Jizerky 2026 – 12 let cestování se skřítkem

Již dlouhých 12 let jezdím se skřítkem na podzim na cyklovýlet do Jizerek – pravidelně na podzim 28. září nebo 28. října, když jsou svátky na prodloužený víkend. Výjimkou byl loňský rok, kdy nemoc rozhodla jinak. A pravidelně, pokud to jde, jezdíme do jednoho místa, do Pekla, protože si zkrátíme stoupání nahoru ke Knajpě a navíc tam bydlí i Čip – pes, kterého známe od štěněcích let…

A právě na Čipovi jsem si letos uvědomil, jak dlouho už tam jezdíme – při příjezdu nás uvítal, ale už si nás opatrně očuchával a od předchozího vyvádění a skákání se spíše třel o nohy a „motal se mezi nohama“. Na to nám brzy paní vysvětlila, že už je starý – 10 let – a už je nedůvěřivý k lidem, ale nás si zjevně pamatuje, protože se pořád třel o nohy, očichával a nechal se drbat… Když jsme se sklonili, hned si lehl a nechal se drbat na břiše.

Dost to překvapilo i majitelku, která říkala, že to dělá opravdu jen jim domácím, ale nás zjevně zná od štěněte, takže důvěřuje a rád si užívá drbání a hlazení od „svojí smečky“. A při tom jsem si uvědomil, že poprvé jsme tam byli, když dceři byly dva roky, a to ještě byl předchůdce Čiko. Od čtyř pak známe Čipa jako štěně, později „psího adolescenta“, který skákal radostí, honil se s námi v lese, utíkal do lesa a zase se vracel.

V dalších letech už dospěl, rád vyrážel na dlouhé procházky, pokud byl i jeho bratranec Splif, tak se s ním rád lehce poškádlil, v lese běhal nahoru dolů a rád všechno očuchával a nechal se drbat od lidí. A letos… no, již starší pejsek, který má rád klid, drbat se nechá hlavně od lidí, které zná, pro pohlazení si dojde, ale jinak hlavně polehává na sluníčku, nebo v horku naopak na studených kachličkách a užívá si přítomnost lidí, jejich hlazení a pohodu. Občas vyjde do lesa, ale už tak 100–200 m a zase se pomalu vrací domů.

Známe ho celý jeho život a zatím se to skoro kryje i s věkem skřítka… Akorát ta je pořád ještě teenager, zatímco Čip už je psí důchodce…

Při tom vzpomínání jsem si uvědomil, jak jsme se změnili my sami. Poprvé jsme tam byli, když mi bylo těsně 40+ a skřítkovi 2 – ještě jsem ji vozil na střídačku v sedačce a v Chariottovi – spíše turné po jizerských hřištích, kde jsme zastavovali a skřítek si hrál na prolézačkách a houpačkách.

To bylo ještě asi tři roky, byť to už bylo na malém kolečku a nejprve taženém za řídítka, někdy od pěti let pak „na tahačce“. Tahačku mohu opravdu doporučit, hlavně pro již trochu starší – je to super. Na rovince a z kopce si jedou sami a do kopce jim lze pomoct a nenechat je trápit.

Ostatně ještě před dvěma lety jsem malou pravidelně vytáhl kolem hájenky Na Pekle a třeba i kolem Kristiánova. Ostatně cca před čtyřmi lety jsem malou vytáhl až na Smrk – oba dva funící jako hroši.

Sranda byla jednou na Jizerce, když jsme se se Skřítkem hecli a šlapali do kopce nad promenádou a předjeli pána na elektrokole… Chudák vyjel za námi a teprve když viděl, jak malou odpojuji, tak se začal smát a vysvětloval nám, že si té tahačky nevšiml a vůbec nechápal, jak ho ta malá holka s úsměvem na tváři předjíždí do kopce a šlape si v pohodě.

Letos jsme ji zapomněli a vlastně to ani nevadilo – často lze pomoct jenom rukou ze strany a většina těch kopců se z problému stala výzvou, kterou bylo třeba zdolat. Zároveň už konečně mám pocit, že se podařilo překonat bariéru mapy a skřítek se konečně dokáže orientovat a ví, kam ta cesta vede a „kde se vynoříme“.

Vliv navigací a online map, kde mobil ukazuje každému, kam má jet a kde odbočit, se projevuje u mladých velkou ztrátou orientace…

Takže teď už jezdím s teenagerem a je mi 50+ a ne úplně těsně 50 🙂

Nohy už jsou pomalejší a abych nezapomněl – stromy v Jizerkách dorostly a zelenají se, ne jako když jsem byl mladý a byly tam jenom suché pahýly od kyselých dešťů. Ale je tam pořád krásně – malé hory, které člověk za den přejede na kole z jedné strany na druhou a zpět, zároveň, když se vydá na novou cestičku, najde asi pokaždé nějaká nová místa a výhledy.

Letos jsme se vydali znovu na Jizeru a poprvé se skřítek podíval na Bukovec – v rámci lovení vrcholů pro „Krále českých hor“.

Ale jedna jistota tu je pořád – borůvkáče a Kvídíci, kteří se nebojí žádného kopce a troufnou si i na nejvyšší kopce – zde na Jizeře.

HoryBory 2026 – sportovní událost

Napsat komentář

Jestli jste nikdy neslyšeli o štafetovém závodu horybory, tak se na něj rozhodně podívejte. Letos jsem se ho zúčastnil spolu s partou z firmy doplněnou o dva další běžce. Jednoduše řečeno je to štafeta pro teamy 6-10 běžců – 30 úseků cca 10 km každý. Trasa 317 km od Moravskoslezských Beskyd přes Beskydy, Javorníky, Valašské Klobouky, Bílé Karpaty až po Pálavu a Mikulov. Předávka je na určených místech a běží se nonstop – v našem případě magických 30:33:03 :-). Takže si každý zažije dvě denní a jednu noční etapu.

Je to dlouhá cesta – 317 km není málo a to ani rozpočteno mezi 10 lidí a 30 úseků – pro průměrného běžce je třeba počítat, že poběží 3x asi jednu hodinu a na odpočinek mezi běhy bude mít zhruba 9 hodin. No odpočinek … vlastně na přesun, relaxaci, podporu ostatních, přípravu na další úsek, rozcvičení se a … vlastně už aby zase vyrazil. Takže je to spíše střídání běhu a přesunu s ostatními na další předávku. Ne není to tak, že by každý by 30 hodin v permanenci, je čas na odpočinek, ale určitě je ho méně než by si „novic“ myslel. V našem případě se jelo ve dvou autech 4+6 lidí – rovnou řeknu, že naše auto A (ne že by druzí byli „béčka“, ale … řekněme, že je to jen označení) o 4 běžcích na tom bylo určitě lépe – přeci jen pauzu jsme měli 6 úseků, které obsluhovalo druhé auto, zatímco oni jen 4. A potkali jsme se vlastně jen na předávkách, kde se auta střídala, takže vlastně jen 6x. To jen aby si někdo nemyslel, že je to „party pro deset lidí“ – to fakt ne. Navíc je třeba připočíst začátek, kdy přejezd mezi předávkami trvá déle než běh mezi nimi (ten je po krásných cestičkách a pěšinkách, zatímco auto vyjede na předávku – musí sjet do údolí, občas přejet do druhého údolí a zase vyjet někam nahoru k další předávce). Takže na začátku se auta musí střídat. A je trochu zmatek – ale vlastně je to právě ten drobný zmatek, co zpestří celý závod, kdy se na chvilku skupiny promíchají a následně se dají dohromady.

Pro běžce je to ale krásný zážitek – místy je to kros, ale rozhodně lehčí kros (déšť a bahno by to určitě posunulo místy na vyšší level) a cesty jsou zvolené velmi dobře. Hezké výhledy, údolíčka, většinu trasy běží člověk spíše sám, já za celý závod potkal (mimo předávek samozřejmě) asi 7 běžců … na 36km běhu. Značení je … různé pro různé etapy, celkově bych ho pochválil snad jen s výtkou, že červeno-fialová barva (sprej) na zemi večer a v noci moc vidět není. Na druhou stranu myšlenka reflexních pásek na stromech, případně ohradách / keřích podél cesty je super. Takže jsme sice trochu bloudili, ale nic strašného – určitě bych ale doporučil navigaci si zapnout – ať už na hodinkách nebo v mobilu (mimochodem rozumím proč je to povinná výbava každého běžce na trati). Jak jsem psal výše, trať je super, jen trochu zabolí srdce ekologicky smýšlejících lidí, protože se těch 300 km (s těmi zajížďkami spíše 400 km valí zároveň více než 160 aut (cca 80 teamů a minimálně 2 auta na team) – pro přírodu to asi bude docela facka.

Pro tu partu běžců je to ale super příležitost si pokecat a poznat se i jinak – hlavně firemní teamy se prostě poznají i v okamžiku, kdy je někdo unavený, špatně se mu běželo, vidí, že ti druzí mu fandí, že mu hned po doběhu někdo podá mikinu, láhev s pitím, … že si v autě popovídají o rodině a osobních starostech, které se „v kanclu neřeší“ … že si poradí, případně namasírují nohy po běhu, prostě že mají společný cíl a já mohu říct, že jsem těch více než 30 hodin měl pocit, že je to 10 lidí, kteří se VŠICHNI SPOLU snaží do cíle dostat. Moc za to díky – byl to hezký pocit, být jedním z 10i odvážných. A vůbec nezáleží kdo běžel lehkou, kdo těžkou etapu, jestli někdo 5 minut získal nebo ztratil … nějak jsem měl pocit, že jsme si to všichni spolu užili a smekám svůj pomyslný klobouk, že všichni našli odvahu jít do této akce.

Dík patří určitě organizátorům – 30 stanovišť a etap – označeno, všude byly na předávkách lidi, na několika místech sprcha + na několika místech možnost přespat (tělocvična, sál hospody) – úžasné a věřím, že musí být velká práce dát to vše dohromady, aby to klaplo.

Pro ty co by si to rádi zkusili pár drobností, které bych doporučil:
1. Na začátku nahlašujete časy na 10km – nahlašte je opravdu rozumně, nemá smysl se přeceňovat, ale ani podceňovat.
2. Vyjma začátku kde jsou již zmíněné dlouhé přejezdy a auta se musí střídat si etapy rozplánujte tak, aby auto obsluhovalo několik úseků v kuse a zbytek měl prostor pro odpočinek. Ono je fajn, když někdo může dojet se někam osprchovat a na tři hodiny „si lehnout a protáhnout nohy a tělo“.
3. Buďte na předáve včas (a tímto se omlouvám, že jsme právě dorazili na jednu předávku asi 6 minut se zpožděním, protože druhé auto „běželo rychleji než byl plán“) – to souvisí s tím odhadem rychlosti.
4. K té 3. ještě doplním, že ideálně je někde sdílet časy předávek a mít excel/google-sheet/něco podobného, kam se časy předávek zapisují a automaticky se podle očekávaných časů přepočítávají plány dalších předávek.
5. Běžte v klidu – tohle není závod, kde rozhodují sekundy a ani minuty, takže radši si to pořádně užít, než se urvat v první etapě a pak se trápit.
6. Pomáhejte si a fanděte si – fakt je super, když vám zbytek podá po doběhu vodu, poplácají po ramenou, pomůžou protáhnout nohy, podají mikinu/suché triko – to je to co mi přišlo na celé akci nejdůležitější a nejhezčí.
7. Etapy si rozdělte rovnoměrně – při deseti lidech je třeba mít opravdu aspoň 7 etap pauzu před dalším během – i když se to nezdá, tak ono čas po doběhu, chvíli člověk řídí (i na tom je třeba se střídat), pak se připravuje a rozcvičuje a na regeneraci má tedy minimálně o hodinu méně než by odpovídalo tomu času ostatních a 5 a méně hodin je prostě málo.
8. Najděte si ubytování do 45 minut od startu – startuje se 6:00-11:00 a my třeba v 6:20 docela na start spěchali – to jedno auto prostě musí vstávat hodně brzo. A spánek jedna z věcí, které na následující dva dny má cenu zlata, takže každých 30 minut dobrých.

No a za rok … uvidíme, uvidíme jestli zkušenosti všech byly pozitivní a najdeme znovu sílu „se potrápit“.

Po čtyřech letech

Napsat komentář

Po zhruba čtyřech letech příspěvek – dlouhá doba. Vysvětlení je ale prosté, kromě nedostatku času to byl fakt, že blog běžel na starém systému a bylo nutné ho aktualizovat i kvůli zabezpečení. Byla to práce na cca jeden den – my z managementu bych řekli 1 MD :-). Co mě ale překvapilo více, co všechno se vlastně změnilo, co všechno bylo třeba nastavit. Takže jen pro techniky:

Nová verze Apache – to nebyl problém, nainstalováno již kvůli jiným webům, takže done
Nové PHP – stejné jako bod 1. zde je třeba navíc říci, že systém běžel na hooodně fousatém PHP 5.6 – to už si upgrade opravdu zasloužilo. Nicméně done
Vytvoření prostoru na serveru, založení databáze a podobné přípravné věci – tak hodina.
Nový wordpress – kupodivu stažení a instalace tak na 15 minut včetně nastavení spojení na dbf – kupodivu O.K.
Certifikát – stará verze běžela na http, to už dnes není moc O.K., takže certbot a instalace certifikátu – nicméně opět max. 20 minut.
Převod starých článků do nového webu – no to už zabralo více, export, import, přehrání media souborů … no nakonec jsem se s tím pral tak 2 hodiny. Ale taky to šlo asi lépe než jsem čekal.
Teď jsem měl trochu pocit, že je hotovo. Jenže ouha – ztratilo se nastavení designu, takže aspoň základní nastavení 15 minut + oprava starých linků cca 30 minut.
Pohled do emailu a tam už čekalo na kontrolu cca 30 komentářů – že SPAM bude jsem čekal, ale že bude tak rychlý to fakt ne. Chvíli jsem hledal pluginy, které jsem kdysi používal a nakonec našel – ale kupodivu, vše chce registraci kontrolu hesel přes email, platbu neplatbu 0 EUR a podobně … myslím, že jsem se neflákal, ale tahle blbost zabrala snad dvě hodiny, než se vše povedlo nastavit + označit ty mezitím došlé jako SPAM …

A to koukám, že pokud web používá cookies, měl bych mít ještě možnost návštěvníkovi nabídnout nepoužívat „netechnické/zbytné“ cookies, ani je před souhlasem nezapnout a bůhvíco všechno … Řečnická otázka, kdo všechno je zpruzen tím neustálým odklikáváním „Souhlasit s cookies/Zvolit které lze na stránce použít“. Děs … větší část času jsem strávil těmito „právními nároky“ a ochranou před útoky, než samotnou instalací a nastavením funkčnosti.

Co musím pochválit je pomoc AI – zprovoznění a převod podle doporučení AI trval určitě mnohem méně, než hledat vše na diskusích … tak snad najdu ještě sílu, kromě zprovoznění blogu, sem něco užitečného napsat.

Covid 2022 – po téměř dvou letech

Napsat komentář

Po téměř dvou letech COVIDu je situace taková jaká je, více než o nemoci možná vypovídá o nás samotných a o stavu věcí veřejných v jednotlivých zemích. Nemá smysl se pranýřovat a sebemrskačsky označovat za Švejky, kteří nic nedodržují – ono to jinde podle zpráv není o moc lepší a čím dál více vyvstává otázka, jestli striktní dodržování přísných pravidel vede k lepším výsledkům než „anarchie“. Každý si najde příklad, který mu vyhovuje (většinou v určitém časovém okamžiku) a bude o něj opírat své závěry.

Takže vidíme relativně liberální Švédsko, které skončilo „u roušek“, očkovací šampiony Izrael, Portugalsko, Maltu, zavírače všech Austrálie, Rakousko, ignorující/nic nedělající Maďarsko, Bělorusko, Indii. A ve výsledku ty rozdíly nejsou zase tak markantní. Z globálního hlediska je rozdíl, jestli na 1Mio obyvatel umřely 2000 nebo 4000 lidí „nezajímavá prkotina“ – i když může znamenat spoustu osobních neštěstí.

V čem jsme ale prohráli „na plné čáře“ je ukázka funkčnost nebo spíše nefunkčnosti státu jako instituce a jeho schopnost vlastně neschopnost reagovat na novou situaci. Začalo to nákupy roušek a respirátorů, které snad už raději nevyšetřovat – myslím, že „Rudá Mikina“ a „zpěvák Superstar“ se asi při pomyšlení na tuhle dobu potí ze spaní. Následovalo zmatečné nastavování opatření stylem „vládní orloj“, kdy nikdo nevěděl, jestli zítra platí to, co je vyhlášeno dnes, nebo se to od včerejška zpětně změní. Vzpomeňme vyjádření o očkování našich ministrů zdravotnictví – a že jsme jich za tu krátkou dobu měli 🙂 A završuje to nová vláda pokračováním ve zmatených opatřeních a vyhlašování změn dříve než začala původní pravidla platit. Připomeňme ještě naši Hygienu, která je překvapena novou vlnou (o které se přes měsíc mluví) jako silničáři „lednovým sněhem“. Hezkou roli tu sehrál i Duškův Úzis, který vydával modely přesně podle zadání aktuální vlády a daly by se shrnout do věty bude dobře, středně nebo špatně.

A aktuálně zažívám vlastní zkušenost s funkcí našeho státu – nechci to vyčítat ani nové, ani staré vládě – obě a tom mají podíl. Ale milý pane Válku, milá paní Svrčilová poraďte co dělat:

v sobotu dcera rizikový kontakt – nahlášen školou (lyžařský zájezd – skoro se dalo čekat, že to tam propukne). Díky tomu, že nám to řekla škola, šli jsme v sobotu s malou na test, já už v pátek, protože jsem o víkendu plánoval závody, tak jsem chtěl být zodpovědný :-). Hygiena se probudila v neděli ráno info, e dcera byla v rizikovém kontaktu – ne nějakých 36 hodin zpoždění, dá se pochopit, je víkend, mají toho moc. Test dcery PCR přišel v neděli večer – také po cca 36i hodinách – pozitivní – nejen karanténa, ale i izolace – OK, nahlašujeme jí na hygienu včetně domácnosti a telefonů dvou kontaktů (domácnost). Můj negativní výsledek přišel v neděli v noci – po nějakých 54 hodinách od odběru – má platnost 72 hodin od odběru – takže je funkční/platný nějakých 18 hodin – super práce, pokud karanténa trvá 5 dní, tak testování z toho pro*ebe dva než se člověk dozví výsledek (a může prskat do okolí), je úžasný výkon. Aktuálně je úterý večer – nějakých 36 hodin od nahlášení pozitivního PCR testu hygieně … ta mlčí. Má vystavit neschopenku pro karanténu – nekoná se. Manželka nedělní test dostala výsledek večer v úterý negativní, takže neschopenku na izolaci vystavit obvoďák nemůže. Telefonát na hygienu – no nestíháme, ale počkejte, on se vám někdo ozve – kdy, týden po karanténě?

Takže až zase vy ŠMUDLOVÉ, odborníci a krizoví manažeři všehomíra budete nějaká opatření vymýšlet, buďte té lásky, zajistěte, aby byla funkční i ze strany státu. Chcete něco dodržovat? Opravdu chcete? Tak víte co, tak to milý státe a úředníci dodržujte i vy sami. Že vy jste doma (a já taky naštěstí mohu dělat z domova) na HO za plný plat, neznamená, že to tak mají všichni.

Zatím se zdá, že COVID nám ukázal hlavně naprostou neschopnost státu – snad s jedinou výjimkou počáteční organizace očkování, která, hlavně v centrech, fungovala velmi dobře. Zbytek je horší než špatný a čím dál více vyvstává otázka, jestli anarchie není sice chaos, ale možná lepší neřízený chaos než řízená neschopnost. Realita je taková, že kdo se chce chovat odpovědně, chová se tak NAVZDORY státu a kdo na to chce kašlat, kašle na to s „tichým požehnáním“ státu.

Doplnění středa – dva dny po nahlášení sebe jako kontaktů dcery v domácnosti. Tak na vyžádání zadána „nemocenská na karanténu“ – hygiena nás vyhodnotila jako nerizikový kontakt (dva lidi ve společné domácnosti) – děkujme přírodě, že je COVID tak mírný, s tímto státem bychom v případě velkého problému neměli šanci 🙂

Proč půjdu volit/chci volit 2021

Napsat komentář

Ano chci volit … volby 2021 budou stejné jako ty předchozí. Nemyslím si, že by byly nějak výjimečné. Nenapadá mě, proč by měly být. Snad jedině koncentrace jednotlivých sil je proti minulým volbám mnohem výraznější. Vlastně tu proti sobě stojí tři hlavní síly (strany/koalice), kterým sekunduje ten zbytek. Jsem člověk konzervativní, takže moje volba bude pro … kdo mě zná ví a ostatním nebudu napovídat, ani je přesvědčovat. Možná v jednom ano, v jednom přesvědčovat budu: Jděte volit. Ne pro jiné, ne proto, že je to jakási povinnost, ale pro vás samotné. Jeden hlas nic nezmění, ale je to spoustu jedněch hlasů a milion CZK se taky sestává z milionu 1 CZK 🙂

Když tedy vezmu ty hlavní síly (omlouvám se, pokud jsem na některou zapomenul, ale ve stávajících průzkumech moc šancí nemají a podle mě nehrají velkou roli:

ČSSD – podle mě se do sněmovny nedostane a minimálně na 4 roky tak přestane ovlivňovat velkou politiku – měsíc před volbami mám pocit, že svojí situaci vůbec nepochopili a za situace, kdy jejich akce nefungují je opakují s očekáváním, že „stejná akce bude mít zrovna tentokrát jiný výsledek“. Možná se pletu, ale Hamáček a Maláčová jsou podle mě hrobaři ČSSD – ani ne pro svoje názory/přesvědčení, ale pro, s prominutím, svojí hloupost. Svým způsobem mi to je líto, protože bych uvítal stranu, která bude zastupovat dělníky, zaměstnance mimo vedoucí pozice, prostě běžné lidi a bude hájit jejich zájmy … to ale podle mě ČSSD nedělá a lidi už tomu ani nevěří.
Trikolora, Přísaha – ani ty podle mě 5% nepřekročí. Trikolora prostě nedokázala oslovit dost voličů a jejich program je „málo radikální a příliš málo konzervativní“ – vlastně nevidím skupinu lidí, která by je měla volit … Přísaha je na tom podobně – trik „nový šerif ve městě“ už prostě zkusily Věci Veřejné, ANO a Piráti … už to není originální a nic jiného jsem od nich neslyšel, opět „kdo má být jejich volič“.
SPD – bohužel asi posílí. Získá pár zhrzených hlasů + národní struna taky u někoho uspěje. Považuji jí za extremistickou stranu nicméně … i ta zde má svoje místo. Pokud se bude pohybovat někde mezi 5-8% hlasů, vlastně není problém, prostě tu vždy je skupina, která tyto názory zastává a ať je o nich i vědět. Co by podle mě byl šptný signál, pokud by se podílela na vládě.
KSČ – asi veze pár hlasů ČSSD, naopak ANO (a faktor stárnutí jejího voličského jádra) jí pár hlasů vezme. Mrzí mě, že se jim moc nedaří oslovit mladé – myslím, že ti by měli být v malé míře jejími sympatizanty, protože mládí by mělo mít ideály. Pořád věřím, že na větě „Kdo v mládí nevolí komunisty, nemá srdce, kdo je volí ještě po 40i, nemá mozek“ je hodně pravdy.
Spolu – ne jednu stranu zvláštní slepenec ODS + KDU asi není zcela ideově podobné, na druhou stranu to beru jako vítězství rozumu a schopnosti se domluvit v okamžiku, kdy „o něco jde“. Myslím, že je to strana o které by hlavně střední třída měla uvažovat. Mají sice škraloup a chyby minulosti, ale – pokud se z nich poučili – zdá se, že mají vizi a snad i schopnost jí realizovat.
PirStan – zvláštní spojení, které osloví asi převážně mladé. Na druhou strnu STAN je seskupení opřené o starosty – lidi, kteří řešili problémy všedních dní a pokud zcela neselhali ve svých nominacích, mělo by tohle uskupení obsahovat dost lidí, kteří ve městech prokázali svoje schopnosti a ochotu „dělat černou práci“ a to se podle mě počítá.
ANO – stara hlavně starších a státních zaměstnanců. Dá se říci, že jim zajistila lepší podmínky proti těm ostatním – nevěřím ale, že trvale a hlavně si myslím, že je to hlavně NA ÚKOR těm ostatním. Jinými slovy – jistá skupina se sice nemá lépe, ale ti ostatní se mají hůře. Nemohu se tak zbavit dojmu, že je to strana zhrzených lidí (i když možná právem) a lidí, kteří mají rádi „teplo a smrádek“. Ale na druhou stranu, pokud je volba „pro to nejlepší pro mě a jenom pro mě“, pak i tato strana pro ně může dávat smysl

Co považuji za důležité, abychom vzájemnou volbu respektovali a dokázali akceptovat, že je pro někoho legitimní a rozumné volit KSČ – prostě protože věří v myšlenku komunismu (krásnou i když podle mnohých utopickou), nebo ODS podporující „neviditelnou ruku trhu“ (která umí být i krutá a nespravedlivá), nebo SPD s jejich nacionalismem (protože někdo může být přesvědčený vlastenec a milovat jednoduchá řešení). Že dokáží mladí akceptovat volbu starších pro KSČ a ANO, protože jim slibují zvýšení penzí (a oni přeci celý život pracovali), stejně jako staří pochopí volbu PirSTAN u mladých, protože ti hledají cestu, jak mladým pomoci k rozumnému bydlení a hájí názory, které by před 30i lety byly nemyslitelné a 30 let možná budou samozřejmé jako je dnes registrované partnerství.

LIDL na pranýři

Napsat komentář

„Legrace“ s kříži/nekříži LIDLu dosáhla už skoro šílenství … politici, představitelé církve a další se vyjadřují, aby si na kauzičce nadělali body. A přitom tak prosté – komu to vadí, do LIDLu prostě nějaký čas nepůjde – myslím, že měsíc menších tržeb dá managementu jasně pocítit změnu na bonusech a příště si to rozmyslí. A jestli je pro někoho 5 CZK/EUR důležitějších než vlastní názor, tak ať si tam klidně zajde. Já si třeba měsíc LIDL odpustím, protože IMHO překročil tu hranici mezi slušností/korektností (nezdůrazňovat symboly) a lhaním/pokrytectvím (zakrýváním/mazáním něčeho). Ovšem nemám pocit, že by někdo poškodil demokracii, když si nakoupí v LIDLu šunku s 25%slevy 🙂 A nemám ani chuť obchody LIDLu pomalovat křížem … v každé firmě se najde pablb obecný … v LIDLu je holt na oddělení marketingu, možná lepší než na jiném oddělení.

2017/09 běh 10 km Žampach – Pepř

Napsat komentář

10 km (9,77 podle GPS) v mírném terénu resp. cca 6km terén, 4 km asfalt a příjemný malý běh. Tento víkend spíše příjemné rozptýlení než závod, ale velká pochvala pořadatelům. Kromě závěrečného čekání na výsledky to proběhlo tak jak má – start přesně, prezentace přesně před startem, značení na 1- … prostě super závod. Začátek je náročné stoupání skro 190m převýšení do cca 3,5 km – běželo se mi super, kolem třetího místa. Následně dlouhý seběh po silnici, který jsem si hodně protrpěl … chvíli jsem se ještě držel, ale brzo mě jeden závodník zválcoval, takže posun na čtvrté místo. Pak přišlo další „terénní vložka“ a rovina + krátký výběh a skoro jsem věřil, že ho zase dotáhnu, jenže … další brutální seběh – nejprve lesem a pak asfalt pod viadukt a čelo zmizelo v dáli. Už jsem čekal, kdy to skončí a najednou kolem mě proběhla závodnice – a musím to tak napsat, přišlo mi, že stojím. Snad na třistametech mi dala skoro 100 metrů. Neskutečně potupné, ale pravdou je, že už jsem cítil záda a proklínal ten seběh dolů – každý krok a dopad levou nohou utrpení. Poslední rovinka cca 500m mě na druhou stranu mile potěšila … sil bylo dostatek a cítil jsem, že po dalším km bych jí zase dotáhnul. Takhle ale musím přiznat, že jsem byl rád za páté místo celkově, druhé v kategorii a dnes to bylo moje maximum … A dlouho si dám odpočinek od dalších seběhů.

Melechov xtr 2017

Napsat komentář

Devátý start a chce se mi říci … po deváté cesta peklem. Ale ne, tentokrát to bylo vlastně … v pohodě. V týdnu nepršelo (jen přeháňky), takže suchá trať, sice slunce a docela teplo, ale zase příjemně teplá voda (a zbabělci v neoprenech je museli sundat …) a hlavně mi to docela sedlo. Takže 17. místo jako příjemné překvapení a jeden z nejrychlejších časů. A hlavně – zatraceně dobrý pocit ze závodu. Už plavání se mi líbilo – pole se roztáhlo a nikde nebyla tlačenice a kopance … koupačka a vylézal jsem do desátého místa s časem podobným jako naposledy na stejném rybníku (loni se plavalo dole a předtím se neplavalo pro sinice) … super. No oblékání mohlo být rychlejší, ale kam spěchat že …

Kolo naopak začalo skoro tragicky – nejprve jsem do kopce začal pár lidí sjíždět, ale spadnul mi řetěz – první zdržení a hlavně rozhození … Ale letos mám v terénu něco najeto z Kola Pro Život – tak jsem to chtěl využít a na prvním kopci to v lese trochu pustil … jedna větev a už jsem si ustlal. Nic velkého, vlastně jsem hned naskočil, ale sebedůvěra byla v … pryč a tak t bylo jako každý rok pomalu z kopce, rychle do kopce. No přeci jen o něco lépe – hlavně v závěru z Humpolcejsem asi tři lidi zase sjel a asi nejlepší kolo ze všech devíti ročníků. A hlavně – cítil jsem se v pohodě. Co mě naopak mrzelo že kolega Franta T. měl defekt – a pár dalších – ale u známého to mrzí více.

Druhé depo bylo určitě rychlejší – napít, gel do kapsy a vzhůru do kopce … zhruba z 27-mého místa. No a tam jsem sbíral „jeden skalp za druhým“ – už nahoře na Melechově 4 lidi a pokračovalo to dál. Vzhledem k tomu vedru se mi běželo opravdu dobře až na poslední občerstvovačku naprosto v klidu … tam jsem opět dal „jonťák a vodu“ a vyrazil na poslední zteč a … po pár metech před tvrzí křeč v noze, že jsem musel na 100-200m přejít do chůze. Ale (snad už ty zkušenosti) odhad jsem měl tentokrát dobrý – chůze stačila a po chvilce jsem to znovu rozeběh a dotáhnul až do cíle … mrzelo mě, že ještě jednoho (20 vteřin jsem určitě ztratil) jsem mohl cvaknout. Ovšem potěšení bylo, že jsem nebyl „na dně“ – ne že bych si to dal podruhé, ale pár kilometrů bych ještě dal. Horší bylo, že až v cíli jsem si uvědomil, že mě noha a kotník proklatě bolí … ten pád na kole se ozval až teď.

Zlatým hřebem tak byl tradiční „čuník“ k obědu a nealko pivo. A pak ještě večer, když jsem se sprchoval a zjistil, že na noha pod dresem je slušně sedřená – naštěstí dres to přežil a tělo sroste 🙂 No a za rok, pokud to půjde se těším na svůj desátý ročník. A tiše doufám, že bude léto jako letos – bez problémů se zády, s kotníkem a dalšími částmi již vetché a zubožené trosky. A zároveň, jestli to vyjde … snad se konečně na desátý ročník dostanu 1-2 týdny předem si projet trať – ty větvě mě letos překvapily několikrát a nejen na tom Melechově nahoře 🙂

Pro zájemce o závod jen dodám, že značení tu bývá hodně dobré (snad jen na dvou místech jsem zaváhal … šipka byla až v křižovatce). Cykločást je na neuzavřeném okruhu – silnice se párkrát přejíždí, někde někdo stojí, jinde ne, ale kdo z nás honí vteřiny – raději přibrzdit, než si potykat s nárazníkem. Plavání je spíše krátké – 500-550m, běh je určitě na kross boty – místy klacky, někde po kamenech, ale dá se – v závěru už ale je třeba dát pozor a neudělat si kotník … sil už ubývá 🙂 A hlavně – jsou dvě varianty – je mokro, tak pak je to bahenní lázeň (pamatuji takové tři ročníky)/je vedro a pak je třeba pít, pít a pít … hodně cesty je lesem, ale ty výjezdy/výběhy na louku/silnici jsou náročné a vypotí se hodně vody a minerálů. Ale za to prase na závěr … ten pot stojí.

2017 Železný Chlíst

Napsat komentář

Můj milý deníčku v sobotu 15.7.2017 jsem dal (po dlouhé době) Honzu Radu 🙂 a postavil se (také po dlouhé době) na bednu … bronz v kategorii „dospělí“ muži – rozuměj muži 40+ hodně potěšil. Ale tentokrát vlastně celý závod těšil. Snad s výjimkou plavání, kde jsem si po 3/4 roce tréninku věřil daleko více, ale od začátku jsem se ve vodě nemohl nadechnout, takže asi standard. Ale od té chvíle – super kolo, kde jsem si to ujel snad s výjimkou cca 500m celé sám a na to ten čas beru jako super čas. Ostatně i cyklista Honza R. mi to nandal jen o cca 2 minuty. A co potěšilo více, že i po kole byla nálada na vtípky, takže jsem ho ještě popohnal v depu (dojeli jsme skoro současně). A zároveň jsem měl dost sil, abych ho hned od začátku běhu „odpáral“. Co si budeme namlouvat, fyzicky na něj nemám, takže mi bylo jasné – buď teď, nebo mě v druhém kole převálcuje. Ostatně ještě pár lidí jsem na běhu dal a vlastně mě předběhli jenom tři (z toho ovšem dva tak, že jsem měl pocit, že stojím).

Výsledek celkově 15-té místo a v kategorii bronz – v to jsem nevěřil ani ve snu. A věřím, že bez háku by to bylo ještě lepší. A zlatý hřeb – prase se tentokrát mimořádně vydařilo. Upečené akorát, nepřesolené … opravu musím pochválit, ostatně jako celou atmosféru „Chlísta“. Velký dík patří Honzovi Kavalírovi – drží ten závod a organizuje a je to prostě klasický „pouťák a hobík triatlon“, kde se dnes už potkají skoroprofíci s amatéry a všichni si dají do těla. V tomhle případě jsou snad i ty drobné chybky a zmatky (tradiční baterky v megafonu), start plavání s pistolí/bez pistole, … úsměvné a dávají znát, že to prostě není MS v triatlonu.

V tomhle případě stojí za to poděkovat vlastně všem z Chlístovic a okolí, kdo s tím závodem pomohou – 17. ročník … to už je tradice. A pro mnoho lidí prostě jeden den, kdy si jdou na 2 hodiny někam stoupnout a regulovat dopravu na křižovatku, podat pití umdlévajícímu běžci, starat se o prase na rožni, registrovat účastníky, zapisovat časy a mezičasy … prostě spoustu činností, bez kterých by ten závod neexistoval/nebyl takový jaký je. Přeji hodně sil do dalších ročníků a doufám že 18. tý ročník v roce 2018 bude zase rok, kdy si budu moci v polovině července odškrtnout – Chlíst – splněno.

A taky si neodpustím zavzpomínat jako triatlonová „vykopávka“ z okolí – první sem běžel v 17-ti, takže to už je 27 let. Vážení, strašně moc se to změnilo – z party nadšenců, které si pamatuji v Uhlířských Janovicích nás už moc aktivně nesportuje, ale dnes je to módní sport – staré favority, botasky a „adamky plavky“ nahradily kola časovkové speciály + triatlonové boty na běh a neopreny, místo čokolády se ládujeme Carbo/enduro/bůhvíco ještě snacky, nepojeme vodu, ale iontové nápoje, spousta závodníků můsto trenýrek/šortek má vlastní dres se jménem a logem sponzora … Prostě něco úplně jiného, ale vlastně pořád je to o partě nadšenců, kteří se jdou poměřit a vyzkoušet, jak na tom jsou, protože na trati rozhodne hlavně „pot z tréninku“ a vůle jít vpřed. Tak ať za rok máme obojího zase dost a navíc radost zs pohybu jako dosud.

2017 Českobrodská Pečeť

Napsat komentář

Další tradiční závod a potvrzená tradice. Tak jak na první závod – „Pečky“ – bývá hezky, tak „pečeť“ naopak bývá spíše upršená a studená. Letos naštěstí déšť těsně před závodem ustal, a začal asi po hodině závodu. Takže ideální podmínky. Celkem musím i říct, že se mi běželo hodně dobře a nebýt divné krize někde po třetím km, kdy jsem měl pocit, že jsem se zastavil to byl i docela slušný čas (aspoň na to, co mám letos naběháno). A kupodivu i ten běh zpět, kdy se tu tradičně trápím, mi letos docela utekl a běželo se mi dobře. Jinými slovy, celková spokojenost a dokonce i radost, že jsem zase potkal hodně známých tváří a měl čas prohodit pár slov s blázny, kteří se honí za časem a „utužují si zdraví“ ničením kloubů na silnicích 🙂

Snad jen na závěr se omluvím jakési slečně, která dobíhala a já jí autem překážel. Hodně jsem spěchal pryč a vůbec jsem jí neviděl, když jsem vyjížděl, takže jsme se tam s protijedoucím krokem míjeli a já najednou zděšeně koukal, že někdo za mnou čeká před vběhnutím do cíle … a to jsem předtím dvakrát kontroloval, že za mnou nikdo není a mohu vyrazit. Odjezd narychlo navíc zajistil, že po doběhu jsem jenom přehodil tepláky a sedal bez výklusu do auta – a pak prý zkušení běžci na to dávají pozor. Ovšem následky se naštěstí nedostavily – zjevně jsem do toho všechno nedal.