Den bez mobilu

Dnes (17.11.2010 – možná náhoda, nebo co) jsme si mohli mnozí vyzkoušet, jak moc jsme na mobilech a sítích (ne)závislí. Nevím jak jinde, ale v Kolíně od cc 11:00 nešla/šla velmi špatně síť O2 – aktuálně v 18:05 sice jde, ale jak jsem zjistil pořád s problémy – volání na jeden telefon mi oznámí, že je nedostupný, zatímco z tohoto konkrétního jde volat normálně (oba O2). Asi více mi „znepříjemnilo“ život zpoždění SMS – dorazí tak s půlhodinovým zpožděním, což při placení přes internet znamená, že vyplníte formulář pro převod peněz a zhruba 5 minut poté, co vyprší časový limit na zadání SMS klíče vám tento dorazí. Na druhou stranu … zaplatím zítra, žádný problém 🙂

Rozumím, že někdo může být dohodnut „zavoláme si, kde se setkáme“ a tohle mu život celkem znepříjemní, na druhou stranu … technika vždy může selhat a zde to na 95% je selhání techniky. Ostatně si ani nepamatuji, kdy naposledy došlo k takhle velkému výpadku, takže bych ani operátora nehanil za špatnou spolehlivost. Naopak za co bych pohaněl je fakt, že na jeho vlastních stránkách o problémech není ani zmíňka – když jsem zjistil, že je problém, vypnul jsem a zapnul mobil, vyzkoušel druhý, druhouu kartu a následně se podíval na jejich web – nic … řekl jsem si, že asi chcípnul mobil a nijak jsem to neřešil – svátek, vyřeším zítra. Vlastně náhodou jsem pak na informačním portálu narazil na info o problémech – to je a) velmi nepřesné, protože „síť se vrací do normálu“ znamená, že SMS chodí pořád se zpožděním i dvě hodiny poté a některé telefony se tváří jako nedostupné … b) není to oficiální zpráva O2. Věřím, že v tuto chvíli technici O2 jezdí a řeší problém … co ale dělá PR manažer firmy? Pravděpodobně se válí někde na volném dni a přemýšlí jaká by měla být reklamní kampaň na sv. Valentýna 2011. Zrovna v tuto chvíli bych řekl, že selhal a vedení O2 by se mělo ptát, proč tuhle situaci okamžitě neřešil – nefungující mobilní síť spolu s reklamou na jejich www „kupte si naší chytrou síť“ působí hodně komicky. Ale to si už musí vyřešit ve firmě – z mého pohledu prostě oddělení pro komunikaci se zákazníky dne 17.11.2010 u firmy O2 zachrápalo ve velkém a být jejich nadřízeným, zvážím jejich další setrvání na příslušných postech.

Zajímavé je však i sledování diskuze na zpravodajských serverech – zdá se, že bez mobilu si už „ani neťukneme“. Sami naprosto nejsme ochotni si něco plánovat a svazovat se … vše chceme řešit aktuálně jak se nám chce, jak se nám to v tu chvíli hodí – ve stejném okažiku ale všichni spoléháme a čekáme, že něco bude automaticky fungovat. Je to jedna z věcí, která mi v dnešním světě chybí – mnoho lidí chce jistotu a oporu, ale sami nejsou žádnou ochotni poskytnout. Sláva mému okolí a rodině, že mám pár lidí, o které se v případě nouze mohu opřít a mít onen pocit, bezpečného zázemí.

Science Cafe Praha 11/2010 – klimatologie a extremality počasí

9.11 se uskutečnilo další „sezení“ v kavárně Potrvá – Science Café. Týden po předchozím, které bylo v rámci týdne vědy a techniky tak opět v tradiční druhé úterý v měsíci. Když speaker (vlastně speakerka) připomenula, že se jedná o výročí 2 let od prvního potrvá, uvědomil jsem si, že už sem vlastně také přes rok chodím … a jsem tomu rád. Jsou to příjemná posezení a rozšíření si obzoru o témata, která by člověk možná jenom pominul pro nedostatek času. Jestli má někdo jenom trochu zájem o populární vědu, doporučuji se nějakého Science Café zúčastnit.

Tentokrát se tedy jednalo o téma klimatologie, které dnes najdeme snad všude – o globálním oteplování „plká“ kdekdo. Ve většině případů to s vědou a zdravím rozumem nemá nic společného – bral jsem proto tohle jako možnost poslechnout si to od lidí, pro které je to práce, koníček a kteří se tomu věnují na nějaké úrovni a ne jen jako možnosti přiživit se u dotací/získat nějaké voličské hlasy. Sám bych se přidal spíše na stranu pana prezidenta Klause, že globální oteplování má dnes blíže k cucání dotací než k vědě. Tím nechci říci, že by neexistoval vliv člověka na podnebí (klima), jen si nemyslím, že je nutné vše podřídit omezení toho vlivu. Průměrná teplota ostatně v minulosti kolísala i bez vlivu lidí (doby ledové – doby meziledové) a téměř jistě tedy existují samoregulující mechanismy, které dokáží v případě nárůstu průměrné teploty tento trend obrátit. To o co se IMHO my musíme snažit je nezatěžovat tento systém zbytečně a zároveň se ho snažit poznat a vědecky popsat. Druhou věcí zmíněnou přednášejícími je také nutnost se na změny připravit a minimalizovat jejich negativní dopad.

Zde bych asi měl udělat odbočku a podotknout, že obecně zaměňované jsou termíny počasí a podnebí – no asi hodně zjednodušeně řečeno počasí je aktuální stav – tedy krátkodobí, tak podnebí (klima) jsou nějaké dlouhodobé průměrné veličiny – především teplota a srážky (řekněme v ročním úhrnu).

Ale zpět ke klimatu a extremalitám – není na škodu si přiznat, že oteplení (byť globální) na nás má vliv poměrně nízký – kdo dokáže zaznamenat zvýšení roční průměrné teploty o 1 stupeň? To co ale výrazně můžeme zaznamenat, budou průvodní jevy/následky této změny. Může to být nárůst síly větru (bohužel pro toto v tuto chvíli nejsou k dispozici dlouhodobější spolehlivá měření – na rozdíl od teploty a srážek) a tedy nárůst počtu silných větrů, může to být zvýšení četnosti povodní a jejich (nevím jak to lépe nazvat) zkoncentrování – to co pozorujeme v posledních letech, kdy na určité malé oblasti spadne velké množství srážek v krátkém čase, zatímco v relativně blízkém okolí téměř žádné. Právě toto je příčinou mnoha škod a lokálních rychlých záplav.

S čím bychom se měli smířit je fakt, že ať už se rozhodneme tvrdě minimalizovat vliv lidí, nebo ho budeme jen pomalu omezovat, tyto změny ještě nějaký čas budou trvat, protože většina jevů „má výrazné zpoždění“ a třeba rozpad plynů se skleníkovým efektem je v horizontu spíše desetiletí … tyto změny, které dnes provedeme pocítí (v dobrém i ve zlém) tedy především naše děti … Neznamená to, že bychom na to měli rezignovat a určitě stojí za to se o omezení exhalací snažit a dohadovat se na míře tohoto omezení. Nicméně v tuto chvíli je možná podstatné se připravit na následky dosavadního vlivu.

V rámci ČR je asi největším „strašákem“ voda – tedy záplavy, kroupy, nárazové přívaly sněhu, … přeci jen hurikány u nás (zatím) tolik nehrozí. Ani tady si neodpustím poznámku, že ono zatím je celkem podstatné, protože zvýšení průměrné teploty je vlastně „napumpování energie do systému“ a ta se může právě do kinetické (tedy silných větrů) IMHO transformovat, mohlo by se tedy teoreticky stát, že hurikány poznáme v budoucnosti (tedy skoro jistě ne krátkodobé) i u nás. U vody jsme si však na problémy „zadělali“ sami – zkulturnění krajiny v 19. století (v jeho druhé polovině) totiž drasticky snížilo její schopnost absorbovat dešťové srážky – lokální průtrž se tedy v minulosti často zarazila na velmi malém území, zatímco dnes „se projde“ podstatně větší oblastí doprovázená strženou zeminou – to jsou ty nepříjemně bahnem zaplavené sklepy. Proti těmto povodním nepomohou žádné hráze. Takže zpět ke smíšeným lesům, k polím s mezemi, k pěstování vhodných plodin, k přirozeným bariérám (meze) a … věcem, které jsme ve jménu pokroku téměř zlikvidovali 🙂

Jedna z drobných poznámek – i zde platí, že ani jedna z cest (omezení vlivu/adaptace na následky) není samospasitelná a cesta IMHO vede jen přes kombinaci obou – neměli bychom systém, kterému zatím zcela nerozumíme pokoušet, ale zároveň se musíme připravit na to, že se vyvíjí (i bez našeho vlivu) a měli bychom minimalizovat negativní dopady tohoto vývoje.

Science Cafe Praha 11/2010 – letecká meteorologie

Možná honosný název – letecká meteorologie – označuje jednu z praktických aplikací fyziky, matematiky do života. Pravděpodobně jen letci (a poučení) ví, že informace o počasí patří k informacím, které se spolu s letovým plánem dostávají před odletem posádce letadla a jsou důležitou součástí rozhodnutí letět/neletět (tedy zpozdit let), případně o změně trasy letu.

Tyto informace pro letecký provoz jsou trochu něco jiného než večerní zprávy „našich rosniček“ – používají sice stejné nebo podobné zdroje, ale jsou specifické požadavky na přesnost a zároveň krátkodobostí. Jak jsme se na přednášce dozvěděli maximální délka předpovědi je 36 hodin (ono taky který let by byl delší, že …). Zároveň pro let není ani tak podstatné, jaká bude teplota, což naopak zajímá nás, když přemýšlíme co si obléct, pilota a posádku spíše zajímají rizika a něco, co bych nazval mezní jevy – tedy změny proudů vzduchu, riziko námrazy, bouřky, … které mohou bezprostředně ohrozit let.

Trochu mimo přednášku je jistě úvaha, jak moc dnes dokáží modely nahradit lidské zkušenosti a úvahu – výpočetní síla dnešních počítačů je obrovská, modely poměrně přesné a tato cesta je podpořena i hustou sítí měřících stanic (teplota, tlak, vlhkost). Všechny tyto faktory umožňují provádět modelování počasí na dlouho dopředu. Meteorologie je pak další ukázkou aplikace fyzikálních zákonů a náročné matematiky (jedná se o soustavy parciálních diferenciálních rovnic) spolu s numerickými metodami  s dopadem na náš život. Bohužel zrovna v tomto případě se zde objevuje i nepříjemný faktor „motýlých křídel“/nestability. Tedy situace, kdy malá změna vstupních podmínek vede k velké změně výstupu. Příkladem budiž námraza, kdy je obecně známo, že čistá voda (a ta v mracích bývá) dokáže vydržet v tekutém stavu i při teplotách pod bodem mrazu, ale malý impulz – pevná částice, otřes (tím může být i zvuková vlna) vyvolá následně rychlé „zmrznutí“ – letadlo, které vlétne do takto podchlazené mlhy pak může být velmi rychle obaleno silnou vrstvou ledu … a to jistě není příjemná situace. Stejně tak déšť vzniká při ochlazení mraku, ale jeho vznik může být uspíšen podobným impulzem. Právě v tuto chvíli je i dnes potřeba lidský faktor, který dokáže odhadnout možnost vzniku podobných jevů.

Abych provedl trochu osvěty zmíním dva jevy o kterých se hovořilo – vzdušný (větrný) střih – tedy prudkou změnu směru/rychlosti větrů a dohlednost – tedy vzdálenost na kterou jsme (laicky řečeno) schopni rozeznat nějaký předmět.

Na závěr v diskusi padla zmínka o jevech jako tornáda a o snaze ovlivňovat počasí (možná si vzpomenete, že při zahájení Olympijských her v Číně bylo připraveno letectvo „rozehnat mraky“, aby přípravy proběhly dle plánu … spíše legrační příklad, ale ukazuje, že tyto snahy jsou).

GTD krok 2 – zkušenosti a retro

Pokud jsem celkem bez problému začal používat seznamy úkolů a mohu říci, že se velmi osvědčily – postupně se věci řeší …

Druhý krok – pomodoro timer je pro mě mnohem náročnější – 25 minut bez přerušení telefonem, kolegou, … něčím je prostě luxus, který je těžko dosáhnout a někdy musím být velmi nepříjemný, abych to dodržel – navíc mi celkem vadí hovor za zády, takže při čtyřech lidech v pracovně to je prostě náročné. Zároveň musím potvrdit, že ono 20-25 minutové „zabrání se do práce“ a soustředění prostě většinou problém posune vpřed daleko více než 5 krátkých desetiminutovek přerušovaných něčím. No nic, budu se muset holt více snažit.

Zároveň jsem si při tom všimnul, že problém GTD a ZTD se vůbec netýká jenom jednotlivce, ale stejně tak i skupin, organizací, firem, … Kolikrát jenom kolem sebe vidím chaotické poskakování z problému na problém a řešení prkotin v okamžiku, kdy jsou závažné problémy čekající na vyřešení. Snad každý větší projekt/úkol/cíl by si u organizace i člověka zasloužil na začátku alespoň krátké zamyšlení a uvědomění si, co všechno pro to je třeba splnit. Tento základní kámen (alespoň dle mého názoru) je u tolika problémů opomíjen, že mohu říci – projektové řízení v ČR téměř neexistuje.

Pokud mohu pozorovat, většina projektů je řízena s tím, že chceme dosáhnout „něčeho velmi obecného“ – pravděpodobně s vizí, že se to těžko měří a nebude nikdo později řešit, jestli byl projekt úspěšný nebo ne. Věc jako harmonogram prací – klidně načmáraný na nástěnku v kanceláři a odškrtávání milníků (splněných úkolů) + jeho postupné změny – posouvání, doplňování/mazání dalších úkolů – to je v našich podmínkách snad sci-fi.

Ono je to vlastně pochopitelné – v ČR je nyní u moci (na vedoucích postech) generace 40-50-níků, která tohle nikdy nestudovala a je v této oblasti „samouky“. Často lidé s velmi vysokou odborností hřeší právě na svoje odborné znalosti z oboru, ale o managementu a řízení „nemají páru“. Těžko jim vyčítat, že to nestudovali, ale lze říci, že mnozí z nich se ani nyní nesnaží. Po svých podřízených skoro automaticky vyžadují další vzdělávání, ale sami tu svojí nejpotřebnější odbornost – vést a řídit – zanedbávají naprosto fatálním způsobem.

Ostudou mladších generací je fakt, že je ještě nepřeválcovala. Bohužel je to dáno „zatuchlostí a malostí“ českého obchodního rybníčku, kde je nejčastější taktikou „já na bráchu, brácha na mě“. Začíná to už u státních/obecních zakázek, kde nejčastěji oslovenými firmami jsou ty, které patří „Pepovi od vedle“, nebo které „dali patřičné všimné“. A stejné je to u velkých firem – i zde si lidé jen na trochu vyšších postech dohazují zakázku jeden druhému, protože firma to zaplatí.

Za této situace je potěšující fakt, že velké firmy postupně klesají ve významu a rozvíjí se mnoho drobnějších firem, které přestáli krizi, často lépe než ty velké, které mají silnější základy (možná, že shnilé, ale základy). Všem těmto malým firmám: Hodně štěstí.

Podzimní pečeská desítka 2010

Po roce a opět na konci sezony jako jeden z posledních běhů je pro mě 10 km v Pečkách. Trať v parku (12,5 okruhů už sice je náročné na zatáčky) je příjemná – cesta měkká, žádný asfalt, místo kde se kdysi běhala i „velká“ pečeská desítka (myslím tím jarní tradiční závod). Je příjemné, že tenhle závod je pro zvané s malou publicitou, takže se pravidlně schází parta skoro stejných tváří a pravidelně se můžeme poměřit, jak na tom kdo jsme na konci sezony. Snad ani nemám pocit, že by všichni běželi na 100% – spíše se běží pro radost a pro ověření kondice. (Abych to upřesnil, samozřejmě se závodí a není to výklus, ale jsou prostě závody a závody.)

Letos byla poměrně slušná účast 47 běžců (alespoň č.47 bylo ve startovním poli nejvyšší), ale chyběly závodníci poloprofesionálové – snad již odpočívají před další sezonou. Asi spíše tomu bych přičetl, že se mi podařilo doběhnout na druhém místě – i když zároveň přiznám, že tentokrát mě i ten čas hodně potěšil – vlastně jsem zaběhl jednu z nejlepších letošních desítek a to na této trati považuji za úspěch. Krom toho musím říct, že se mi běželo fakt dobře a kilometry mi ubíhaly velmi rychle. Co je na tomhle závodu zvláštní je předbíhání o jedno a více kol – přeci jen jsou tu značné rozdíli ve věku a výkonosti závodníků a jedno kolo je něco málo přes tři minuty, takže již od třetího kola začnou ti nejrychlejší postupně předbíhat pomalejší závodníky o kolo. Moc se mi líbí, když vidím, jak se vzájemně povzbuzují, stačí prohodit jen ono známé „dávej“, nebo „dobrý, pojď“ a dát tak najevo, že se tu potkali běžvi s rozdílnou výkoností, ale podobným cílem – zaběhat si pro radost a zdraví. Je tady také vidět ta super atmosféra známých lidí – mnozí předbíhaní o kolo slyší toho za sebou a uhýbají lidem, kteří honí vteřinky. Bylo to loni a bylo to i letos – všem za to děkuji a jsem rád, že se na tomhle mohu účastnit.

No letos se už opravdu s během spíše končí – poslední tři běhy mi vyšly, takže sezonu mohu zhodnotit „začátek katastrofa, konec dobrý …“ uvidíme za rok – i tady na podzim v Pečkách, pokud čas a zdraví dovolí.

A na závěr doplňuji výsledky:

Poř. st.č. Jméno Oddíl R.n. Čas A B C D Ž
1 34 Hejduk Zdeněk Sokol Kolín – Atletika 1989 0:35:46 1
2 46 Němec Jan Kolín 1973 0:37:13 2
3 45 Římal Milan Sokol Kolín – Atletika 1975 0:37:37 3
4 7 Bambas Josef Fokoláre 1971 0:37:40 4
5 22 Herda Jan Dobřichov 1983 0:38:24 5
6 2 Nosek Robert TTC Český Brod 1969 0:38:35 1
7 21 Miler Pavel Sokol Kolín – Atletika 1979 0:38:42 6
8 1 Peška Luděk KENAST Pečky 1961 0:39:17 2
9 44 Dvořák Václav Sokol Kolín – Atletika 1981 0:39:27 7
10 32 Hodboď Miroslav SKP Nymburk 1974 0:39:40 8
11 23 Turay František SKC Pečky 1955 0:39:46 1
12 40 Strejček Jan PČR Pečky 1986 0:40:29 9
13 43 Cuc Tomáš SKP Nymburk 1980 0:40:56 10
14 30 Uhlíř Radek K.O. Poděbrady 1986 0:41:44 11
15 26 Michl Václav K.O. Poděbrady 1954 0:42:11 2
16 15 Kára Vladimír Patřín 1962 0:42:27 3
17 17 Říha Miroslav Sokol Sadská 1945 0:42:28 1
18 33 Lipták Lukáš SKC Pečky 1982 0:42:49 12
19 19 Balatka Tomáš Všechlapy 1980 0:42:52 13
20 3 Čižinský Jaromír SABZO Praha 1955 0:43:00 3
21 29 Janda Vlastimil K.O. Poděbrady 1953 0:43:07 4
22 12 Kubát Jiří KALT Kolín 1950 0:44:07 2
23 25 Miler Václav Sokol Kolín – Atletika 1962 0:44:25 4
24 35 Čokrtová Eva TTC Český Brod 1988 0:45:51 1
25 38 Zvoník Jiří EPO Team 1980 0:46:26 14
26 9 Štrup Jan Sokol Kolín – Atletika 1951 0:46:39 5
27 6 Vavrochová Monika PIM Praha 1968 0:48:01 2
28 39 Strejček Pavel Gymnázium Poděbrady 1959 0:48:06 6
29 10 Fišer Milan SK Bečváry 1953 0:48:27 7
30 42 Staněk Milan KENAST Pečky 1966 0:48:49 5
31 14 Louda Miloš Sokol Loučeň 1941 0:49:49 3
32 36 Čokrt Václav TTC Český Brod 1959 0:50:10 8
33 4 Králová Bohumila Ing. PIM Pečky 1968 0:50:27 3
34 24 Veselý Milan Sokol Kolín – Atletika 1948 0:50:37 4
35 8 Sobotka Bohumil Sokol Kolín – Atletika 1954 0:53:01 9
36 47 Niedobová Veronika Polepy 1987 0:54:07 4
37 13 Pícha Tomáš AGRO Kolín 1952 0:54:45 10
38 27 Slivinská Lenka K.O. Poděbrady 1969 0:58:59 5
39 20 Večlová Alexandra KČT Mělník 1958 0:59:48 6
40 11 Plešinger Stanislav Sokol Kolín – Atletika 1938 1:01:51 5
41 16 Rosůlek Josef SKP Nymburk 1949 1:06:00 6
42 5 Král Josef Pečky 1966 1:07:20 6
43 49 Mokošín Jiří Sokol Rostoklaty 1962 4km-DNF N
44 18 Ondra Zdeněk Nohejbal Pečky 1957 5km-DNF N

No way to run, no way to hide

Nadpis se mi vybavil jako připomínka jednoho scénáře (pro staré forbesáky … z které to hry?), který se v životě občas vyskytne. Prostě stav, kdy není možné střetu/rozhodnutí možné utéct, není se možné před ním schovat. Je možné se jedině rozhodnout, nebo … se rozhodnout, že se nerozhodneme. A možná obě varianty jsou ty špatné. Co je horší, pokud to je situace, kterou znáte a víte, že jste již jednu variantu zkusili s žalostným výsledkem … a ve stejném okamžiku víte, že ta druhá povede také k problémům, jen možná jiného typu. Má člověk dát na svojí „zkušenost“ (přeci jen situace není zcela identická), nebo znovu poslechnout instinkt?

Zvíře to má jednodušší – v podstatě volí v takovém okamžiku jednu z variant běhej/bojuj. V nás bohužel převažuje „racionální“ (i když v tomto případě si tím nejsem jist) myšlení, které velí  to zkusit obejít, zkusit nějakou jinou cestičku, o které již dopředu tušíme, že to není ta pravá, ale finální rozhodnutí/střet tím na čas oddálíme. Co na tom, že za čas budeme v horší pozici, nastane problém ještě horší? Jsme naučeni se spíše střetům vyhýbat, (skoro) nevratná řešení oddalovat. I tohle je dědictví předchozích generací – neustále si krýt záda a žít opatrnicky. Zároveň je to i neochota si někdy přiznat, že – když už cituji – You can’t always get what you want – nebo spíše ne všechno a musí si každý říct, co je pro něho důležité a tomu občas podřídit i to ostatní … je to těžké, protože „to chci taky“ je silný argument a pokud není jasná souvislost, neradi se toho vzdáváme. Nicméně „honit se za mnoha cíli“ často znamená nezískat nic.

Kolik jen znám lidí, kteří v životě chtěli něco „velkého“, ale pořád bylo spousta drobností, které chtěli také a dali jim v jistém okamžiku přednost, protože „ono se to pak nějak udělá“. Kolik jen z nich těm mnoha drobnostem nakonec obětovalo svůj největší sen. Mnozí měli štěstí a nemuseli, mnozí to štěstí neměli a svůj sen již jenom sní s vědomím, že nebude naplněn.

A dilema tedy pořád zní … bojovat nebo utíkat … nebo se tvářit, že tady nejsem a netýká se mě to? Jaké štěstí, že v duši vlka na tu třetí variantu místo není, takže … pojďme na život vycenit zuby, třeba se lekne … a pokud ne, no pak prostě „no way to run, no way to hide“.

Dobrou zprávou je, že asi platí heslo „where there’s a will there’s a way“ :-), ovšem špatnou zprávou je, že na něco jedna vůle nestačí 🙁

Český Brod – Běh Republiky československé

24. 10. se běžel krátký (aspoň pro 10 km běžce) skoro sprint v Českém Brodě – překvapila mě celkem malá účast. Na konec října bylo celkem příjemné počasí (hádal bych tak 10 stupňů (pro přesnost nad nulou), bez deště a uprostřed města nebyl cítit ani vítr, který jinak docela foukal. Trať byla zajímavá především „kroužením“ – na 3250m bylo nutné oběhnout 5 koleček – tedy po 650 metrech. Tento typ mi sice nevyhovuje – zatáčky fakt nemusím – ale zase je to něco jiného. Pochválím tentokrát startovní pole – rozběh byl v pohodě a nikdo se zbytečně nedral dopředu, aby na úzké trati následně vytuhnul a ostatní ho předbíhali. Za perlu spíše je třeba považovat procházející paní v parku, která se první trojice tak lekla, že když uslyšela dupot dalších, uskočila do strany, přímo do cesty jednomu běžci … konec jsem neviděl, ale pak jsem slyšel, že k žádné nehodě nedošlo, vzájemně se omluvili jeden druhému a bylo to … Cesta byla z velké části asfalt, případně štěrk, pouze v zatáčkách (abychom si to řádně užili) bylo listí, které celkem klouzalo, dvakrát jsem měl namále a málem chytal zajíce.

Sám za sebe musím říct, že se mi běželo celkem dobře – už pravda cítím konec sezony, ale zase to bylo hodně krátké. Čekal jsem, že ke konci budu zpomalovat – nějak se toho zlozvyku nemohu zbavit – ale tentokrát jsem odolal sprintu jednoho ze závodníků v posledním kole a doběhl, tak jak jsem kroužil celý závod, pro bramboru. Hodně mě to potěšilo, snažím se trochu změnit styl běhu a po trénincích cítím únavu jinak zatěžovaných svalů, ale pořád to jde – trochu doufám, že příští sezona by mohla vycházet lépe (nebo aspoň stejně jako tahle). A taky už se blíží změna náčiní – kolo a tretry se vymění za běžky a boty sice běžecké, ale přeci jen trochu uzpůsobené na zimní počasí 🙂

Český Brod určitě doporučím, kdo se nechce trápit na tratích 10+ km, je to pohodovka. Organizace klidná a jednoduchá – registrace těsně před startem a vyhlášení opět těsně po doběhu … žádné vymýšlení, přišli jsme si zaběhat a tak jsme si zaběhali.

Sportu zdar

Propozice a výsledky na webu Triatlon Český Brod.

P.S. výsledky z mojí kategorie (zbytek na webu Tri Český Brod) – tímto se omlouvám i pořadateklům, že jsem na vyhlášení nepočkal, ale nějak jsem cítil, že chladnu a na matfyzu se holt počítat člověk nenaučí, takže jsem měl za to, že jsem čtvrtý …

Muži do 39 let (r.n. 1971 a mladší) 3.250 m

Pořadí St. číslo Příjmení a jméno R. nar. TJ, klub (bydliště) Čas

1. 18 Miler Jiří 1975 AC Mladá Boleslav 10:14

2. 54 Hejduk Zdeněk 1989 TJ Sokol Kolín – Atletika 10:40

3. 83 Němec Jan 1973 Kolín 11:18

4. 30 Herda Jan 1983 Dobřichov 11:28

5. 74 Miler Pavel 1979 Sokol Kolín 11:50

6. 89 Slavík Jiří 1976 Atletika Český Brod 11:52

7. 67 Rokos Jakub 1976 Vršovice 12:15

8. 29 Kučera Martin 1983 Kolín 13:30

Agilní programování

Na včerejší přednášce o agilním programování jsem pravda byl jako člověk pracující převážně ve „one-man show“ akcích, zároveň ale s chutí poznat něco nového z řízení projektů, na kterém jsem se již také několikrát podílel. Obecně je tento nový (relativně – pro někoho to již je zaběhnutá věc) přístup buzz-word posledních let. Hlavně mnoho programátorů na to dobře slyší, protože se odbourávají složité vyplňování formulářů, psaní dokumentace na vše, … prostě spousta věcí, které jsou považovány za zbytečné a za zdržující od práce. Rozhodně nejsem fanda striktních metodologií a vyplňování půlhodinových time-sheetů, na druhou stranu se nemohu zbavit dojmu, že metody agilního vedení projektu nemusí fungovat všude. Zde podotknu, že jsem od „agilního programování“ přešel k „agilnímu managementu“ – nevidím důvod, proč stejné metody nepoužívat v obecném řízení projektu. Jenže stejně tak nevidím mnoho důvodů, proč by metody fungující u normálních projektů neměly fungovat u projektů softwarových. Nebo snad mají „svoje špecifíka“? Ano mají, ale základ bývá opravdu stejný. Agilní metody proto beru spíše jako doplnění klasického postupu, případně modifikaci a zdůraznění některých věcí, které jsme dříve (v zájmu přesnosti a procesního řízení opomíjeli). Základní myšlenky lze vzít z „Agile Manifesto„:

  1. „Individuals and interactions over processes and tools“ – tedy vyjádření, že pocity lidí jsou důležitější naž nástroje. Je důležité spíše naučit lidi komunikovat, než je nutit vyplňovat kdejaké reporty a formuláře …
  2. „Working software over comprehensive documentation“ – tady je třeba souhlasit, ale IMHO s upozorněním, že extrémní varianta – „dokumentaci píšeme až ji potřebujeme“ – má svoje úskalí a psát si postupnou dokumentaci, k třídám, metodám považuji za dobrý mrav …
  3. „Customer collaboration over contract negotiation“ – ano to podepisuji beze zbytku – je lépe zákazníka brát jako partnera – informovat ho o problémech a hledat SPOLEČNĚ řešení je určitě lepší než se na konci začít nad smlouvou hádat, jestli je bod splněn nebo nesplněn.
  4. „Responding to change over following a plan“ – tedy raději reagovat na změny (požadavku zákazníka, změna prostředí), než striktně dodržovat rozpočet a časový harmonogram. IMHO hodně souvisí s bodem tři, kdy je lépe si sednout se zákazníkem a vysvětlit, že jeho nový požadavek prostě bude stát více času/peněz a znát jeho názor, dohodnout se, jestli je to pro něho přijatelné, … než si říct „na to není čas, budeme dělat až jako změnu po předání díla“.

V každém případě mám pocit, že agilní metody a jejich rady mohou vývoj obohatit i když nebudou přijaty jako celek. Co bych vyzdvihnul je určitě „retrospektiva“ – tedy kolečko (pořádané ráno), kdy každý člen teamu řekne, co dělal minulý den, co se chystá dělat dnes a jestli mu něco dělá problém. Mám pocit, že to prostě dá lidem krátkou představu o projektu jako celku a jeho stavu …

SCRUM

Asi bych se měl zmínit i o SCRUMu – nevím, jestli to nazvat metodou, nebo metodolofií – obecně jde o způsob vývoje (třeba software) založení na krátkých cyklech (záleží na projektu, ale pokud jsem mluvil s lidmi, tak nejčastější je cca 5 pracovních dní) nazývaných sprinty. V podstatě se jedná o cyklus

  1. Vyber funkčnost, která se v tomto sprintu bude implementovat. Z množiny požadavků tedy zvolení těch „které mají být na konci sprintu hotovy.“
  2. Implementace funkčnosti
  3. Revize funkčností a předvedení zákazníkoci – jeho zpětná vazba
  4. Běž na krok č. 1

Co je důležité?

  • Dodržet čas – raději si přiznat, že něco nestihneme, ale sprint po dané časové jednotce ukončit a funkčnost, kterou jsme neudělali vrátit do „zásobníku práce“.
  • Funkčnosti vybírat s přihlédnutím k názorům zákazníka.
  • Na konci vždy něco zákazníkovi ukázat – team i zákazník musí cítit, že projekt postupuje!
  • Po předvedení diskutovat s teamem i zákazníkem a nebát se požadavky ze zásobníku práce přidávat, měnit, odebírat …
  • Pracovat JEN na tom co jsme na začátku sprintu vybrali (snad jedině pokud dokončíme vybrané, lze přidat další …)

Oproti klasice (watterfall) není plán dopředu tak rozpracován a přizpůsobuje se změně požadavků zákazníka, je možná trochu náročnější odhad času a ceny (neprovádí se na začátku tak podrobná analýza). Důležitá je zkušenost a schopnost dodržet tento rytmus …

Přednáška se konala v rámci cyklu na ČVUT a mohu ho doporučit.

Podzimní Alpy

Je to týden, co jsem se vrátil z týdne v Alpách – konkrétně Bad Gastein. Za legrační peníze jsem se tam ocitl na jeden týden a protože blázni, starci a děti mívají velké štěstí, prožil jsem tam nádherný týden babího léta, kdy na začátku října bylo teplo skoro na šortky. Krom jediného dne téměř bez mráčku – slunečno, krásně. Spoustu věcí je na dovolených důležitých, ale spolucestující a počasí … udělá asi nejvíce. Krom toho mohu pochválit i ubytování – apartmán byl dostačující i když si dovedu představit, že by byl větší – zjevně byl určen pro dva-tři lidi, ale ve čtyřech nebyl problém, hlavně díky tomu, že jsme tam pouze spali 🙂

Co říci k Rakousku – to co asi každý ví: služby jsou nadstandardní a mohu říci, že nikde jsme asi nezažili nějaký problém, ale také drahé. Především restaurace, muzea, … není to už takový rozdíl jako před lety, ale dráž tam prostě ještě pořád je. Na druhou stranu je veliká pravděpodobnost, ž za ty peníze dostanete kvalitní protihodnotu. Tento fakt je v Alpách ještě markantnější – prostě hezká místa si řeknou „hezké ceny“. V každém případě je možnost tohle trochu otupit a vyplatí se poinformovat se na internetu/v hotelu/v informačních centrech. Lze např. koupit tzv. Salzburg card – vstup na spoustu míst jednou zdarma po dobu jednoho týdne (tuším existuje i na delší období) – pro období podzimu, jara určitě doporučuji – stejně na většinu míst jdete jednou, takže spoustu lanovek máte následně zdarma (nahoru a dolů) a třeba aquaparků je tolik, že je každý den můžete střídat. Některá místa pravda nejsou free, ale jen se slevou, v každém případě těch 43 Euro utratíte jinak v pohodě za jeden-dva dny. Takže pokud chcete jenom trochu něco využít, neváhejte – pro srovnání lanovka nahoru-dolů stojí cca 20 Euro …

A k jednotlivým místům:

Bad Gastein

No lázeňské městečko – hezké až kýčovité. Vodopád uprostřed města je fajn, ale že bych ho musel vidět každý den … takže jednou, dvakrát je tady hezká procházka – domy upravené, čisto, nicméně celý týden tu asi nevydržíte. Jeden den ale zaskočte do městských lázní – je tam jeden venkovní bazén na plavání a několik termálních na „prohřátí kostí“ a samozřejmě vířivky a sauny.

Sport Gastein

Vlastně jenom parkoviště cca 7km nad Bad Gastein – parkoviště a startovací místo na turistiku. Upozorňuji, že cesta sem je autem zpoplatněna a projíždíte několika tunely a tady se „i mouchy otáčejí“ – prostě jak přijedete, tak se vrátíte – dál už cesta autem nevede. Lze sem dojet i autobusem a asi bych to doporučil – jezdí pravidelně v cca hodinových intervalech. Odtud lze vyrazit snad na všechny strany, a jestli máte rádi horskou turistiku, budete nadšeni – vřele doporučuji.

Kaprun – přehrady a elektrárna

Krásný výlet na celý den -lze autobusem nebo pěšky – doporučuji si jednu cestu (nehoru) projít – objevíte pohledy, které vám cestou autobusem uniknou – krásné výhledy na přehrady a průzračnou vodu. A pokud někoho aspoň trochu bere technika, musí obdivovat stavbu jako celek – od nákladní lanovky, kterou se můžete za příslušný peníz svézt, až po hráze a tunely. Pokud zvolíte obě cesty pěšky, připravte se, že je to na celý den a „bez flákání“.

Hřebenovka nad Dorf Gasteinem

Tak to je něco „must to see“. Opravdu super výhledy a krásná příroda na obě strany. A pokud budete mít štěstí, uvidíte krásné moře inverzních oblaků pod sebou a v dáli zasněžené vrcholy včetně Grossglockneru. Nahoru/dolů můžete vyjet lanovkou a pak už se jen toulat po hřebenu, případně si do některého údolí trochu sejít.

Aquapark v Bad Hofgastein

Pokud jste s dětmi neváhejte – bobogán se jim určitě bude líbit – a pokud netrpíte klaustrofobií, tak vám taky, včetně černého tunelu, který bych popsal slovy: malá černá roura, kam prudce zajedete do téměř absolutní tmy, pak vám začne prskat voda do očí, že je stejně musíte zavřít a než se stihnete pokřižovat, vyplivne vás to dole na dojezd … Jinak opět spousta vířivek, sauny, plavecký bazén (ten nic moc – lesklé stěny nejsou moc vidět …), prostě na relax po turistice/lyžích ideální.

A jinak

Je tu prostě spousta hezkých míst a prostor na turistiku po horách. V každém případě doporučuji pevnou obuv – nejsou to Krkonoše – a rezervní oblečení. My měli velké štěstí, že jsme nezmokli, ale počasí se může rychle změnit a ač se to nezdá, dva km ve větru, zimě uprostřed hor mohou být osudné – je tu mnoho výstupů a sestupů kde metr vedle vás je sráz dolů a … najdou vás až za rok zjara. Nicméně cesty jsou poměrně dobře značené – proti našim zvyklostem časově (jako na Slovensku) – a podotknu výstupy spíše podceněné – 3 hodiny na cely jde celkem v poho ujít za dvě, sestupy jsme naopak občas přetáhli. Všem tedy zkuste, uvidíte a šťastnou cestu.

Drozdův lesní běh 2010

Jeden z posledních a nejhezčích běhů sezony – „drozdík“ doma v Kolíně. Kdo zná trať v Borkách na Zálabí, asi mi dá za pravdu, že – pokud je sucho – je to krásných 4,2 km, které jsou pestré a relativně rychlé. Dva a kus okruhu na atletickém oválu, následně kousek po asfaltu a pak krásný proběh kaštanovou alejí a lesem až po závěr opět asfalt + kolo na oválu. Letos vše zpestřeno pohledem na téměř dokončený nový ovál hned vedle toho staršího po kterém se vybíhá a finišuje.

Když se podívám na svoje časy, je to posledních 10 let +/- skoro totéž, někdy lépe, jindy hůře. Letos mě docela potěšil čas cca 14:49 – asi jeden z nejlepších, které jsem tady běžel. Je sice třeba říct, že podmínky byly letos naprosto super – ideální teplota, téměř bezvětří a sucho v lesním terénu – udělá možná více než forma a trénink. Svým způsobem se také již stávám „inventářem“ tohoto běhu – díval jsem se, že se jednalo o můj již 11.-tý start.

Pokud by si někdo tuto trať chtěl vyzkoušet, má možnost ještě o Silvestra – mírně pozměněná a zkrácená na 3km může být hezkým rozloučením s koncem roku a vstupem do nového – bohužel jsem teď asi dva roky byl mimo Kolín, ale pokud zde budu, na tuhle trať se určitě přijdu podívat.

Samotný běh je tradiční – již 84.-tý ročník a domácí atmosféra běhu, který si pořadatelé uchovávají a zároveň si nehraje na nic víc, než na zaběhání v hezké atmosféře pro zdraví – sejdou se tu proto nejen poloprofesionálové, ale i hodně místních běžců, kterým více než o čas jde o pohyb jako takový.

Takže na Silvestra/za rok nashle v Borkách.

A výsledky:

1. Kubričan Pavel 1983 AC Ml.Boleslav 13:00
2. Pavlišta Vít 1985 Sn Liberec 13:05
3. Miler Jiří 1975 AC Ml.Boleslav 13:44
4. Louda Petr 1964 AC Česká Lípa 14:25
5. Till Pavel 1965 Sokol Kolín 14:34
6. Římal Milan 1988 Sokol Kolín 14:46
7. Němec Jan     1973 Kolín 14:49
8. Růžička Vladimír 1962 Ústí/L. 14:56
9. Harnoš Petr 1986 Veselí/M. 15:03
10. Roth Jiří 1991 Kolín 15:18
11. Trnka Jiří 1991 Sokol Kolín 15:27
12. Gotvald Tomáš 1977 Kolín 15:47
13. Kalný Petr 1981 Chrudim 15:56
14. Dvořák Václav 1981 Sokol Kolín 15:57
15. Peška Luděk 1961 Kenast Pečky 15:59
16. Schwarz Josef 1955 Chotěboř 16:04
17. Paroulek Jaroslav 1970 Poděbrady 16:14
18. Kunášek Karel 1948 Sj Čáslav 16:26
19. Stančo Ladislav 1977 Čelákovice 16:48
20. Petronyuková Mirka 1987 PSK Olymp 16:51
21. Roubík František 1956 Čerčany 16:52
22. Bechyně Radek 1967 Kolín 17:01
23. Miler Václav 1962 Sokol Kolín 17:18
24. Jirásek Jiří 1967 Poděbrady 17:19
25. Němec Arnošt 1968 Kolín 17:19
26. Říha Miroslav 1945 Sadská 17:29
27. Peer Ivoš 1965 Kolín 18:01
28. Vlasák Otto 1962 Křesetice 18:03
29. Loudová Pavla 1968 Jilemnice 18:04
30. Kubát Jiří 1950 Sokol Kolín 18:05
31. Martínek Jiří 1949 Sokol Kolín 18:05
32. Horáček Jiří 1964 Kolín 18:24
33. Kukla Miloslav 1970 Poděbrady 18:24
34. Štrup Jan 1951 Sokol Kolín 18:31
35. Kudrna Jiří 1951 Praha 18:44
36. Bernard Jaroslav 1978 Kutná Hora 18:50
37. Středová Ivana 1965 18:54
38. Čokrtová Eva 1988 TTC Č.Brod 19:00
39. Staněk Milan 1966 Kenast Pečky 19:13
40. Vyskočil Jaromír 1946 Sokol Kolín 19:18
41. Paroulková Naďa 1971 TPCA 19:35
42. Kalná Jitka 1975 Chrudim 19:42
43. Řápek Vladimír 1938 AVC Praha 19:47
44. Veselý Milan 1948 Sokol Kolín 19:54
45. Fišer Milan 1953 SK Bečváry 20:01
46. Krátký Josef 1965 Svitavy 20:32
47. Kotlářová Hana 1989 Čachovice 20:38
48. Tomášek Radek 1979 Pardubice 20:44
49. Čokrt Václav 1959 TTC Č.Brod 21:05
50. Pícha Tomáš 1952 Agro Kolín 21:15
51. Sobotka Bohumil 1954 Sokol Kolín 21:38
52. Peerová Jaroslava 1968 Kolín 22:11
53. Snížek Jaromír 1942 Poděbrady 23:00
54. Niedobová Veronika 1987 Polepy 23:17
55. Genserová Jitka 1967 Spojil 24:09
56. Čokrtová Kateřina 1994 TTC Č.Brod 24:33
57. Beneš Roman 1961 SKB Kolín 25:04
58. Plešinger Stanislav 1938 Sokol Kolín 25:18
59. Holinková Marcela 1961 Chrudim 25:55
60. Gruberová Věra 1952 Hor. Počernice 27:00
61. Krejsa Vít 1952 Praha 27:09
62. Domanský Ivo 1938 AVC Praha 35:25
63. Chadima Josef 1947 Sokol Kolín 36:29