Archiv štítku: sport

Marathon Třeboň 2026

Po roce s nemocí jsem se letos na podzim vrátil do Třeboně … vlastně jediného místa, kde jsem si kdy marathon oficiálně zaběhl. A rozhodně nelituji, pokud chce někdo zažít krásný závod v přírodě, Třeboň je dobrá volba … byť počet startujících roste a letos již bylo náměstí docela plné … ostatně 787, kteří dokončili 42,2 není malé číslo a to půlkařů a desítkářů bylo ještě více …

Po trápení se střevy v posledních měsících jsem s časem spokojen … zatraceně spokojen. Ještě před týdnem jsem uvažoval o přeregistraci na příští rok, protože od 1/2 Ironmana v Mostě to bylo trápení a snad při každém běhu „tréninkem výbušných startů“ směrem na WC. Pozitivní na tom (a to hlavně pro marathon) je ztráta hmotnosti – skoro 4 kila dole, to se běží 🙂 No nakonec jsem si předposlední den – tedy v úterý – před možností přeregistrace, řekl, že zkusím delší běh a buďto to půjde a jdu do toho, nebo zmizím někde v keříčcích u Vltavy a potupně se půjdu přeregistrovat … Vyšlo to dobře, takže sice nebyla ideální příprava s doplněním cukru do krve a organismu a již jen šetření týden před závodem, ale ostrý trénink 4 dny před startem a půlka za 1:28. Uklidnilo mě, že jsem bez problému doběhl, takže v sobotu to prostě půjdu zkusit.

A v sobotu endorfiny zabraly. Vzhledem k stavu a faktu, že nemám dlouhé tratě letos naběháno, jsem se postavil těsně před vodiče 3:30 s vizí, že v nejhorším budu „viset“ za ním … no úplná pohoda nepanovala. Na druhou stranu asi 1 km po startu najednou přišlo zjištění, že – jako v úterý na testu – mi nohy prostě běží samy. Až mě to překvapilo … tempo kolem 4:06-4:10 mi přišlo rychlé a čekal jsem, že ho neustojím, ale nechtěl jsem brzdit. Když jsme se i trochu „proběhli s koníkem“, který jim utekl někde kolem pátého km a honili ho tam místní lidi – chudák běžel kus s námi závod, nechal jsem prostě nohy běžet „dokud to půjde“. Šlo to v pohodě až do půlky. Tam už jsem usoudil, že to je prostě moc rychle a lehce zpomalil. Nicméně pořád tempo 4:12-4:15 bylo mnohem rychlejší než jsem čekal. A tady přišla amatérská chyba – ukázka, že i v mém věku člověk zbytečně „blbne“. Plán byl vzít si tady energy-gel, občerstvovačka 24km. Jenže ta se přede mnou vynořila strašně rychle a neměl jsem ho připravený – rozhodl jsem se pro další ionťák, koukal jsem na místě po gelu, ten jsem nenašel, tak jsem vzal kolu a řekl si, že další je někde 29km, tak „krmení“ provedu tam, abych nehledal v kapsičce. To hledání vysvětlím – vzhledem ke stavu střev byl v kapsičce toaletní papír a ubrousky … kdyby se opět ozval trenér „rychlých sprintů“. Přišla občerstvovačka na 29km a já zopakoval stejnou amatérskou chybu a neměl připraven gel – tady jsem už ale byl hodně unavený a po té dlouhé rovince i rozhozený, že se to konečně stáčí vlevo. No nic – nakonec jsem někde kolem 31 přešel do chůze a gel vytáhnul … a zjistil další úlet. Den předtím jsem si koupil gel a při rozhodování nad příchutí zvolil „fresh menthol“ – krásná světle modrá jedovatá barva a mentol, že mi to protáhlo dutiny až do uší … ale to už mi to bylo vlastně jedno. Posledních cca 10km jsem stejně co km přešel na 50m do chůze a energie se do svalů dostala asi 2km před cílem, kdy jsem najednou měl pocit, že zase mohu běžet. Ale to už jsem viděl, že 3 hodiny jsou mimo a na 3:10 mám velkou rezervu, takže jsem raději neriskoval křeče, případně gel putující z žaludku ven, a raději v klidu klusal do cíle s pocitem: „čas je na tu letošní bídu super“. 3:06 jsem vůbec nečekal.

Projevilo se to i po doběhu – minulé ročníky jsem se určitě víc vydal – tentokrát jsem v Třeboni nespal, takže jsem doplnil vodu, trochu energie, prošel se po parku a sednul do auta a vyrazil do Prahy … ostatně i druhý den nohy fungují a není to klasický „pomarathonský pohyb chromého starce“.

Organizátorům poděkuji – trať je tu hezká, sice mi přišlo, že cesta se trochu zhoršuje – hlavně před těmi panely kolem 7 km jsem měl pocit, že je děr víc než zdrávo. Občerstvovačky jsou tu „tak akorát“ cca každé 4-5 km je fajn. Váhám, jestli tam nepřidat sůl – možná tam byla, ale já ji neviděl – cedule s tím co kde je by to usnadnila, ono po 16 km už má spousta lidí „mžitky před očima“ a snížené rozpoznávací schopnosti. Naopak značení je podle mě super … neváhal jsem nikde (fakt je, že jsem tu pošesté …). Doběh v cíli je úžasný – to náměstí je sice plné, ale je příjemné, jak tam je občerstvení, spousta nadšených běžců … opravdu je to hezká atmosféra v nádherném prostředí. Napadá mě jedna drobnost – v toi-toikách hodně rychle došel toaletní papír a ono to někdy život zkomplikuje …

A za rok? No už koukám na registraci – Třeboň mám rád a je to jeden ze závodů, které mi přirostly k srdci. Ostatně časy:

2026 – 03:06:08
2025 – bohužel nemoc
2024 – 03:08:37
2023 – 03:09:45
2022 – 02:59:01
2021 – 03:03:15
2020 – to jsme blbnuli s COVIDem
2019 – 03:16:43

HoryBory 2026 – sportovní událost

Napsat komentář

Jestli jste nikdy neslyšeli o štafetovém závodu horybory, tak se na něj rozhodně podívejte. Letos jsem se ho zúčastnil spolu s partou z firmy doplněnou o dva další běžce. Jednoduše řečeno je to štafeta pro teamy 6-10 běžců – 30 úseků cca 10 km každý. Trasa 317 km od Moravskoslezských Beskyd přes Beskydy, Javorníky, Valašské Klobouky, Bílé Karpaty až po Pálavu a Mikulov. Předávka je na určených místech a běží se nonstop – v našem případě magických 30:33:03 :-). Takže si každý zažije dvě denní a jednu noční etapu.

Je to dlouhá cesta – 317 km není málo a to ani rozpočteno mezi 10 lidí a 30 úseků – pro průměrného běžce je třeba počítat, že poběží 3x asi jednu hodinu a na odpočinek mezi běhy bude mít zhruba 9 hodin. No odpočinek … vlastně na přesun, relaxaci, podporu ostatních, přípravu na další úsek, rozcvičení se a … vlastně už aby zase vyrazil. Takže je to spíše střídání běhu a přesunu s ostatními na další předávku. Ne není to tak, že by každý by 30 hodin v permanenci, je čas na odpočinek, ale určitě je ho méně než by si „novic“ myslel. V našem případě se jelo ve dvou autech 4+6 lidí – rovnou řeknu, že naše auto A (ne že by druzí byli „béčka“, ale … řekněme, že je to jen označení) o 4 běžcích na tom bylo určitě lépe – přeci jen pauzu jsme měli 6 úseků, které obsluhovalo druhé auto, zatímco oni jen 4. A potkali jsme se vlastně jen na předávkách, kde se auta střídala, takže vlastně jen 6x. To jen aby si někdo nemyslel, že je to „party pro deset lidí“ – to fakt ne. Navíc je třeba připočíst začátek, kdy přejezd mezi předávkami trvá déle než běh mezi nimi (ten je po krásných cestičkách a pěšinkách, zatímco auto vyjede na předávku – musí sjet do údolí, občas přejet do druhého údolí a zase vyjet někam nahoru k další předávce). Takže na začátku se auta musí střídat. A je trochu zmatek – ale vlastně je to právě ten drobný zmatek, co zpestří celý závod, kdy se na chvilku skupiny promíchají a následně se dají dohromady.

Pro běžce je to ale krásný zážitek – místy je to kros, ale rozhodně lehčí kros (déšť a bahno by to určitě posunulo místy na vyšší level) a cesty jsou zvolené velmi dobře. Hezké výhledy, údolíčka, většinu trasy běží člověk spíše sám, já za celý závod potkal (mimo předávek samozřejmě) asi 7 běžců … na 36km běhu. Značení je … různé pro různé etapy, celkově bych ho pochválil snad jen s výtkou, že červeno-fialová barva (sprej) na zemi večer a v noci moc vidět není. Na druhou stranu myšlenka reflexních pásek na stromech, případně ohradách / keřích podél cesty je super. Takže jsme sice trochu bloudili, ale nic strašného – určitě bych ale doporučil navigaci si zapnout – ať už na hodinkách nebo v mobilu (mimochodem rozumím proč je to povinná výbava každého běžce na trati). Jak jsem psal výše, trať je super, jen trochu zabolí srdce ekologicky smýšlejících lidí, protože se těch 300 km (s těmi zajížďkami spíše 400 km valí zároveň více než 160 aut (cca 80 teamů a minimálně 2 auta na team) – pro přírodu to asi bude docela facka.

Pro tu partu běžců je to ale super příležitost si pokecat a poznat se i jinak – hlavně firemní teamy se prostě poznají i v okamžiku, kdy je někdo unavený, špatně se mu běželo, vidí, že ti druzí mu fandí, že mu hned po doběhu někdo podá mikinu, láhev s pitím, … že si v autě popovídají o rodině a osobních starostech, které se „v kanclu neřeší“ … že si poradí, případně namasírují nohy po běhu, prostě že mají společný cíl a já mohu říct, že jsem těch více než 30 hodin měl pocit, že je to 10 lidí, kteří se VŠICHNI SPOLU snaží do cíle dostat. Moc za to díky – byl to hezký pocit, být jedním z 10i odvážných. A vůbec nezáleží kdo běžel lehkou, kdo těžkou etapu, jestli někdo 5 minut získal nebo ztratil … nějak jsem měl pocit, že jsme si to všichni spolu užili a smekám svůj pomyslný klobouk, že všichni našli odvahu jít do této akce.

Dík patří určitě organizátorům – 30 stanovišť a etap – označeno, všude byly na předávkách lidi, na několika místech sprcha + na několika místech možnost přespat (tělocvična, sál hospody) – úžasné a věřím, že musí být velká práce dát to vše dohromady, aby to klaplo.

Pro ty co by si to rádi zkusili pár drobností, které bych doporučil:
1. Na začátku nahlašujete časy na 10km – nahlašte je opravdu rozumně, nemá smysl se přeceňovat, ale ani podceňovat.
2. Vyjma začátku kde jsou již zmíněné dlouhé přejezdy a auta se musí střídat si etapy rozplánujte tak, aby auto obsluhovalo několik úseků v kuse a zbytek měl prostor pro odpočinek. Ono je fajn, když někdo může dojet se někam osprchovat a na tři hodiny „si lehnout a protáhnout nohy a tělo“.
3. Buďte na předáve včas (a tímto se omlouvám, že jsme právě dorazili na jednu předávku asi 6 minut se zpožděním, protože druhé auto „běželo rychleji než byl plán“) – to souvisí s tím odhadem rychlosti.
4. K té 3. ještě doplním, že ideálně je někde sdílet časy předávek a mít excel/google-sheet/něco podobného, kam se časy předávek zapisují a automaticky se podle očekávaných časů přepočítávají plány dalších předávek.
5. Běžte v klidu – tohle není závod, kde rozhodují sekundy a ani minuty, takže radši si to pořádně užít, než se urvat v první etapě a pak se trápit.
6. Pomáhejte si a fanděte si – fakt je super, když vám zbytek podá po doběhu vodu, poplácají po ramenou, pomůžou protáhnout nohy, podají mikinu/suché triko – to je to co mi přišlo na celé akci nejdůležitější a nejhezčí.
7. Etapy si rozdělte rovnoměrně – při deseti lidech je třeba mít opravdu aspoň 7 etap pauzu před dalším během – i když se to nezdá, tak ono čas po doběhu, chvíli člověk řídí (i na tom je třeba se střídat), pak se připravuje a rozcvičuje a na regeneraci má tedy minimálně o hodinu méně než by odpovídalo tomu času ostatních a 5 a méně hodin je prostě málo.
8. Najděte si ubytování do 45 minut od startu – startuje se 6:00-11:00 a my třeba v 6:20 docela na start spěchali – to jedno auto prostě musí vstávat hodně brzo. A spánek jedna z věcí, které na následující dva dny má cenu zlata, takže každých 30 minut dobrých.

No a za rok … uvidíme, uvidíme jestli zkušenosti všech byly pozitivní a najdeme znovu sílu „se potrápit“.

Kutnohorský pohár 2012

Napsat komentář

Nultý, polooficiální ročník kutnohorského poháru v běhu, duatlonu a triatlonu je u konce. A už se těšme na ten nový. První ročník byl trochu vlažný – účastníků bylo po skrovnu, ale opět se ukázalo, že když se najde pár lidí nadšených pro něco, lze uspořádat i déletrvající akci. Fajn bylo, že jsme se potkávali i na jiných závodech, hecovali a … no prostě se tvořila skupinka lidí, které sport baví a dělají ho pro radost. Poděkování hlavně Vavisovi, který byl duší a táhnul velkou část organizačních starostí na sobě. Takže mezi medailemi určitě chyběla ta největší jemu … za zásluhy a energii, kterou tomu věnoval. Je vlastně hlavním organizátorem poloviny akcí – duatlonu, welas triatláku a Dáči. Co bylo letos příjemné, že účastníci zabodovali i v jiných závodech a amatéři tak trochu potrápili profíky 🙂

Sportovně bylo jasné, že mezi ženami nemá J. Kalná konkurenci (za neúčasti Renaty Hoppové) a mezi muži je jedno, že druhý – Michal Málek nám to nandával, kam přišel – především na běhu ukazoval, že patří minimálně o úroveň nad nás. Jenže, hlavní pořád bylo (alespoň podle mě), že jsme si zasportovali a pobavili se. A když se za rok potkáme, určitě opět poměříme svoje síly a zkusíme, co s námi provede zima a další rok. Trochu mi chyběla mladší generace, ale uvidíme již za rok.

Za sebe musím říct, že jsem se na Roháčovce – posledním závodu poháru – zatraceně vytrápil – týden chřipky a ucpaný krk rozhodně výkon nepodpořily. Ale na druhou stranu musím říct, že jsem to i „soukromě zabalil“ ve třetím kole – cítil jsem, že na místo před sebou nemám a za mnou … nikde nikdo, takže třetí okruh jsem už od smrťáku spíše odklusal. A čas tomu odpovídá. Naopak mě potěšilo, že jsem smrťák vyběhl ve všech třech okruzích celkem v pohodě. Horší pro mě asi na konec byl ten sběh k potoku a kameny. Kolena dostaly pěkně zabrat 🙂 Celkově se ale závod a sezona určitě vydařila – a za rok už budu bojovat mezi veterány (40+) – legrační představa.

Duatlák Kutná Hora – 14.4.2012 – trati

Napsat komentář

Pro všechny nadšence jsem projel trati sobotního duatláku, takže popis je následující (a mapy jsou na webu Železného Chlísta):

Běh: kdo zná Dáču, bude to mít jednodušší, ale ono vlastně není kam zabloudit (v sobotu bych beztak chtěl jít s Vavisem značkovat, takže pak uvidíme, kdo získá pohár „Bludný Holanďan“).

Běží se po naučné Vrchlického Stezce – turistická červená podél Vrchlice – mírně vzhůru, až rovinka. Zpočátku je to asfaltka (pravda hodně rozbitá), později štěrk a lesní cesta – pokud bude mokro, připravte se na slušné bahýnko :-). Dvakrát se překříží Vrchlice po můstcích – poprvé dřevěný, podruhé betonové trámy … možná by slušelo lépe po lávkách (a hodně malinkých). V každém případě nádherná trať až po zříceninu (tedy zbývající jednu stěnu) – kousek za ní se zakličkuje a vyběhne na louku – zde se dáme vlevo a po 150 metrech vběhneme znovu do lesa a keřů – přichází nejnáročnější část – sice krátký, ale výživný výběh (bude to tak 150m, ale na kole jsem házel druhý nejlehčí převod, takže to je do kopce …). Vyběhneme nahoře u Velkého Rybníka u závory – prudce doprava a po trati, kterou znají i závodníci xTerry pokračujeme po polňačce – máme za sebou cca 1km a teď už vlastně jenom rovinu a dolů skopce. Bacha na kotníky, jsou tu drny (a v lese velké šutry, takže to platí pro celou trať) a vzhůru ke trojici – po cca 500m se dáváme vpravo mírně dolů a po dalších cca 150m do „tunýlku“ z keřů. Na konci je esíčko vpravo a pak vlevo a následuje rovinka, která končí u Trojice – tam sbíháme po mizerné cestě – pozor hodně velkých kamenů, rozbité tašky, … ideální místo na výron kotníku. Dole se (proti Dáčovi a xTeře) dáváme po asfaltce vpravo a komu zbyly síly, může to rozpálit … pozor, po cca 250 m za prvním domkem ovšem ostře vpravo (pro řidiče pravá 40km/h) do „myší díry“ – rátký úvoz nás dovede téměř přímo proti startu – podle GPS cca 4,3km a dá se to běžet určitě pod 20minut. Za sebe musím řict, že je to jedna z nejhezčích běžeckých tratí které znám – minimum asfaltu, pár stoupání a vlastně pořád v přírodě – hlavně ten úvod podél Vrchlice je nádherný.

Kolo: ani tady se nejde splést, jediné varování je na úsek na začátku a konci – 400metrů asfalt … jako od českých silničářů 🙂 prostě samá díra, doporučuji jet prostředkem – tady provoz asi nebude – je tam děr méně a koukat na zem, bylo by škoda proseknout duši hned po startu.

Takže prvních 400m viz dříve. Pak pozor – prudká pravá zatáčka a vjíždíme na hlavní – nepočítejte, že všichni řidiči vědí o světoznámém duatláku, takže jim raději dejte přednost. A teď se můžete rozjet – čeká nás stoupání 🙂 hned úvodní 1,5 km do Poličan je docela vzhůru (celkově nastoupáme cca 200m – viz mapy na Železném Chlístovi). Zhruba po dvou kilometrech upozorním – je to sice po hlavní, ale zatáčíme vpravo směr Malešov – mírně, ale pořád do kopce až do cca 4. kilometru. V Malešově je jedno z mála míst, kde se (tam) jede skopce – užijte si to, protože těsně před 5. kilometrem naopak přijde kopec (výjezd z Malešova) – není dlouhý, ale docela se na něm dá vytrápit. Slabší povahy navíc po vyjetí zjistí, že je čeká cca 200m rovinka a další stoupání (opět krátké, ale už máme něco v nohách). Nicméně to je konec 6. kilometru a z nejhoršího jsme venku – rovina/mírně do kopce pak pokračujeme, stále po hlavní, pře Polánku (znalci xTerry – po silnici, nezahnout na Roztěž!!!) kolem Albrechtic až do Košic. Symbolicky, až uvidíte hřbitov jste skoro na obrátce a můžete se radovat. Do Košic je to pravda mírně do kopce a na konci taky, ale regulovčík by vás zde měl „obrátit a můžete se rozletět zpět. Cesta identická, jen v obráceném směru – upozorním jen na nebezpečná místa 1) obrátka – regulovčík bý vám měl ukázat, ale je to vaše zdraví, tak se podle toho chovejte, 2) sjezd do Malešova – v tom kopci se to super rozjede, ale dole je esíčko a trochu vynáší … takže raději přibrzdit, než se vézt zpět k obrátce na čelním skle protijedoucího nákladního vozu, i dole v Malešově je zatáčka a pak jedeno z mála stoupání na cestě zpět – pokud bude mokro, mohlo by to klouznout, 3) závěrečný sjezd do KH – je to mírná pravá zatáčka – v pohodě, ale pak levá a tam by to mohlo opět při moku/na štěrku ustřelit, 4) sjezd k depu – je to doleva, takže protijedoucí mají přednost …, 5) posledních 400metrů opět „asfalt mezi dírami“. Na horákovi ve větru jsem to jel za 48 minut – uvidíme jak bude v sobotu. Trať je v každém případě spíše na silničku.

No a přezout opět do běžeckého a repete na běžecké trati.

V sobotu zdar a ať se všem daří.

Běh Republiky Československé – Český Brod 2011

Napsat komentář

Jeden z posledních podzimních běhů – těch kratších 3 250m – se běhává tradičně v Českém Brodu. Je to závod spíše menší, ale zase zajímavý – krátký okruh, který se běží 5-krát (hlavní kategorie) je téměř bez převýšení, ale jsou tam dvě poněkud ostřejší zatáčky – jedna hned po startu za mostkem, kde to při mokru trochu klouže a druhá při náběhu na mostek cca v polovině okruhu, kde je nepříjemné zúžení trati. V každém případě neběží velké množství závodníků, takže se v pohodě srovnají a zase – nejde o život, tak lze i někoho pustit. Cca 12 minut na trati je hodně krátkých a uteče velmi rychle – první kolečko se pole trhá a druhé je v půlce, než si závodník uvědomí, že už to začalo … no a ve čtvrtém už zase myslí na finiš.

V mém případě to pravda s finišem bylo hodně slabé – resp. žádné. Den předtím mi bowling a squash dali docela zabrat, resp. zádům – od čtvrtého kola to bylo spíše utrpení u každého nádechu. Ale jsem rád, že jsem do Brodu zajel – zpět jsem jel na kole a bylo to příjemné uvolnění svalů a podzimní projížďka na kole – překvapivě malý provoz směrem na Kolín. Takže nakonec mohu říci, že běh po squashi je celkem náročný a na druhou stranu to bylo příjemné sportovní odpoledne, zakončené horkou vanou s mořskou solí – super relaxace a prohřátí po studeném podzimním větru. Jen houšť podobných malých závodů, které umožní zasportovat si – v případě brodu mnoha věkovým kategoriím.

Kolesman – Duatlon

Napsat komentář

Další z amatérských závodů duatlonu, tentokrát tratě 3-30-1,5. Zajímavostí určitě byl běh po travnaté dráze – dostihové závodiště, takže si člověk mohl připadat, že dře jako kůň, případně letí jako chrt 🙂 Trochu nepříjemný byl povrch na běh – travnatý, ale přeci jen s nerovným povrchem a nerovnostmi od kopyt závodníků. Ocenění určitě zaslouží dopolední program pro děti – závod kolesmánek. To považuji za důležitou součást – učit děti závodit a přitáhnout je ke sportu jako takovému. Když vidím startovní pole, připadá mi, že je velký výpadek u závodníků ve věku 20-30 let – jejich zastoupení bývá hodně malé, spíše je možné narazit na 50-ti leté „pardály“, případně ještě starší.

K trati toho moc nelze co dodat – dva 1,5 km okruhy na začátku pole hodně roztrhaly (to jsem vůbec nečekal – spíše jsem tipoval, že balík vběhne do depa společně a nastane boj). Pak dva 15km okruhy na kole za lehkého větru, který se někde trochu opřel – jel jsem cca 10 km ve trojici a střídal – pak bohužel přišla křeč do lýtka … no ic moc a kolem se přehnala skupinka asi 8-mi závodníků. I zde bylo vidět, jak se vytvořily skupinky 3 a více závodníků, které spolupracovaly. Na jednu stranu je to pochopitelné – kdo na kole jezdí ví, jak je v balíku jízda pohodovější, na druhou stranu je vidět některé závodníky, kteří se 90% trati vezou a netáhnou ani metr. To se ostatně potvrdilo i ke konci kola – křeč přešla a dotáhnul jsem skupinku tří závodníků – když jsem si asi 2 minuty odpočinul (ono dotahovat skupinu není nic jednoduchého), koukal jsem, že už táhne asi taky jenom jeden a další dva se vezou – vystřídal jsem ho a koukal, že opět vystřídat už nechce nikdo … prostě dva se už posledních 7 km „jenom vezli“ – musím říct, že mě to trochu nabudilo a rozhodl se risknout „vše“ – takže jsem vyzkoušel, kolik jich setřesu – no byl to jenom jeden – dva se drželi nalepení na zadním kole, ale už nikdo nevystřídal, i když jsem zpomalil více než bylo nutné poslední km …

A závěr byl opět jeden okruh po dostihové dráze běhu – samotného mě překvapilo, kolik jsem ještě měl sil a jak se pohodově běželo. Ale ono to opravdu bylo krátké a kolo bez sebemenšího kopečku.

Počasí se určitě vydařilo, a pokud to půjde, zajedu i za rok (kdo by si nechtěl zahrát na koně iiiaaaaa)- sportu zdar. Snad jedinou drobnost – i zde bylo to „trapné čekání na Godota“ – prezentace v 13:00 a start 14:15 – to je přesně ta hodina nervozity, kdy všichni čekají na …?

Triatlon v roli podpory :-)

Napsat komentář

Letošní Vlkančice jsem si mohl vychutnat hned ze dvou důvodů

Den před závodem se mi uklidnily záda, takže jsem mohl jet
Mohl jsem si užít roli „radila“ a podpory jinému závodníkovi v jiné kategorii.

Triatlon Vlkančice je sám o sobě sranda akce, kde nejde ani tolik o pořadí, čas, výkony, ale spíše o to se dobře pobavit – ostatně tratě 400m-12km-4km u mužů resp 200m-6km-2km u žen jsou opravdu velmi krátké. Charakteru odpovídá i organizace, která spíše připomíná „vesnickou společenskou událost“, než sportovní závod. V některých chvílích to je náročné, ale prostě to k tomuhle závodu patří. I když musím přiznat, že dohadování startéra a hlavního rozhodčího přes půl hráze v okamžiku, kdy závodníci stojí ve studené vodě, by mohlo být kratší … ale je to třeba brát tak, jak to je.

V každém případě se letos odhodlala i přítelkyně ke startu. Můj obdiv – nikdo, kdo si tohle nezkusil to nepochopí. Je to prostě ono řečení si – zkusím to, nevím sice do čeho jdu, ale zkusím. Kolik lidí nikdy v životě nejelo žádný závod (nebo „závod“) ? Je to něco jiného než nedělní vyjížďka na kole i než pravidelné běhání/cyklistika/posilovna. Ono srovnání s ostatními, cesta určenou tratí na čas, … prostě závod už sám o sobě nějaký adrenalin nese a to i v případě, že jde o legraci. Hlavně při tom prvním závodě – už jenom při prvním startu na konkrétním závodě – je to spíše o poznání trati, atmosféry. Každý další ročník už je jenom repríza, ale ta premiéra je na závodě jen jedna – to zjištění, kde je to do kopce, kde dolů, jak je náročný běh, …

Asi každý to má trochu jiné, ale mně už to prostě přijde samozřejmé a příjemné, jít si zaběhat a vyzkoušet jak jsem v danou chvíli „na tom“. A nejde o místo, jde spíše o to mít ten dobrý pocit, jak člověk jede/běží. Někdy je to v pohodě, někdy se trápí a nahy neběží. To zná asi každý, kdo trochu závodí, že někdy se může přetrhnout, ale na dobrý čas prostě nemá a někdy lehce trhá osobní rekordy.

I ten pohled na nové závodníky je zajímavý – něco člověk může předat jako zkušenost – jak si položit oblečení, jaký převod zvolit, ale spoustu věcí si každý musí zkusit a poznat sám – svoje tempo, rozložení sil, …

Takže při této příležitosti všem váhajícím – zkuste to!!! Možná vás to nezaujme, ale budete to vědět. Není nic horšího, než později litovat, že jsem to nikdy nezkusil 🙂

Sportu zdar start ženské kategorie

Železný Chlíst 2010 – den poté

Napsat komentář

Desátý ročník je za námi a nezbývá, než ho zhodnotit a těšit se na další. Jak mohu shrnout své dojmy:

Desátý ročník je již jubileum – byla by velká škoda tento závod ukončit a nepokračovat. Každý z okolí, kdo má o sport zájem a má tu možnost by měl trochu přispět – je radost vidět místní lidi na křižovatkách, na kontrolách, na občerstvovacích stanicích. Rozumím, že pro pořadatele je to náročné a právě proto je třeba jim pomoci, jak jen to bude možné. Zvláště letos jsem měl z jejich strany pocit „již trochu únavy“, ale zároveň již byly vidět zkušenosti s pořádáním – ta spousta drobností, které nikdo pořádně nevidí, ale které dělají závod lepším a pro závodníky přitažlivějším. Letos se termín trošku zpozdil – sám bych byl pro návrat k tomu dřívějšímu.
Počasí nám opravdu přálo – hned večer se zkazilo, ale ráno to byla paráda – teplo, ale jen slabý vítr na kolo, prostě téměř ideální.
Trati – zkrácení plavání IMHO nebyl šťastný krok – cykločást se pak prostě jela ve skupinkách a pro mě je pořád triatlon sport jednotlivců, kteří to mají vybojovat každý za své a na své, ale hlavně na této trati tomu lze těžko zabránit – sjezd do Hory přímo láká na „sjetí se“. Jinak je cykločást hezká a hlavně zpáteční stoupání prověří kvalitu závodníků. A na běh bych mohl pět oslavné básně – ta trať je zajímavá se vším všudy – seběhy, výběhy i rovné úseky … pokaždé mám hrůzu, jestli to při seběhu k potoku ubrzdím a kotníky vydrží, ale pokaždé se mi ta trať líbí.
Závodníci – trochu mě překvapilo, jak moc se pole proměnilo – podle výsledků tam byla více než 50% obměna a to jsem, přiznám se, nečekal. Trochu mě zamrzelo, že se (alespoň pocitově) zmenšuje procento místních hobíků – přátelé, ukažme, že na Kolínsku a Kutnohorsku je spousta sportovců …
Zázemí – zmínil jsem již dříve, prostě na neprofesionální závod je velmi kvalitní – převozy bot, kontroly, občerstvovačky, podpora … je vidět, že spoustu lidí již tuto akci „vzalo za svojí“ a ten čas tomu věnuje. Letos musím vyzdvihnout toho jezevčíka na běžecké občerstvovačce – jeho radost z aportování odhozených kelímku a trochu pletení se pod nohy, když kelímek neletěl dost rychle – to je přesně to, co závodům této kategorie dodává to kouzlo.
Abych jenom nechválil – nevím, kdo to byl, ani to nechci zjišťovat, ale řidič felicie, který mi to tam v Kutné Hoře „ohnul do protisměru“ těsně před kolem si své vyslechl na místě – takže jenom pro podobné zopakuji – ano auto je silnější než kolo, ale když už neznáš předpisy, do auta nesedej. Tentokrát jsem to dobrzdil a nic se nestalo …
To nejlepší na závěr – nejsem pivař, ani „masožravec“, ale na Chlístovi si již tradičně to pivo a kousek prasátka dám – je to ta sladká odměna a zase jedna drobnost, která ten závod dělá „svým“ – včetně té chip-pivenky a prasenky. Už jenom tyhle drobnosti a těším se na další ročník a zároveň na rok se sportem a přípravami na tento a jiné závody.

Všem závodníkům tedy blahopřeji a věřím, že za rok se na Železném Chlístovi zase potkáme. Takže hodně větru do zad, hodně zdraví a radost při tréninku. A díky pořadatelům, těm je třeba popřát elán a dobré nervy na další a pokud to půjde, tak za rok se mnou na pomoc při přípravách můžete opět počítat.

čníky. Železný CHlíst 2010

Cyklo Chlíst pro nováčky (upraveno pro r. 2011)

2 komentáře

Od loňska se cyklistická část Chlísta jede po nové trati – pro ty, kdo jí neznají zde upozorním na některé místa, kde je třeba dát si pozor – fotky jsou z 11.7.2010, tedy týden před 10. ročníkem Chlísta a doufám, že vám pomohou vypořádat se s nástrahami trati. Oficiální info naleznete na http://www.zeleznychlist.cz/.

Popíšu pouze cykločást – ve vodě toho moc popsat nejde a běh se běží po tak notoricky známé trati, že … stejně zase někdo zabloudí 🙂 Ale to k podobným závodům patří. Na kole sice nejde (myslím si) zabloudit, ale je zde pár míst, kde se IMHO vyplatí býti na pozoru. Takže start. Ještě upřesním – popocházel jsem, takže údaje z tachometru se mohou mírně lišit od vašeho + vyjel jsem až za hrází …

Takže tady se vystartuje – je to hospoda, kde loni a asi i letos proběhne prezentace. Před ní se dáváte vlevo a pokračujete po kvalitní asfalce osadou Vidlák – bacha na děti a psy – o závodu budou určitě vědět, ale kdo vidí do hlavy dítěte. Po cca 1/2 km přijde první nebezpečné místo

Nechráněný železniční přejezd a dokonce se stopkou … no tu asi nedodrží nikdo, ostatně loni tu byl člověk, který ukázal – z této strany je poměrně dobře vidět, takže když se rozhlédnete, mělo by být vše O.K. Není ani moc děravý – lehké nadlehčení „ze sedla“ a můžete letět dál … pár metrů a další místečko

Přijíždíte z vedlejší na hlavní (ale pořád okrsku) – těsně za přejezdem. I tady loni někdo ukázal, pokud tomu tak není, bacha zprava – tam toho zase tak moc vidět není, naopak vlevo je poměrně dobře vidět. Pokračujeme další 1/2 km a přijde další křižovatka

Zde se dostaneme na státní silnici „Kutná Hora-Zbraslavice“. I když je to v obci, počítejte, že to tady dost lidí fičí více než 50km/h a výhled doprava opět není ideální. Pokud projedete máte za sebou cca 1km a „z nejhoršího jste venku“ – teď už se jede dlouho v pohodě – mírně z kopce až do Kutné Hory – asfalt je poměrně kvalitní, nikde jsem si nějakých nebezpečných děr nevšiml. Cca na 8km bude vlevo odbočka, kterou se, na zpáteční cestě!!!!, vydáte směr Chlístovice – nyní kolem ní proletíte do Bykáně a dál. Za Bykání je křižovatka – „dokonalá křižovatka“, kde jste sice na hlavní, ale už jsem viděl dvakrát zde někoho „hrát ruskou ruletu“ – projet z vedlejšky bez rozhlédnutí a z protisměru proti vám tam teda moc vidět není, takže opatrnost je na místě.

Další rovinka vás povede kolem ČKD a autobusu k další křižovatce – opět jste sice na hlavní, ale auto má proti kolu přeci jen větší hmotu, takže bacha – je to pod kopcem, kde se to na 60km/h v pohodě rozjede. Krom toho tady upozorním – je vhodné se dívat na silnici, těsně před křižovatkou je jeden kanál, docela zapuštěný … letos (2011) je navíc na silnici oprava – takže je tam zúžení. Určitě si na to dejte pozor, je to asi 50-100m sice označeno, ale je to z obou stran – dva náklaďáky a kolo už bude na hraně. Stejné to bude i na cestě zpět, jen tam nejede asi nikdo do kopce tak rychle.

Za touto křižovatkou čeká rovinka resp. táhlá zatáčka vlevo a nájezd na nadjezd – dosud jedno z mála míst, kde je třeba ostřeji šlápnout do pedálů … nicméně za ním na cca 16.5 km je otočka – kruhová křižovatka. Už loni se mi nelíbila a letos to musím zopakovat – setkávám se často na podobných místech s ignorací řidičů ve stylu „kolo přeci není auto“.

Navigace by vám řekla, zvolte čtvrtý výjezd vpravo … já upřesním – objeďte křižovatku vraťte se odkud jste přijeli – tedy rovnou na nadjezd a dál. Co vás může těšit, že máte přes polovinu za sebou, co už méně, že většinu co jste sjeli dolů si teď vyšlapete 🙂 A to od začátku – pod křižovatkou o které jsem se zmínil to začne a končí to vlastně až za Bykání – cca 7 km mírně, ale vytrvale do kopce, doporučuji zvolit rozumné tempo hlavně u lidí, kteří si triathlon zkoušejí. Olověné nohy na běh nejsou nic moc …

Takže za Bykání je odbočka – asi tam bude někdo stát – vpravo z hlavní – nenajíždějte si jí „zeširoka“ – jednak není ostrá, ale hlavně na vnějším okraji je štěrk!!! a to je potvora zrádná.

A ještě pohled hned za odbočkou

Na co je třeba upozornit – výrazně se zde zhorší asfalt – jsme opět na „okrsce“ a celkem úzké – takže bacha, 300m dál je podjezd železnice a pokud proti vám vyjukne auto, už se tam dvě kola vedle sebe nevejdou … dnes se mi to stalo, vím o čem mluvím. Krom toho je to tam mírně dolů, takže tam zase klidně 40-45 km/h jedete. Kousek dál vjedete do vesničky, kde se držíte vlevo po hlavní – opět bacha na štěrk, ale jinak je tam místa dost a velké díry jsem nezaznamenal.

Hned za touto křižovatkou je sjezd dolů a výjezd nahoru a ven z vesnice – supar nový asflat, letos je doopraven i mostek – prostě paráda, moc se mi to líbilo, krom toho už se blížíte do cíle. Asi tak 1,5 km a předposlední nebezpečné místo – přijíždíte na hlavní už těsně před obcí Chlístovice. Tady bych podotknul, že silnice v lesíku na konci rovinky je docela mizerná – viz. fotka vpravo dole … je tam nějaký štěrk, ještě to zkusím umést před závodem, ale je to prostě okrska.

Po projetí mírné levé zatáčky je pak ona křižovatka – není do ní zprava vůbec vidět, takže pokud vám někdo neukáže, přibrzděte – těch pár sekund za to nestojí a auto tam zkrátka jet může …

Hned za křižovatkou je několik vln na silnici – koukal jsem dnes, že je před nimi čára (z loňského Chlísta) a vykřičník – hlavně pro lidi s „kozlem“ by to mohlo celkem hodit. Nicméně už vjíždíte do Chlístovic a na 28,5 km dle mého tachometru je konec – vlevo se najíždí do depa – klidně přibrzděte, do depa už musíte sesednout z kola (na silnici je hvězdička – za ní už „po svých“. V každém případě – je to poslední místo a dávejte bacha na protijedoucí auta, vás předjíždějící auta i ostatní závodníky …

A teď už na běh. A doufám, že za týden v hojném počtu až do cíle.

Triatlon Welas eXterra – nadšenci nadšencům

Napsat komentář

Týden před tradičním Chlístem (který se pravda letos jede zž za měsíc) se v blízkosti pořádal jiný triatlon – MTB Welas u Velkého Rybníku. Možná spousta lidí o tomto krásném koutku přírody cca 15km od Kolína a 8 km od Kutné Hory neví – hezké koupaliště mezi skalami a chatová osada je určitě příjemným výletním místem na kole, nebo z Hory pěšky.

19.6.2010 se zde ovšem potkali nadšenci i polozávodníci na prvním ročníku triatlonu pořádaném v podobném duchu jako srpnová Dačického 12-tka (běh). Avizované trati 450m-18km-4,5km (plavání-kolo-běh) patří ke kratším, přesto bych asi s označením sprint-triatlon váhal. Hlavně kolo vedlo terénem, který bych označil středně náročný a pokud by pršelo, spíše náročný (to berte s rezervou, na kole jsem spíše silničkář). Malý trik pořadatelů, kteří před startem hovořili o 18-19C teploty vody byl stejně rafinovaný jako užitečný – aspoň mně přišla voda celkem teplá. PO doplavání místní naměřili 16C a to by byla „pěkná kosa“.

Kolo vedlo po polních, lesních cestičkách a cca 5 km po silnici – vedlejší, kde jsem asi nepotkal jediné auto. Musím pochválit nadšence, kteří stáli snad na všech křižovatkách a odbočkách, kde by snad mohlo jet auto a ukázali závodníkům, že je volno. Asi jsem působil na sjezdech jako brzda, ale v tom terénu bych si prostě rychleji dolů jet netroufnul. V každém případě mohu tu trať doporučit všem vyzkoušet – mimo závod je to hezkou krajinou a pohodová vyjížďka z Kolína i Kutné Hory, kterou můžete zakončit (v létě) koupačkou ve Velkém Rybníku. Trasu bych pravda odhadl kratší – hádal bych tak 16,5 km podle tachometru … ovšem dala mi zabrat, to přiznám.

Běh se zahájil asi 150m ostrého stoupání od depa k parkovišti a následně byla mírně zvlněná trať – co jsem mohl pozorovat spoluběžce, spousta toho už měla plné zuby, ale stejně tak bylo vidět nadšení. To bylo vidět i v několika případech doběhu ve dvojicích, kdy i po tomto objemu tratí dokázali finišovat.

Trochu mě mrzí, že jsem měl následně jiné povinnosti a musel odjet před vyhlášením – z celé akce jsem měl pocit pohody a chuti udělat něco pro sebe i druhé. Celá akce měla proběhnout v duchu závodu pro amatéry a také se tak IMHO stalo – asi by byl problém s větším počtem účastníků, prostor pro depo byl letos tak akorát (cca 40 závodníků). Gratuluji všem spoluzávodníkům a spoluzávodnicím, kteří se s tratí poprali a doufám, že se všichni dobře pobavili a za rok se s většinou opět potkám.

Takže za rok snad zdar znovu u Velkého Rybníka.