Archiv rubriky: Sport

KVOK 2011 – 20km dusna a parna

Letošní KVOK (Kolín-Velký Osek-Kolín) běžce potěšil téměř bezvětřím, což se na této trati moc nestává, ale naopak ukázal sílu Slunce a horkého počasí. Zcela jasno, teplo a slunečno dalo asi všem docela zabrat – já musím přiznat, že jsem někdy od 13-tého kilometru cítil docela slušný úbytek tekutin a vzhledem k výstupu na Sněžku, který jsem absolvoval den před závodem i úbytek energie. V každém případě je to klasika a snad žádný běžec v Kolíně si tenhle svátek běhu nenechá ujít, pokud zdraví jen trochu dovolí. Pořadatelé už mají za sebou mnoho ročníků, takže zvládají vše s přehledem. Na trati jsou tři občerstvovací stanice – cca 6-tý, 10-tý a cca 14-tý kilometr + mnoho běžců má sebou doprovod – musím pochválit tátu, letos se vzorně staral, takže přísun tekutin byl během celé trati. Závod nemá ani minimální převýšení,je to prostě 10 km asfalt tam a 10 km asfalt zpět po stejné trati – navíc ji skoro všichni známe, takže není čím překvapit, kromě zjištění, jak na tom kdo z nás je. I když čas cca 1:25 nic moc, nemohu říct, že bych byl nespokojen – to vedro mi dalo docela „sodu“ a únavu jsem cítil z předešlého dne.

Takže mohu říct, že jsem si super zaběhal a odnesl to jen lehkým úžehem a dehydratací … co by člověk neudělal pro zničení vlastního těla. Tohle je ostatně závod, který si snad každý trochu protrpí – ty dlouhé rovinky mají tendenci „utíkat před běžcem“, takže máte pocit, že stojíte na místě a cíl se neblíží … o to větší radost je při zabočení do poslední ulice kolem zimního stadionu, kdy už všichni vědí, že zbývá poslední km. Možná i tohle je důvod, proč se těším na příští ročník … tohle stojí i za těch 19km asfaltu předtím 🙂

Duatlon Břehy 2011 6,6-24-3,3km

Napsat komentář

Druhý letošní duatlon, tentokrát se silničkou – a počasí se opět vydařilo, stejně jako organizace. Tu musím pochválit – žádné zdržování, depo, prezentace, trať – vše připraveno. Trati kola pomohla kompletní uzavírka, byť za cenu několika otáček, které zrovna já moc nemusím. V každém případě na všech trochu nebezpečných místech (díky uzavírce nikde nic strašného) dost organizátorů – zabloudit snad nemohl ani slepý. Co bych vyzdvihl – odvahu zakázat drafting a také to poměrně zodpovědně kontrolovat – motorku s organizátory dávající na to pozor jsem na trati potkal snad šestkrát – je to prvek, který bych já osobně do duatlonů a triatlonů vrátil – závod by měl ukázat jak je na tom kdo fyzicky, ne schopnost „uviset“ někoho v háku. A snad s výjimkou jednoho momentu jsem také měl pocit, že to závodníci dodržovali – budiž jim za to dík. I trať byla poměrně slušná – hlavní cesta s velmi kvalitním povrchem a ani na té odbočce k Vlčí Chabřině to nebylo nijak zlé – 95% se dalo určitě jet zabalen v „kozlovi“.

No a trať běhu, ta je tady prostě suprová – ten okruh kolem rybníka nemá chybu – na začátku je sice trochu hrubší štěrk, ale celkově je to lesní cesta, kousek asfaltu, ale hlavně – běh nádhernou přírodou. Trochu mě zamrzela změna orientace posledního běhu – loni byl „obráceně“ a byla to taková zvláštnost, která celkem oživila finiš, ale letos se zase proběhlo kempem – bylo to dobře zorganizované. Organizátorům se opravdu povedlo promyslet trať, aby se cyklisti s běžci nepotkali a nehrozila kolize.

Mě potěšilo asi i umístění – 17-té místo jsem moc nečekal, umístění do 20-tky jsem před závodem bral jako spíše nereálný cíl. Ale jelo se mi dobře kolo – až překvapivě vzhledem k tomu, že dosud jsem jezdil skoro výhradně na MTB, naopak trochu jsem zkazil závěrečný běh – kotníky si zase trochu zatrucovaly po špatném šlápnutí, ale celkově se mi jelo dobře, nebo vlastně úplně skvěle – hlavně na kole jsem měl pocit, že trať mizí.

Takže pokud to za rok vyjde časově, určitě bude opět tento závod v mém kalendáři – dík pořadatelům a gratulace všem, kdo závod dokončili.

Duatlon újezd 2011 – sprint na tři části

Napsat komentář

V neděli 17.4. se v Újezdě nad Lesy u Prahy konal duatlon MTB, i když v tomto případě je to MTB spíše v uvozovkách. Trať velmi rychlá 3km běh – 25km kolo a 2km běh téměř zcela po rovině. I u toho běhu váhám, jestli kolečko deklarované jako 1 km – běželo se 3x resp. 2x – nebylo kratší. Nevýhodou bylo, že cestička byla poměrně úzká – špatně se předbíhalo a opět se našlo dost lidí, kteří se postavili do prvních řad a během prvního běhu „zvadli“ a zdržovali. Ale to je daň větší akci, protože přes 150 lidí na startu už prostě je hodně. Naopak super bylo to prostředí v lese – měkký povrch, většina lesní rovné cesty, jen kousek po asfaltu … běžecký ráj.

Cyklistická část si označení MTB zaslouží snad jedině v polovině okruhu, kde bylo cca 800m lesem – kořeny, kameny a průjezd jedním potůčkem. Jinak asfalt – sice lesní vedlejší cesty, ale rovné a skoro horší než terén byly některé prudké zatáčky. Značení super, navíc na třech místech organizátor – zabloudit nešlo a jediný nebezpečný úsek po silnici byl dobře kontrolován. Závodníci se tedy mohli soustředit na let vpřed, protože bezvětří a rovina opravu pomáhali rychlé jízdě i na „horákovi“.

Závěrečný běh byl už opravu kraťounký – spíše sprint, kdy byl trochu zmatek, kdo je v prvním, kdo ve druhém kole, jestli má smysl sprintovat, nebo ne … ale čipy na noze vše pohlídaly. V každém případě to je hezká akce a kdo si chce zasportovat, doporučuji. Dá se to jet celkem v pohodě a užít si pohybu, ale dá se i „do toho šlápnout“ a pořádně se vyšťavit. K mému překvapení jsem dopadl i celkem dobře, na svojí nechuť k terénu jsem i kolo dal svižně, takže časem i pozicí ve výsledcích jsem spokojen. A už se těším i na další duatlo – Břehy, silnička mi bude asi sedět lépe 🙂

Lipová Alej 2011 – 3 okruhy kolem Rémy

Napsat komentář

Další ze závodů v Polabí resp. okolí Kolína – a v Nymburce navíc mohu pořád cítit „domácí půdu“. Pár let života jsem tu strávil a možná i těch nejhezčích – druhý stupeň základky, „gympl“ a vlastně i část VŠ – to už sice napůl s kolejí v Praze, ale doma bylo asi pořád v Nymburce. No a na závěr jsem si tu ještě absolvoval civilku … rok a půl službě nikomu pro nic 🙂 Prostě mohu říct, že v Nymburce jsem vlastně vstoupil do života a jistá dávka nostalgie tu bude vždy. Sice už bych tu asi moc lidí nepoznal – gympláci se rozlezli po celé ČR (já nejsem výjimka), ale místa jsou pořád stejná – ať už hospoda, kde jsem si dal první pivo, plavečák, kde jsem závodně plaval, … prostě věci, které si člověk udrží ve vzpomínkách a ať byly jaké byly – rád na ně občas vzpomene.

Běh Lipovou Alejí je klasická (dokonce měřená, tedy oficiální) desítka – dva okruhy (dva a půl) na tartanu hezky roztrhají pole, pak následují tři skoro tříkilometrové okruhy kolem „Rémy“ – krásným parkem Ostrova (mimochodem tam jsem měl posezení po promoci, abych dokreslil svojí svázanost s Nymburkem) a pak zase po dlouhé rovině (podél voleybalového hřiště, kde jsem sehrál hodně derby SKP-ZOM, když už jsem u těch vzpomínek) kolem dráhy do dalšího kola, resp. do posledního jednoho a půl kola na dráze.

Zajímavostí tohohle běhu je, že se běhá rychle – jednak je to rovina, jednak to prostě dobře utíká, rovný asfaltový povrch – snad v každém roce si tu zaběhnu jeden z nejlepších časů – letos kolem 36:20. Pravda, už jsem to běžel i o minutu lépe před dvěma lety, ale po loňském trápení se šlachou to beru jako slušný čas. Kdyby nefoukal ostrý vítr, který byl přeci jen v úseku kolem Labe docela líto, asi bych se kousnl a zkusil to pod 36:00 dát. No nic, uvidíme za rok – letos mám z běhu dobrý pocit, i časy jsou lepší než loni, uvidíme jak budou vypadat cyklo-části duatlonů a triatlonů.

K závodu patří i celkem dost diváků – takže asi nikdo nevypustí ani finiš, ale „dokope se“ k běhu do posledního metru.

No co říci – asi šlo běžet lépe, ale přesto spokojenost a doufám, že za rok se tady „doma“ s ostatními běžci zase potkám – a dík pořadatelům.

Oficiální web Lipové Aleje.

Kouřimská Lipanská Stezka 2011 – běh historií

Napsat komentář

Po loňské absenci jsem letos znovu zajel na Lipanskou Stezku – nádherný běh starým městem a jeho okolím, který je zajímavý svým profilem – dva pětikilometrové okruhy „dolů – nahoru“. Trať je možná náročná i tím, že se velká část běží po kostkách, které lze opravdu nazvat kočičí hlavy – takže je třeba dávat pozor na každé šlápnutí. Ale krásné zákoutí kolem potoka a skal a proběhnutí přes historické náměstí jsou odměnou, kterou jinde moc nenaleznete. Navíc se pořád jedná o relativně málo známý běh – účast je cca 60 běžců v obou kategoriích – 5 i 10 km. To může leckoho zmást, jako mě před třemi lety, když jsem na pátém kilometru „lehce finišoval“ s dvojící mladíků – přece nejsem nějaké staré železo – a vzápětí zjistil, že oni na pátém kilometru končí, zatímco mě ještě druhý okruh čeká 🙂

Letos bylo nádherné počasí – na běh až skoro moc teplo, ale sluníčko, bezvětří. Běželo se od začátku celkem svižně – resp. byl trochu problém se probojovat přes pár lidí, kteří se postavili do prvních řad a po pár stech metrech tuhli. Nicméně první kolo se mi běželo suprově. I vběhnutí do druhého kola mi přišlo, že je v pohodě – bohužel v zatáčce na náměstí jsem blbě šlápnul, takže jsem pak cítil docela kotník – no má na to nárok, už něco zažil. Ale v posledním kopci už se opět vzpamatoval, takže s celkovým časem a zhruba desátým místem jsem spokojen – i když tady jde opravdu o pocit a radost z běhu všemi terény – asfalt – kostky – lesní pěšinka – tráva – polní cesta – do kopce – z kopce.

Děkuji i organizátorům – město Kouřim nezklamalo. Starostka se o závod stará a je vidět, že to je pravidelná akce, na kterou se dopředu myslí. No a všem běžcům přeji za rok opět takové počasí a lehké nohy do kopců.

Českobrodská pečeť 2011 – finiš po … letech

Napsat komentář

Tradiční desítka v Českém Brodě tentokrát opravdu vyšla – po počasí v týdnu musíme říct, že počasí bylo super – téměř bezvětří, teplota taky docela v pohodě (pro běh skoro ideální) a krásná cesta. Tohle je snad sen všech silničních běžců, navíc s (pro mě) příjemným profilem – tam 5km mírně do kopce, zpátky naopak 5km mírně s kopce. Sklon je ovšem naprosto minimální, takže je to spíše rovinka, ale na čase se to pozná. A na závěr tradiční domácí buchta – skoro už klasika v Brodě spolu s horkým čajem (grogem pro ty, kdo mají zájem) je super tečka a možnost pokecat se známými po potýrání těla.

Sám za sebe jsem spokojen a to tentokrát i s během i s časem – po dlouhé době běh, kdy nebyla snad žádná krize a na závěr ještě s finišem – tímto děkuji Milanovi za „dotlačení do cíle“ – po tom, co jsem běžel těsně před dvěma závodníky pět km jsem si ale 500m před cílem řekl, že tentokrát už jsou jen dvě varianty 1) už před sebe nikoho nepustit 2) na trati zdechnout … téměř se vydařily obě dvě – nakonec jsem to dotáhl a nenechal se přespurtovat, po doběhnutí mě zbytek energy-drinku nedobrovolně opustil a potupně jsem vrhl. V každém případě jsem měl celou trať pocit, že se běží dobře a že mám z běhu radost. Možná největším zážitkem pak byl finiš – už ani nepamatuji, kdy jsem se tolik „vyšťavil“ a přesvědčil sám sebe k takovému běhu v závěru. Je fajn si uvědomit, že když už člověk na konci nemůže, tak … nemůže hlava, svaly mají síly dost 🙂

Další letošní běh je tedy za námi a kolotoč se už rozeběhnul – při pohledu do termínovky si asi každý něco najde – já se těším na Lipovou Alej a pokud mi čas dovolí na Lipanskou Stezku. No a za měsíc už pomalu přijde čas kombinace – duatlonů a za další i nějaký triatlon – čas začít trénovat znovu i plavání a více kolo.

Oficiální stránky pořádajícího oddílu triatlonu TJ Slavoj Český Brod.

Pečeská desítka 2011 – jaro

Napsat komentář

Jeden z nejstarších silničních běhů v ČR letos ozdobila rekordní účast – více než 550 běžců. Kdo nezažil ten pocit „být uprostřed masy, která se dává při startu do pohybu“, přichází o krásný zážitek – potkávají se tu profesionální běžci s běžci amatéry i zcela příležitostnými, pro mnohé je to spíše bojem se sebou samotným než se soupeři. Ale je to přesně ten typ závodu, který vyrostl z drobné akce – a protože jsem první Pečky absolvoval před devatenácti lety, mohu i porovnat – do akce téměř profesionální. Jaký je rozdíl proti době, kdy cca 40 běžců kroužilo po místním parku a dnešní obrátkovou tratí, během s čipy pro odečet času v cíli a účastí více než 500 závodníků. To co se nezměnilo, je přátelská atmosféra a možnost setkání se s podobnými blázny – s mnohými se potkáte na spoustě akcí, ale tady jsou z okolí skoro všichni – Pečky se prostě staly pojmem, který zná každý silniční běžec.

Letos – jako snad už tradičně – vyšlo počasí super, teplota téměř ideální a lehký protivítr prvních 5 km, který naopak vyvážil vítr v zádech při cestě po obrátce. Snad už tradičně přišla moje krize mezi 7 a 8 kilometrem – Ratenice jsou snad můj osud. V každém případě mám pocit, že mi to letos běželo a s časem jsem určitě spokojen. Vždycky je sice co zlepšovat, ale tahle prověrka natrénovanosti po zimě se mi letos opravdu líbila a měl jsem dobrý pocit. Uvidíme, jak budou vypadat další závody – již v neděli si to budu moci (snad) ověřit v Českém Brodě.

S asi už 18-tým startem pak musím říct, že si tady prostě připadám „jako doma“/“jako inventář“. Pořadatelům dík – zvládají akci s grácií od běhů pro děti po „hlavní závod“ a snad se jim daří přilákat i mladší běžce, kteří tu za pár let možná budou „kroutit x-tý start“.

Všem běžcům tedy do letošního roku přeji lehké nohy a úsměv na tváři … a ať nám to běhá.

Oficiální web závodu

Happy new year

Napsat komentář

Ne, nejsem tak popleten, abych nevěděl, že je konec února, ale pro mě, v jistém smyslu, začal včera nový rok – tedy konkrétně závodní. První letošní závod – běh na Čerčanský Chlum – se letos rozhodně vydařil. Snad ani nemá smysl srovnávat s loňskem, kdy jsem se protrápil až na vrchol v hladkých podrážkách na rozměklém sněhu, kde co krok, to uklouznutí. S letošním časem jsem rozhodně spokojen – není to sice rekord, ale přeci jen trochu sněhu bylo, ale … prostě se běželo super. Byl mráz a několikrát přemrzlý sníh klouzal jen velmi málo, počasí bylo super, teplota ideální … kolem spousta nadšenců – nádhera, kterou stojí za to navštívit a těšit se na další ročník.

Takže spoluběžcům hodně štěstí do letošních závodu, ať to běhá a pořadatelům dík a hodně štěstí do dalších ročníků.

Neděle byla naopak ve znamení klidu, pohody a běžek v Jizerkách.

Pohled na Hejnice z Máří

Že bylo krásně je jasné z fotek – trať upravena a i když je na konce února poměrně málo sněhu … na běžky je to paráda. Již tradičně nedělní výlet má bonus v menším počtu lidí … sobota je přeci jen exponovanější, nepříjemné je množství aut při cestě zpět. Až zase uslyším, jak naše policie kontroluje v akci Kryštof, vzpomenu si na všechny vozy letící po dálnici 160 a po normální silnici 120 … a řeknu si, že policie možná chrání, ale především svoje koryta. Víc než hurá akce by asi pomohla jejich přítomnost v běžném provozu. Jsem zvědav, který ministr vnitra tohle pochopí – pan John to IMHO nebude – ten bohužel budí dojem nastrčené figurky pana Bárty, který má ale více starostí sám se sebou než s řízením ministerstva a to jen svého.

Trochu mě i překvapila cena parkování „U Křížku“ – 100 CZK mi přijde docela dost – osobně bych raději zaplatil za vstup na magistrálu, kde je vidět, že se někdo o trati stará … a když vím, že i na Mořině je to za 40,- rozumím, že parkoviště, dříve plné, bylo naplněné tak z jedné třetiny.

A další obrázek nechť ukáže, že na běžkách se lze i pobavit – vrchol Jizery dokreslí atmosféru 🙂 Stoupání od Krystiánova je sice dlouhé a náročné, ale na vrcholu je pohled, který za to stojí …

První běžky 2010/2011

Napsat komentář

Skoro se to stydím napsat, ale včera jsem opravdu byl na běžkách poprvé v letošní zimu. Nějak se to prostě pořád nepotkávalo – zima sice začala brzo, ale pořád to nevycházelo, pak sjezdovky v Alpách, týden jsem měl „rýmičku“, teplé víkendy, kdy byla voda, … no prostě to vyšlo až tenhle týden.

Ale o co později, o to lépe – sobota 12.2. byla v Jizerkách nádherná. „Ažůro“ jak z reklamního katalogu. S přítelkyní jsme zvolili novou trasu – vezli jsme ještě kamarádku na Tanvaldský Špičák, tak jsme vyrazili pěšky na Mariánské boudy – cca 2km, kde je další nástupní místo na Jizerskou magistrálu. Tenhle úsek byl snad (tam a hlavně zpět) jedinou nepříjemností – silnice pokrytá ledem je pro chůzi v lyžákách nedobrý povrch. Naopak trať musím pochválit – upravená, rovná – prostě super. Bylo sice náročnější namazat přítelkyni na klasiku, ale na bruslení to byl rychlý sníh, který (díky úpravě) dobře držel v záběru a jelo to jako blesk. Mile mě překvapila i cesta z Mariánské Hory přes Mariánské boudy pod Knajpu, dolů do Pekla a zpět. Měl jsem trochu strach, že to bude kopcovaté, ale to stoupání je mírné, že si ho člověk po většinu trasy moc nevšimne – nevím proč v létě mi to přišlo strmější, ale na běžkách to byla pohoda. Vyjel jsem si i na Knajpu, abych jel kousek po magistrále a tam byl vidět ten kontrast – na magistrále je spousta lidí, na cestě těsně pod ní bylo lidí jen pár …

Na občerstvení jsme s přítelkyní zvolili, v rámci akce Tamara, Hájenku Peklo – sice je dražší, ale je to příjemná restaurace, kde se rozhodně nemusíte bát, že budete čekat na místo, jak se stává na Smědavě a na Šámalce. I když zrovna tohle čekání a dav lidí mi trochu chyběly – tak nějak to pro mě v Jizerkách k běžkám patří.

Co říci? Pokud máte chuť na pohodovou vyjížďku, je to super – sice kratší, ale jde se opravdu napojit u Knajpy na magistrálu a protáhnout dle libosti. A v každém případě mnohem méně lidí – to znamená i super trať po celý den. Tím taky musím poděkovat všem, kdo se o ní starají a upravují – vůbec by mi v tomto případě nevadilo, kdyby vstup byl zpoplatněn – nějak se na to peníze najít musí … Kdo si chce tedy užít běžky, vzhůru na ně, třeba už za týden 🙂

První kolo 2011

Napsat komentář

Včera jsem letos poprvé vyrazil na kolo. Téměř jarní počasí (skoro 11 stupňů) je na 5. února slušné (i když bych skoro raději v tuto dobu řádil na běžkách). Snad jenom vítr mohl být menší, ale „nikdo není dokonalý“. Sice mě to několikrát skoro sfouklo ze silnice, ale jinak to byla nádhera – po třech měsících znovu pocit volnosti a známá cesta „na Vysokou“. Jsou prostě chvíle, kdy každý zavzpomíná na dobu, kdy tohle jezdil s pocitem závodníka a kdy jel „co to jde“. Včera to sice taky bylo hodně náročné, ale spíše kvůli tomu větru. Zde nemohu podotknout, že jsem si několikrát říkal, jak jsme my lidé pošetilí a kvůli automobilům jsme vykáceli aleje kolem cesta cestiček – přirozené větrolamy. Takže se teď divíme nad intenzitou větru a škodami, které příroda napáchá – bleskové povodně, vichřice, … jenže jsme si o to sami řekli 🙂

No nic, ke kolu a cestě mohu říct jediné – nádhera. Sice mám obavy, že silnička zůstane letos převážně v klidu – vzhledem ke stavu silnic po zimě (její první části), ale jinak je to přesně ten pocit jezdce v sedle – dříve koně, nyní kola, u některých asi motorky. Pocit svobody a možnosti projíždět se krajinou. Už jsem se začal i těšit na letošní kolotoč závodů běhu, duatlonů a triatlonů – ostatně přišla mi i včera první pozvánka – na vyzvednutí inventárního čísla v „pečkách“. Takže asi bude čas opět znovu přitlačit na rychlost běhu – uvidíme, co změna techniky běhu ukáže letos na jaře.

Všem sportovcům tak do letoška přeju mnoho hezkých chvil a málo úrazů. A hlavně ať nás to zase baví.