Po loňském výpadku jsem se opět letos postavil na start Dačického 12-tky. Třetí ročník se uskutečnil 13.8.2011 a byl … no prostě super. Počasí vyšlo na jedničku a musím říct, že organizace taky. Club Deportivo předvádí to co na závodech má rád – klid, pohodu a sportovní zážitek pro všechny. Na jejich akcích se scházejí běžci polo-profesionálové, hobíci i lidé, kteří si jdou zaběhat jen párkrát do roka. Letos sice nepadla stovka o kterou kluci asi stáli, ale bral bych to spíše jako výzvu na příští rok, protože byla zatraceně blízko.

Samotná trať mi letos přišla kratší než 12km – nějak mi to uběhlo a vlastně se mi i velmi dobře běželo. Je to příjemné střídání krátkých výběhů, rovinek a sběhů, lesní cesty, polňačky, chvilku i asfalt, samozřejmě i panelka … cca 1km po panelech na poli a začátek i závěr po suprové Královské cestě. Strašně fajn je i zajištění přeběhů silnice (dvou, slovy dvou) – policie tam zajistí, že auta zpomalí a dávají pozor – lze se v klidu věnovat běhu a nepřemýšlet. A ten nápad se startem na zahoukání motoráčku – mnohým to přijde jen jako zpestření, ale zajistí, že přeběh přes trať je čistý 🙂

Tentokrát jsem sám zahájil asi hodně opatrně, ale skoro sto běžců v úzké uličce po kamenech na Královskou cestu … no nechtěl jsem riskovat. Naopak jsem pak zjistil, že se mi následně běží hodně dobře a vlastně do třetího km jsem neustále někoho předbíhal. Pak jsem vytvořil dvojici s jedním z místních a běželi jsme dost dlouho spolu – kolega za mnou příšerně dupal, nevím proč, ale nemohu to říct jinak – prostě jsem měl povit, že za mnou běží aspoň tři lidi. Pobavení pak následovalo při výběhu k Velkému Rybníku – kolega se přede mě přehnal, že jsem se musel rozhlédnut, jestli jsem nezastavil … jenže po cca 50 metrech mu naopak došly síly a strojové tempo ho dostalo – jenže se opět zavěsil a měl jsem ho za zády až ke kostelu sv. Trojice. Děsil jsem se, že si zopakujeme předbíhání, ale naštěstí kolega odpadnul, takže na panelku jsem vbíhal sám … a před sebou uviděl dva běžce, které jsem dotahoval – běželo se mi na tom úseku fakt dobře. Na konci jsem měl pocit, že už dobíhám někoho před sebou, doběhl jsem k zatáčce, za ní rovina a … nikde nikdo. Jakoby přede mnou závodník zmizel – otočil jsem se a to samé. I když tu cestu znám, znejistěl jsem, jestli běžím dobře – jenže šipky pořád byly, takže pokračování – asi 3 km, kde jsem neviděl nikoho ani před sebou, ani za sebou – sice v zatáčkách, ale minimálně 50m prostě nikdo. Už jsem začal myslet, že doběhnu osamocen a v klidu, jenže s vyběhnutím na silnici jsem najednou zase uviděl před sebou bílé triko a … za sebou zaslechnu známé dupání. Takže poslední kilometr po Královské cestě se tempo zrychlovalo až k přeběhu tratě, kde najednou běžec přede mnou zmizel a … za mnou taky. Ještě před sto metry byl tak 5-10m za mnou a najednou nikde. Tohle jsem zažil snad poprvé v životě, ale skoro jsem se tomu musel smát – navíc mě potěšilo, že jsem rozhodně neměl pocit “konce sil” – hádám, že další 3km by ještě šly. Takže s časem spokojenost a na další akci Deportiva … zase zdar.

Díky kluci, jen příště – chci vidět aspoň jednoho ve sportovním a na trati – ať se můžeme poměřit. Jinak dětský běh byl super a různé doplňkové kategorie taky – pro sport a zdraví  to možná dělá více než polovina úředníků na ministerstvu školství a sportu. Viva club Deportivo.