LIDL na pranýři

September 4, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Politika 

“Legrace” s kříži/nekříži LIDLu dosáhla už skoro šílenství … politici, představitelé církve a další se vyjadřují, aby si na kauzičce nadělali body. A přitom tak prosté – komu to vadí, do LIDLu prostě nějaký čas nepůjde – myslím, že měsíc menších tržeb dá managementu jasně pocítit změnu na bonusech a příště si to rozmyslí. A jestli je pro někoho 5 CZK/EUR důležitějších než vlastní názor, tak ať si tam klidně zajde. Já si třeba měsíc LIDL odpustím, protože IMHO překročil tu hranici mezi slušností/korektností (nezdůrazňovat symboly) a lhaním/pokrytectvím (zakrýváním/mazáním něčeho). Ovšem nemám pocit, že by někdo poškodil demokracii, když si nakoupí v LIDLu šunku s 25%slevy 🙂 A nemám ani chuť obchody LIDLu pomalovat křížem … v každé firmě se najde pablb obecný … v LIDLu je holt na oddělení marketingu, možná lepší než na jiném oddělení.

Share

2017/09 běh 10 km Žampach – Pepř

September 2, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

10 km (9,77 podle GPS) v mírném terénu resp. cca 6km terén, 4 km asfalt a příjemný malý běh. Tento víkend spíše příjemné rozptýlení než závod, ale velká pochvala pořadatelům. Kromě závěrečného čekání na výsledky to proběhlo tak jak má – start přesně, prezentace přesně před startem, značení na 1- … prostě super závod. Začátek je náročné stoupání skro 190m převýšení do cca 3,5 km – běželo se mi super, kolem třetího místa. Následně dlouhý seběh po silnici, který jsem si hodně protrpěl … chvíli jsem se ještě držel, ale brzo mě jeden závodník zválcoval, takže posun na čtvrté místo. Pak přišlo další “terénní vložka” a rovina + krátký výběh a skoro jsem věřil, že ho zase dotáhnu, jenže … další brutální seběh – nejprve lesem a pak asfalt pod viadukt a čelo zmizelo v dáli. Už jsem čekal, kdy to skončí a najednou kolem mě proběhla závodnice – a musím to tak napsat, přišlo mi, že stojím. Snad na třistametech mi dala skoro 100 metrů. Neskutečně potupné, ale pravdou je, že už jsem cítil záda a proklínal ten seběh dolů – každý krok a dopad levou nohou utrpení. Poslední rovinka cca 500m mě na druhou stranu mile potěšila … sil bylo dostatek a cítil jsem, že po dalším km bych jí zase dotáhnul. Takhle ale musím přiznat, že jsem byl rád za páté místo celkově, druhé v kategorii a dnes to bylo moje maximum … A dlouho si dám odpočinek od dalších seběhů.

Share

Melechov xtr 2017

August 27, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Devátý start a chce se mi říci … po deváté cesta peklem. Ale ne, tentokrát to bylo vlastně … v pohodě. V týdnu nepršelo (jen přeháňky), takže suchá trať, sice slunce a docela teplo, ale zase příjemně teplá voda (a zbabělci v neoprenech je museli sundat …) a hlavně mi to docela sedlo. Takže 17. místo jako příjemné překvapení a jeden z nejrychlejších časů. A hlavně – zatraceně dobrý pocit ze závodu. Už plavání se mi líbilo – pole se roztáhlo a nikde nebyla tlačenice a kopance … koupačka a vylézal jsem do desátého místa s časem podobným jako naposledy na stejném rybníku (loni se plavalo dole a předtím se neplavalo pro sinice) … super. No oblékání mohlo být rychlejší, ale kam spěchat že …

Kolo naopak začalo skoro tragicky – nejprve jsem do kopce začal pár lidí sjíždět, ale spadnul mi řetěz – první zdržení a hlavně rozhození … Ale letos mám v terénu něco najeto z Kola Pro Život – tak jsem to chtěl využít a na prvním kopci to v lese trochu pustil … jedna větev a už jsem si ustlal. Nic velkého, vlastně jsem hned naskočil, ale sebedůvěra byla v … pryč a tak t bylo jako každý rok pomalu z kopce, rychle do kopce. No přeci jen o něco lépe – hlavně v závěru z Humpolcejsem asi tři lidi zase sjel a asi nejlepší kolo ze všech devíti ročníků. A hlavně – cítil jsem se v pohodě. Co mě naopak mrzelo že kolega Franta T. měl defekt – a pár dalších – ale u známého to mrzí více.

Druhé depo bylo určitě rychlejší – napít, gel do kapsy a vzhůru do kopce … zhruba z 27-mého místa. No a tam jsem sbíral “jeden skalp za druhým” – už nahoře na Melechově 4 lidi a pokračovalo to dál. Vzhledem k tomu vedru se mi běželo opravdu dobře až na poslední občerstvovačku naprosto v klidu … tam jsem opět dal “jonťák a vodu” a vyrazil na poslední zteč a … po pár metech před tvrzí křeč v noze, že jsem musel na 100-200m přejít do chůze. Ale (snad už ty zkušenosti) odhad jsem měl tentokrát dobrý – chůze stačila a po chvilce jsem to znovu rozeběh a dotáhnul až do cíle … mrzelo mě, že ještě jednoho (20 vteřin jsem určitě ztratil) jsem mohl cvaknout. Ovšem potěšení bylo, že jsem nebyl “na dně” – ne že bych si to dal podruhé, ale pár kilometrů bych ještě dal. Horší bylo, že až v cíli jsem si uvědomil, že mě noha a kotník proklatě bolí … ten pád na kole se ozval až teď.

Zlatým hřebem tak byl tradiční “čuník” k obědu a nealko pivo. A pak ještě večer, když jsem se sprchoval a zjistil, že na noha pod dresem je slušně sedřená – naštěstí dres to přežil a tělo sroste 🙂 No a za rok, pokud to půjde se těším na svůj desátý ročník. A tiše doufám, že bude léto jako letos – bez problémů se zády, s kotníkem a dalšími částmi již vetché a zubožené trosky. A zároveň, jestli to vyjde … snad se konečně na desátý ročník dostanu 1-2 týdny předem si projet trať – ty větvě mě letos překvapily několikrát a nejen na tom Melechově nahoře 🙂

Pro zájemce o závod jen dodám, že značení tu bývá hodně dobré (snad jen na dvou místech jsem zaváhal … šipka byla až v křižovatce). Cykločást je na neuzavřeném okruhu – silnice se párkrát přejíždí, někde někdo stojí, jinde ne, ale kdo z nás honí vteřiny – raději přibrzdit, než si potykat s nárazníkem. Plavání je spíše krátké – 500-550m, běh je určitě na kross boty – místy klacky, někde po kamenech, ale dá se – v závěru už ale je třeba dát pozor a neudělat si kotník … sil už ubývá 🙂 A hlavně – jsou dvě varianty – je mokro, tak pak je to bahenní lázeň (pamatuji takové tři ročníky)/je vedro a pak je třeba pít, pít a pít … hodně cesty je lesem, ale ty výjezdy/výběhy na louku/silnici jsou náročné a vypotí se hodně vody a minerálů. Ale za to prase na závěr … ten pot stojí.

Share

2017 Železný Chlíst

July 17, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Můj milý deníčku v sobotu 15.7.2017 jsem dal (po dlouhé době) Honzu Radu 🙂 a postavil se (také po dlouhé době) na bednu … bronz v kategorii “dospělí” muži – rozuměj muži 40+ hodně potěšil. Ale tentokrát vlastně celý závod těšil. Snad s výjimkou plavání, kde jsem si po 3/4 roce tréninku věřil daleko více, ale od začátku jsem se ve vodě nemohl nadechnout, takže asi standard. Ale od té chvíle – super kolo, kde jsem si to ujel snad s výjimkou cca 500m celé sám a na to ten čas beru jako super čas. Ostatně i cyklista Honza R. mi to nandal jen o cca 2 minuty. A co potěšilo více, že i po kole byla nálada na vtípky, takže jsem ho ještě popohnal v depu (dojeli jsme skoro současně). A zároveň jsem měl dost sil, abych ho hned od začátku běhu “odpáral”. Co si budeme namlouvat, fyzicky na něj nemám, takže mi bylo jasné – buď teď, nebo mě v druhém kole převálcuje. Ostatně ještě pár lidí jsem na běhu dal a vlastně mě předběhli jenom tři (z toho ovšem dva tak, že jsem měl pocit, že stojím).

Výsledek celkově 15-té místo a v kategorii bronz – v to jsem nevěřil ani ve snu. A věřím, že bez háku by to bylo ještě lepší. A zlatý hřeb – prase se tentokrát mimořádně vydařilo. Upečené akorát, nepřesolené … opravu musím pochválit, ostatně jako celou atmosféru “Chlísta”. Velký dík patří Honzovi Kavalírovi – drží ten závod a organizuje a je to prostě klasický “pouťák a hobík triatlon”, kde se dnes už potkají skoroprofíci s amatéry a všichni si dají do těla. V tomhle případě jsou snad i ty drobné chybky a zmatky (tradiční baterky v megafonu), start plavání s pistolí/bez pistole, … úsměvné a dávají znát, že to prostě není MS v triatlonu.

V tomhle případě stojí za to poděkovat vlastně všem z Chlístovic a okolí, kdo s tím závodem pomohou – 17. ročník … to už je tradice. A pro mnoho lidí prostě jeden den, kdy si jdou na 2 hodiny někam stoupnout a regulovat dopravu na křižovatku, podat pití umdlévajícímu běžci, starat se o prase na rožni, registrovat účastníky, zapisovat časy a mezičasy … prostě spoustu činností, bez kterých by ten závod neexistoval/nebyl takový jaký je. Přeji hodně sil do dalších ročníků a doufám že 18. tý ročník v roce 2018 bude zase rok, kdy si budu moci v polovině července odškrtnout – Chlíst – splněno.

A taky si neodpustím zavzpomínat jako triatlonová “vykopávka” z okolí – první sem běžel v 17-ti, takže to už je 27 let. Vážení, strašně moc se to změnilo – z party nadšenců, které si pamatuji v Uhlířských Janovicích nás už moc aktivně nesportuje, ale dnes je to módní sport – staré favority, botasky a “adamky plavky” nahradily kola časovkové speciály + triatlonové boty na běh a neopreny, místo čokolády se ládujeme Carbo/enduro/bůhvíco ještě snacky, nepojeme vodu, ale iontové nápoje, spousta závodníků můsto trenýrek/šortek má vlastní dres se jménem a logem sponzora … Prostě něco úplně jiného, ale vlastně pořád je to o partě nadšenců, kteří se jdou poměřit a vyzkoušet, jak na tom jsou, protože na trati rozhodne hlavně “pot z tréninku” a vůle jít vpřed. Tak ať za rok máme obojího zase dost a navíc radost zs pohybu jako dosud.

Share

2017 Českobrodská Pečeť

March 27, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Další tradiční závod a potvrzená tradice. Tak jak na první závod – “Pečky” – bývá hezky, tak “pečeť” naopak bývá spíše upršená a studená. Letos naštěstí déšť těsně před závodem ustal, a začal asi po hodině závodu. Takže ideální podmínky. Celkem musím i říct, že se mi běželo hodně dobře a nebýt divné krize někde po třetím km, kdy jsem měl pocit, že jsem se zastavil to byl i docela slušný čas (aspoň na to, co mám letos naběháno). A kupodivu i ten běh zpět, kdy se tu tradičně trápím, mi letos docela utekl a běželo se mi dobře. Jinými slovy, celková spokojenost a dokonce i radost, že jsem zase potkal hodně známých tváří a měl čas prohodit pár slov s blázny, kteří se honí za časem a “utužují si zdraví” ničením kloubů na silnicích 🙂

Snad jen na závěr se omluvím jakési slečně, která dobíhala a já jí autem překážel. Hodně jsem spěchal pryč a vůbec jsem jí neviděl, když jsem vyjížděl, takže jsme se tam s protijedoucím krokem míjeli a já najednou zděšeně koukal, že někdo za mnou čeká před vběhnutím do cíle … a to jsem předtím dvakrát kontroloval, že za mnou nikdo není a mohu vyrazit. Odjezd narychlo navíc zajistil, že po doběhu jsem jenom přehodil tepláky a sedal bez výklusu do auta – a pak prý zkušení běžci na to dávají pozor. Ovšem následky se naštěstí nedostavily – zjevně jsem do toho všechno nedal.

Share

2017 Pečky 10km po … x-té

March 13, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

cesta zpět Ve tváři utrpení, ale v duši spokojenost. Už po 22 v Pečkách na startu a tedy i na začátku další běžecké sezony. Čas 38:21 odpovídá aktuální netrénovanosti (tedy spíše mizerné), ale beru to za úspěch, protože loni jsem už přemýšlel, jestli vůbec vyběhnu. A po pár měsících problémů se zády tedy zase zpět na závodech – to je koloběh života, řekl by klasik. Na druhou stranu jsem měl příjemný pocit, že běh sice není nijak hvězdný, ale pravidelné plavání pomohlo celkové kondici, takže jsem vše v pohodě udýchal. Zároveň se opět potvrdilo, že i čas už dnes více odpovídá vůli. Na půlce tak celkem hezký čas, ale někde kolem 8-mého km zase nechuť – a čas se výrazně zhoršil. A po doběhnutí tím pádem opět pocit, že by nebyl problém zrychlit/běžet dál … prostě běh více pro radost a pro pocit než na čas a umístění.

Letos mi navíc přišlo, že množství lidí v Pečkách kleslo – proti boomu z předchozích let. Svým způsobem mě to spíše potěšilo, protože i tohle byla “masovka”. Ovšem lehké zklamání jsem pocítil, že opět ubylo pár tváří, které jsem tu potkával. Na přehledu účastí tak pomalu, ale jistě “tají” další jména a my co zůstáváme se z dobrých/průměrných časů suneme do kategorie “uběhl”. A ves tejném okamžiku je to potěšení, že je spousta dalších, kteří si do Peček našli cestu – ostatně pořadatelé tu “čarují” a opět bylo dopoledne krásně. Ideální počasí s lehkým větrem … prostě super start do sezony.

Share

2016 Melechov xtr

August 29, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Každý rok se ptám, proč … absolvuji tohle týrání svého těla na terénním triatlonu v Melechově. Každý rok věřím, že tenhle ročník na to přijdu … a nic 🙂

No letošní rok byl opepřen vedrem a hlavně nepříjemnou bolestí v bedrech a levé kyčli. Ale na druhou stranu – již osmý ročník, to se těžko vynechává (navíc jsem již měl zaplaceno a skrblík jako já …. no to se prostě nedalo nejet.). Plavání v dolním rybníku bylo dobré – myslím, že ty dvě kola byly nepatrně delší než jedno velké nahoře, ale to určitě bylo spíše ku prospěchu věci – a navíc to bylo blíž, vlastně hned pod parkovištěm pro auta. Sice jsme na kola asi všichni vyjížděli s nalepenou travou – hádám tak tři dny stará posekaná louka, ale to k tomu patří. Depo totiž jinak přehledné, značení výběhu a bojky ukázkové. Obecně za značení je třeba Melechov pochválit – lepší jsem snad nezažil a to už od loňska. Na těžké terénní trati jsem zaváhal snad třikrát a na vině bylo především ostré Slunce => šipka se leskla, nebo byl člověk někde oslněn při výjezdu/výběhu z lesa. Ale značení bylo opravdu “na každém kroku”.

Trať se proti loňsku nezměnila – to kolo je prostě náročné. Asi jsem i podcenil to vedro – a pláště mírně přefoukl, takže posledních 10 km jsem už většinu kamenů/kořenů/nerovností pocítil poměrně ostrou bolestí do zad … taky mě v závěru předjeli cyklisté, kterým bych asi na rovině musel v pohodě stačit. Hodně jsem se potom bál běhu, ale kupodivu ten začal celkem dobře – doplnil jsem tekutiny a vyrazil – už do kopce jsem dotáhnul dva závodníky a viděl další před sebou … jenže těsně za vrcholem Melechova (a občerstvením) odkráčel kotník “opět do …”. Potřetí během tří týdnů a tentokrát poměrně bolestivě. Vlastně dvě stě metrů jsem skoro nedošlápnul, následně bolest skoro zmizela a objevila se znovu až po posledním občerstvením, kde jsem na té louce myslel, že “zalezu zdechnout do houštin”. Musím říct, že tak mizerně už mi dlouho nebylo. Ale zase to už se člověk blížil k pečenému prasátku … a to je silná motivace se doplazit do cíle.

Čas tak je spíše úděsný i když mohl být i horší a přiznám, že po doběhu jsem deset minut stál a bál se posadit, abych se ještě postavil. Levou nohu jsem skoro necítil – kotník puchl a kyčel byla skoro nepohyblivá. Hlad ale nakonec zvítězil, takže jsem se došel osprchovat  a vyrazil “na čuníka”. Tradičně výborný a zároveň dorazil brácha, takže jsme mohli vyrazit domů se zaškrtnutým políčkem – “Melechov – splněno”. A už teď hledám motivaci na příští ročník. Kolo mi přijde rok od roku náročnější. Ale na druhou stranu … tohle je test “co ještě dáme” – takže díky organizaci a za rok Melechovu zdar.

Share

Záporné úroky

August 22, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

V posledních týdnech téměř pravidelná zpráva – další banka přechází k záporným úrokům, uvažuje/zavádí poplatky za účty, ECB uvažuje o dalším snížením úrokové sazby = zvýšením záporného úroku atd. Je to opravdu tak špatné? No bohužel to vypadá, že ano je to tak špatné, možná ještě horší. A to nejhorší je, že jsme po předchozí “krizi” před cca 5-ti lety ve velmi podobné (mnohde horší) situaci, “u vesla” je stejná skupina lidí, kteří na předchozí krizi neměli lék, tak se neúspěšnou léčbu snaží zopakovat s vyšší intenzitou pod heslem “tentokrát to třeba vyjde …”.

Dobrá zpráva je, že pro běžné lidi problém nastává relativně zanedbatelně. Většina lidí už dnes úspory nemá v penězích, ale “v něčem” – od nemovitostí přes akcie, zlato, … případně je v lepší situaci (je to legrační, ale je to tak) a má naopak dluh …. takže znehodnocení peněz je pro ně výhoda. Banky teď procitly a zjistily, že to co dodnes bylo výhodou – vlastnictví peněz, kterým ovlivňovaly  a řídily ekonomiku je najednou problém … takže se snaží peněz zbavit (záporné úroky, poplatky). A radostně se tak řítíme do neznáma … peníze již nejsou nositelem hodnoty, banky o ně nestojí a vlády v podstatě nemají tuchu co s tím.

Důležitý impuls asi bylo zjištění centrálních bank, že nástroje, které dosud fungovaly (pohyb úrokové sazby) pro postrčení/zpomalení ekonomik, najednou nefungují … celkem mě překvapuje, že si to “největší mozky” našich bank neuvědomili už dávno – prostě pokud není, kdo by podnikal = zhodnocoval kapitál, tak ani zvýšení dostupnosti peněz kapitál zhodnocovat nebude. A EU v tuhle chvíli stojí a “čumí” – naše zboží je drahé, protože technologicky se nám mnoho zemí vyrovnalo, ale pořád jsou levnější => nikdo ho moc nechce. Jenom z turismu se EU neuživí, protože “skanzen socialismu”, který tu máme zase tak moc zajímavý není. A jenom vydělávání peněz z vlastnictví jiných už taky nestačí, protože to spíše začíná vypadat, že jiní “si koupili nás”. A do toho jsme zhýčkaná generace, která mnohdy do práce chodila pracovní dobu “spíše odsedět/odestát” než pracovat + spíše než hledat řešení se naučila hledat jak “se zbavit zodpovědnosti”.

Možná tak přichází doba, kdy právě dole, mezi drobnými podnikateli, bude třeba hledat spásu – lidi, kteří dokáži vytvořit něco, co bude unikátní a budeme za to ochotni platit nejen my, ale i zahraniční zájemci … jenže ty jsme si tu zadusili společnými silami “úředních obtíží” a “korporátní mašinérií”. Pryč je doba, kdy stačilo mít lidi, kteří pracovali – otrokářství, doba, kdy stačilo mít pole a nechat na něm za desátek hospodařit jiné – feudalismus, doba, kdy nejdůležitější bylo mít stroje – pracovní prostředky (kapitalismus 18. století), doba kdy nejpodstatnější bylo mít suroviny (kapitalismus 19. století), doba, kdy rozhodovaly finance (asi období do současnosti) … přichází doba, kdy vítězit bude ??? No a teď babo raď, co to bude … já sázím na lidský kapitál = lidi, kteří budou chtít “něco dokázat” a mít ochotu jít do rizika a bojovat. Smutná zpráva je, že zrovna tohle v tuhle chvíli v EU je nedostatkové zboží. Minulé století nás odnaučilo nést odpovědnost sami za sebe a raději jsme nechali státy/firmy řídit každého z nás. V tuhle chvíli ale možná nastává okamžik, že se to a) znovu naučíme (aspoň ti mladší a ekonomicky aktivní, b) budeme zašlapáni do země jako plevel a “slepá vývojová větev”.

Tak co si vybereme … neodpovídejme – ale pokud se rozhodneme pro variantu a), tak koukejme hejbnout zadkem a něco pro to udělat. A bez výmluv, že jeden člověk nic nezmůže, protože ČLOVĚK toho zmůže zatraceně dost …

Share

Dačického 12tka 2016 – peklo před i po

August 15, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Jak mám “Dáču” jako jeden z nejoblíbenějších závodů, letos to bylo peklo. Před týdnem na horách jsem si načnul kotník a levou nohu jako celek a na Dáčovi se to podařilo dorazit. V pátek jsem se pro jistotu přesunul do Kolína na kole a měl jsem pocit, že se noha celkem rozhýbala a cítil jsem spokojenost. Ale sobotní ráno mi přišlo, že noha se nechce hýbat vůbec a bylo jasné, že jedu “přežít”. Před startem jsem opět měl pocit, že se to zlepšilo a na třetím kilometru se mi běželo velmi dobře (i když ten úvodní seběh – no tam jsem nohy cítil, že nejsou O.K. Peklo začalo ale po panelce “U Svaté Trojice”. Jako by tam na mě někdo hodil deku a nohy se samy zastavily. Ještě na horizontu před Velkým rybníkem mi přišlo, že jsem se zase rozeběhl, ale seběh dolů už bylo čisté trápení. Trochu se to zlepšilo těsně před mlýnem, ale tam stačilo jedno špatné šlápnutí na kámen a kotník opět předvedl vyskočení a zaskočení. Od té chvíle jsem už rezignoval a prostě chtěl doběhnout. Pár lidí mě v té druhé půlce předběhlo a přiznám, že jsem ani neměl chuť se trápit a za někoho zavěsit. Barboru a Královskou cestu jsem uvítal s úlevou, že to mám za sebou. Příšerný čas, ale tentokrát to bylo opravdu “spíše utrpení” než radost z běhu. A to je to běh v nádherném prostředí – ať už výhled na Barboru z panelky, nebo to  údolí Vrchlice až po Královskou cestu – opravdu hezká a pestrá trať, jen letos se potkala se špatným termínem.

Abych se uklidnil, sedl jsem po doběhu na kolo a vyrazil směr Praha – abych si užil 65 km proti větru a od půlky navíc se stupňující se bolestí v levém kotníku. Dojel jsem příjemně unaven, ale s nohou bolavou, že jsme měl problém vynést kolo do schodů. Sport někdy bolí …

Zároveň ale pochválím organizaci – dnes je to již středně velká akce a docela mě překvapilo, kolik místních se jí účastní. Trať je super a protože se běží v “dlouhém hadu”, skoro není šance zabloudit, navíc šipek bylo opravdu dost. A start a cíl “u Barbory” je, stejně jako dole v parku, nádherný – sice ten první kopec dolů mi dává zabrat, ale takové prostředí za to stojí. A letos se vydařilo i počasí – snad ideální podmínky na běh – mírný vítr, který tady vůbec nevadí a pod mrakem příjemná teplota … proti loňské výhni ideál.

Share

Dálnice D1 jako vizitka

August 8, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Život jako takový 

Po nějaké době jsem včera jel kus cesty po dálnici D1 (konkrétně ze Slavkova přes Brno do Prahy. Únavná a dlouhá cesta ve dni, kdy se spoustu lidí vracela z dovolených a pokračuje oprava D1. A nevím proč, mám pocit, že o dnešní době to vypovídá více než spousta analytiků a psychologů.

  1. je rozkopáno/opravováno poměrně velké množství dlouhých úseků … celkem to není problém, pokud lidé jedou rozumně – jede se konstantně cca 80km/h +/- 5km/h cesta ubíhá pomaleji, ale ubíhá. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že i když jsem jel v podvečer, i když byla neděle … nikdo nepracuje. Bohužel ani ve všední dny dopoledne není pravidlem, že by panoval čilý ruch – pokud je úsek 8km zablokován, tak jeden bagr a dva postávající dělníci rozhodně nejsou IMHO adekvátní aktivita. Rozumím, že když někdo získá zakázku, chce jí rychle “rozestavět”, aby jí měl jistou, ale od toho je přece vedení oprav, aby vyčlenilo na uzavírky jen nezbytnou dobu prací + malou rezervu. Celkem by mě zajímalo, jestli by schvalovatel těchto harmonogramů schválil podobně i opravu svého domu … a nevadilo mu, že někdo vyboural okna, pak na týden zmizí a za týden přišel, že teď už má okna, tak je jde namontovat.
  2. havárie … je to smutné, ale je realita, že se stávají. Co je horší, je lidská zvědavost a bezohlednost – když už se stane a je silnice sveden ajen do jednoho pruhu, tak zvědavost a zpomalení v tomhle úseku na jízdu krokem, abych se mohl podívat, co se stalo ve smyslu “… no podívej Máňo, jak je rozsekanej, to bude škody, určitě jel jako prase …” je neskutečná bezohlednost, protože to brzdí dva spojující se pruhy za ním … zdržení vzniká ani ne tolik kvůli spojení pruhů, ale kvůli podobným zvědavým pitomcům. Zrovna včera bylo vidět, jak kolem bouračky přede mnou 2 ze 3 aut, které jsem viděl zpomalili a celé auto čučelo na nakládaný vrak.
  3. zip – no prostě ho neumíme a spolu s neblikáním při výjezdu z kruhové křižovatky je to jeden z největších problémů plynulosti dopravy – protože pokud se začnou dvě auta pchát do jedné mezery – druhý pruh musí zastavit – a už se to seká. Takže pomalu – ZIP se spíná až na konci – nemá smysl se řadit půl kilometru před spojením do druhého pruhu, který je průběžný … a pro ty v průběžném – jedno auto pouštím, další ne (zastavil bych a fronta za mnou by se opět zasekla a rozjížděla se …)
  4. obecně jízda – jedu pomalu – jedu v pravém, opakuji v pravém pruhu … piloti jedoucí 100 v prostředním pruhu, protože jet v pravém pomalém/stoupacím pruhu by se dotklo jejich ega neukazují svojí rychlost, ale nafoukanost. Vím, D1 je v pravém rozbitá, ale to není důvod zdržovat, zvláště když je po víkendu dálnice plná … a pokud naopak někoho předjíždím, kdo se blíží k dalšímu vozidlu, předjíždím co nejrychleji, aby i tento mohl dojížděné vozidlo v klidu a plynule předjet – řidiči, kteří se uspokojí tím, že dojedou někoho na jeho úroveň a následně jedou vedle něj, aby musel zpomalit když dojede např. kamion jsou stejně bezohlední jako kamiony, které se předjíždí stylem ty jedeš 80, já 82 -> nasáčkuji se vedle teba a 2 km so při předjíždění povídáme – ostatní a čekají.

Obecně musím říct, že cca 20% řidičů jezdí “jako prasata” a v autech si masírují svoje ego – bohužel dost na to, aby na našich dálnicích a silnicích panovala nervozita -> pravděpodobnost nehod se zvyšovala. A musím dodat, že policie k tomu alibisticky přihlíží a “za bukem” vybírá za rychlost/kontroluje lékárničky … je to smutný obraz, který o nás a našem systému silnice ukazují.

Share

Next Page »

TOPlist