Jestli před dvěma týdny dopadl Maraton nad očekávání dobře, tak Český Ráj … dopadl podobně. Musím říct, že i tentokrát střeva neprotestovala a po úvodním km, kdy jsem vyrazil hodně rozvážně – den předtím jsem běžel 16 km v rámci supportu „mladé plavecké naděje“. Nicméně po kilometru mi přišlo, že tempo je opravdu pomalé, tak jsem přeci jen trochu zrychlil. Bohužel právě v místě, kdy byla cesta proklatě úzká, takže předbíhat se téměř nedalo … výsledek se záhy dostavil – ustlal jsem si za jedním pařezem. Tímto děkuji a zdravím kolegu běžce přede mnou – ohlédl se a křikl, jestli jsem O.K. – jen jsem odpověděl, že jsem v pohodě, vstal a pokračoval. Ale povzbudilo mě, že nabídnul pomoc. Takže jsem se zklidnil a další km běžel ve vláčku a v klidu čekal na rozšíření cesty. Navíc jsem viděl, že hlavní soupeř v pohárovém hodnocení je těsně přede mnou a rozhodně se nevzdaluje. Klid se vyplatil a těsně před občerstvovačkou se cesta zvedla do kopce a rozšířila na „lesní zpevněnou cestu“ – takže jsem se vydal vpřed a posunul se o pár míst. Kousek za občerstvovačkou se to zlomilo dolů, ale cesta byla slušná, takže jsem ani na seběhu neztrácel (a to je spíše výjimka). Zároveň jsem dotáhnul další dvojici a v klidu běžel za nimi – nová trať, tak je příjemné, když nemusí běžec na každé odbočce hledat fáborky „kudy dál“ a jenom visí.
Ke konci toho prvního kola od občerstvovačky jsem zjistil, že se mi běží pořád hodně dobře a určitě jde tempro „oživit“. Navíc se „hlavní soupeř“ propadl dozadu a já se dotáhl na dalšího závodníka, který běžel velmi podobným stylem jako já – do kopce svižně, seběhy naopak rozvážně a rovinky … no tam jsem cítil, že mohu běžet rychleji. Takže na dalším rovném úseku jsem zrychlil a kolegu (k svému překvapení) celkem rychle setřásl. Ani ve stoupáním na konci prvního kola se nedotáhnul, takže druhé kolo jsem naopak před sebou viděl dalšího závodníka a postupně jsme také začali předbíhat desítkáře, kteří běželi jen jednokolo a startovali až po nás. Naštěstí jen minimálně, takže nikde nebylo zdržení. S běžcem přede mnou jsme se dobíhali a zase mi utíkal v technický sebězích, ale opět na tom rovném úseku v konci kola jsem protáhl krok a šel dopředu … trochu jsem zaváhal před tím stoupáním úplně na konci kola, ale zjevně už jsme toho oba měli dost.
V každém případě mě kolega doběhl za občerstvovačkou, když už jsme se vraceli k cíli … dva dlouhé seběhy v písku mě docela dostaly. Co mě potěšilo, že poslední km jsme opět hodně zrychlili a určit to nebylo na doraz … i když mě v cílové rovince ještě předběhl jeden běžec … a můj klobouk dolů před ním … při průběhu brankou jsem lehce zakopnul, ale měl jsem pocit, že síly mám dost, takže jsem zrychlil s tím, že se nedám jen tak zadarmo. No proběhl kolem mě tak rychle, že jsem okamžitě ztratil chuť finišovat – nedal mi vůbec šanci. Nicméně deváté místo celkvě a první v kategorii „oživlé mrtvoly“ určitě potěšilo.
K závodu jen dodám, že mě na začátku trochu rozhodila změna trasy „až na místě“ – celkem rád běhám trasu, kterou znám – my „brýlovci“ to s orientací máme trochu těžší. Ale ta varianta 2 x 1 kolo pro trasy 15 x 10 km byla docela zajímavá (podobně jako v Mnichovicích). Původní trať byla možná trochu hezčí (více těch moc hezkých lesních kaňonů) a tady mi jedna část přišla docela bahnitá – a vzhledem k letošnímu extrémnímu suchu si nedovedu představit, jak vypadá po vydatnějších deštích. Ale věřím, že to bylo nouzové řešení nějaké náhlé situace … a jako náhradní řešení to zase musím velmi ocenit – byla to hezká trať. Stejně jako organizace – myslím, že KrosTour pořádá parta lidí už pár let a je vidět, že vše běží hladce.
Doplním i odkaz na Strava
