Vzhledem k faktu, že jsem se rozhodl změnit pracovní pole působnosti jsem musel absolvovat několik rozhovorů s nadřízenými … a znovu a znovu mě nepřestávají překvapovat. Lidé, kteří tak rádi pronášejí hesla “když to nepůjde s Petrem, půjde to s Pavlem”, jsou najednou překvapeni, že někdo jiný to chce zkusit jinde. Co na to říci? Možná jenom: “Pánové, pánové, pánové. Já vás tady pozoruji a nestačím se divit. Existuje věc jako respekt k druhým (byť podřízeným) a kdo ji nemá, nezaslouží si respekt vůči sobě.” Snad to ani nebudu více rozebírat – celá situace je opravdu spíše úsměvná ukázka “světovosti” manažerů v ČR.

Takže důležitější událostí z minulého týdne byla kolínská 10-tka. Dostal jsem se sem asi po třech letech, díky termínové kolizi s Melechovem. Je to docela fajn běh – skoro celá cesta po silnici, snad jen krátký úsek u Klavar po lesní a polní cestě. Klasická obrátková trať a tím pro mě klasický problém – nevím proč, ale pravidelně po obrátce “zvadnu” – je celkem jedno, jestli je trať 8, 10, 15 nebo 20 km, ale do obrátky se mi běží dobře a po obrátce “deka”. Celkově jsem byl spokojen – sice jsem trochu doufal, že se dostanu pod 37 minut, k tomu mi pár vteřin chybělo, ale stejně to byla letos asi nejrychlejší desítka. A ještě víc mě potěšila účast – stovka běžců už je znakem, že se o závodu ví a lidi si do Kolína přijdou rádi zaběhat. No a za dva měsíce je další kolínský běh – Drozd – s mnohem delší tradicí a také mnohem prestižnější. Takže vzhůru do něj, běhá se dobře a areál v Borkách je pro běhy jako stvořený, bylo by hřích tam nezajít (a nezaběhat si).