Zimní Krkonoše – Harrachov

January 27, 2012 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování 

Letošní okolnosti, které nebudu rozvádět, způsobily, že jsem na běžkách opět v Krkonoších. Nádherné hory se spoustou hezkých cest – vyzkoušel jsem si i sněžnice a putování na nich. Myslím, že Krkonoše mají co nabídnout i milovníkům běžek a putování zimní krajinou – nejen lyžařům. Legrační je, že to prostě nedělají. Obyvatelé brečí, že za rohem jsou Polské stopy mnohem lépe upravené a oni nemají peníze … jenže za rohem se v Jizerkách a Polsku na úpravě tratí podílí větší chaty a ubytovací zařízení, které si prostě uvědomili, že to přiláká návštěvníky a tedy i peníze. Krkonoše dlouho žily v pocitu, že stačí luxusní ubytování pro pár snobů, sjezdovky a dole bary pro náctileté … a tvářit se jako Alpy. Nějakou dobu to fungovalo, převážně díky východním němcům a polákům, pro které to byla “zahraniční dovolená”. Realita je dnes taková, že sjezdovky a lyžování nikdy jako v Alpách nebudou – takové kopce prostě nemáme a ceny jsou skoro stejné. Takže kdo si chce zalyžovat na více než tři dny vyrazí do Alp, běžkaři raději do Jizerek, na Šumavu nebo do Polska a rodiny s dětmi na Krkonoše nemají. Mimo tu nejhlavnější sezonu jsou proto Krkonoše poloprázdné a majitelé chat brečí, že mají málo návštěvníků. No pánové – může za to IMHO vaše rozhodnutí z minulých let – rychle zbohatnou na módní vlně a nemyslet dopředu. Mimo sezonu by možná prospělo i nalákat starší ročníky – tak jako v Německu a Rakousku vítají důchodce, kteří jezdí mimo hlavní sezonu a zajití část tohoto období, v Harrachově bez běžek/lyží nikoho nevyvezou ani na lanovce nahoru – takže pro spoustu důchodců je cesta na hřeben mimo realitu a zbývá jediná procházka – na Mumlavu. Jenže kdo by tam chtěl chodit celý týden – takže příště raději pojedou jinam. Ani úprava běžeckých tratí není nijak skvělá – povětšinou ani na Krkonošské magistrále nečekejte frézovanou stopu všude – spíše pouze kolem jednotlivých středisek, které nepochopily, že po spojení by jim tolik práce nepřibylo, ale turistů asi ano, o cestách kolem pramenů Labe ani nemluvě. Můžete tedy kroužit celý den po pár kilometrech okruhů kolem střediska, ale na delší víkend už musíte mimo upravenou stopu … něco co v Jizerkách je samozřejmostí a o deset km v Polsku také je tady nemožné. Každý rok tak, podle subjektivního odhadu, lidí spíše ubývá a zůstávají jen luxusní monstra postavená v posledních dvaceti letech, která jsou poloprázdné. Bonusem se tak paradoxně stávají poloprázdné běžecké/cyklistické trasy – v okolních oblastech se zaplňují, protože jim tam vycházejí vstříc, tady potkáte jen pár skalních.

Share

Krkonoše jako trénink na Melechov 2011

August 22, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování 

Víkend v Krkonoších byl sice pohodový, ale stejně lehký trénink na Melechov příští týden … přeci jen kopce na MTB v Polabí tolik nemáme. Na druhou stranu v Krkonoších se jezdí jen po značených a upravených tratích, takže terén spíše na trek, než odpovídající trase Melechova. V každém případě musím Krkonoše pochválit, řekl bych, že si majitelé chat uvědomili prostý fakt – drahé služby = málo zákazníků = malé tržby. Jak jsem dlouho měl pocit, že se rozhodli žít jen z úzké smetánky (ČR, Německo, Polsko), která zaplatí “cokoliv”, tak tentokrát jsem měl pocit, umravnění a zrealističtění cen. Není tu sice levně, ale už to není taková “palba”. Důkaz je i fakt, že při hledání ubytování jsem narazil na několik situací, kdy měla chata starou a novou prezentaci (tak před pěti lety) … a ceny v té starší byly vyšší.

Rašeliniště na Černé Hoře

I park se pochlapil – 1. naučná MTB cyklotrasa je IMHO povedená a sice celkem kopcovitá – pokud se turista “mastňák” nenechá vyvézt lanovkou na Černou Horu – ale zajímavá a vede opravdu hezkou oblastí. V podstatě obkrouží Černou horu a je to cca 22km nahoru dolů. Možnost zastavit se i na rašeliništi (kousek pěšky) a celkově cedule s informacemi o historii a přírodě kolem jsou příjemné a umožní zastavit a odpočinout + dovědět se něco o Krkonoších. První den mě pravda trochu zmátlo značení – cesta vede na Lyžařskou chatu pod Liščí Horou a zde je zákaz vjezdu (směr chata Na Rozcestí) natočen tak, že vypadá do odbočky vpravo … v dobré víře, že tady neplatí jsme tak projeli cestou, kde je cyklo zakázáno. To jsme ale zjistili až na druhé straně, kde je zábrana a symbol zákazu vjezdu pro kola … tímto se tiše omlouvám a poprosím o jasnější vyznačení – fakt jsem myslel, že to platí jinam. Zpátky jsme to proto vzali kolem plynovodu – moc hezký úsek po vrstevnicí s výhledem do kotle a Podkrkonoší. Na Rozcestí se doporučuji zastavit jen pokud tam je hodně málo lidí, protože už 5 lidí představuje frontu na deset minut. Příjemné posezení je na Kolínské boudě – i s atrakcí pro děti, pro které jsou kozy a ovce “malá zoo”. V každém případě skoro pořád budete mít dva orientační body – Sněžku a vysílač na Černé Hoře.Sněžka z jedné strany

Kdo má tedy chuť prožít pohodový víkend na kolech … Janské Lázně mohou být tím správným cílem. Bonusem jsou některé kopce, kde nahoru se “zvedá přední kolo” na nejlehčí řetěz a dolů to je velký problém ubrzdit a neletět přes řidítka. Zároveň je tam spousta light tras i pro rodiny s dětmi a mnoho míst k posezení a občerstvení. Už jenom vyvézt se lanovkou na Černou Horu a zajít na Kolínskou/Pražskou boudu může být hezká procházka. Ostatně vedle Pražské boudy vaří i “Brutální česnečku” pro otrlé povahy.

 

 

 

 

 

Share

Lyžování v Alpách a v Čechách

February 3, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Sport, Život jako takový 

Vzhledem k tomu, že jsem se na sjezdovky letos postavil po dlouhé době poprvé (loni to bylo spíše jen takové zkoušení) – krom toho na nové lyže, mohu poreferovat o svých zkušenostech a to hned ještě srovnat lyžování v Alpách a v Čechách. Konkrétně tedy Rakouské středisko Hochkoenig (u Zell am See) a Krkonošský Špindlerův Mlýn – snad trochu s nadhledem, pokud možno bez emocí a nekritickém obdivování všeho zahraničního, ale zároveň bez obhajoby „našince“.

Ale popořádku – nejprve to lyžování obecně. Na nových (a vzhledem k mým schopnostem zjevně zbytečně kvalitním lyžím) se jezdí parádně – prostě těžší dřevěné jádro, velmi tuhé v torzi a s ostrými hranami – to vše dovolí strašně moc. Někdy až snad příliš a především v dlouhém carvingovém oblouku mají lyže tendenci se rozletět jako blesk. Zároveň musím říct, že se na nich dá jezdit i „po staru“, tedy krátké agresivní oblouky – je to sice velmi namáhavé, především na stehna, ale zase má člověk daleko větší kontrolu a možnost vyhnout se plotnám a nánosům hlubokého sněhu. Zároveň je třeba si zvyknout na jízdu v předklonu, kdy hrany opravdu drží i na ledě a menší vrstvou sněhu projedou, aniž by si toho lyžař vůbec všimnul. Daní za to jsou poměrně tvrdé boty (ale zase velmi dobře ovládají lyži) a lyže jak šutr – 5,8 kg hmotnost lyží s vázáním se na delší vzdálenost pronese. Nabudu zakrývat, že běžky jsou mi bližší, ale jako odreagování a při hezkém počasí je i den na sjezdovkách příjemným relaxem. Čím mohu potěšit všechny – sjezdové lyžování se IMHO nezapomíná, podobně jako jízda na kole – pokud tedy pár let nejezdíte, žádný strach a klidně to vyzkoušejte. Na poprvé klidně doporučím půjčovny lyžařského vybavení – je jich spousta a za relativně malý peníz dostanete lyže a boty sice ne špičkové, ale většinou s nabroušenými hranami a když nesáhnete po té nejlevnější výpůjčce (rozdíl bývá třeba 10 Euro na den a na tom šetřit nedoporučuji), tak dostanete rozumný standard.

A zpátky k porovnání Alpy x Krkonoše – na běžkách to mohu porovnat jen těžko, v Alpách jsme měli smůlu na sníh, takže byl otevřen jen jeden okruh na bruslení – a díky sněhové situaci to byl průměr. Faktem je, že bylo vidět i navezený umělý sníh na trať a byla upravena. Bohužel pořád platí, že technika a síly jsou super, ale přírodu to nedožene. A běžet 13x jeden okruh, byť s nádherným výhledem do okolí a na vrcholky hor, člověka už večer trochu nudí. Zároveň bylo vidět, že o tratě i v těch mizerných podmínkách prostě někdo pečuje. Úplný opak byl v Krkonoších o dva týdny později – nádherné počasí na hřebenech, dostatek sněhu, ale trasy … no nic moc upravené. Krkonoše začínají být pověstné tím, že si každé středisko (Mísečky, Špindl, Janské Lázně, …) upraví pár okruhů u sebe, ale o propojení se nestarají. Vrcholem jsou majitelé některých horských penzionů, kteří projedou po běžecké trase rolbou bez uhlazovače za sebou – jízda za nimi je jízdou po oranici. Zjevně nepochopili, že o dost klientů přicházejí – už těším se na jejich nářky o vlivu krize na cestovní ruch v jejich oblasti. V každém případě doporučuji všem stáž dva týdny v Jizerkách (a zde budu skoro nekritický) – mekka českých běžkařů je prostě upraveností tras někde jinde.

I srovnání sjezdovek je náročné – v Alpách se dalo za den jezdit stále někde jinde, po červené, černé, modré dle libosti a za 4 dny na sjezdovce jsem nejdéle čekal asi 5 minut, jinak se povětšinou dojelo „na sedqačku“/“na kotvu“ a okamžitě jelo. Ve Špindlu je prostě 10-15 minut standard a jezdí se na dvou sjezdovkách – kratší čekání bylo na Hromovce, ale zase sjezdovka byla lépe upravena na Svatém Petru. Upravenost sjezdovek mě trochu zklamala v Alpách – zjevně jsme tam byli mimo hlavní sezonu a přejet rolbou po obědě sjezdovku a srovnat ji by rozhodně neuškodilo – ráno bylo lyžování parádní, odpoledne už bylo daleko náročnější. Nepříjemností v Alpách byla i první sjezdovka nad parkovištěm, kde jsme většinou byli – černá. Takže poslední sjezd k autu absolvovali všichni po ní a večer s plochami ledu a naopak s vrstvami sněhu to pro mnohé bylo náročné. Sice si nemohu stěžovat, ale viděl jsem několik začátečníků, kteří toho měli po dni na lyžích plné zuby, jak se tam hodně vytrápili. Ostatně jeden den, kdy jsme se rozhodli sjet jinam, byla poslední jízda (sjezdovka resp. několik navazujících sjezdovek) cca 16km převážně po modré a červené hodně náročná i pro středně dobré lyžaře.

Služby dnes lze srovnat jak cenově – již jsme Rakousko skoro dohnali – tak kvalitou a dostupností, kde mám pocit, pořád mírně zaostáváme. Začíná to čekáním na vlek a končí jídlem, které má u nás až příliš velký cenový rozptyl. V Alpách rozhodně není levno, ale je téměř jedno, do kterého pubu vlezete – na sjezdovce, dole, na vrcholu jsou ceny téměř vyrovnané. U nás pořád spousta podnikatelů těží z toho, že když už někdo vleze do restaurace a má hlad, tak vyšší ceny přejde. Není tedy výjimka dva stánky se stejnou polévkou za cenu 30,- a 60 CZK deset metrů od sebe … I když i zde musím chválit – chata Na Rovince – to prostě nemá chybu, ceny, personál, jídlo.

Co závěrem? Jestli jedete na 5 a více dní, jeďte do Alp – zvláště pokročilí lyžaři si to prostě užijí a zaplatit o 10-20% víc se, dle mého názoru, vyplatí. Na víkend bych se tam ale netrmácel – dobře zalyžovat se dá i v Čechách, a když budete mít štěstí na počasí, může to být super tam i tam. Takže SKOL všem.

Share

TOPlist