Po roce s nemocí jsem se letos na podzim vrátil do Třeboně … vlastně jediného místa, kde jsem si kdy marathon oficiálně zaběhl. A rozhodně nelituji, pokud chce někdo zažít krásný závod v přírodě, Třeboň je dobrá volba … byť počet startujících roste a letos již bylo náměstí docela plné … ostatně 787, kteří dokončili 42,2 není malé číslo a to půlkařů a desítkářů bylo ještě více …
Po trápení se střevy v posledních měsících jsem s časem spokojen … zatraceně spokojen. Ještě před týdnem jsem uvažoval o přeregistraci na příští rok, protože od 1/2 Ironmana v Mostě to bylo trápení a snad při každém běhu „tréninkem výbušných startů“ směrem na WC. Pozitivní na tom (a to hlavně pro marathon) je ztráta hmotnosti – skoro 4 kila dole, to se běží 🙂 No nakonec jsem si předposlední den – tedy v úterý – před možností přeregistrace, řekl, že zkusím delší běh a buďto to půjde a jdu do toho, nebo zmizím někde v keříčcích u Vltavy a potupně se půjdu přeregistrovat … Vyšlo to dobře, takže sice nebyla ideální příprava s doplněním cukru do krve a organismu a již jen šetření týden před závodem, ale ostrý trénink 4 dny před startem a půlka za 1:28. Uklidnilo mě, že jsem bez problému doběhl, takže v sobotu to prostě půjdu zkusit.
A v sobotu endorfiny zabraly. Vzhledem k estavu a faktu, že nemám dlouhé tratě letos naběháno jsem se postavil těsně před vodiče 3:30 s vizí, že v nejhorším budu „viset“ za ním … úplná pohoda nepanovala. Na druhou stranu asi 1 km po startu najednou přišlo zjištění, že jako v úterý na testu mi nohy prostě samy běží. Až mě to překvapilo … tempo kolem 4:06-4:10 mi přišlo rychlé a čekal jsem, že ho neustojím, ale nechtěl jsem brzdit a když jsme se trochu „proběhli s koníkem“, který jim utekl někde kolem pátého km a honili ho tam místní lidi – chudák běžel kus s námi závod, nechal jsem prostě nohy běžet „dokud to půjde“. Šlo to v pohodě až do půlky, tak už jsem usoudil, že to prostě je moc a lehce zpomalil. Nicméně pořád to tempo 4:12-4:15 bylo mnohem rychlejší než jsem čekal. A tady přišla amatérská chyba – ukázka, že i v mém věku člověk zbytečně „blbne“. Plán byl vzít si tady energy-gel, občerstvovačka 24km. Jenže ta se přede mnou vynořila strašně rychle a neměl jsem ho připravený – rozhodl jsem se pro další ionťák, koukal jsem na místě po gelu, ten jsem nenašel, tak jsem vzal kolu a řekl si, že další je někde 29km, tak „krmení“ provedu tam, abych nehledal v kapsičce. To hledání vysvětlím – vzhledem ke stavu byl v kapsičce toaletní papír a ubrousky … kdyby se opět ozval trenér „rychlých sprintů“. Přišla občerstvovačka na 29km a já zopakoval stejnou amatérskou chybu a neměl připraven gel – tady jsem už ale byl hodně unavený a po té dlouhé rovince i rozhozený, že se to konečně stáčí vlevo. No nic nakonec jsem někde kolem 31 přešel do chůze a gel vytáhnul … a zjistil další úlet. Den předtím jsem si koupil gel a při rozhodování nad příchutí zvolil „fresh menthol“ – krásná světle modrá jedovatá barva a mentol, že mi to protáhlo dutiny až do uší … ale to už mi to bylo vlastně jedno. Posledních cca 10km jsem stejně co km přešel na 50m do chůze a energie se do svalů dostala asi 2km před cílem, kdy jsem najednou měl pocit, že zase mohu běžet. Ale to už byl stav, kdy jsem viděl, že 3 hodiny jsou mimo a na 3:10 mám velkou rezervu, takže jsem raději neriskoval křeče, případně gel putující z žaludku ven, a raději v klidu klusal do cíle s pocitem, že ten čas je na tu letošní bídu super. 3:06 jsem vůbec nečekal.
Projevilo se to i po doběhu – minulé ročníky jsem se určitě víc vydal – tentokrát jsem v Třeboni nespal, takže jsem doplnil vodu, trochu energie, prošel se po parku a sednul do auta a vyrazil do Prahy … ostatně i druhý den nohy fungují a není to klasický „pomarathonský pohyb chromého starce“.
Organizátorům poděkuji – trať je tu hezká, sice mi přišlo, že cesta se trochu zhoršuje – hlavně před těmi panely kolem 7 km jsem měl pocit, že je děr víc než zdrávo. Občerstvovačky jsou tu „tak akorát“ cca každé 4-5 km je fajn. Váhám, jestli tam nepřidat sůl – možná tam byla, ale já ji neviděl – cedule s tím co kde je by to usnadnila, ono po 16 km už má spousta lidí „mžitky před očima“ a snížené rozpoznávací schopnosti. Naopak značení je podle mě super … neváhal jsem nikde (fakt je, že jsem tu pošesté …). Doběh v cíli je úžasný – to náměstí je sice plné, ale je příjemné, jak tam je občerstvení, spousta nadšených běžců … opravdu je to hezká atmosféra v nádherném prostředí. Napadá mě jedna drobnost – v toi-toikách hodně rychle došel toaletní papír a ono to někdy život zkomplikuje …
A za rok? No už koukám na registraci – Třeboň mám rád a je to jeden ze závodů, které mi přirostly k srdci. Ostatně časy:
- 2026 – 03:06:08
- 2025 – bohužel nemoc
- 2024 – 03:08:37
- 2023 – 03:09:45
- 2022 – 02:59:01
- 2021 – 03:03:15
- 2020 – to jsme blbnuli s COVIDem
- 2019 – 03:16:43