Tento víkend (13.3.2010) se běžel již tradiční běh „pečeská desítka“. Za posledních 19 let jsem vynechal asi dvakrát, takže již mohu tvrdit, že jsem, v podstatě, inventář závodu. A protože jsem jich už pár běžel, mohu i srovnávat, jak se tento závod vyvíjel. Už asi málokdo si pamatuje start cca 50-ti běžců, kroužících po parku (děje se na podzim při „rodinném běhu“) – bylo to fajn, ale stávající počty už to prostě neumožňují. Byla to doba přihlašování se u stolku ve škole a převlékáním venku. Poslední dva ročníky se počet běžců dostal přes 350 a organizace již vypadá zcela jinak. Je to stejný a přece jiný závod než před těmi 19-ti lety. Organizaci a to za všechny ročníky musím pochválit – nepamatuji, že by nastal větší problém a to je u tolika ročníků skoro neuvěřitelné – na lidech je vidět, že se na závod těší a že ho připravují jako tradici a jako „svojí“ událost, na kterou jsou hrdí. A to od registrace přes lidi kolem trati až po paní, které na konci rozdávají (skoro bych se vsadil) doma pečené buchty a hroký čaj. Kdo to nezkusil, nepochopí, kolik lidí je třeba pro organizaci takového závodu a kolik času je to stojí.

Nicméně jaký byl tento ročník? Asi se s většinou shodnu, že náročný – prvních 5km vítr v zádech a pak „skoro zastavení se“. Těch pět kilometrů zpět, pokud se nestřídalo ve skupině, bylo náročných. Teplota byla naštěstí snesitelná a nepršelo, jinak by to asi byl jeden z nejnáročnějších ročníků, které pamatuji. Sám za sebe jsem opět zjistil, že každý rok je znát a malinko více to bolí. Letošní zima moc běhu nepřála, takže mám více najeto na rotopedu než naběháno. Nicméně s časem jsem spokojen – co je horší je upadající chuť bojovat – už několikátý závod mám pocit, že chybí ona chuť dostat ze sebe všechno a  po doběhnutí nejsem odrovnán, jak by se na závod slušelo. Uvidíme za týden v Brodě. Třeba v sobě najdu znovu chuť běžet celou trať „co to dá“.

A těším se i na další běhy – povětšinou menší a mladší – běhy, které si z Peček (a hlavně organizátorů) mohou vzít příklad – tady je běhat radost. Pečkám přeji za rok lepší počasí a zase velkou účast. Druhý víkend v březnu je pro mnohé z nás již určen pro tuto událost a pokud se něco nestane, doufám, že s většinou běžců se za rok zase sejdeme na startu.