl “do kozla” a trápil se sám – bylo vidět, že ač většina na tom byla +/- jako já, spíše hůře, okamžitě mi vláček ujížděl. Akorát když už jsem se s nimi loučil, kolem projel cyklista “časovkář” – celkem v pohodě jsem se za ním do skupinky znovu dovezl a asi dvakrát vystřídal – vůbec tohle závodění nechápu, ale prostě to tak na Chlístovi je. Za otočkou se ukázala pravda – do kopce se skupina okamžitě roztrhala a většina odpadla. Dvojice cyklistů se vydala vpřed – bylo vidět, že do kopce mají dost sil, vyrazil jsem za nimi a zbytek zůstal ve vláčku za námi – na rovině mi dvojice pláchla (a celkem lehce) a zaslechl jsem známý zvuk časovkářského  kola – mašinka mě opět dojela … v dalším kopci se oddělil jeden závodník a celkem lehce jsem udržel tempo – zbytek opět odpadl a až na časovkáře, který nás dojel těsně před Chlístovicemi na rovince zbytek zůstal vzadu …

Na běhu jsem si celkem věřil, ale na prvním seběhu jsem ucítil záda … chvíli jsem to zkusil kousnout, ale ve smrťáku jsem musel přejít do chůze – v předklonu to bylo jak nůž pod lopatkou … hodně mě to mrzelo, ale pak jsem znovu jednu dvojici začal dotahovat – akorát znovu k tomu smrťáku, kde se to zopakovalo … na druhou stranu kromě tohohle úseku mi záda držely, takže jsem nakonec skončil celkově 16-tý, 4-tý v kategorii a s lichotivým časem (na kterém se určitě podílelo i těch cca 8 km kola v balíku). A doběh, kde mi jeden kolega ukázal jak se finišuje (skoro jsem zakopl, protože jsem se musel podívat, jestli nestojím, jak rychle mi mizel v dáli :-).

Už po dojezdu jsem v depu poprosil, aby mi dali kolo navrch – že budu odjíždět, takže jsem poděkoval Honzovi K. za super závod, popadl kolo a vyrazil na Kolín a do Kořenova.

Cesta do Kořenova v pohodě, snad jen navigace pobavila, když nás vedla skoro přes Jablonec po cestách “hlavní polní”, ale zase byla zábava. Večer jsem usnul hned po Zebřičce a 10 hodin spánku stylem “zimní medvěd” … ráno jsem se cítil dobře vyspalý. A následovala cesta do Prahy – první déšť po 1km, takže už v Tanvaldu mokrý až na kost, ale bylo teplo, takže to skoro vůbec nevadilo … snad jen zamlžené a zacákané brýle, přes které jsem neviděl byly trochu nepříjemné. Naštěstí už v Železném Brodě pršet přestalo a kousek za ním dokonce byla skoro suchá silnice … až do Mladé Boleslavi tak cesta v pohodě (koukal jsem, že jednou jsem si zajel, ale minimálně). V Boleslavi a dál musím komentovat, že značení mimo hlavní silnice je katastrofa a zdá se, že nikdo nepředpokládá, že by lidi jezdili bez navigace … pánové silničáři, je to běs, je to běs, je to běs. V MB značení v podstatě chybí úplně resp. vše stahuje na dálnici – je vidět, že se tam dělají auta a většina si “vozí šunky” v autě. (Jen pro MB to není ukázka bohatství, ale zaprděnosti města.) Kosek za MB druhý kratší déšť, ale to už jsem se blížil ku Praze … další zajížďka u Brandýsa – opět bez šipek a v Brandýse jsem načerpal energii druhou “margoškou” a doplnil tekutiny. Z dob studií jsem tu cestu do Prahy dál znal … ale skoro vůbec nepoznával – dvacet let je dlouhá doba. V každém případě blížící se mraky mě zahnali na Ládví do metra – vystoupil jsem na Chodově – všude mokro a Sluníčko svítilo jak o život (velké štěstí na cestě). Takže posledních 8 km v pohodě po známých cestách a následně horká sprcha po 142 km na kole – jako trénink super.

A tiše doufám, že za rok místo rychlého kalupu do Jizerek (a že zrovna já Jizerky miluji) bude po závodě to prasátko na které si dělám chutě vždy už od registrace 🙂