Tradiční začátek sezony v Čerčanech – krátký běh do kopce okořeněný, skoro každý rok, ledem, sněhem a bahnem. Letos asi extrémní štěstí na počasí den předem zamračeno s přeháňkami, den poté taky, ale 25.2. bylo na běh velmi příjemně, slunečno a skoro bez větru. Krásné počasí letos vylákalo přes devadesát běžců a myslím, že nikdo nelitoval. Co mě hodně potěšilo, že tu bylo i docela dost mladších ročníků, stejně jako dost ročníků starších – můj obdiv všem, kteří i po sedmdesátce naleznou sílu a odhodlání vyběhnout do kopce, přes všechny zdravotní problémy. S mnohými se už od vidění známe, takže je to i každoroční setkání “spřízněných duší” a start do běžecké sezony – v kalendáři se víkendy už hodně zaplnily a myslím, že až do července jich moc volných není 🙂 A jak jsem tak poslouchal, ostatní jsou na tom podobně, každý už si nalezl ty svoje tradiční, případně nějaký nový, abychom vyzkoušeli nějakou změnu/novinku.

Samotný závod asi byla klasika – jak jsem koukal o něco horší čas než loni, ale umístění stejné a subjektivně spíše pocit stejného výkonu – bahno letos docela klouzalo, naopak boty musím pochválit na ledu a sněhu, tam držely velmi dobře. Co mě překvapilo, že nahoře “chyběla únava” – zjevně jsou rezervi ze sebe ještě něco dostat, ale aspoň je možné se těšit na delší tratě, už za dva týdny do Peček.

Cestou zpátky jsem měl navíc s přítelkyní možnost podívat se na domky v okolí Mnichovic a Onřejova – uvidíme, jestli některý “bude ten pravý ořechový”. Krásné slunečné počasí určitě zpříjemnilo procházku a potkávali jsme hodně lidí, kteří po zimě vyrazili na procházku.