Jestli jste nikdy neslyšeli o štafetovém závodu horybory, tak se na něj rozhodně podívejte. Letos jsem se ho zúčastnil spolu s partou z firmy doplněnou o dva další běžce. Jednoduše řečeno je to štafeta pro teamy 6-10 běžců – 30 úseků cca 10 km každý. Trasa 317 km od Moravskoslezských Beskyd přes Beskydy, Javorníky, Valašské Klobouky, Bílé Karpaty až po Pálavu a Mikulov. Předávka je na určených místech a běží se nonstop – v našem případě magických 30:33:03 :-). Takže si každý zažije dvě denní a jednu noční etapu.
Je to dlouhá cesta – 317 km není málo a to ani rozpočteno mezi 10 lidí a 30 úseků – pro průměrného běžce je třeba počítat, že poběží 3x asi jednu hodinu a na odpočinek mezi běhy bude mít zhruba 9 hodin. No odpočinek … vlastně na přesun, relaxaci, podporu ostatních, přípravu na další úsek, rozcvičení se a … vlastně už aby zase vyrazil. Takže je to spíše střídání běhu a přesunu s ostatními na další předávku. Ne není to tak, že by každý by 30 hodin v permanenci, je čas na odpočinek, ale určitě je ho méně než by si „novic“ myslel. V našem případě se jelo ve dvou autech 4+6 lidí – rovnou řeknu, že naše auto A (ne že by druzí byli „béčka“, ale … řekněme, že je to jen označení) o 4 běžcích na tom bylo určitě lépe – přeci jen pauzu jsme měli 6 úseků, které obsluhovalo druhé auto, zatímco oni jen 4. A potkali jsme se vlastně jen na předávkách, kde se auta střídala, takže vlastně jen 6x. To jen aby si někdo nemyslel, že je to „party pro deset lidí“ – to fakt ne. Navíc je třeba připočíst začátek, kdy přejezd mezi předávkami trvá déle než běh mezi nimi (ten je po krásných cestičkách a pěšinkách, zatímco auto vyjede na předávku – musí sjet do údolí, občas přejet do druhého údolí a zase vyjet někam nahoru k další předávce). Takže na začátku se auta musí střídat. A je trochu zmatek – ale vlastně je to právě ten drobný zmatek, co zpestří celý závod, kdy se na chvilku skupiny promíchají a následně se dají dohromady.
Pro běžce je to ale krásný zážitek – místy je to kros, ale rozhodně lehčí kros (déšť a bahno by to určitě posunulo místy na vyšší level) a cesty jsou zvolené velmi dobře. Hezké výhledy, údolíčka, většinu trasy běží člověk spíše sám, já za celý závod potkal (mimo předávek samozřejmě) asi 7 běžců … na 36km běhu. Značení je … různé pro různé etapy, celkově bych ho pochválil snad jen s výtkou, že červeno-fialová barva (sprej) na zemi večer a v noci moc vidět není. Na druhou stranu myšlenka reflexních pásek na stromech, případně ohradách / keřích podél cesty je super. Takže jsme sice trochu bloudili, ale nic strašného – určitě bych ale doporučil navigaci si zapnout – ať už na hodinkách nebo v mobilu (mimochodem rozumím proč je to povinná výbava každého běžce na trati). Jak jsem psal výše, trať je super, jen trochu zabolí srdce ekologicky smýšlejících lidí, protože se těch 300 km (s těmi zajížďkami spíše 400 km valí zároveň více než 160 aut (cca 80 teamů a minimálně 2 auta na team) – pro přírodu to asi bude docela facka.
Pro tu partu běžců je to ale super příležitost si pokecat a poznat se i jinak – hlavně firemní teamy se prostě poznají i v okamžiku, kdy je někdo unavený, špatně se mu běželo, vidí, že ti druzí mu fandí, že mu hned po doběhu někdo podá mikinu, láhev s pitím, … že si v autě popovídají o rodině a osobních starostech, které se „v kanclu neřeší“ … že si poradí, případně namasírují nohy po běhu, prostě že mají společný cíl a já mohu říct, že jsem těch více než 30 hodin měl pocit, že je to 10 lidí, kteří se VŠICHNI SPOLU snaží do cíle dostat. Moc za to díky – byl to hezký pocit, být jedním z 10i odvážných. A vůbec nezáleží kdo běžel lehkou, kdo těžkou etapu, jestli někdo 5 minut získal nebo ztratil … nějak jsem měl pocit, že jsme si to všichni spolu užili a smekám svůj pomyslný klobouk, že všichni našli odvahu jít do této akce.
Dík patří určitě organizátorům – 30 stanovišť a etap – označeno, všude byly na předávkách lidi, na několika místech sprcha + na několika místech možnost přespat (tělocvična, sál hospody) – úžasné a věřím, že musí být velká práce dát to vše dohromady, aby to klaplo.
Pro ty co by si to rádi zkusili pár drobností, které bych doporučil:
1. Na začátku nahlašujete časy na 10km – nahlašte je opravdu rozumně, nemá smysl se přeceňovat, ale ani podceňovat.
2. Vyjma začátku kde jsou již zmíněné dlouhé přejezdy a auta se musí střídat si etapy rozplánujte tak, aby auto obsluhovalo několik úseků v kuse a zbytek měl prostor pro odpočinek. Ono je fajn, když někdo může dojet se někam osprchovat a na tři hodiny „si lehnout a protáhnout nohy a tělo“.
3. Buďte na předáve včas (a tímto se omlouvám, že jsme právě dorazili na jednu předávku asi 6 minut se zpožděním, protože druhé auto „běželo rychleji než byl plán“) – to souvisí s tím odhadem rychlosti.
4. K té 3. ještě doplním, že ideálně je někde sdílet časy předávek a mít excel/google-sheet/něco podobného, kam se časy předávek zapisují a automaticky se podle očekávaných časů přepočítávají plány dalších předávek.
5. Běžte v klidu – tohle není závod, kde rozhodují sekundy a ani minuty, takže radši si to pořádně užít, než se urvat v první etapě a pak se trápit.
6. Pomáhejte si a fanděte si – fakt je super, když vám zbytek podá po doběhu vodu, poplácají po ramenou, pomůžou protáhnout nohy, podají mikinu/suché triko – to je to co mi přišlo na celé akci nejdůležitější a nejhezčí.
7. Etapy si rozdělte rovnoměrně – při deseti lidech je třeba mít opravdu aspoň 7 etap pauzu před dalším během – i když se to nezdá, tak ono čas po doběhu, chvíli člověk řídí (i na tom je třeba se střídat), pak se připravuje a rozcvičuje a na regeneraci má tedy minimálně o hodinu méně než by odpovídalo tomu času ostatních a 5 a méně hodin je prostě málo.
8. Najděte si ubytování do 45 minut od startu – startuje se 6:00-11:00 a my třeba v 6:20 docela na start spěchali – to jedno auto prostě musí vstávat hodně brzo. A spánek jedna z věcí, které na následující dva dny má cenu zlata, takže každých 30 minut dobrých.
No a za rok … uvidíme, uvidíme jestli zkušenosti všech byly pozitivní a najdeme znovu sílu „se potrápit“.