2017/09 běh 10 km Žampach – Pepř

September 2, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

10 km (9,77 podle GPS) v mírném terénu resp. cca 6km terén, 4 km asfalt a příjemný malý běh. Tento víkend spíše příjemné rozptýlení než závod, ale velká pochvala pořadatelům. Kromě závěrečného čekání na výsledky to proběhlo tak jak má – start přesně, prezentace přesně před startem, značení na 1- … prostě super závod. Začátek je náročné stoupání skro 190m převýšení do cca 3,5 km – běželo se mi super, kolem třetího místa. Následně dlouhý seběh po silnici, který jsem si hodně protrpěl … chvíli jsem se ještě držel, ale brzo mě jeden závodník zválcoval, takže posun na čtvrté místo. Pak přišlo další “terénní vložka” a rovina + krátký výběh a skoro jsem věřil, že ho zase dotáhnu, jenže … další brutální seběh – nejprve lesem a pak asfalt pod viadukt a čelo zmizelo v dáli. Už jsem čekal, kdy to skončí a najednou kolem mě proběhla závodnice – a musím to tak napsat, přišlo mi, že stojím. Snad na třistametech mi dala skoro 100 metrů. Neskutečně potupné, ale pravdou je, že už jsem cítil záda a proklínal ten seběh dolů – každý krok a dopad levou nohou utrpení. Poslední rovinka cca 500m mě na druhou stranu mile potěšila … sil bylo dostatek a cítil jsem, že po dalším km bych jí zase dotáhnul. Takhle ale musím přiznat, že jsem byl rád za páté místo celkově, druhé v kategorii a dnes to bylo moje maximum … A dlouho si dám odpočinek od dalších seběhů.

Share

Melechov xtr 2017

August 27, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Devátý start a chce se mi říci … po deváté cesta peklem. Ale ne, tentokrát to bylo vlastně … v pohodě. V týdnu nepršelo (jen přeháňky), takže suchá trať, sice slunce a docela teplo, ale zase příjemně teplá voda (a zbabělci v neoprenech je museli sundat …) a hlavně mi to docela sedlo. Takže 17. místo jako příjemné překvapení a jeden z nejrychlejších časů. A hlavně – zatraceně dobrý pocit ze závodu. Už plavání se mi líbilo – pole se roztáhlo a nikde nebyla tlačenice a kopance … koupačka a vylézal jsem do desátého místa s časem podobným jako naposledy na stejném rybníku (loni se plavalo dole a předtím se neplavalo pro sinice) … super. No oblékání mohlo být rychlejší, ale kam spěchat že …

Kolo naopak začalo skoro tragicky – nejprve jsem do kopce začal pár lidí sjíždět, ale spadnul mi řetěz – první zdržení a hlavně rozhození … Ale letos mám v terénu něco najeto z Kola Pro Život – tak jsem to chtěl využít a na prvním kopci to v lese trochu pustil … jedna větev a už jsem si ustlal. Nic velkého, vlastně jsem hned naskočil, ale sebedůvěra byla v … pryč a tak t bylo jako každý rok pomalu z kopce, rychle do kopce. No přeci jen o něco lépe – hlavně v závěru z Humpolcejsem asi tři lidi zase sjel a asi nejlepší kolo ze všech devíti ročníků. A hlavně – cítil jsem se v pohodě. Co mě naopak mrzelo že kolega Franta T. měl defekt – a pár dalších – ale u známého to mrzí více.

Druhé depo bylo určitě rychlejší – napít, gel do kapsy a vzhůru do kopce … zhruba z 27-mého místa. No a tam jsem sbíral “jeden skalp za druhým” – už nahoře na Melechově 4 lidi a pokračovalo to dál. Vzhledem k tomu vedru se mi běželo opravdu dobře až na poslední občerstvovačku naprosto v klidu … tam jsem opět dal “jonťák a vodu” a vyrazil na poslední zteč a … po pár metech před tvrzí křeč v noze, že jsem musel na 100-200m přejít do chůze. Ale (snad už ty zkušenosti) odhad jsem měl tentokrát dobrý – chůze stačila a po chvilce jsem to znovu rozeběh a dotáhnul až do cíle … mrzelo mě, že ještě jednoho (20 vteřin jsem určitě ztratil) jsem mohl cvaknout. Ovšem potěšení bylo, že jsem nebyl “na dně” – ne že bych si to dal podruhé, ale pár kilometrů bych ještě dal. Horší bylo, že až v cíli jsem si uvědomil, že mě noha a kotník proklatě bolí … ten pád na kole se ozval až teď.

Zlatým hřebem tak byl tradiční “čuník” k obědu a nealko pivo. A pak ještě večer, když jsem se sprchoval a zjistil, že na noha pod dresem je slušně sedřená – naštěstí dres to přežil a tělo sroste 🙂 No a za rok, pokud to půjde se těším na svůj desátý ročník. A tiše doufám, že bude léto jako letos – bez problémů se zády, s kotníkem a dalšími částmi již vetché a zubožené trosky. A zároveň, jestli to vyjde … snad se konečně na desátý ročník dostanu 1-2 týdny předem si projet trať – ty větvě mě letos překvapily několikrát a nejen na tom Melechově nahoře 🙂

Pro zájemce o závod jen dodám, že značení tu bývá hodně dobré (snad jen na dvou místech jsem zaváhal … šipka byla až v křižovatce). Cykločást je na neuzavřeném okruhu – silnice se párkrát přejíždí, někde někdo stojí, jinde ne, ale kdo z nás honí vteřiny – raději přibrzdit, než si potykat s nárazníkem. Plavání je spíše krátké – 500-550m, běh je určitě na kross boty – místy klacky, někde po kamenech, ale dá se – v závěru už ale je třeba dát pozor a neudělat si kotník … sil už ubývá 🙂 A hlavně – jsou dvě varianty – je mokro, tak pak je to bahenní lázeň (pamatuji takové tři ročníky)/je vedro a pak je třeba pít, pít a pít … hodně cesty je lesem, ale ty výjezdy/výběhy na louku/silnici jsou náročné a vypotí se hodně vody a minerálů. Ale za to prase na závěr … ten pot stojí.

Share

2017 Železný Chlíst

July 17, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Můj milý deníčku v sobotu 15.7.2017 jsem dal (po dlouhé době) Honzu Radu 🙂 a postavil se (také po dlouhé době) na bednu … bronz v kategorii “dospělí” muži – rozuměj muži 40+ hodně potěšil. Ale tentokrát vlastně celý závod těšil. Snad s výjimkou plavání, kde jsem si po 3/4 roce tréninku věřil daleko více, ale od začátku jsem se ve vodě nemohl nadechnout, takže asi standard. Ale od té chvíle – super kolo, kde jsem si to ujel snad s výjimkou cca 500m celé sám a na to ten čas beru jako super čas. Ostatně i cyklista Honza R. mi to nandal jen o cca 2 minuty. A co potěšilo více, že i po kole byla nálada na vtípky, takže jsem ho ještě popohnal v depu (dojeli jsme skoro současně). A zároveň jsem měl dost sil, abych ho hned od začátku běhu “odpáral”. Co si budeme namlouvat, fyzicky na něj nemám, takže mi bylo jasné – buď teď, nebo mě v druhém kole převálcuje. Ostatně ještě pár lidí jsem na běhu dal a vlastně mě předběhli jenom tři (z toho ovšem dva tak, že jsem měl pocit, že stojím).

Výsledek celkově 15-té místo a v kategorii bronz – v to jsem nevěřil ani ve snu. A věřím, že bez háku by to bylo ještě lepší. A zlatý hřeb – prase se tentokrát mimořádně vydařilo. Upečené akorát, nepřesolené … opravu musím pochválit, ostatně jako celou atmosféru “Chlísta”. Velký dík patří Honzovi Kavalírovi – drží ten závod a organizuje a je to prostě klasický “pouťák a hobík triatlon”, kde se dnes už potkají skoroprofíci s amatéry a všichni si dají do těla. V tomhle případě jsou snad i ty drobné chybky a zmatky (tradiční baterky v megafonu), start plavání s pistolí/bez pistole, … úsměvné a dávají znát, že to prostě není MS v triatlonu.

V tomhle případě stojí za to poděkovat vlastně všem z Chlístovic a okolí, kdo s tím závodem pomohou – 17. ročník … to už je tradice. A pro mnoho lidí prostě jeden den, kdy si jdou na 2 hodiny někam stoupnout a regulovat dopravu na křižovatku, podat pití umdlévajícímu běžci, starat se o prase na rožni, registrovat účastníky, zapisovat časy a mezičasy … prostě spoustu činností, bez kterých by ten závod neexistoval/nebyl takový jaký je. Přeji hodně sil do dalších ročníků a doufám že 18. tý ročník v roce 2018 bude zase rok, kdy si budu moci v polovině července odškrtnout – Chlíst – splněno.

A taky si neodpustím zavzpomínat jako triatlonová “vykopávka” z okolí – první sem běžel v 17-ti, takže to už je 27 let. Vážení, strašně moc se to změnilo – z party nadšenců, které si pamatuji v Uhlířských Janovicích nás už moc aktivně nesportuje, ale dnes je to módní sport – staré favority, botasky a “adamky plavky” nahradily kola časovkové speciály + triatlonové boty na běh a neopreny, místo čokolády se ládujeme Carbo/enduro/bůhvíco ještě snacky, nepojeme vodu, ale iontové nápoje, spousta závodníků můsto trenýrek/šortek má vlastní dres se jménem a logem sponzora … Prostě něco úplně jiného, ale vlastně pořád je to o partě nadšenců, kteří se jdou poměřit a vyzkoušet, jak na tom jsou, protože na trati rozhodne hlavně “pot z tréninku” a vůle jít vpřed. Tak ať za rok máme obojího zase dost a navíc radost zs pohybu jako dosud.

Share

2017 Českobrodská Pečeť

March 27, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Další tradiční závod a potvrzená tradice. Tak jak na první závod – “Pečky” – bývá hezky, tak “pečeť” naopak bývá spíše upršená a studená. Letos naštěstí déšť těsně před závodem ustal, a začal asi po hodině závodu. Takže ideální podmínky. Celkem musím i říct, že se mi běželo hodně dobře a nebýt divné krize někde po třetím km, kdy jsem měl pocit, že jsem se zastavil to byl i docela slušný čas (aspoň na to, co mám letos naběháno). A kupodivu i ten běh zpět, kdy se tu tradičně trápím, mi letos docela utekl a běželo se mi dobře. Jinými slovy, celková spokojenost a dokonce i radost, že jsem zase potkal hodně známých tváří a měl čas prohodit pár slov s blázny, kteří se honí za časem a “utužují si zdraví” ničením kloubů na silnicích 🙂

Snad jen na závěr se omluvím jakési slečně, která dobíhala a já jí autem překážel. Hodně jsem spěchal pryč a vůbec jsem jí neviděl, když jsem vyjížděl, takže jsme se tam s protijedoucím krokem míjeli a já najednou zděšeně koukal, že někdo za mnou čeká před vběhnutím do cíle … a to jsem předtím dvakrát kontroloval, že za mnou nikdo není a mohu vyrazit. Odjezd narychlo navíc zajistil, že po doběhu jsem jenom přehodil tepláky a sedal bez výklusu do auta – a pak prý zkušení běžci na to dávají pozor. Ovšem následky se naštěstí nedostavily – zjevně jsem do toho všechno nedal.

Share

2017 Pečky 10km po … x-té

March 13, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

cesta zpět Ve tváři utrpení, ale v duši spokojenost. Už po 22 v Pečkách na startu a tedy i na začátku další běžecké sezony. Čas 38:21 odpovídá aktuální netrénovanosti (tedy spíše mizerné), ale beru to za úspěch, protože loni jsem už přemýšlel, jestli vůbec vyběhnu. A po pár měsících problémů se zády tedy zase zpět na závodech – to je koloběh života, řekl by klasik. Na druhou stranu jsem měl příjemný pocit, že běh sice není nijak hvězdný, ale pravidelné plavání pomohlo celkové kondici, takže jsem vše v pohodě udýchal. Zároveň se opět potvrdilo, že i čas už dnes více odpovídá vůli. Na půlce tak celkem hezký čas, ale někde kolem 8-mého km zase nechuť – a čas se výrazně zhoršil. A po doběhnutí tím pádem opět pocit, že by nebyl problém zrychlit/běžet dál … prostě běh více pro radost a pro pocit než na čas a umístění.

Letos mi navíc přišlo, že množství lidí v Pečkách kleslo – proti boomu z předchozích let. Svým způsobem mě to spíše potěšilo, protože i tohle byla “masovka”. Ovšem lehké zklamání jsem pocítil, že opět ubylo pár tváří, které jsem tu potkával. Na přehledu účastí tak pomalu, ale jistě “tají” další jména a my co zůstáváme se z dobrých/průměrných časů suneme do kategorie “uběhl”. A ves tejném okamžiku je to potěšení, že je spousta dalších, kteří si do Peček našli cestu – ostatně pořadatelé tu “čarují” a opět bylo dopoledne krásně. Ideální počasí s lehkým větrem … prostě super start do sezony.

Share

Dačického 12tka 2016 – peklo před i po

August 15, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Jak mám “Dáču” jako jeden z nejoblíbenějších závodů, letos to bylo peklo. Před týdnem na horách jsem si načnul kotník a levou nohu jako celek a na Dáčovi se to podařilo dorazit. V pátek jsem se pro jistotu přesunul do Kolína na kole a měl jsem pocit, že se noha celkem rozhýbala a cítil jsem spokojenost. Ale sobotní ráno mi přišlo, že noha se nechce hýbat vůbec a bylo jasné, že jedu “přežít”. Před startem jsem opět měl pocit, že se to zlepšilo a na třetím kilometru se mi běželo velmi dobře (i když ten úvodní seběh – no tam jsem nohy cítil, že nejsou O.K. Peklo začalo ale po panelce “U Svaté Trojice”. Jako by tam na mě někdo hodil deku a nohy se samy zastavily. Ještě na horizontu před Velkým rybníkem mi přišlo, že jsem se zase rozeběhl, ale seběh dolů už bylo čisté trápení. Trochu se to zlepšilo těsně před mlýnem, ale tam stačilo jedno špatné šlápnutí na kámen a kotník opět předvedl vyskočení a zaskočení. Od té chvíle jsem už rezignoval a prostě chtěl doběhnout. Pár lidí mě v té druhé půlce předběhlo a přiznám, že jsem ani neměl chuť se trápit a za někoho zavěsit. Barboru a Královskou cestu jsem uvítal s úlevou, že to mám za sebou. Příšerný čas, ale tentokrát to bylo opravdu “spíše utrpení” než radost z běhu. A to je to běh v nádherném prostředí – ať už výhled na Barboru z panelky, nebo to  údolí Vrchlice až po Královskou cestu – opravdu hezká a pestrá trať, jen letos se potkala se špatným termínem.

Abych se uklidnil, sedl jsem po doběhu na kolo a vyrazil směr Praha – abych si užil 65 km proti větru a od půlky navíc se stupňující se bolestí v levém kotníku. Dojel jsem příjemně unaven, ale s nohou bolavou, že jsme měl problém vynést kolo do schodů. Sport někdy bolí …

Zároveň ale pochválím organizaci – dnes je to již středně velká akce a docela mě překvapilo, kolik místních se jí účastní. Trať je super a protože se běží v “dlouhém hadu”, skoro není šance zabloudit, navíc šipek bylo opravdu dost. A start a cíl “u Barbory” je, stejně jako dole v parku, nádherný – sice ten první kopec dolů mi dává zabrat, ale takové prostředí za to stojí. A letos se vydařilo i počasí – snad ideální podmínky na běh – mírný vítr, který tady vůbec nevadí a pod mrakem příjemná teplota … proti loňské výhni ideál.

Share

2016 běh Krajem bitvy u Kolína

June 26, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Uncategorized 

Letos extrémně náročných 9km – ani ne kvůli tomu kopci na Bedřichov (běží se dva okruhy => dvakrát vyběhnout), ale díky vedru. Do vzduchu se dalo v sobotu 25.6.2016 skoro “kopat”. Na trať jsem se vrátil asi po šesti letech – z jižních čech to bylo příliš daleko a termínově se to krylo s “Velkým rybníkem” – triatlonem u Kutné Hory, který dostal přednost. V každém případě letos běžela i Klárka 100m a s úsměvem na tváři vypadala v cíli spokojeně (možná více ovlivněno lízátkem než sportem, ale co už). Start v 10:30 byl pak společný pro lidový běh 4.5 km a hlavní závod 9 km (dva okruhy). První výběh na Bedřichov jsem se cítil velmi dobře, s dechem žádný problém, takže nahoře jsem byl asi 4-tý, ale pak začalo trápení – na tom seběhu jsem cítil velkou nejistotu na drnech a běželo se mi opravdu hnusně, takže dole jsem byl sedmý a měl jsem pocit, že podruhé už to neseběhnu. Naštěstí jsem si psychicky odpočinul na dlouhé asfaltové rovině a navíc jsem se opět posunul trochu vpřed a druhý Bedřichov se mi běžel znovu dobře … ale pak ten seběh byl snad horší než první (jestli to jde). Musím přiznat, že mě bolely nohy, kolena, … záda – snad celé tělo a od půlky jsem tiše hledal poslední zatáčku na asfalt. A opět mě pár lidí “přejelo”, ale musím říct, že mi to bylo úplně jedno … na rovině jsem opět srovnal krok a celkem v pohodě dal poslední 2km. V cíli ale, podobně jako většina, jsem toho měl plné zuby – vedro bylo opravdu nepříjemné a ten sběh po louce byl pro nás alergiky v dusnu “úžasný zážitek”. Po chvilce jsem koukl na hodinky a zarazilo mě, že brácha ještě nedorazil – takže nejprve pomalu, ale jak přibýval čas rychleji jsem vyrazil v protisměru, kde je … a v tom vedru koukal i do příkopu, jestli tam někdo nekolabuje … No ve Vítězově už jsem byl hodně nervózní a celkem svižně běžel a rozhlížel se … naštěstí mě akorát zastavilo protijedoucí auto, že tam někdo (paní) zkolaboval na louce a nějaký chlap v červeném triku jí tam byl pro vod a je u ní (brácha běžel v červeném – bylo jasné) … takže jsem volněji vyrazil dál a po chvíli našel paní opravdu vyšťavenou a tři lidí, kteří se jí snažili pomoci resp. uklidnit a donesli jí vodu. No a cca 50 m nad ní byla druhá skupina, kde byla další závodnice, která tempo přeťala. No sanitka dorazila za cca 15 minut a po troše zmatků (info o poloze asi nebylo předáno zcela přesně) obě naložili a odvezli na internu. Ale už vypadalo to, že to bylo už spíše preventivní opatření než velké ohrožení (aspoň doufám). Takže jsme s bráchou v klidu doklusali proti směru na start.

Za sebe tak mohu hlavně poděkovat záchranářům – dorazili celkem rychle a vše v pohodě vyřešili. Organizátoři asi s takovým vedrem nepočítali (na omluvu říkám, že bylo opravdu extrémní) – příště by možná pomohl stoleček s vodou nahoře na Bedřichově … Ale hlavně musím závodníkům připomenout – běžíme na vlastní riziko, samozřejmě si pomůžeme na trati (ostatně 4 závodníci nedoběhli, protože pomáhali), ale pořád musíme my sami cítit a odhadnout na co máme a na co ne … stát se to samozřejmě může, ale v posledních letech je podobných “událostí” čím dál více – hodně lidí přeceňuje svoje síly a naopak podceňuje přírodu – vedro nebo naopak zimu, kdy je třeba přizpůsobit pitný režim/oblečení a hlavně tempo svým možnostem. Je fajn si sáhnout “na dno” – sám si to čas od času zkusím, ale s rozumem – je něco jiného to udělat při výběhu, kdy jsem s někým a mám u pasu láhev s jonťákem, něco jiného, když si jdu zaběhat sám kamsi do lesa a něco jiného se hnát v 33C na slunci do kopce … No a pro mě, až příště poběžím někomu naproti pomoct … možná si vzít mobil 🙂

Tak hodně štěstí a méně podobných příhod jako v sobotu. A více závodů dokončených s úsměvem v cíli (nebo chvíli po doběhu).

Share

2016 Triatlon Lysá nad Labem

June 20, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

A protože minulý týden se triatlon v Bakově vydařil – tuhle neděli 19.6.2016 jsme s bráchou vyrazili na další štaci – tentokrát do Lysé nad Labem. Start pravda na Ostré, takže netradičně start jinde než druhé depo a cíl, ale zase to bylo pestřejší. O něco delší trati než v Bakově – 1km – 35km – 7km mi spíše vyhovovali a tentokrát i těm číslům “skoro” věřím. Plus mínus by to odpovídalo, možná plavání nepatrně (střelil bych na 900m) a ten běh … 6,5.

V každém případě jsem zopakoval bronz z minulého týdne, ale tentokrát mě spíše mrzel, protože v mém případě je vytuhnutí na běhu docela ostuda. Ale taky tentokrát řeknu, že značení … kulantně řečeno nic moc. Na kole jsme se jednou rozhlíželi ve čtyřech “kudy pak asi vede další cesta” a na běhu jsem hledal fáborek hned dvakrát po cca 2km – rozumím, že můj zrak má do ostřížího daleko, ale přesně s tím, že v téhle fázi už všichni “vidí rudě/zakaleně” je třeba počítat. No nic, pokud se za rok vrátím, bude to lepší – celkem i šlo běžet “ve šlupičkách” i když to bylo po písku a kousek lesem.

Tratě ale budu chválit – kolo celkově rovné s dvěma kopečky a běh fakt super – začátek ve městě, kolem hřbitova pro dopadlíky, a pak polňačka a les … pestré, příjemné a rychle to utíkalo (když někdo nebloudil). Na kole docela klasika – postupně jsem sjel skupinku – jela zase mašinka … legrační bylo, jak v kopcích “vagonky” odpadaly, ale na rovině zase dojížděli ve trojici, ale střídat se jim moc nechtělo … no začíná to být kolorit menších triatlonů. Super byla organizace – na většině nebezpečných křižovatek někdo stál a přibrzdil dopravu/ukázal jestli je volno – v tomhle na jedničku organizaci.

A lahůdka byl finiš do podloubí na náměstí v Lysé – kolem kavárny, kde diváci povzbudili “unavené ovečky”, takže jsme snad všichni ještě našli něco sil a zafinišovali. Docela jsem koukal na bráchu – v závěru běžel jak srna a na posledním km s přehledem zdolal závodníka před sebou a myslím, že během dalšího km by dal ještě jednoho … já naopak v posledním výběhu dotáhl soupeře, který mě předběhl někde za obrátkou, ale jak se cesta svážila zase dolů, kolega protáhl krok a … zmizel přede mnou. Musím říct, že to hledání cesty a cyklo část mě docela vyšťavila – kolem poloviny běhu jsem měl hodně těžké nohy.

Ale jako trénink na Chlísta – vrchol sezony srovnatelný s OH to bylo super. Vidláku, těším se na tebe.

Pořadatel – Sokol Lysá nad Labem

Share

2016 Triatlon Bakov nad Jizerou

June 13, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

V neděli 12.6. jsem vyrazil s bráchou na (teprve) druhý ročník pojizerského triatlonu – tedy spíše sprint-triatlonu. Poloviční trati proti olympijskému … 750 m – 20 km – 5 km a skoro bych váhal, jestli ne ještě kratší – podle času bych spíše hádal 600 m plavání a tachometr na kole mi ukázal 19km, běh netuším. V každém případě i tato velmi mladá akce již ukázala, jaký dnes triatlon je i na té amatérské úrovni – ze zhruba 60-70 závodníků cca 1/2 jezdí na opravdu kvalitním vybavení – přes teplou vodu bych hádal, že polovina lezla do vody v neoprenu, v depu to vypadalo, že opět polovina jezdí na kolech 40 tisíc a více … prostě je vidět, že lidé do tohoto koníčka investují a mít dobré vybavení již je v podstatě nutnost. Je to velký rozdíl proti začátkům před 25 lety, kdy se (a na podstatně delší vzdálenosti) většinou sešla parta amatérů a v “adamkách” se vrhli do vody + následně osedlali favority na tratě 80-100 km, aby v maratonkách (jak jen vzpomínám na tyhle “super” běžecké boty, které jsem lepil, aby podrážka vydržela co nejdéle …) na závěr urazili běžeckou část.

Jak už se u menších triatlonů stalo zvykem – hák povolen = hák se jezdí. Takže po celkem slušném plavání (včetně laxního převlékání v depu …) jsem na sebe na kole začal nabalovat vláček “závěsů”. Cestou zpět mě to přestalo bavit a protože nás dojela dvojička, která jela velmi svižně, “zaparkoval” jsem se 20-50 metrů za tenhle vláček a čekal na běh. Kolo mě mimo jiné zklamalo – určitě nejsem letos na kole v dobré formě, trénink stál za nic, ale tady jsem předjel hodně lidí … Naopak na běhu jsem si věřil. Ale tady přišlo obrácené překvapení – asi tři lidi jsem předběhl, ale na trojici další jsem neměl nárok … zvláště jeden ze závodníků (a později jsem zjistil, že z kategorie 50+) vybíhal těsně přede mnou a poté co jsem ho předběhl mi to po cca 500 metrech vrátil a “zmizel v dáli”.

Samotný závod určitě pochválím – plavání docela příjemné – velké koupaliště, dva okruhy a veliké bojky, to se to plave. A výlez po betonu taky příjemný – do depa se doběhlo po trávě, opravdu dobrý. Kolo na začátku sice pár kostek a zatáček v Bakově, ale pak (s výjimkou přejezdu trati) rovná cesta bez křižovatek – jen mírné vlnění, žádné ostré kopce – taky paráda. Snad jen pořadatelé na obrátce by příště mohli “obrátku označit” … ale to je daň za první ročníky. A běh byl taky super – od začátku, kde byla zpevněná polní cesta, přes ten travnatý úsek až po kolečko kolem koupaliště – kde to mohl každý pořádně “rozbalit” a vyzkoušet si finiš. No a protože po ranním dešti bylo na závod bez deště a pršelo až při vyhlášení a cestě domů, byl jsem spokojen … (1:00:34) sice zamrzí – to už na tom přezouvání jsem asi ztratil více než 30 vteřin, ale ani jsem tak rychlý závod nečekal …

A určitě udělám i reklamu areálu volnočasových aktivit v Bakově – hezké prostředí, kde si dovedu představit jet na týden na dovolenou – koupání, trať na inline (sice krátká, ale celkem solidní asfalt) – dětská hřiště a kousek do Českého Ráje i do Doks …

Share

2016 KVOKnout si jako zamlada

May 16, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Dva roky bez účasti (etapa Jižní Čechy), takže prémiový Kolínský 1/2 maraton. Naposledy, když jsem běžel, to byla ještě obyčejná dvacítka :-), ale móda maratonu, půlek, čtvrtek, … dohnala už i Kolín. Naštěstí se jen posunula obrátka o cca 500m, jinak vše při starém. Na startu nás bylo cca 150 – celkově 19-té místo mě moc potěšilo a hlavně čas … 1:23:13, to jsem před startem ani nedoufal. A když jsem se protahoval a koukal na vítr, tak jsem si tiše přál, ať to není přes 1:40. Ale už od startu jsem měl naopak pocit, že “letííím”. Snad jen ten výběh ze stadionu, kde jsem ucítil dva ostré kamínky pod botou a jen tiše se modlil, aby rychle vypadli – stalo se – byl horší, nicméně už před obrátkou jsem dohnal dvojici, kterou jsem “háknul” a držel. prvních 5 km jsem ani nakoukal na časy, prostě jsem běžel a přemítal, jak moc jsem tempo přestřelil – jeden z dvojice byl Milan Ř. a u něj mi je jasné, že běhá “jinou ligu”, ale kousek jsem i potáhnul (i když tak 1 km  ztěch 7-mi) a běželo se mi tak dobře, že jsem si řekl – běžím a když vytuhnu, tak prostě vytuhnu, kašlu na to.

V Oseku jsme dotáhli menší skupinku, ale přišlo obvyklé zvlnění, kostky a zatáčky – takže skupina se rozpadla a byl jsem v té zadní části … nicméně obrátka zhruba 40:40 byla (a navíc s protivětrem) z kategorie snů, takže jsem byl pořád naprosto spokojen. Navíc jsem po obrátce cítil, že krize nikde v dohledu … a dotáhnul jsem jinou dvojici + jsem se začal blížit ke skupince, která mi na obrátce utekla … a na hodinkách jsem následně viděl, že pořád běžím časy pod 4min/km – super. V protisměru jsem pozdravil kolegu Vavise (zjevně se šetří na kutnohorskou 12tku) a pokračoval do Kolína … cesta ubíhala hodně rychle, vlastně až na 16-tý km jsem pořád běžel mimořádně svižně kolem 15-tého místa. Skupinka přede mnou pravda začala mizet, ale s jedním spoluběžcem jsme drželi slušné tempo a 1:40 začala být “jasná”, spíše jsem počítal, kolik si mohu dovolit ztratit a zůstat pod 1:30. Ve Veltrubech mi pravda kolega cuknul a já neměl chuť vzdorovat, takže jsem osaměl – na druhou stranu jsem lehce doplnil ionťák na občerstvovačce a dle hesla “když už nemůžeš, přidej” jsem na dlouhé rovince opravdu přidal … mírně jsem kolegu dotánul, ale pak už se ozvaly tlapky a začal jsem cítit puchýře – takže poslední 3-4km jsem mírně zvolnil, nicméně proti předchozím rokům pořád v pohodě a v tempu. A v cíli jsem spíše nevěřil času na hodinkách a skutečnosti, že svaly jsou v pohodě – takže odpolední relax s malou v bazénu nebude problém.

Myslím, že po dlouhém čase jsem zaběhl dobrý závod a docela mě to přesvědčilo, že maraton by se dal dát … v jiných botách než v silničních “šlupičkách” (puchýře někde na 30-tém km by asi byly “konečná”, ale v rozumném počasí a rozumném tempu – no uvidíme.

Share

Next Page »

TOPlist