Včera jsem shlédl jeden z filmů, který jsem již nějakou dobu měl chuť vidět – Expendables. Tedy jakousi vzpomínku na akční filmy 90-tých let (možná i 80-tých). Film s obsazením, které by před 20-ti lety vyvolal davové šílenství nebude určitě patřit do síně slávy, ale zároveň … IMHO není špatný. Kdo nemá rád akční filmy – prvoplánové, plné akčních a bojových scén, bez hlubokého děje – ať se ani nesnaží shlédnout – přesně takový ten film je. Není to film na hluboké úvahy, ale spíše pohodová akce plná svalů a zbraní u které lze vypnout (nebo je možná nutné vypnout) a ignorovat veletoče, ale soustředit se na akci a pár “hlubokých míst”, kde se říkají obecné pravdy a moudrá slova. Předpokládám, že právě o tohle a o trochu zábavy autorům šlo – vyzdvihnout přátelství a jeho cenu, zavzpomínat na dobu, kdy byli slavní a ukázat, že do starého železa … sice patří, ale pořád něco dokáží. Možná právě to jedno moudro o přátelství a soudržnosti má v tomto kontextu větší váhu než mnoho hlubokých myšlenek u filmů z festivalů, možná právě ona ukázka jak to staříci ještě dokáží roztočit může povzbudit víc než … mnoho filmů ověnčených oceněními.

Co mě potěšilo, je nadsázka a humor ve filmu – opět nenáročný, ale onen rozhovor Stallone-Schwarzenegger je přesně tou ukázkou špičkování se vztahem k předchozí rivalitě mimo film u těchto dvou svalnatců. I Schwarzeneggerův odchod má s realitou něco společného a symbolického.

Takže pokud máte volný večer a nechcete moc přemýšlet, mohu film doporučit. Nečekejte ale nic hlubokého, snad “jen” pohodový film, který staví na faktu, že správný chlap není dokonalý, ale poslouchá svůj rozum a přátele poznáš nejen v dobách zlých, ale hlavně v dobách špatných, kdy najednou stojí vedle tebe – čert ví, jestli je to málo, nebo je to naopak něco co v dnešní době tolik chybí.