Nemám se zdravotnictvím ČR příliš mnoho zkušeností (naštěstí), ale poslední průběh vyšetření mě pobavil – je celkem jedno s čím, ale musel jsem zajít za svým „obvoďákem“ – mimochodem, pokud jsme poznal doktora, kterému věřím a vážím si ho, je to on (a samozřejmě ještě jedna doktorka). Nicméně celkem jednoduchá diagnóza a dvě vyšetření na její potvrzení + nějaký penicilin proti zánětu. Obě vyšetření takové nespěšné – prostě penicilín by měl vyřešit akutní situaci a zbytek rozhodneme podle výsledků. Jedno proběhlo v podstatě bez problému, možná díky tomu, že nešlo oficiální cestou, druhé ale začíná bavit. Teda bavit pouze vzhledem k tomu, že na 98% je zdravotní problém pryč, na druhou stranu by mělo právě tohle vyšetření říci, jestli pokračovat/je vyřešeno.
Ale popořádku – problémy jsem měl na konci srpna, objednání (dle názoru obvodního lékaře) může trvat tak týden – „to akorát dobereš ty prášky, tak tam zajdi a uvidíme“. Z toho, že mě oslovuje tykáním je jasné, že k němu chodím už hodně dlouho a vztah je spíše přátelský a takový příjemně osobní – je to ten typ doktora, kterého bych si prostě představil jako rodinný doktor z vyšších vrstev – umí poslouchat, ví jak se zeptat, aby zjistil co potřebuje vědět, vysvětlí proč doporučuje to, či ono … Takže jsem, poslušen doporučení, hned ten den vyrazil do nemocnice objednat se na vyšetření. Drobné překvapení, že termín je až 23. Září mě trochu pobavilo – z týdne se vyklubal skoro měsíc. Nicméně zafungovala neoficiální cesta, termín se zkrátil do 14. Září a to mi přišlo rozumné – sice až po (doufám úspěšném) doléčení, ale stejně to bylo takové kontrolní vyšetření. Považuji sice za zvláštní, že vyšetření, které má rozhodnout o další léčbě/neléčbě nastane až s týdenním odstupem po léčbě, ale to asi není něco, na co by se umíralo. Nicméně kabaret pokračuje dnes- telefonát z nemocnice … provozní důvody, nejbližší termín se přesouvá na 2.10.
Tiše doufám, že to není standardní postup, ale vyšetření bezmála měsíc poté, co by bylo vhodné znát výsledek „zdá se mi býti poněkud nešťastným“. Stává se to i ve vážných případech? Nevím a snad raději nechci vědět – nevím ani, co je problém – chybějící pracoviště, chybějící zdravotní personál … zajímá se o to vůbec někdo? Jenže kdo – lékaři mají léčit, ne přemýšlet kde co chybí, pojišťovny dostanou stejné peníze z daní, ať se vyšetřuje nebo ne, farmaceutické firmy zajímá jen to, kolik se prodá jejich léků, ministerstvo … co vlastně dělá ministerstvo.