2017 Železný Chlíst

July 17, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Můj milý deníčku v sobotu 15.7.2017 jsem dal (po dlouhé době) Honzu Radu 🙂 a postavil se (také po dlouhé době) na bednu … bronz v kategorii “dospělí” muži – rozuměj muži 40+ hodně potěšil. Ale tentokrát vlastně celý závod těšil. Snad s výjimkou plavání, kde jsem si po 3/4 roce tréninku věřil daleko více, ale od začátku jsem se ve vodě nemohl nadechnout, takže asi standard. Ale od té chvíle – super kolo, kde jsem si to ujel snad s výjimkou cca 500m celé sám a na to ten čas beru jako super čas. Ostatně i cyklista Honza R. mi to nandal jen o cca 2 minuty. A co potěšilo více, že i po kole byla nálada na vtípky, takže jsem ho ještě popohnal v depu (dojeli jsme skoro současně). A zároveň jsem měl dost sil, abych ho hned od začátku běhu “odpáral”. Co si budeme namlouvat, fyzicky na něj nemám, takže mi bylo jasné – buď teď, nebo mě v druhém kole převálcuje. Ostatně ještě pár lidí jsem na běhu dal a vlastně mě předběhli jenom tři (z toho ovšem dva tak, že jsem měl pocit, že stojím).

Výsledek celkově 15-té místo a v kategorii bronz – v to jsem nevěřil ani ve snu. A věřím, že bez háku by to bylo ještě lepší. A zlatý hřeb – prase se tentokrát mimořádně vydařilo. Upečené akorát, nepřesolené … opravu musím pochválit, ostatně jako celou atmosféru “Chlísta”. Velký dík patří Honzovi Kavalírovi – drží ten závod a organizuje a je to prostě klasický “pouťák a hobík triatlon”, kde se dnes už potkají skoroprofíci s amatéry a všichni si dají do těla. V tomhle případě jsou snad i ty drobné chybky a zmatky (tradiční baterky v megafonu), start plavání s pistolí/bez pistole, … úsměvné a dávají znát, že to prostě není MS v triatlonu.

V tomhle případě stojí za to poděkovat vlastně všem z Chlístovic a okolí, kdo s tím závodem pomohou – 17. ročník … to už je tradice. A pro mnoho lidí prostě jeden den, kdy si jdou na 2 hodiny někam stoupnout a regulovat dopravu na křižovatku, podat pití umdlévajícímu běžci, starat se o prase na rožni, registrovat účastníky, zapisovat časy a mezičasy … prostě spoustu činností, bez kterých by ten závod neexistoval/nebyl takový jaký je. Přeji hodně sil do dalších ročníků a doufám že 18. tý ročník v roce 2018 bude zase rok, kdy si budu moci v polovině července odškrtnout – Chlíst – splněno.

A taky si neodpustím zavzpomínat jako triatlonová “vykopávka” z okolí – první sem běžel v 17-ti, takže to už je 27 let. Vážení, strašně moc se to změnilo – z party nadšenců, které si pamatuji v Uhlířských Janovicích nás už moc aktivně nesportuje, ale dnes je to módní sport – staré favority, botasky a “adamky plavky” nahradily kola časovkové speciály + triatlonové boty na běh a neopreny, místo čokolády se ládujeme Carbo/enduro/bůhvíco ještě snacky, nepojeme vodu, ale iontové nápoje, spousta závodníků můsto trenýrek/šortek má vlastní dres se jménem a logem sponzora … Prostě něco úplně jiného, ale vlastně pořád je to o partě nadšenců, kteří se jdou poměřit a vyzkoušet, jak na tom jsou, protože na trati rozhodne hlavně “pot z tréninku” a vůle jít vpřed. Tak ať za rok máme obojího zase dost a navíc radost zs pohybu jako dosud.

Share

2017 Českobrodská Pečeť

March 27, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Další tradiční závod a potvrzená tradice. Tak jak na první závod – “Pečky” – bývá hezky, tak “pečeť” naopak bývá spíše upršená a studená. Letos naštěstí déšť těsně před závodem ustal, a začal asi po hodině závodu. Takže ideální podmínky. Celkem musím i říct, že se mi běželo hodně dobře a nebýt divné krize někde po třetím km, kdy jsem měl pocit, že jsem se zastavil to byl i docela slušný čas (aspoň na to, co mám letos naběháno). A kupodivu i ten běh zpět, kdy se tu tradičně trápím, mi letos docela utekl a běželo se mi dobře. Jinými slovy, celková spokojenost a dokonce i radost, že jsem zase potkal hodně známých tváří a měl čas prohodit pár slov s blázny, kteří se honí za časem a “utužují si zdraví” ničením kloubů na silnicích 🙂

Snad jen na závěr se omluvím jakési slečně, která dobíhala a já jí autem překážel. Hodně jsem spěchal pryč a vůbec jsem jí neviděl, když jsem vyjížděl, takže jsme se tam s protijedoucím krokem míjeli a já najednou zděšeně koukal, že někdo za mnou čeká před vběhnutím do cíle … a to jsem předtím dvakrát kontroloval, že za mnou nikdo není a mohu vyrazit. Odjezd narychlo navíc zajistil, že po doběhu jsem jenom přehodil tepláky a sedal bez výklusu do auta – a pak prý zkušení běžci na to dávají pozor. Ovšem následky se naštěstí nedostavily – zjevně jsem do toho všechno nedal.

Share

2017 Pečky 10km po … x-té

March 13, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

cesta zpět Ve tváři utrpení, ale v duši spokojenost. Už po 22 v Pečkách na startu a tedy i na začátku další běžecké sezony. Čas 38:21 odpovídá aktuální netrénovanosti (tedy spíše mizerné), ale beru to za úspěch, protože loni jsem už přemýšlel, jestli vůbec vyběhnu. A po pár měsících problémů se zády tedy zase zpět na závodech – to je koloběh života, řekl by klasik. Na druhou stranu jsem měl příjemný pocit, že běh sice není nijak hvězdný, ale pravidelné plavání pomohlo celkové kondici, takže jsem vše v pohodě udýchal. Zároveň se opět potvrdilo, že i čas už dnes více odpovídá vůli. Na půlce tak celkem hezký čas, ale někde kolem 8-mého km zase nechuť – a čas se výrazně zhoršil. A po doběhnutí tím pádem opět pocit, že by nebyl problém zrychlit/běžet dál … prostě běh více pro radost a pro pocit než na čas a umístění.

Letos mi navíc přišlo, že množství lidí v Pečkách kleslo – proti boomu z předchozích let. Svým způsobem mě to spíše potěšilo, protože i tohle byla “masovka”. Ovšem lehké zklamání jsem pocítil, že opět ubylo pár tváří, které jsem tu potkával. Na přehledu účastí tak pomalu, ale jistě “tají” další jména a my co zůstáváme se z dobrých/průměrných časů suneme do kategorie “uběhl”. A ves tejném okamžiku je to potěšení, že je spousta dalších, kteří si do Peček našli cestu – ostatně pořadatelé tu “čarují” a opět bylo dopoledne krásně. Ideální počasí s lehkým větrem … prostě super start do sezony.

Share

2016 Melechov xtr

August 29, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Každý rok se ptám, proč … absolvuji tohle týrání svého těla na terénním triatlonu v Melechově. Každý rok věřím, že tenhle ročník na to přijdu … a nic 🙂

No letošní rok byl opepřen vedrem a hlavně nepříjemnou bolestí v bedrech a levé kyčli. Ale na druhou stranu – již osmý ročník, to se těžko vynechává (navíc jsem již měl zaplaceno a skrblík jako já …. no to se prostě nedalo nejet.). Plavání v dolním rybníku bylo dobré – myslím, že ty dvě kola byly nepatrně delší než jedno velké nahoře, ale to určitě bylo spíše ku prospěchu věci – a navíc to bylo blíž, vlastně hned pod parkovištěm pro auta. Sice jsme na kola asi všichni vyjížděli s nalepenou travou – hádám tak tři dny stará posekaná louka, ale to k tomu patří. Depo totiž jinak přehledné, značení výběhu a bojky ukázkové. Obecně za značení je třeba Melechov pochválit – lepší jsem snad nezažil a to už od loňska. Na těžké terénní trati jsem zaváhal snad třikrát a na vině bylo především ostré Slunce => šipka se leskla, nebo byl člověk někde oslněn při výjezdu/výběhu z lesa. Ale značení bylo opravdu “na každém kroku”.

Trať se proti loňsku nezměnila – to kolo je prostě náročné. Asi jsem i podcenil to vedro – a pláště mírně přefoukl, takže posledních 10 km jsem už většinu kamenů/kořenů/nerovností pocítil poměrně ostrou bolestí do zad … taky mě v závěru předjeli cyklisté, kterým bych asi na rovině musel v pohodě stačit. Hodně jsem se potom bál běhu, ale kupodivu ten začal celkem dobře – doplnil jsem tekutiny a vyrazil – už do kopce jsem dotáhnul dva závodníky a viděl další před sebou … jenže těsně za vrcholem Melechova (a občerstvením) odkráčel kotník “opět do …”. Potřetí během tří týdnů a tentokrát poměrně bolestivě. Vlastně dvě stě metrů jsem skoro nedošlápnul, následně bolest skoro zmizela a objevila se znovu až po posledním občerstvením, kde jsem na té louce myslel, že “zalezu zdechnout do houštin”. Musím říct, že tak mizerně už mi dlouho nebylo. Ale zase to už se člověk blížil k pečenému prasátku … a to je silná motivace se doplazit do cíle.

Čas tak je spíše úděsný i když mohl být i horší a přiznám, že po doběhu jsem deset minut stál a bál se posadit, abych se ještě postavil. Levou nohu jsem skoro necítil – kotník puchl a kyčel byla skoro nepohyblivá. Hlad ale nakonec zvítězil, takže jsem se došel osprchovat  a vyrazil “na čuníka”. Tradičně výborný a zároveň dorazil brácha, takže jsme mohli vyrazit domů se zaškrtnutým políčkem – “Melechov – splněno”. A už teď hledám motivaci na příští ročník. Kolo mi přijde rok od roku náročnější. Ale na druhou stranu … tohle je test “co ještě dáme” – takže díky organizaci a za rok Melechovu zdar.

Share

Záporné úroky

August 22, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

V posledních týdnech téměř pravidelná zpráva – další banka přechází k záporným úrokům, uvažuje/zavádí poplatky za účty, ECB uvažuje o dalším snížením úrokové sazby = zvýšením záporného úroku atd. Je to opravdu tak špatné? No bohužel to vypadá, že ano je to tak špatné, možná ještě horší. A to nejhorší je, že jsme po předchozí “krizi” před cca 5-ti lety ve velmi podobné (mnohde horší) situaci, “u vesla” je stejná skupina lidí, kteří na předchozí krizi neměli lék, tak se neúspěšnou léčbu snaží zopakovat s vyšší intenzitou pod heslem “tentokrát to třeba vyjde …”.

Dobrá zpráva je, že pro běžné lidi problém nastává relativně zanedbatelně. Většina lidí už dnes úspory nemá v penězích, ale “v něčem” – od nemovitostí přes akcie, zlato, … případně je v lepší situaci (je to legrační, ale je to tak) a má naopak dluh …. takže znehodnocení peněz je pro ně výhoda. Banky teď procitly a zjistily, že to co dodnes bylo výhodou – vlastnictví peněz, kterým ovlivňovaly  a řídily ekonomiku je najednou problém … takže se snaží peněz zbavit (záporné úroky, poplatky). A radostně se tak řítíme do neznáma … peníze již nejsou nositelem hodnoty, banky o ně nestojí a vlády v podstatě nemají tuchu co s tím.

Důležitý impuls asi bylo zjištění centrálních bank, že nástroje, které dosud fungovaly (pohyb úrokové sazby) pro postrčení/zpomalení ekonomik, najednou nefungují … celkem mě překvapuje, že si to “největší mozky” našich bank neuvědomili už dávno – prostě pokud není, kdo by podnikal = zhodnocoval kapitál, tak ani zvýšení dostupnosti peněz kapitál zhodnocovat nebude. A EU v tuhle chvíli stojí a “čumí” – naše zboží je drahé, protože technologicky se nám mnoho zemí vyrovnalo, ale pořád jsou levnější => nikdo ho moc nechce. Jenom z turismu se EU neuživí, protože “skanzen socialismu”, který tu máme zase tak moc zajímavý není. A jenom vydělávání peněz z vlastnictví jiných už taky nestačí, protože to spíše začíná vypadat, že jiní “si koupili nás”. A do toho jsme zhýčkaná generace, která mnohdy do práce chodila pracovní dobu “spíše odsedět/odestát” než pracovat + spíše než hledat řešení se naučila hledat jak “se zbavit zodpovědnosti”.

Možná tak přichází doba, kdy právě dole, mezi drobnými podnikateli, bude třeba hledat spásu – lidi, kteří dokáži vytvořit něco, co bude unikátní a budeme za to ochotni platit nejen my, ale i zahraniční zájemci … jenže ty jsme si tu zadusili společnými silami “úředních obtíží” a “korporátní mašinérií”. Pryč je doba, kdy stačilo mít lidi, kteří pracovali – otrokářství, doba, kdy stačilo mít pole a nechat na něm za desátek hospodařit jiné – feudalismus, doba, kdy nejdůležitější bylo mít stroje – pracovní prostředky (kapitalismus 18. století), doba kdy nejpodstatnější bylo mít suroviny (kapitalismus 19. století), doba, kdy rozhodovaly finance (asi období do současnosti) … přichází doba, kdy vítězit bude ??? No a teď babo raď, co to bude … já sázím na lidský kapitál = lidi, kteří budou chtít “něco dokázat” a mít ochotu jít do rizika a bojovat. Smutná zpráva je, že zrovna tohle v tuhle chvíli v EU je nedostatkové zboží. Minulé století nás odnaučilo nést odpovědnost sami za sebe a raději jsme nechali státy/firmy řídit každého z nás. V tuhle chvíli ale možná nastává okamžik, že se to a) znovu naučíme (aspoň ti mladší a ekonomicky aktivní, b) budeme zašlapáni do země jako plevel a “slepá vývojová větev”.

Tak co si vybereme … neodpovídejme – ale pokud se rozhodneme pro variantu a), tak koukejme hejbnout zadkem a něco pro to udělat. A bez výmluv, že jeden člověk nic nezmůže, protože ČLOVĚK toho zmůže zatraceně dost …

Share

Dačického 12tka 2016 – peklo před i po

August 15, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Jak mám “Dáču” jako jeden z nejoblíbenějších závodů, letos to bylo peklo. Před týdnem na horách jsem si načnul kotník a levou nohu jako celek a na Dáčovi se to podařilo dorazit. V pátek jsem se pro jistotu přesunul do Kolína na kole a měl jsem pocit, že se noha celkem rozhýbala a cítil jsem spokojenost. Ale sobotní ráno mi přišlo, že noha se nechce hýbat vůbec a bylo jasné, že jedu “přežít”. Před startem jsem opět měl pocit, že se to zlepšilo a na třetím kilometru se mi běželo velmi dobře (i když ten úvodní seběh – no tam jsem nohy cítil, že nejsou O.K. Peklo začalo ale po panelce “U Svaté Trojice”. Jako by tam na mě někdo hodil deku a nohy se samy zastavily. Ještě na horizontu před Velkým rybníkem mi přišlo, že jsem se zase rozeběhl, ale seběh dolů už bylo čisté trápení. Trochu se to zlepšilo těsně před mlýnem, ale tam stačilo jedno špatné šlápnutí na kámen a kotník opět předvedl vyskočení a zaskočení. Od té chvíle jsem už rezignoval a prostě chtěl doběhnout. Pár lidí mě v té druhé půlce předběhlo a přiznám, že jsem ani neměl chuť se trápit a za někoho zavěsit. Barboru a Královskou cestu jsem uvítal s úlevou, že to mám za sebou. Příšerný čas, ale tentokrát to bylo opravdu “spíše utrpení” než radost z běhu. A to je to běh v nádherném prostředí – ať už výhled na Barboru z panelky, nebo to  údolí Vrchlice až po Královskou cestu – opravdu hezká a pestrá trať, jen letos se potkala se špatným termínem.

Abych se uklidnil, sedl jsem po doběhu na kolo a vyrazil směr Praha – abych si užil 65 km proti větru a od půlky navíc se stupňující se bolestí v levém kotníku. Dojel jsem příjemně unaven, ale s nohou bolavou, že jsme měl problém vynést kolo do schodů. Sport někdy bolí …

Zároveň ale pochválím organizaci – dnes je to již středně velká akce a docela mě překvapilo, kolik místních se jí účastní. Trať je super a protože se běží v “dlouhém hadu”, skoro není šance zabloudit, navíc šipek bylo opravdu dost. A start a cíl “u Barbory” je, stejně jako dole v parku, nádherný – sice ten první kopec dolů mi dává zabrat, ale takové prostředí za to stojí. A letos se vydařilo i počasí – snad ideální podmínky na běh – mírný vítr, který tady vůbec nevadí a pod mrakem příjemná teplota … proti loňské výhni ideál.

Share

Dálnice D1 jako vizitka

August 8, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Život jako takový 

Po nějaké době jsem včera jel kus cesty po dálnici D1 (konkrétně ze Slavkova přes Brno do Prahy. Únavná a dlouhá cesta ve dni, kdy se spoustu lidí vracela z dovolených a pokračuje oprava D1. A nevím proč, mám pocit, že o dnešní době to vypovídá více než spousta analytiků a psychologů.

  1. je rozkopáno/opravováno poměrně velké množství dlouhých úseků … celkem to není problém, pokud lidé jedou rozumně – jede se konstantně cca 80km/h +/- 5km/h cesta ubíhá pomaleji, ale ubíhá. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že i když jsem jel v podvečer, i když byla neděle … nikdo nepracuje. Bohužel ani ve všední dny dopoledne není pravidlem, že by panoval čilý ruch – pokud je úsek 8km zablokován, tak jeden bagr a dva postávající dělníci rozhodně nejsou IMHO adekvátní aktivita. Rozumím, že když někdo získá zakázku, chce jí rychle “rozestavět”, aby jí měl jistou, ale od toho je přece vedení oprav, aby vyčlenilo na uzavírky jen nezbytnou dobu prací + malou rezervu. Celkem by mě zajímalo, jestli by schvalovatel těchto harmonogramů schválil podobně i opravu svého domu … a nevadilo mu, že někdo vyboural okna, pak na týden zmizí a za týden přišel, že teď už má okna, tak je jde namontovat.
  2. havárie … je to smutné, ale je realita, že se stávají. Co je horší, je lidská zvědavost a bezohlednost – když už se stane a je silnice sveden ajen do jednoho pruhu, tak zvědavost a zpomalení v tomhle úseku na jízdu krokem, abych se mohl podívat, co se stalo ve smyslu “… no podívej Máňo, jak je rozsekanej, to bude škody, určitě jel jako prase …” je neskutečná bezohlednost, protože to brzdí dva spojující se pruhy za ním … zdržení vzniká ani ne tolik kvůli spojení pruhů, ale kvůli podobným zvědavým pitomcům. Zrovna včera bylo vidět, jak kolem bouračky přede mnou 2 ze 3 aut, které jsem viděl zpomalili a celé auto čučelo na nakládaný vrak.
  3. zip – no prostě ho neumíme a spolu s neblikáním při výjezdu z kruhové křižovatky je to jeden z největších problémů plynulosti dopravy – protože pokud se začnou dvě auta pchát do jedné mezery – druhý pruh musí zastavit – a už se to seká. Takže pomalu – ZIP se spíná až na konci – nemá smysl se řadit půl kilometru před spojením do druhého pruhu, který je průběžný … a pro ty v průběžném – jedno auto pouštím, další ne (zastavil bych a fronta za mnou by se opět zasekla a rozjížděla se …)
  4. obecně jízda – jedu pomalu – jedu v pravém, opakuji v pravém pruhu … piloti jedoucí 100 v prostředním pruhu, protože jet v pravém pomalém/stoupacím pruhu by se dotklo jejich ega neukazují svojí rychlost, ale nafoukanost. Vím, D1 je v pravém rozbitá, ale to není důvod zdržovat, zvláště když je po víkendu dálnice plná … a pokud naopak někoho předjíždím, kdo se blíží k dalšímu vozidlu, předjíždím co nejrychleji, aby i tento mohl dojížděné vozidlo v klidu a plynule předjet – řidiči, kteří se uspokojí tím, že dojedou někoho na jeho úroveň a následně jedou vedle něj, aby musel zpomalit když dojede např. kamion jsou stejně bezohlední jako kamiony, které se předjíždí stylem ty jedeš 80, já 82 -> nasáčkuji se vedle teba a 2 km so při předjíždění povídáme – ostatní a čekají.

Obecně musím říct, že cca 20% řidičů jezdí “jako prasata” a v autech si masírují svoje ego – bohužel dost na to, aby na našich dálnicích a silnicích panovala nervozita -> pravděpodobnost nehod se zvyšovala. A musím dodat, že policie k tomu alibisticky přihlíží a “za bukem” vybírá za rychlost/kontroluje lékárničky … je to smutný obraz, který o nás a našem systému silnice ukazují.

Share

2016 Železný Chlíst a Jizerky -> Praha

July 18, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Víkend plný sportu – po dvou týdnech se zablokovanými zády a s vědomím, že závodem výkony nekončí, ale začínají jsem v sobotu 16.7. vyrazil na start “Chlísta” – už ani nevím kolikátého, ale beru to jako závod, kde se starám o web a kromě smrti  a mobilizace není omluva nepřijít (a u obou váhám, jestli dostatečná). V každém případě letos opepřeno vědomím, že po dojezdu beru kolo a vyrážím odvézt lepší 2/3 rodiny na tábor do Jizerek a v neděli se odtamtud na kole vracím do Prahy … takže jsem musel fičet. Startovní pole bylo plné profi a polo-profi sportovců + pár hobíků. Je vidět, že Chlíst už má v kalendáři své místo – ostatně 16 ročníků hovoří za vše a > 100 závodníků taky. Díky rannímu balení a pár řidičům “jedu 65 rovina nerovina, obec neobec” jsem dorazil na start vlastně už po prezentaci, ale s předchozím přihlášením. Takže jsem vyfasoval číslo, podepsal reverz (závěť jsem sepsal již doma) a vyrazil si připravit věci do depa.

Start plavání byl hodně náročný – proklatá zima, studená voda a Honza K. se nás rozhodl trochu vychadit (sám chytře do vody nevlezl), takže proti 12:45 se start posunul na 13:00 – a mně ubíhali další vteřinky na odjezd do Jizerek :-). V každém případě jsem startoval zmrzlí jak ratlík a věděl jsem, že těch 500-600m si protrpím, což se také stálo – ramena jsem necítil už po první bojce … Punc světovosti závodu naopak dodal vrtulník s fotografem nad startem plavání – je vidět, že i Chlístovice mohou připravit závod světové kategorie :-). Po plavání jsem způsobně sbalil věci a hodil na plachtu pro odvoz do depa Chlístovic, protože cesta sem(kdyby se tu něco zapomnělo, by bylo další zdržení) – na kolo jsem tak sedal hůře než loni, ale zase mi to tak nevadilo. Kolo jsem rozjel svižně, ale opět se sjely “vláčky” – kousek za nájezdem na hlavní bylo kolem mě 8 lidí – chvíli jsem jel s nimi, ale pak jsem je pustil a lehl “do kozla” a trápil se sám – bylo vidět, že ač většina na tom byla +/- jako já, spíše hůře, okamžitě mi vláček ujížděl. Akorát když už jsem se s nimi loučil, kolem projel cyklista “časovkář” – celkem v pohodě jsem se za ním do skupinky znovu dovezl a asi dvakrát vystřídal – vůbec tohle závodění nechápu, ale prostě to tak na Chlístovi je. Za otočkou se ukázala pravda – do kopce se skupina okamžitě roztrhala a většina odpadla. Dvojice cyklistů se vydala vpřed – bylo vidět, že do kopce mají dost sil, vyrazil jsem za nimi a zbytek zůstal ve vláčku za námi – na rovině mi dvojice pláchla (a celkem lehce) a zaslechl jsem známý zvuk časovkářského  kola – mašinka mě opět dojela … v dalším kopci se oddělil jeden závodník a celkem lehce jsem udržel tempo – zbytek opět odpadl a až na časovkáře, který nás dojel těsně před Chlístovicemi na rovince zbytek zůstal vzadu …

Na běhu jsem si celkem věřil, ale na prvním seběhu jsem ucítil záda … chvíli jsem to zkusil kousnout, ale ve smrťáku jsem musel přejít do chůze – v předklonu to bylo jak nůž pod lopatkou … hodně mě to mrzelo, ale pak jsem znovu jednu dvojici začal dotahovat – akorát znovu k tomu smrťáku, kde se to zopakovalo … na druhou stranu kromě tohohle úseku mi záda držely, takže jsem nakonec skončil celkově 16-tý, 4-tý v kategorii a s lichotivým časem (na kterém se určitě podílelo i těch cca 8 km kola v balíku). A doběh, kde mi jeden kolega ukázal jak se finišuje (skoro jsem zakopl, protože jsem se musel podívat, jestli nestojím, jak rychle mi mizel v dáli :-).

Už po dojezdu jsem v depu poprosil, aby mi dali kolo navrch – že budu odjíždět, takže jsem poděkoval Honzovi K. za super závod, popadl kolo a vyrazil na Kolín a do Kořenova.

Cesta do Kořenova v pohodě, snad jen navigace pobavila, když nás vedla skoro přes Jablonec po cestách “hlavní polní”, ale zase byla zábava. Večer jsem usnul hned po Zebřičce a 10 hodin spánku stylem “zimní medvěd” … ráno jsem se cítil dobře vyspalý. A následovala cesta do Prahy – první déšť po 1km, takže už v Tanvaldu mokrý až na kost, ale bylo teplo, takže to skoro vůbec nevadilo … snad jen zamlžené a zacákané brýle, přes které jsem neviděl byly trochu nepříjemné. Naštěstí už v Železném Brodě pršet přestalo a kousek za ním dokonce byla skoro suchá silnice … až do Mladé Boleslavi tak cesta v pohodě (koukal jsem, že jednou jsem si zajel, ale minimálně). V Boleslavi a dál musím komentovat, že značení mimo hlavní silnice je katastrofa a zdá se, že nikdo nepředpokládá, že by lidi jezdili bez navigace … pánové silničáři, je to běs, je to běs, je to běs. V MB značení v podstatě chybí úplně resp. vše stahuje na dálnici – je vidět, že se tam dělají auta a většina si “vozí šunky” v autě. (Jen pro MB to není ukázka bohatství, ale zaprděnosti města.) Kosek za MB druhý kratší déšť, ale to už jsem se blížil ku Praze … další zajížďka u Brandýsa – opět bez šipek a v Brandýse jsem načerpal energii druhou “margoškou” a doplnil tekutiny. Z dob studií jsem tu cestu do Prahy dál znal … ale skoro vůbec nepoznával – dvacet let je dlouhá doba. V každém případě blížící se mraky mě zahnali na Ládví do metra – vystoupil jsem na Chodově – všude mokro a Sluníčko svítilo jak o život (velké štěstí na cestě). Takže posledních 8 km v pohodě po známých cestách a následně horká sprcha po 142 km na kole – jako trénink super.

A tiše doufám, že za rok místo rychlého kalupu do Jizerek (a že zrovna já Jizerky miluji) bude po závodě to prasátko na které si dělám chutě vždy už od registrace 🙂

Share

2016 běh Krajem bitvy u Kolína

June 26, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Uncategorized 

Letos extrémně náročných 9km – ani ne kvůli tomu kopci na Bedřichov (běží se dva okruhy => dvakrát vyběhnout), ale díky vedru. Do vzduchu se dalo v sobotu 25.6.2016 skoro “kopat”. Na trať jsem se vrátil asi po šesti letech – z jižních čech to bylo příliš daleko a termínově se to krylo s “Velkým rybníkem” – triatlonem u Kutné Hory, který dostal přednost. V každém případě letos běžela i Klárka 100m a s úsměvem na tváři vypadala v cíli spokojeně (možná více ovlivněno lízátkem než sportem, ale co už). Start v 10:30 byl pak společný pro lidový běh 4.5 km a hlavní závod 9 km (dva okruhy). První výběh na Bedřichov jsem se cítil velmi dobře, s dechem žádný problém, takže nahoře jsem byl asi 4-tý, ale pak začalo trápení – na tom seběhu jsem cítil velkou nejistotu na drnech a běželo se mi opravdu hnusně, takže dole jsem byl sedmý a měl jsem pocit, že podruhé už to neseběhnu. Naštěstí jsem si psychicky odpočinul na dlouhé asfaltové rovině a navíc jsem se opět posunul trochu vpřed a druhý Bedřichov se mi běžel znovu dobře … ale pak ten seběh byl snad horší než první (jestli to jde). Musím přiznat, že mě bolely nohy, kolena, … záda – snad celé tělo a od půlky jsem tiše hledal poslední zatáčku na asfalt. A opět mě pár lidí “přejelo”, ale musím říct, že mi to bylo úplně jedno … na rovině jsem opět srovnal krok a celkem v pohodě dal poslední 2km. V cíli ale, podobně jako většina, jsem toho měl plné zuby – vedro bylo opravdu nepříjemné a ten sběh po louce byl pro nás alergiky v dusnu “úžasný zážitek”. Po chvilce jsem koukl na hodinky a zarazilo mě, že brácha ještě nedorazil – takže nejprve pomalu, ale jak přibýval čas rychleji jsem vyrazil v protisměru, kde je … a v tom vedru koukal i do příkopu, jestli tam někdo nekolabuje … No ve Vítězově už jsem byl hodně nervózní a celkem svižně běžel a rozhlížel se … naštěstí mě akorát zastavilo protijedoucí auto, že tam někdo (paní) zkolaboval na louce a nějaký chlap v červeném triku jí tam byl pro vod a je u ní (brácha běžel v červeném – bylo jasné) … takže jsem volněji vyrazil dál a po chvíli našel paní opravdu vyšťavenou a tři lidí, kteří se jí snažili pomoci resp. uklidnit a donesli jí vodu. No a cca 50 m nad ní byla druhá skupina, kde byla další závodnice, která tempo přeťala. No sanitka dorazila za cca 15 minut a po troše zmatků (info o poloze asi nebylo předáno zcela přesně) obě naložili a odvezli na internu. Ale už vypadalo to, že to bylo už spíše preventivní opatření než velké ohrožení (aspoň doufám). Takže jsme s bráchou v klidu doklusali proti směru na start.

Za sebe tak mohu hlavně poděkovat záchranářům – dorazili celkem rychle a vše v pohodě vyřešili. Organizátoři asi s takovým vedrem nepočítali (na omluvu říkám, že bylo opravdu extrémní) – příště by možná pomohl stoleček s vodou nahoře na Bedřichově … Ale hlavně musím závodníkům připomenout – běžíme na vlastní riziko, samozřejmě si pomůžeme na trati (ostatně 4 závodníci nedoběhli, protože pomáhali), ale pořád musíme my sami cítit a odhadnout na co máme a na co ne … stát se to samozřejmě může, ale v posledních letech je podobných “událostí” čím dál více – hodně lidí přeceňuje svoje síly a naopak podceňuje přírodu – vedro nebo naopak zimu, kdy je třeba přizpůsobit pitný režim/oblečení a hlavně tempo svým možnostem. Je fajn si sáhnout “na dno” – sám si to čas od času zkusím, ale s rozumem – je něco jiného to udělat při výběhu, kdy jsem s někým a mám u pasu láhev s jonťákem, něco jiného, když si jdu zaběhat sám kamsi do lesa a něco jiného se hnát v 33C na slunci do kopce … No a pro mě, až příště poběžím někomu naproti pomoct … možná si vzít mobil 🙂

Tak hodně štěstí a méně podobných příhod jako v sobotu. A více závodů dokončených s úsměvem v cíli (nebo chvíli po doběhu).

Share

2016 Brexit trochu jinak

June 24, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

23.6.2016 Britové rozhodli, že chtějí opustit EU … určitě významná událost a “první rozhodnutí tohoto typu” os založení EU. Je asi úplně jedno, jestli Britové takto své referendum chápali, nebo ne, ale faktem je:

  1. Pokud otázka zněla “chcete zůstat v EU” tak jak dnes “Brusel” vypadá, asi jejich volbě rozumím. Dokonce jsem přesvědčen, že v mnoha jiných zemích by výsledek byl podobný a jedno jestli 51:49 nebo 49:51. Toto referendum je velkým varováním pro EU, že stávající model a způsob provedení integrace (jinak IMHO pozitivní myšlenky) je prostě dlouhodobě neúnosný. Pro lidi z řad voličů se stalo mediálně nejvýraznější činností EU různé normy, zákazy, nařízení, které nemusí být ani špatně, ale na žebříčku důležitosti leží hluboko za horizontem a mnoha jinými problémy. A skoro jsem přesvědčen, že pokud se okruh problémů které EU řeší (nebo se tak prezentuje) změní, nebo Brexitem odchody nekončí, ale spíše začíná doba “odtávání” EU
  2. Velikým vítězem je určitě Rusko, pro které je lepší hodně malých partnerů s kterými lze jednoduše manipulovat než jeden velký. I když v tomto případě jsem skoro přesvědčen, že Británie bude důstojným partnerem komukoliv už jen z historického hlediska.
  3. Analýzy ekonomických dopadů v tuto chvíli považuji za nesmysly – nikdo zatím netuší, jaký model GB zvolí a jak se k tomu postaví EU. Ale hlavně – dnes se dohadují firmy mezi sebou a pokud se jim to vyplatí, najdou cestu jak administrativní překážky překonat rychleji (a levněji) než si úředníci dokáží představit.

Obecně si myslím, že Brexit není příliš dobrým krokem, ale … určitě to není fatální krok a jeho vliv se IMHO spíše přeceňuje. Nám nezbývá než popřát GB a EU (tedy sami sobě), aby se s tímto rozhodnutím naučili žít a využili ho jako příležitost “posunout se dál”.

P.S. Je celkem zajímavé sledovat reakce Evropských politiků – kolik jen slov o nutnosti změny o tom, jak EU nyní nefunguje. Je fajn vědět, že hlavy pomazané vše věděli již dlouho dopředu, ale k pohnutí jejich ctnostnými zadky je potřeba je “do nich nakopat”. A to ještě nevíme (ale skoro bych v to věřil), jestli stávající slova o nutnosti změny nebudou za měsíc zapomenuta a karavana shnilých úřadů v Bruselu nepojede dál … Sám za sebe si myslím, že EU v tuto chvíli musí projít “očistou” a být osekána na kost, aby se množství pijavic a pracovníků pro práci snížilo na únosnou úroveň a pokud to s podporou menších a chudších států myslí vážně, navrhuji přesunout hlavní EU organizace do nějakého chudého regionu … pomůže to oběma stranám, jedni získají pracovní místa a druzí zjistí, jak žije “evropan” mimo jejich Bruselské paláce.

P.S. 2 Abych se přiznal, skoro jsem čekal, že se najde někdo, kdo není s výsledkem hlasování spokojen a navrhne nové … a pokud by to nevyšlo, asi by chtěl ještě další a pak možná opět další a pak … ne pak, ale hned by měl být nakopán do míst, kde záda plynule přecházejí v nohy. Jestli je něco v demokracii svaté, pak je to výsledek hlasování. Většina hlasujících se rozhodla pro variantu – toto rozhodnutí je třeba respektovat. Možná ho lze revidovat za x-let, když se něco významného změní, co by mohlo hlasování ovlivnit, ale takhle opravdu ne. Nebo chce dotyčný tvrdit, že britové jsou nesvéprávné malé děti, které se neumí rozhodnout a je třeba je vést za ručičku, případně jim naplácat, když zlobí?

Share

Next Page »

TOPlist