Jestliže Pečecká desítka na jaře sezonu startuje, pak podzimní Pečky jsou naopak jedním z posledních závodů. Letos se počet účastníků opět zvětšil … a mám pocit, že podobně jako před lety jarní desítka, se i tato podzimní dostala na hranici, kdy je okruh parkem ještě použitelný. Mně osobně se jinak kroužení parkem líbí – 12,5 koleček sice může připadat únavně, ale zase je to příjemný rytmus, kdy už po druhém kole (a několika účastech na tomhle závodě) každý ví, co ho čeká za nejbližší zatáčkou, kde je rovinka a kde jsou kaluže, kterým je třeba se vyhnout. Původně jsem letos chtěl zaběhnout pod 38 minut, ale protože jsem týden bojoval s chřipkou, nakonec to bylo přesně 38:00 … škoda, ale na druhou stranu jsem před závodem měl pocit, že se spíše budu plazit, takže mě to ani tolik nemrzelo. Navíc jsem se chystal hned po závodě na Slovensko, takže letos to byl takový příjemný sportovní začátek prodlouženého víkendu.

Podzimní Pečky v každém případě zůstávají malým závodem, kde se potkají lidi spíše z okolí – neběhají se tu super časy, ale spíše je možnost pozdravit se s lidmi, které jsem potkával celý rok na různých závodech. Ostatně většina z nich se zde ukáže i na jaře, takže za 5 měsíců zdar všem v nové sezoně.

A pohled do kalendáře říká, že poslední dva měsíce už těch závodů je opravdu poméně, takže letos asi ještě v Českém Brodu a na Kaňku – uvidíme, jestli “bez rýmičky” budou časy lepší.