Archiv rubriky: Sport

Do kopce v Ondřejově

Po roční pauze jsem se opět dostal do Ondřejova/Chocerad na běh do vrchu. Krásná trať lesem, po poli a závěr na asfaltu je téměř ideální – i v Posázaví lze běžet slušně do kopce po zajímavé trati. Převýšení 255 metrů neodpovídá Alpám, ani Krkonoším, ale přesto je to příjemná změna po rovinách v Polabí a dá nohám celkem zabrat. Čas jsem zaběhl asi standardní – lepší než před dvěma lety, ale to odpovídá spíše podmínkám, v každém případě jsem docela spokojen – po náročném tréninku jsem začal cítit regeneraci a snad už se to trochu zlomilo, protože jinak jsem se dva týdny docela trápil.

Víkend tímhle závodem pohodově začal a pohodově i pokračoval – sobotní posezení s přáteli z Prahy a večer jsem se byl ještě vyklusat, v neděli pak lehký trénink na kole ve stylu „úprk před deštěm“ a večer opět výklus resp. jsem si zkusil opět trochu zrychlit a snad po týdnu se dalo. Legrační bylo to kolo – kdo zná okolí, tak na Vysoké intenzivní déšť, dole v Suchdole (tak 2km vzdušnou čarou) ani kapka … jenom hřmění. No a odpoledne v neděli příprava na události příštích dnů – montáž postele pro Kvída. Pat a Mat v akci – uvidíme jak dlouho postel vydrží. Kvído se zatím tvářil spokojeně, ale večer stejně přilezl zpět do postele 🙂 a to tam ještě neměl dalšího „podnájemníka“.

Triatlon Ostrá 2012

Napsat komentář

Vlastně již třetí triatlon v letošním roce a tentokrát musím říci … jsem hodně spokojen s výsledkem. 13. místo ze zhruba 100 závodníků považuji za velmi slušné, hlavně v situaci, kdy bylo zjevné, že je mezi námi docela dost závodníků „poloprofi“ a „profi“. Možná běh mohl být lepší, tam bych si jinak věřil více, ale byla na něm vlastně jediná malá krize v celém závodě a to se projevilo … Ale abych to vzal od začátku – už minulý týden se mi dobře plavalo a tento týden se to potvrdilo – kdybych nekličkoval jako zajíc (protože bójky prostě nevidím a plavu za někým), mohlo to být určitě lepší. V každém případě jsem měl pocit, že plavu slušně a čas to taky potvrdil – věřím, že by se to dalo zlepšit, ale to ostatně všechno. Následně jsem sedl na kolo a … třináctý čas mezi cyklisty mě velmi mile překvapil – vlastně jediný člověk mě na trati předjel, zatímco za sebou jsem jich nechal celkem dost – prostě mi to jelo velmi dobře a ani vítr mi tentokrát nijak nevadil. No a běh sice začal hůře – velmi rychle mě někdo předběhl – ale to byl první a také poslední, od té chvíle jsem se sunul zase vpřed a kdyby nepřišla někde v polovině běhu krize, věřím, že 30 vteřin bych ještě naběhl. Navíc i tady mi přišlo, že mi to běží – příjemná cesta podél Labe utíkala skoro sama – sice dost úzká na předbíhání, ale jinak velmi příjemný povrch. Takže s umístěním a výkonem skoro maximální spokojenost.

Líbil se mi závod i jinak – mě by sice vyhovovalo malinko delší kolo, tohle bylo po rovince opravdu hoooodně rychlé, ale jinak hezké tratě. Sice jsem nikde nebloudil, ale přesto bych ocenil trošku lepší značení – naštěstí se jelo pořád s někým před sebou … zabloudit skoro nešlo. A tady vyzdvihnu intervalový start – po 10 vteřinách. Myslím, že problém hákování (v Poděbradech) tím byl zcela vyřešen, alespoň já jsem nikde neviděl jet skupinku a asi ani dva závodníky, kde by se to za hákování dalo označit – peloton se prostě roztrhal a jak to bylo celkem náhodně, tak podobně výkonní závodníci prostě byli skoro vždy daleko od sebe. I na běhu bylo příjemné, že se neběží Václavák tam a Václavák zpět – snad jedině bych trochu apeloval na závodníky – když už máme ten pás na přendání čísla, tak to taky nosme – kolo vzadu, běh vepředu – dobře se tak odhadlo, kolik lidí má +/- podobný čas. Měření čipy a okamžité vyhodnocení je dnes už na větších akcí skoro standard a je to fajn, že 5 minut po doběhu posledního závodníka lze mít výsledky.

Takže za rok všem doporučuji – je to krátký závod, kde se dá „osolit“ rychlost a příjemné trati. Za sebe jsem se cítil hodně dobře a nechal jsem za sebou i závodníky, kteří mi to loni jinde „nandali“. Takže se už těším na další závody a snad se ta vyšší aktivita na tréninku opět projeví. povzbuzení budiž i bráchovi – šlo to jet lépe, ale ono jde hlavně o to najít u motivaci a na trať se postavit – vše ostatní je už jen bonus navíc.

Triatlon Velký Rybník – Welas eXterra triatlák 2012

Napsat komentář

V sobotu 16.6 jsem se postavil na letošní druhý triatlon – a to na triatlák u Velkého Rybníku (u Kutné Hory). Trať „notoricky známá“ – ostatně kolo jsem byl v pátek spolu s Vavisem značit a běh jsem si v pátek taky proběhl. Sice jsem si nesplnil předsevzetí z loňska – před závodem si jí v roce aspoň třikrát projet, ale co, o to to bylo pikantnější a zajímavější. Ostatně MTB horal ze mě prostě nebude, takže tam jde jen o to nenahnat moc velkou ztrátu. Výsledky jsem sice ještě neviděl, ale myslím, že proti loňsku to rozhodně bylo lepší – celkově jsem sice na kole měl pocit, že jedu +/- stejně jako loni, ale podle času to skoro vypadalo, že jsem trochu přidal. Naopak na běhu jsem se cítil (až na úsek na panelce) velmi dobře a asi by mi ještě jeden okruh prospěl. Ostatně už na plavání jsem byl překvapen – přes studenou vodu jsem měl z plavání mnohem lepší pocit než před třemi týdny v Poděbradech, kdy jsem „nemohl chytit vodu“. Ale to všechno je v tomhle případě jen doplněk – hlavní byla legrace při závodě a pobavení se s partou stejných bláznů. A ještě musím vyzdvihnout, že v letošním roce jsem již měl dva rodinné příslušníky na trati – a oba dojeli dobře, hlavně Milošovi – velká gratulace – na kole nám ukázal „jak se to dělá“ a že trénink se pozná podle hesla „těžko na cvičišti, lehce na bojišti“.

Od začátku do konce to byla naprosto pohodová akce a potěšilo i to, že se obešla bez zranění. Pokud vím, tak jediný zbloudilec (přesněji zbloudilka), zakufrovala na silnici – takže za rok budeme muset být pečlivější. Jenže je to těžké – trať známe a prostě nás nenapadne, že by zrovna tady někoho napadlo odbočit …

A kdybych hodnotil výkony, myslím, že to nebylo špatné – gratulace Honzovi Radovi – už si tu bednu zasloužil a jel rozhodně dobře takticky, kdy se vyvezl na kole a na běhu to docvaknul, ale pochvalu zaslouží všichni, že se na trať vydali. Letos tam byl ten úsek pod Rozkoší „hodně cross“ – lesní technika udělala svoje. Jinak jsem byl až překvapen, že po dešti v týdnu bylo bláta celkem málo.

Takže za rok rozhodně znovu a tímto díky Vavisovi a spol., kteří mají 1/2 závodů letos za sebou – potkáme se určitě ještě na Dáče a Kaňku 🙂 Sportu zdar a triatlonu zvlášť.

Kolínký festival běhu 2012 – 15km

Napsat komentář

Druhý ročník kolínského festivalu běhu byl určitě posunem vpřed – počet účastníků vzrostl, kilometrovníky (ty jsem loni dost kritizoval) byly asi přesně, značení trati skoro vzorové. Trochu mě sice zamrzely občerstvovačky – jednu bych čekal někdy kolem poloviny závodu, takhle byla jedna na cca 5-tém kilometru, druhá u 11-tého. Ale rozumím, že to už je celkem rozmazlenost. V každém případě hodně potěšil počet lidí, kteří se vydali na delší trať – bylo znát, že hodně si těch 15km prostě chtělo vyzkoušet a udělat něco pro svoje zdraví. Ostatně, protože běhám v Kolíně, vím, že počet lidí před a po festivalu, které potkávám při tréninku vzroste. A to je dobře – IMHO je to větší úspěch než samotný běh. Většina sice celkem rychle přestane, ale najde se i pár těch, pro které se sport stane součást života.

Kdybych měl hodnotit trať, byla nalezena hezky – proti loňsku se mírně změnila, ale ráz zústal stejný start u kostela sv. Bartoloměje (který už možná bude malý, protože dalších 100 závodníků už by bylo asi moc) – následuje pasáž k Labi a přes lávku do Borků. No a pak je to běh směr do Veltrub a následně zpět podél Labe. Já sám jí hodnotím jako zdařilou – je hodně pestrá a pokud není napršeno, i rychlá. Já sice nemám zatáčky a změny povrchů příliš v oblibě, ale tahle je prostě příjemná. I při běhu jsem měl dobrý pocit, teda až do osmého kilometru – při vběhu do lesa jsem špatně šlápl a hýbnul si se zády. Sice jsem běžel dál, ale měl jsem problém se zhluboka nadechnout. Za této situace beru čas jako suprový, protože nakonec jsem to dal pod hodinu a ani jsem neměl pocit, že bych na konci byl úplně vyčerpán. Takže v pondělí opět do tréninku a za týden na Velký Rybník … no a za rok snad potřetí v Kolíně ahoj.

Tritour Poděbrady 2012 – back to old times

Napsat komentář

Letošní první triatlon a celkem příjemné překvapení. Vrátil jsem se na jezero v Poděbradech – nebyl jsem tu možná od gymnázia a bylo milé překvapení, jak málo se tu změnilo. Čekal jsem moderní „aquacentrum“ a ono to zůstalo příjemné koupadlo s docela čistou vodou. Navíc voda byla na tohle období opravdu teplá – oficiálně 21 stupňů (Celsia pro přesnost) bylo fajn – na Velkém Rybníku to asi bude horší. Ve vodě jsem se pravda trápil – bójku na 300 metrů bez dioptrických brýlí prostě nevidím ani omylem a navíc jsem plavání letos hodně flákal. I v depu jsem byl spíše vlažný „beze spěchu“ – závod jsem si spíše užíval. Naopak na kole jsem následně měl pocit, že jsem se rozjel – pár lidí jsem předjel a i když jsem se nechal zmást skupinkou, která na kruháku zahnula na Nymburk, obrátil jsem to tak po 100 metrech a vrátil se na trať s minimální ztrátou. Je to rovina, takže tak 26 km (ze 30) se jelo opravdu v kozlu a cesta rychle letěla. A navíc se mi prostě jelo dobře. A podobně jsem se cítil i na běhu – docela dost lidí jsem předběhl (po té rekreaci ve vodě a v prvním depu) a opět mi přišlo, že se běží dobře. Cesta byly dva úseky cca 1,7km tam a zpět, takže byl neustále přehled o lidech před i za sebou. Dokonce jsem v cíli ještě zafinišoval – sám překvapen, kolik sil mi zbývá. Možná to bylo krátkou cca 200km krizí cca 2km před cílem, po níž jsem lehce zvolnil a spíše se hlídal, aby nepřišel další problém, ale výsledek byl, že v cíli jsem měl pocit, že „dát si to ještě jednou“ by nebyl problém. A pořadí 61. z cca 150 závodníků odpovídalo tomu, jak mizerně jsem zaplaval.

Tohle by mohl být problém pro další ročníky – 180 závodníků se už pomalu blíží limitu na tuhle trať – nejde jen o depo, ale i kolo, kde občas došlo k setkání 10 cyklistů a ti se roztáhli po celé silnici a pak i na běhu – když jsem vybíhal, byl to skoro „václavák“ a řada lidí – na té úzcké cestě se prostě dva a dva běžci v protisměru nevešli. Vstřícný krok pořadatelů, umožnit startovat i závodníkům přes limit 150, který byl původně nastaven, by tak mohl za rok přidělat starosti. Vstřícnost je určitě fajn, ale to pravidlo bylo dáno dlouho dopředu a závodníci by si měli také uvědomit, že organizace něco znamená a naučit se zodpovědně přihlašovat – tohle může mít za následek, že se dopředu přihlásí minimum a na závodě to pak bude „otázka dne“ – kolik lidí vlastně přijde. Jako spoluorganizátor závodů to moc nevítám – prostě odpovědnost by měla přijít ze strany organizátorů, ale i závodníků a pravidla se nastavují proto, aby se dodržovala. Ovšem na druhou stranu – velký dík organizátorům – celá akce byla dobře zvládnutá a byla to příjemná neděle.

KVOK 2012 – nic nového, jen větrno

Napsat komentář

Letošní KVOK byl naprostá klasika – nedělní běh, sluníčko, které na rovinkách pěkně připékalo a celkem svižný vítr – letos pro změnu jiho-východní až východní, takže tam s větrem v zádech, zpět proti větru. Za sebe řeknu jen krátce – je to fajn běh, ale už si člověk hrábne na dno … zpátky jsem se někdy od 13-14 km hodně trápil – čekám, že puchýře na nohách pocítím ještě nějakou dobu. Ale to k tomuhle běhu prostě patří – asfalt je příjemný na rychlý běh, ale pokud se rozpálí, chodidla trpí a tady je to po 18km na slunci a po asfaltu. No, pokud za rok budou síly, těším se znovu i když poslední tři roky to už je boj „sám proti sobě“. A za týden už asi první triatlon – tam bych naopak to slunce docela uvítal, aby aspoň trochu prohřálo vodu.

Duatlon Břehy 2012

Napsat komentář

Další letošní duatlon – silniční Břehy. Sice zklamání z trati – opakovalo se loňské kolo „do hvězdice“, což znamenalo 5 otáček o 180 stupňů. Škoda, ta předloňská trať dva okruhy mi seděla rozhodně více. Jinak je to hezký závod – ten běh kolem rybníka je super a i organizace funguje velmi dobře. Proti jiným je mezi koncem registrace a startem jen 30 minut – není tam takové „mrtvé nic“, kdy se sice lze protáhnout a rozcvičit, ale pro mnoho je to jen „čekání na start“ – za to dávám určitě body plus. I letos byl závod vyhlášen „bez draftingu“ – tedy jízdy v háku, ale proti loňskému ročníku jsem měl pocit, že kontrola byla daleko slabší. Loni jedna nebo dvě motorky opravdu jezdily po trati a měl jsem pocit, že si nikdo nedovolil jet v háku, letos jsem potkával minimálně dvě skupinky cca 4 jezdců, které se na otáčkách „trochu roztáhly“, ale kousek po obrátce zase jeli pohromadě. Ale to je asi i tom, jestli si závodníci chtějí zazávodit a poměřit síly, nebo jenom „bodovat“.

No a za sebe mohu říct, že s výkonem jsem spokojen tak napůl – v tom vedru jsem se docela trápil, ale čas a umístění nakonec nebyly špatné … resp. odpovídají výkonu. Dobře se mi jelo kolo a slušný byl i začátek a konec běhu. Uvidíme další závody – těším se už na první triatlony a na xTerru Velký Rybník.

3+ pro zdraví duatlon Újezd – jsem ovce

Napsat komentář

Druhý letošní duatlon a první MTB – velmi krátké trati, dle propozic 3-24-2, ale hádám, že to spíše je o něco méně. Jde tedy spíše o sprint – letos jsem dorazil trochu unaven – ale překvapivě jsem se na trati cítil … skvěle. Závod je to opravdu pěkný, byť mám raději menší akce. Tohle je několik kategorií, doprovodný program, takže na řadu se dostáváme až na závěr – kolem 13:15. A je to opravdu velká akce, vždyť na start 35-45, do 35 let mužů se postavilo přes sto závodníků … sympatický je závod handbikerů – často postižených lidí, kteří se také věnují sportu. Ale k závodu:

Běhy jsou krátké, ale trať je super – lesní cesta a krátký úsek po silnici – jedinou vadou je úzká cesta, v podstatě na 1/2 trati se nedá předbíhat. Letos jsem se ale postavil velmi dobře, nemusel jsem se prodírat davem běžců, kteří zvadnou po 1. kilometru, ale na startu stojí v prvních řadách. Takže jsem dobíhal první část kolem desátého místa. Kolo je pro mě vždy tragédie – MTB prostě není moje silná stránka. Tentokrát jsem se ale dokázal udržet v poměrně silné skupině cca 12 cyklistů. To co mě na podobných závodech žere nejvíce je tahle jízda „na hyenu“ – z té skupiny prostě 1/2 závodníku jenom „visí“ – i když nejsem na MTB hvězda, když jsem měl sílu, šel jsem na dvou úsecích dopředu – jediný efekt je, že má člověk na zádech zbytek „jako batoh“. Určitě bych tedy uvítal zákaz draftingu – duatlon/triatlon je o tom, co je v závodníkovi ne o tom, „co uvisí“. V druhém kole jsem si to od té části terénní odtáhnul sám – mírně jsem ztratil, ale na rovnějších úsecích jsem cítil, že na to prostě mám skupinu docvaknout, takže jsem do cíle vjížděl s touto skupinou kolem 15-tého místa (to vím až teď hádal jsem, že jsem tak 20-tý). No a závěrečný běh jsem začal velmi svižně – předběhl jsem tak 3-4 závodníky, ale pak mi přišlo, že jsem se na konci prvního kola zastavil – v podstatě tomu nerozumím, sklonil jsem hlavu, když jsem dobíhal dalšího a ztrácel na něj tak 5 metrů, pak jsem hlavu zvedl a najednou ta díra přede mnou byla metrů 20 … klasická krize, naštěstí jen cca 100 metrů a vzápětí jsem se znovu rozběhl – druhé kolo bylo tak ještě svižnější a dobíhal jsem v pohodě, naopak přiznám, že jsem finiš vypustil s tím, že 15-tý nebo 16-tý (jak jsem odhadoval pozici v kategorii) už je jedno. A cítil jsem se prostě dobře.

Po doběhu jsem povzbudil bráchu na běhu – musím rozhodně pochválit – běh byl letos velmi dobrý, hlavně v druhém kole bylo vidět, že má dost sil a nevadne – dost lidí „přejel bez zaváhání“. Podobně jako v mém případě bylo zjevně slabší kolo … tak uvidíme co s MTB uděláme přes léto, pokud si neřekneme, že tohle je prostě náš strop. Příjemné odpoledne jsme tak zakončili klidnou cestou domů … a až ve vlaku jsem si přečetl zprávu časomíry – 10. místo celkově, 3. v kategorii. Tímto se tak omlouvám pořadatelům – jsem ovce, která nepočkala na vyhlášení, ale odjela na vlak. Mrzí mě to hlavně kvůli pořadatelům – opravdu mě to pořadí těší, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude do třetího místa, v tichosti jsem čekal, že to bude v kategorii do 10-tého místa. Takže se ještě jednou omlouvám a děkuji za hezký závod – je to super rychlý duatlon, kde si všichni mohou zazávodit a pořadatelsky je dobře zvládnutý – od depa, přes měření čipovou časomírou až po možnost sprchy a omytí kola v závěru + občerstvení v cíli. Jen houšť podobných závodů, kde se účastní dost závodníků a udělají něco pro zdraví.

CDuatláKH 2012 – nová tradice?

Napsat komentář

Letošní rok jedna z novinek – duatlon v Kutné Hoře – a pořádaný opět klubem Deportivo. Je neuvěřitelné, kolik sportovních akcí již tahle parta organizuje pro sebe i pro ostatní sportovní nadšence – duatlon – xTerra triatlon – Dáča (běh) – Kaňk (běh do vrchu) + několik dalších akcí z míčových sportů. Můj obdiv především Vavisovi, který se snad na všech akcích podílí a stává se tak hybnou silou běhů a tria/duatlonů v Kutné Hoře. Kdo akce zná, bude asi souhlasit, že to nejsou profi akce pro závodníky profesionály, ale je to prostě pár jednoduše, ale dobře zorganizovaných akcí, kde pořadatelé zajistí trať, něco k pití v cíli a zábavu. Podobný byl i duatlon – nádherná běžecká trať (část Dáči, část triatlonové trati), kterou vřele doporučuji si projít/proběhnout i jinak než při závodu. Pokud totiž nezávodíte a máte čas koukat se kolem sebe, uvidíte krásné pohledy na chrám Sv. Barbory, na pole a louky u Velkého Rybníka, i v údolí Vrchlice.

Kolo se pak jelo po hodně orientačně jednoduché trati – KH – Malešov – Košice. Velikou výhodou bylo, že kromě obrátky se jen na dvou místech dávala přednost – při najetí na hlavní silnici v KH a pak na konci při jejím opuštění … pokud by se mi to podařilo, za rok zkusím sehnat někoho, kdo by si tam stoupl a cyklistům ukázal, případně nějaké auto přibrzdil. Přesně tohle totiž bylo na obrátce v Košicích a pro závodníky je hodně příjemné, když se mohou soustředit na trať a někdo jim ukáže, že je volno. Samotná cyklo trať byla stylem – do kopce s větrem v zádech tam, skopce proti větru zpět – podle tachometru jsem to jel průměrem 33,8 km/h – asi by se dalo přišlápnout, ale na druhou stranu jsem spokojen – celou trať jsem si „odtáhnul“ (těch pár set metrů, kdy jsme se předjížděli s kolegou a vždy nás to na chvíli schovalo pominu) sám a jelo se mi prostě dobře. Vlastně jsem celou cestu jel v klidu a spíše si určoval tempo, než že bych se nechal utavit. Co mě potěšilo, že jsem (kromě těch mých nešťastných sjezdů) nikde neztrácel, spíše jsem měl pocit, že pokud by bylo ještě nějaké další stoupání, měl bych dost sil „se utrhnout“. Takže ztrátu jsem nabral až v závěru ve sjezdu do KH – nechápu jak na jednom km na mě někdo dokáže najet 20s, ale je to realita (rozuměj moje neschopnost). Opět doporučím projet si to v klidu – při zpátečním sjedu je tam několik hezkých pohledů na Železné Hory a celá cesta (mimo prvních a posledních 400m) je celkem kvalitní asfalt.

Druhý běh je stejná trať jako první, jen v protisměru – musím říct, že mi tenhle směr vyhovoval více – na začátku se cca 2km běží rovina a do kopce a pak se zase sbíhá, ale nikde to není příliš prudce jako ten seběh od Velkého Rybníka. Navíc se mi opět běželo dobře – vlastně jenom „u závory“ jsem na chvilku zvolnil. Co mi tentokrát chybělo byl finish – už od závory jsem čekal, kdo se zezadu přiřítí a s kým si to v cíli rozdám a ono nic …

V každém případě mohu říci, že se mi běželo i jelo velmi dobře – snad nikde nepřišla krize a počasí i trať vyšla suprově. Dokonce jsem se dostal „na bednu“, takže s umístěním mohu být také spokojen a nezbývá než poděkovat a podpořit Deportivo v dalších akcích – vlastně už ani ne za dva měsíce kousek vedle na xTerra triatláku. No a jestli za rok bude duatlon opět v kalendáři … rád se přijdu znovu pobavit a udělat něco pro zdraví.

Duatlák Kutná Hora – 14.4.2012 – trati

Napsat komentář

Pro všechny nadšence jsem projel trati sobotního duatláku, takže popis je následující (a mapy jsou na webu Železného Chlísta):

Běh: kdo zná Dáču, bude to mít jednodušší, ale ono vlastně není kam zabloudit (v sobotu bych beztak chtěl jít s Vavisem značkovat, takže pak uvidíme, kdo získá pohár „Bludný Holanďan“).

Běží se po naučné Vrchlického Stezce – turistická červená podél Vrchlice – mírně vzhůru, až rovinka. Zpočátku je to asfaltka (pravda hodně rozbitá), později štěrk a lesní cesta – pokud bude mokro, připravte se na slušné bahýnko :-). Dvakrát se překříží Vrchlice po můstcích – poprvé dřevěný, podruhé betonové trámy … možná by slušelo lépe po lávkách (a hodně malinkých). V každém případě nádherná trať až po zříceninu (tedy zbývající jednu stěnu) – kousek za ní se zakličkuje a vyběhne na louku – zde se dáme vlevo a po 150 metrech vběhneme znovu do lesa a keřů – přichází nejnáročnější část – sice krátký, ale výživný výběh (bude to tak 150m, ale na kole jsem házel druhý nejlehčí převod, takže to je do kopce …). Vyběhneme nahoře u Velkého Rybníka u závory – prudce doprava a po trati, kterou znají i závodníci xTerry pokračujeme po polňačce – máme za sebou cca 1km a teď už vlastně jenom rovinu a dolů skopce. Bacha na kotníky, jsou tu drny (a v lese velké šutry, takže to platí pro celou trať) a vzhůru ke trojici – po cca 500m se dáváme vpravo mírně dolů a po dalších cca 150m do „tunýlku“ z keřů. Na konci je esíčko vpravo a pak vlevo a následuje rovinka, která končí u Trojice – tam sbíháme po mizerné cestě – pozor hodně velkých kamenů, rozbité tašky, … ideální místo na výron kotníku. Dole se (proti Dáčovi a xTeře) dáváme po asfaltce vpravo a komu zbyly síly, může to rozpálit … pozor, po cca 250 m za prvním domkem ovšem ostře vpravo (pro řidiče pravá 40km/h) do „myší díry“ – rátký úvoz nás dovede téměř přímo proti startu – podle GPS cca 4,3km a dá se to běžet určitě pod 20minut. Za sebe musím řict, že je to jedna z nejhezčích běžeckých tratí které znám – minimum asfaltu, pár stoupání a vlastně pořád v přírodě – hlavně ten úvod podél Vrchlice je nádherný.

Kolo: ani tady se nejde splést, jediné varování je na úsek na začátku a konci – 400metrů asfalt … jako od českých silničářů 🙂 prostě samá díra, doporučuji jet prostředkem – tady provoz asi nebude – je tam děr méně a koukat na zem, bylo by škoda proseknout duši hned po startu.

Takže prvních 400m viz dříve. Pak pozor – prudká pravá zatáčka a vjíždíme na hlavní – nepočítejte, že všichni řidiči vědí o světoznámém duatláku, takže jim raději dejte přednost. A teď se můžete rozjet – čeká nás stoupání 🙂 hned úvodní 1,5 km do Poličan je docela vzhůru (celkově nastoupáme cca 200m – viz mapy na Železném Chlístovi). Zhruba po dvou kilometrech upozorním – je to sice po hlavní, ale zatáčíme vpravo směr Malešov – mírně, ale pořád do kopce až do cca 4. kilometru. V Malešově je jedno z mála míst, kde se (tam) jede skopce – užijte si to, protože těsně před 5. kilometrem naopak přijde kopec (výjezd z Malešova) – není dlouhý, ale docela se na něm dá vytrápit. Slabší povahy navíc po vyjetí zjistí, že je čeká cca 200m rovinka a další stoupání (opět krátké, ale už máme něco v nohách). Nicméně to je konec 6. kilometru a z nejhoršího jsme venku – rovina/mírně do kopce pak pokračujeme, stále po hlavní, pře Polánku (znalci xTerry – po silnici, nezahnout na Roztěž!!!) kolem Albrechtic až do Košic. Symbolicky, až uvidíte hřbitov jste skoro na obrátce a můžete se radovat. Do Košic je to pravda mírně do kopce a na konci taky, ale regulovčík by vás zde měl „obrátit a můžete se rozletět zpět. Cesta identická, jen v obráceném směru – upozorním jen na nebezpečná místa 1) obrátka – regulovčík bý vám měl ukázat, ale je to vaše zdraví, tak se podle toho chovejte, 2) sjezd do Malešova – v tom kopci se to super rozjede, ale dole je esíčko a trochu vynáší … takže raději přibrzdit, než se vézt zpět k obrátce na čelním skle protijedoucího nákladního vozu, i dole v Malešově je zatáčka a pak jedeno z mála stoupání na cestě zpět – pokud bude mokro, mohlo by to klouznout, 3) závěrečný sjezd do KH – je to mírná pravá zatáčka – v pohodě, ale pak levá a tam by to mohlo opět při moku/na štěrku ustřelit, 4) sjezd k depu – je to doleva, takže protijedoucí mají přednost …, 5) posledních 400metrů opět „asfalt mezi dírami“. Na horákovi ve větru jsem to jel za 48 minut – uvidíme jak bude v sobotu. Trať je v každém případě spíše na silničku.

No a přezout opět do běžeckého a repete na běžecké trati.

V sobotu zdar a ať se všem daří.