2016 Melechov xtr

August 29, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Každý rok se ptám, proč … absolvuji tohle týrání svého těla na terénním triatlonu v Melechově. Každý rok věřím, že tenhle ročník na to přijdu … a nic 🙂

No letošní rok byl opepřen vedrem a hlavně nepříjemnou bolestí v bedrech a levé kyčli. Ale na druhou stranu – již osmý ročník, to se těžko vynechává (navíc jsem již měl zaplaceno a skrblík jako já …. no to se prostě nedalo nejet.). Plavání v dolním rybníku bylo dobré – myslím, že ty dvě kola byly nepatrně delší než jedno velké nahoře, ale to určitě bylo spíše ku prospěchu věci – a navíc to bylo blíž, vlastně hned pod parkovištěm pro auta. Sice jsme na kola asi všichni vyjížděli s nalepenou travou – hádám tak tři dny stará posekaná louka, ale to k tomu patří. Depo totiž jinak přehledné, značení výběhu a bojky ukázkové. Obecně za značení je třeba Melechov pochválit – lepší jsem snad nezažil a to už od loňska. Na těžké terénní trati jsem zaváhal snad třikrát a na vině bylo především ostré Slunce => šipka se leskla, nebo byl člověk někde oslněn při výjezdu/výběhu z lesa. Ale značení bylo opravdu “na každém kroku”.

Trať se proti loňsku nezměnila – to kolo je prostě náročné. Asi jsem i podcenil to vedro – a pláště mírně přefoukl, takže posledních 10 km jsem už většinu kamenů/kořenů/nerovností pocítil poměrně ostrou bolestí do zad … taky mě v závěru předjeli cyklisté, kterým bych asi na rovině musel v pohodě stačit. Hodně jsem se potom bál běhu, ale kupodivu ten začal celkem dobře – doplnil jsem tekutiny a vyrazil – už do kopce jsem dotáhnul dva závodníky a viděl další před sebou … jenže těsně za vrcholem Melechova (a občerstvením) odkráčel kotník “opět do …”. Potřetí během tří týdnů a tentokrát poměrně bolestivě. Vlastně dvě stě metrů jsem skoro nedošlápnul, následně bolest skoro zmizela a objevila se znovu až po posledním občerstvením, kde jsem na té louce myslel, že “zalezu zdechnout do houštin”. Musím říct, že tak mizerně už mi dlouho nebylo. Ale zase to už se člověk blížil k pečenému prasátku … a to je silná motivace se doplazit do cíle.

Čas tak je spíše úděsný i když mohl být i horší a přiznám, že po doběhu jsem deset minut stál a bál se posadit, abych se ještě postavil. Levou nohu jsem skoro necítil – kotník puchl a kyčel byla skoro nepohyblivá. Hlad ale nakonec zvítězil, takže jsem se došel osprchovat  a vyrazil “na čuníka”. Tradičně výborný a zároveň dorazil brácha, takže jsme mohli vyrazit domů se zaškrtnutým políčkem – “Melechov – splněno”. A už teď hledám motivaci na příští ročník. Kolo mi přijde rok od roku náročnější. Ale na druhou stranu … tohle je test “co ještě dáme” – takže díky organizaci a za rok Melechovu zdar.

Print Friendly

Záporné úroky

August 22, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

V posledních týdnech téměř pravidelná zpráva – další banka přechází k záporným úrokům, uvažuje/zavádí poplatky za účty, ECB uvažuje o dalším snížením úrokové sazby = zvýšením záporného úroku atd. Je to opravdu tak špatné? No bohužel to vypadá, že ano je to tak špatné, možná ještě horší. A to nejhorší je, že jsme po předchozí “krizi” před cca 5-ti lety ve velmi podobné (mnohde horší) situaci, “u vesla” je stejná skupina lidí, kteří na předchozí krizi neměli lék, tak se neúspěšnou léčbu snaží zopakovat s vyšší intenzitou pod heslem “tentokrát to třeba vyjde …”.

Dobrá zpráva je, že pro běžné lidi problém nastává relativně zanedbatelně. Většina lidí už dnes úspory nemá v penězích, ale “v něčem” – od nemovitostí přes akcie, zlato, … případně je v lepší situaci (je to legrační, ale je to tak) a má naopak dluh …. takže znehodnocení peněz je pro ně výhoda. Banky teď procitly a zjistily, že to co dodnes bylo výhodou – vlastnictví peněz, kterým ovlivňovaly  a řídily ekonomiku je najednou problém … takže se snaží peněz zbavit (záporné úroky, poplatky). A radostně se tak řítíme do neznáma … peníze již nejsou nositelem hodnoty, banky o ně nestojí a vlády v podstatě nemají tuchu co s tím.

Důležitý impuls asi bylo zjištění centrálních bank, že nástroje, které dosud fungovaly (pohyb úrokové sazby) pro postrčení/zpomalení ekonomik, najednou nefungují … celkem mě překvapuje, že si to “největší mozky” našich bank neuvědomili už dávno – prostě pokud není, kdo by podnikal = zhodnocoval kapitál, tak ani zvýšení dostupnosti peněz kapitál zhodnocovat nebude. A EU v tuhle chvíli stojí a “čumí” – naše zboží je drahé, protože technologicky se nám mnoho zemí vyrovnalo, ale pořád jsou levnější => nikdo ho moc nechce. Jenom z turismu se EU neuživí, protože “skanzen socialismu”, který tu máme zase tak moc zajímavý není. A jenom vydělávání peněz z vlastnictví jiných už taky nestačí, protože to spíše začíná vypadat, že jiní “si koupili nás”. A do toho jsme zhýčkaná generace, která mnohdy do práce chodila pracovní dobu “spíše odsedět/odestát” než pracovat + spíše než hledat řešení se naučila hledat jak “se zbavit zodpovědnosti”.

Možná tak přichází doba, kdy právě dole, mezi drobnými podnikateli, bude třeba hledat spásu – lidi, kteří dokáži vytvořit něco, co bude unikátní a budeme za to ochotni platit nejen my, ale i zahraniční zájemci … jenže ty jsme si tu zadusili společnými silami “úředních obtíží” a “korporátní mašinérií”. Pryč je doba, kdy stačilo mít lidi, kteří pracovali – otrokářství, doba, kdy stačilo mít pole a nechat na něm za desátek hospodařit jiné – feudalismus, doba, kdy nejdůležitější bylo mít stroje – pracovní prostředky (kapitalismus 18. století), doba kdy nejpodstatnější bylo mít suroviny (kapitalismus 19. století), doba, kdy rozhodovaly finance (asi období do současnosti) … přichází doba, kdy vítězit bude ??? No a teď babo raď, co to bude … já sázím na lidský kapitál = lidi, kteří budou chtít “něco dokázat” a mít ochotu jít do rizika a bojovat. Smutná zpráva je, že zrovna tohle v tuhle chvíli v EU je nedostatkové zboží. Minulé století nás odnaučilo nést odpovědnost sami za sebe a raději jsme nechali státy/firmy řídit každého z nás. V tuhle chvíli ale možná nastává okamžik, že se to a) znovu naučíme (aspoň ti mladší a ekonomicky aktivní, b) budeme zašlapáni do země jako plevel a “slepá vývojová větev”.

Tak co si vybereme … neodpovídejme – ale pokud se rozhodneme pro variantu a), tak koukejme hejbnout zadkem a něco pro to udělat. A bez výmluv, že jeden člověk nic nezmůže, protože ČLOVĚK toho zmůže zatraceně dost …

Print Friendly

Dačického 12tka 2016 – peklo před i po

August 15, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Jak mám “Dáču” jako jeden z nejoblíbenějších závodů, letos to bylo peklo. Před týdnem na horách jsem si načnul kotník a levou nohu jako celek a na Dáčovi se to podařilo dorazit. V pátek jsem se pro jistotu přesunul do Kolína na kole a měl jsem pocit, že se noha celkem rozhýbala a cítil jsem spokojenost. Ale sobotní ráno mi přišlo, že noha se nechce hýbat vůbec a bylo jasné, že jedu “přežít”. Před startem jsem opět měl pocit, že se to zlepšilo a na třetím kilometru se mi běželo velmi dobře (i když ten úvodní seběh – no tam jsem nohy cítil, že nejsou O.K. Peklo začalo ale po panelce “U Svaté Trojice”. Jako by tam na mě někdo hodil deku a nohy se samy zastavily. Ještě na horizontu před Velkým rybníkem mi přišlo, že jsem se zase rozeběhl, ale seběh dolů už bylo čisté trápení. Trochu se to zlepšilo těsně před mlýnem, ale tam stačilo jedno špatné šlápnutí na kámen a kotník opět předvedl vyskočení a zaskočení. Od té chvíle jsem už rezignoval a prostě chtěl doběhnout. Pár lidí mě v té druhé půlce předběhlo a přiznám, že jsem ani neměl chuť se trápit a za někoho zavěsit. Barboru a Královskou cestu jsem uvítal s úlevou, že to mám za sebou. Příšerný čas, ale tentokrát to bylo opravdu “spíše utrpení” než radost z běhu. A to je to běh v nádherném prostředí – ať už výhled na Barboru z panelky, nebo to  údolí Vrchlice až po Královskou cestu – opravdu hezká a pestrá trať, jen letos se potkala se špatným termínem.

Abych se uklidnil, sedl jsem po doběhu na kolo a vyrazil směr Praha – abych si užil 65 km proti větru a od půlky navíc se stupňující se bolestí v levém kotníku. Dojel jsem příjemně unaven, ale s nohou bolavou, že jsme měl problém vynést kolo do schodů. Sport někdy bolí …

Zároveň ale pochválím organizaci – dnes je to již středně velká akce a docela mě překvapilo, kolik místních se jí účastní. Trať je super a protože se běží v “dlouhém hadu”, skoro není šance zabloudit, navíc šipek bylo opravdu dost. A start a cíl “u Barbory” je, stejně jako dole v parku, nádherný – sice ten první kopec dolů mi dává zabrat, ale takové prostředí za to stojí. A letos se vydařilo i počasí – snad ideální podmínky na běh – mírný vítr, který tady vůbec nevadí a pod mrakem příjemná teplota … proti loňské výhni ideál.

Print Friendly

Dálnice D1 jako vizitka

August 8, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Život jako takový 

Po nějaké době jsem včera jel kus cesty po dálnici D1 (konkrétně ze Slavkova přes Brno do Prahy. Únavná a dlouhá cesta ve dni, kdy se spoustu lidí vracela z dovolených a pokračuje oprava D1. A nevím proč, mám pocit, že o dnešní době to vypovídá více než spousta analytiků a psychologů.

  1. je rozkopáno/opravováno poměrně velké množství dlouhých úseků … celkem to není problém, pokud lidé jedou rozumně – jede se konstantně cca 80km/h +/- 5km/h cesta ubíhá pomaleji, ale ubíhá. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že i když jsem jel v podvečer, i když byla neděle … nikdo nepracuje. Bohužel ani ve všední dny dopoledne není pravidlem, že by panoval čilý ruch – pokud je úsek 8km zablokován, tak jeden bagr a dva postávající dělníci rozhodně nejsou IMHO adekvátní aktivita. Rozumím, že když někdo získá zakázku, chce jí rychle “rozestavět”, aby jí měl jistou, ale od toho je přece vedení oprav, aby vyčlenilo na uzavírky jen nezbytnou dobu prací + malou rezervu. Celkem by mě zajímalo, jestli by schvalovatel těchto harmonogramů schválil podobně i opravu svého domu … a nevadilo mu, že někdo vyboural okna, pak na týden zmizí a za týden přišel, že teď už má okna, tak je jde namontovat.
  2. havárie … je to smutné, ale je realita, že se stávají. Co je horší, je lidská zvědavost a bezohlednost – když už se stane a je silnice sveden ajen do jednoho pruhu, tak zvědavost a zpomalení v tomhle úseku na jízdu krokem, abych se mohl podívat, co se stalo ve smyslu “… no podívej Máňo, jak je rozsekanej, to bude škody, určitě jel jako prase …” je neskutečná bezohlednost, protože to brzdí dva spojující se pruhy za ním … zdržení vzniká ani ne tolik kvůli spojení pruhů, ale kvůli podobným zvědavým pitomcům. Zrovna včera bylo vidět, jak kolem bouračky přede mnou 2 ze 3 aut, které jsem viděl zpomalili a celé auto čučelo na nakládaný vrak.
  3. zip – no prostě ho neumíme a spolu s neblikáním při výjezdu z kruhové křižovatky je to jeden z největších problémů plynulosti dopravy – protože pokud se začnou dvě auta pchát do jedné mezery – druhý pruh musí zastavit – a už se to seká. Takže pomalu – ZIP se spíná až na konci – nemá smysl se řadit půl kilometru před spojením do druhého pruhu, který je průběžný … a pro ty v průběžném – jedno auto pouštím, další ne (zastavil bych a fronta za mnou by se opět zasekla a rozjížděla se …)
  4. obecně jízda – jedu pomalu – jedu v pravém, opakuji v pravém pruhu … piloti jedoucí 100 v prostředním pruhu, protože jet v pravém pomalém/stoupacím pruhu by se dotklo jejich ega neukazují svojí rychlost, ale nafoukanost. Vím, D1 je v pravém rozbitá, ale to není důvod zdržovat, zvláště když je po víkendu dálnice plná … a pokud naopak někoho předjíždím, kdo se blíží k dalšímu vozidlu, předjíždím co nejrychleji, aby i tento mohl dojížděné vozidlo v klidu a plynule předjet – řidiči, kteří se uspokojí tím, že dojedou někoho na jeho úroveň a následně jedou vedle něj, aby musel zpomalit když dojede např. kamion jsou stejně bezohlední jako kamiony, které se předjíždí stylem ty jedeš 80, já 82 -> nasáčkuji se vedle teba a 2 km so při předjíždění povídáme – ostatní a čekají.

Obecně musím říct, že cca 20% řidičů jezdí “jako prasata” a v autech si masírují svoje ego – bohužel dost na to, aby na našich dálnicích a silnicích panovala nervozita -> pravděpodobnost nehod se zvyšovala. A musím dodat, že policie k tomu alibisticky přihlíží a “za bukem” vybírá za rychlost/kontroluje lékárničky … je to smutný obraz, který o nás a našem systému silnice ukazují.

Print Friendly

2016 Železný Chlíst a Jizerky -> Praha

July 18, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Víkend plný sportu – po dvou týdnech se zablokovanými zády a s vědomím, že závodem výkony nekončí, ale začínají jsem v sobotu 16.7. vyrazil na start “Chlísta” – už ani nevím kolikátého, ale beru to jako závod, kde se starám o web a kromě smrti  a mobilizace není omluva nepřijít (a u obou váhám, jestli dostatečná). V každém případě letos opepřeno vědomím, že po dojezdu beru kolo a vyrážím odvézt lepší 2/3 rodiny na tábor do Jizerek a v neděli se odtamtud na kole vracím do Prahy … takže jsem musel fičet. Startovní pole bylo plné profi a polo-profi sportovců + pár hobíků. Je vidět, že Chlíst už má v kalendáři své místo – ostatně 16 ročníků hovoří za vše a > 100 závodníků taky. Díky rannímu balení a pár řidičům “jedu 65 rovina nerovina, obec neobec” jsem dorazil na start vlastně už po prezentaci, ale s předchozím přihlášením. Takže jsem vyfasoval číslo, podepsal reverz (závěť jsem sepsal již doma) a vyrazil si připravit věci do depa.

Start plavání byl hodně náročný – proklatá zima, studená voda a Honza K. se nás rozhodl trochu vychadit (sám chytře do vody nevlezl), takže proti 12:45 se start posunul na 13:00 – a mně ubíhali další vteřinky na odjezd do Jizerek :-). V každém případě jsem startoval zmrzlí jak ratlík a věděl jsem, že těch 500-600m si protrpím, což se také stálo – ramena jsem necítil už po první bojce … Punc světovosti závodu naopak dodal vrtulník s fotografem nad startem plavání – je vidět, že i Chlístovice mohou připravit závod světové kategorie :-). Po plavání jsem způsobně sbalil věci a hodil na plachtu pro odvoz do depa Chlístovic, protože cesta sem(kdyby se tu něco zapomnělo, by bylo další zdržení) – na kolo jsem tak sedal hůře než loni, ale zase mi to tak nevadilo. Kolo jsem rozjel svižně, ale opět se sjely “vláčky” – kousek za nájezdem na hlavní bylo kolem mě 8 lidí – chvíli jsem jel s nimi, ale pak jsem je pustil a lehl “do kozla” a trápil se sám – bylo vidět, že ač většina na tom byla +/- jako já, spíše hůře, okamžitě mi vláček ujížděl. Akorát když už jsem se s nimi loučil, kolem projel cyklista “časovkář” – celkem v pohodě jsem se za ním do skupinky znovu dovezl a asi dvakrát vystřídal – vůbec tohle závodění nechápu, ale prostě to tak na Chlístovi je. Za otočkou se ukázala pravda – do kopce se skupina okamžitě roztrhala a většina odpadla. Dvojice cyklistů se vydala vpřed – bylo vidět, že do kopce mají dost sil, vyrazil jsem za nimi a zbytek zůstal ve vláčku za námi – na rovině mi dvojice pláchla (a celkem lehce) a zaslechl jsem známý zvuk časovkářského  kola – mašinka mě opět dojela … v dalším kopci se oddělil jeden závodník a celkem lehce jsem udržel tempo – zbytek opět odpadl a až na časovkáře, který nás dojel těsně před Chlístovicemi na rovince zbytek zůstal vzadu …

Na běhu jsem si celkem věřil, ale na prvním seběhu jsem ucítil záda … chvíli jsem to zkusil kousnout, ale ve smrťáku jsem musel přejít do chůze – v předklonu to bylo jak nůž pod lopatkou … hodně mě to mrzelo, ale pak jsem znovu jednu dvojici začal dotahovat – akorát znovu k tomu smrťáku, kde se to zopakovalo … na druhou stranu kromě tohohle úseku mi záda držely, takže jsem nakonec skončil celkově 16-tý, 4-tý v kategorii a s lichotivým časem (na kterém se určitě podílelo i těch cca 8 km kola v balíku). A doběh, kde mi jeden kolega ukázal jak se finišuje (skoro jsem zakopl, protože jsem se musel podívat, jestli nestojím, jak rychle mi mizel v dáli :-).

Už po dojezdu jsem v depu poprosil, aby mi dali kolo navrch – že budu odjíždět, takže jsem poděkoval Honzovi K. za super závod, popadl kolo a vyrazil na Kolín a do Kořenova.

Cesta do Kořenova v pohodě, snad jen navigace pobavila, když nás vedla skoro přes Jablonec po cestách “hlavní polní”, ale zase byla zábava. Večer jsem usnul hned po Zebřičce a 10 hodin spánku stylem “zimní medvěd” … ráno jsem se cítil dobře vyspalý. A následovala cesta do Prahy – první déšť po 1km, takže už v Tanvaldu mokrý až na kost, ale bylo teplo, takže to skoro vůbec nevadilo … snad jen zamlžené a zacákané brýle, přes které jsem neviděl byly trochu nepříjemné. Naštěstí už v Železném Brodě pršet přestalo a kousek za ním dokonce byla skoro suchá silnice … až do Mladé Boleslavi tak cesta v pohodě (koukal jsem, že jednou jsem si zajel, ale minimálně). V Boleslavi a dál musím komentovat, že značení mimo hlavní silnice je katastrofa a zdá se, že nikdo nepředpokládá, že by lidi jezdili bez navigace … pánové silničáři, je to běs, je to běs, je to běs. V MB značení v podstatě chybí úplně resp. vše stahuje na dálnici – je vidět, že se tam dělají auta a většina si “vozí šunky” v autě. (Jen pro MB to není ukázka bohatství, ale zaprděnosti města.) Kosek za MB druhý kratší déšť, ale to už jsem se blížil ku Praze … další zajížďka u Brandýsa – opět bez šipek a v Brandýse jsem načerpal energii druhou “margoškou” a doplnil tekutiny. Z dob studií jsem tu cestu do Prahy dál znal … ale skoro vůbec nepoznával – dvacet let je dlouhá doba. V každém případě blížící se mraky mě zahnali na Ládví do metra – vystoupil jsem na Chodově – všude mokro a Sluníčko svítilo jak o život (velké štěstí na cestě). Takže posledních 8 km v pohodě po známých cestách a následně horká sprcha po 142 km na kole – jako trénink super.

A tiše doufám, že za rok místo rychlého kalupu do Jizerek (a že zrovna já Jizerky miluji) bude po závodě to prasátko na které si dělám chutě vždy už od registrace 🙂

Print Friendly

2016 běh Krajem bitvy u Kolína

June 26, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Uncategorized 

Letos extrémně náročných 9km – ani ne kvůli tomu kopci na Bedřichov (běží se dva okruhy => dvakrát vyběhnout), ale díky vedru. Do vzduchu se dalo v sobotu 25.6.2016 skoro “kopat”. Na trať jsem se vrátil asi po šesti letech – z jižních čech to bylo příliš daleko a termínově se to krylo s “Velkým rybníkem” – triatlonem u Kutné Hory, který dostal přednost. V každém případě letos běžela i Klárka 100m a s úsměvem na tváři vypadala v cíli spokojeně (možná více ovlivněno lízátkem než sportem, ale co už). Start v 10:30 byl pak společný pro lidový běh 4.5 km a hlavní závod 9 km (dva okruhy). První výběh na Bedřichov jsem se cítil velmi dobře, s dechem žádný problém, takže nahoře jsem byl asi 4-tý, ale pak začalo trápení – na tom seběhu jsem cítil velkou nejistotu na drnech a běželo se mi opravdu hnusně, takže dole jsem byl sedmý a měl jsem pocit, že podruhé už to neseběhnu. Naštěstí jsem si psychicky odpočinul na dlouhé asfaltové rovině a navíc jsem se opět posunul trochu vpřed a druhý Bedřichov se mi běžel znovu dobře … ale pak ten seběh byl snad horší než první (jestli to jde). Musím přiznat, že mě bolely nohy, kolena, … záda – snad celé tělo a od půlky jsem tiše hledal poslední zatáčku na asfalt. A opět mě pár lidí “přejelo”, ale musím říct, že mi to bylo úplně jedno … na rovině jsem opět srovnal krok a celkem v pohodě dal poslední 2km. V cíli ale, podobně jako většina, jsem toho měl plné zuby – vedro bylo opravdu nepříjemné a ten sběh po louce byl pro nás alergiky v dusnu “úžasný zážitek”. Po chvilce jsem koukl na hodinky a zarazilo mě, že brácha ještě nedorazil – takže nejprve pomalu, ale jak přibýval čas rychleji jsem vyrazil v protisměru, kde je … a v tom vedru koukal i do příkopu, jestli tam někdo nekolabuje … No ve Vítězově už jsem byl hodně nervózní a celkem svižně běžel a rozhlížel se … naštěstí mě akorát zastavilo protijedoucí auto, že tam někdo (paní) zkolaboval na louce a nějaký chlap v červeném triku jí tam byl pro vod a je u ní (brácha běžel v červeném – bylo jasné) … takže jsem volněji vyrazil dál a po chvíli našel paní opravdu vyšťavenou a tři lidí, kteří se jí snažili pomoci resp. uklidnit a donesli jí vodu. No a cca 50 m nad ní byla druhá skupina, kde byla další závodnice, která tempo přeťala. No sanitka dorazila za cca 15 minut a po troše zmatků (info o poloze asi nebylo předáno zcela přesně) obě naložili a odvezli na internu. Ale už vypadalo to, že to bylo už spíše preventivní opatření než velké ohrožení (aspoň doufám). Takže jsme s bráchou v klidu doklusali proti směru na start.

Za sebe tak mohu hlavně poděkovat záchranářům – dorazili celkem rychle a vše v pohodě vyřešili. Organizátoři asi s takovým vedrem nepočítali (na omluvu říkám, že bylo opravdu extrémní) – příště by možná pomohl stoleček s vodou nahoře na Bedřichově … Ale hlavně musím závodníkům připomenout – běžíme na vlastní riziko, samozřejmě si pomůžeme na trati (ostatně 4 závodníci nedoběhli, protože pomáhali), ale pořád musíme my sami cítit a odhadnout na co máme a na co ne … stát se to samozřejmě může, ale v posledních letech je podobných “událostí” čím dál více – hodně lidí přeceňuje svoje síly a naopak podceňuje přírodu – vedro nebo naopak zimu, kdy je třeba přizpůsobit pitný režim/oblečení a hlavně tempo svým možnostem. Je fajn si sáhnout “na dno” – sám si to čas od času zkusím, ale s rozumem – je něco jiného to udělat při výběhu, kdy jsem s někým a mám u pasu láhev s jonťákem, něco jiného, když si jdu zaběhat sám kamsi do lesa a něco jiného se hnát v 33C na slunci do kopce … No a pro mě, až příště poběžím někomu naproti pomoct … možná si vzít mobil 🙂

Tak hodně štěstí a méně podobných příhod jako v sobotu. A více závodů dokončených s úsměvem v cíli (nebo chvíli po doběhu).

Print Friendly

2016 Brexit trochu jinak

June 24, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

23.6.2016 Britové rozhodli, že chtějí opustit EU … určitě významná událost a “první rozhodnutí tohoto typu” os založení EU. Je asi úplně jedno, jestli Britové takto své referendum chápali, nebo ne, ale faktem je:

  1. Pokud otázka zněla “chcete zůstat v EU” tak jak dnes “Brusel” vypadá, asi jejich volbě rozumím. Dokonce jsem přesvědčen, že v mnoha jiných zemích by výsledek byl podobný a jedno jestli 51:49 nebo 49:51. Toto referendum je velkým varováním pro EU, že stávající model a způsob provedení integrace (jinak IMHO pozitivní myšlenky) je prostě dlouhodobě neúnosný. Pro lidi z řad voličů se stalo mediálně nejvýraznější činností EU různé normy, zákazy, nařízení, které nemusí být ani špatně, ale na žebříčku důležitosti leží hluboko za horizontem a mnoha jinými problémy. A skoro jsem přesvědčen, že pokud se okruh problémů které EU řeší (nebo se tak prezentuje) změní, nebo Brexitem odchody nekončí, ale spíše začíná doba “odtávání” EU
  2. Velikým vítězem je určitě Rusko, pro které je lepší hodně malých partnerů s kterými lze jednoduše manipulovat než jeden velký. I když v tomto případě jsem skoro přesvědčen, že Británie bude důstojným partnerem komukoliv už jen z historického hlediska.
  3. Analýzy ekonomických dopadů v tuto chvíli považuji za nesmysly – nikdo zatím netuší, jaký model GB zvolí a jak se k tomu postaví EU. Ale hlavně – dnes se dohadují firmy mezi sebou a pokud se jim to vyplatí, najdou cestu jak administrativní překážky překonat rychleji (a levněji) než si úředníci dokáží představit.

Obecně si myslím, že Brexit není příliš dobrým krokem, ale … určitě to není fatální krok a jeho vliv se IMHO spíše přeceňuje. Nám nezbývá než popřát GB a EU (tedy sami sobě), aby se s tímto rozhodnutím naučili žít a využili ho jako příležitost “posunout se dál”.

P.S. Je celkem zajímavé sledovat reakce Evropských politiků – kolik jen slov o nutnosti změny o tom, jak EU nyní nefunguje. Je fajn vědět, že hlavy pomazané vše věděli již dlouho dopředu, ale k pohnutí jejich ctnostnými zadky je potřeba je “do nich nakopat”. A to ještě nevíme (ale skoro bych v to věřil), jestli stávající slova o nutnosti změny nebudou za měsíc zapomenuta a karavana shnilých úřadů v Bruselu nepojede dál … Sám za sebe si myslím, že EU v tuto chvíli musí projít “očistou” a být osekána na kost, aby se množství pijavic a pracovníků pro práci snížilo na únosnou úroveň a pokud to s podporou menších a chudších států myslí vážně, navrhuji přesunout hlavní EU organizace do nějakého chudého regionu … pomůže to oběma stranám, jedni získají pracovní místa a druzí zjistí, jak žije “evropan” mimo jejich Bruselské paláce.

P.S. 2 Abych se přiznal, skoro jsem čekal, že se najde někdo, kdo není s výsledkem hlasování spokojen a navrhne nové … a pokud by to nevyšlo, asi by chtěl ještě další a pak možná opět další a pak … ne pak, ale hned by měl být nakopán do míst, kde záda plynule přecházejí v nohy. Jestli je něco v demokracii svaté, pak je to výsledek hlasování. Většina hlasujících se rozhodla pro variantu – toto rozhodnutí je třeba respektovat. Možná ho lze revidovat za x-let, když se něco významného změní, co by mohlo hlasování ovlivnit, ale takhle opravdu ne. Nebo chce dotyčný tvrdit, že britové jsou nesvéprávné malé děti, které se neumí rozhodnout a je třeba je vést za ručičku, případně jim naplácat, když zlobí?

Print Friendly

2016 Triatlon Lysá nad Labem

June 20, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

A protože minulý týden se triatlon v Bakově vydařil – tuhle neděli 19.6.2016 jsme s bráchou vyrazili na další štaci – tentokrát do Lysé nad Labem. Start pravda na Ostré, takže netradičně start jinde než druhé depo a cíl, ale zase to bylo pestřejší. O něco delší trati než v Bakově – 1km – 35km – 7km mi spíše vyhovovali a tentokrát i těm číslům “skoro” věřím. Plus mínus by to odpovídalo, možná plavání nepatrně (střelil bych na 900m) a ten běh … 6,5.

V každém případě jsem zopakoval bronz z minulého týdne, ale tentokrát mě spíše mrzel, protože v mém případě je vytuhnutí na běhu docela ostuda. Ale taky tentokrát řeknu, že značení … kulantně řečeno nic moc. Na kole jsme se jednou rozhlíželi ve čtyřech “kudy pak asi vede další cesta” a na běhu jsem hledal fáborek hned dvakrát po cca 2km – rozumím, že můj zrak má do ostřížího daleko, ale přesně s tím, že v téhle fázi už všichni “vidí rudě/zakaleně” je třeba počítat. No nic, pokud se za rok vrátím, bude to lepší – celkem i šlo běžet “ve šlupičkách” i když to bylo po písku a kousek lesem.

Tratě ale budu chválit – kolo celkově rovné s dvěma kopečky a běh fakt super – začátek ve městě, kolem hřbitova pro dopadlíky, a pak polňačka a les … pestré, příjemné a rychle to utíkalo (když někdo nebloudil). Na kole docela klasika – postupně jsem sjel skupinku – jela zase mašinka … legrační bylo, jak v kopcích “vagonky” odpadaly, ale na rovině zase dojížděli ve trojici, ale střídat se jim moc nechtělo … no začíná to být kolorit menších triatlonů. Super byla organizace – na většině nebezpečných křižovatek někdo stál a přibrzdil dopravu/ukázal jestli je volno – v tomhle na jedničku organizaci.

A lahůdka byl finiš do podloubí na náměstí v Lysé – kolem kavárny, kde diváci povzbudili “unavené ovečky”, takže jsme snad všichni ještě našli něco sil a zafinišovali. Docela jsem koukal na bráchu – v závěru běžel jak srna a na posledním km s přehledem zdolal závodníka před sebou a myslím, že během dalšího km by dal ještě jednoho … já naopak v posledním výběhu dotáhl soupeře, který mě předběhl někde za obrátkou, ale jak se cesta svážila zase dolů, kolega protáhl krok a … zmizel přede mnou. Musím říct, že to hledání cesty a cyklo část mě docela vyšťavila – kolem poloviny běhu jsem měl hodně těžké nohy.

Ale jako trénink na Chlísta – vrchol sezony srovnatelný s OH to bylo super. Vidláku, těším se na tebe.

Pořadatel – Sokol Lysá nad Labem

Print Friendly

2016 Triatlon Bakov nad Jizerou

June 13, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

V neděli 12.6. jsem vyrazil s bráchou na (teprve) druhý ročník pojizerského triatlonu – tedy spíše sprint-triatlonu. Poloviční trati proti olympijskému … 750 m – 20 km – 5 km a skoro bych váhal, jestli ne ještě kratší – podle času bych spíše hádal 600 m plavání a tachometr na kole mi ukázal 19km, běh netuším. V každém případě i tato velmi mladá akce již ukázala, jaký dnes triatlon je i na té amatérské úrovni – ze zhruba 60-70 závodníků cca 1/2 jezdí na opravdu kvalitním vybavení – přes teplou vodu bych hádal, že polovina lezla do vody v neoprenu, v depu to vypadalo, že opět polovina jezdí na kolech 40 tisíc a více … prostě je vidět, že lidé do tohoto koníčka investují a mít dobré vybavení již je v podstatě nutnost. Je to velký rozdíl proti začátkům před 25 lety, kdy se (a na podstatně delší vzdálenosti) většinou sešla parta amatérů a v “adamkách” se vrhli do vody + následně osedlali favority na tratě 80-100 km, aby v maratonkách (jak jen vzpomínám na tyhle “super” běžecké boty, které jsem lepil, aby podrážka vydržela co nejdéle …) na závěr urazili běžeckou část.

Jak už se u menších triatlonů stalo zvykem – hák povolen = hák se jezdí. Takže po celkem slušném plavání (včetně laxního převlékání v depu …) jsem na sebe na kole začal nabalovat vláček “závěsů”. Cestou zpět mě to přestalo bavit a protože nás dojela dvojička, která jela velmi svižně, “zaparkoval” jsem se 20-50 metrů za tenhle vláček a čekal na běh. Kolo mě mimo jiné zklamalo – určitě nejsem letos na kole v dobré formě, trénink stál za nic, ale tady jsem předjel hodně lidí … Naopak na běhu jsem si věřil. Ale tady přišlo obrácené překvapení – asi tři lidi jsem předběhl, ale na trojici další jsem neměl nárok … zvláště jeden ze závodníků (a později jsem zjistil, že z kategorie 50+) vybíhal těsně přede mnou a poté co jsem ho předběhl mi to po cca 500 metrech vrátil a “zmizel v dáli”.

Samotný závod určitě pochválím – plavání docela příjemné – velké koupaliště, dva okruhy a veliké bojky, to se to plave. A výlez po betonu taky příjemný – do depa se doběhlo po trávě, opravdu dobrý. Kolo na začátku sice pár kostek a zatáček v Bakově, ale pak (s výjimkou přejezdu trati) rovná cesta bez křižovatek – jen mírné vlnění, žádné ostré kopce – taky paráda. Snad jen pořadatelé na obrátce by příště mohli “obrátku označit” … ale to je daň za první ročníky. A běh byl taky super – od začátku, kde byla zpevněná polní cesta, přes ten travnatý úsek až po kolečko kolem koupaliště – kde to mohl každý pořádně “rozbalit” a vyzkoušet si finiš. No a protože po ranním dešti bylo na závod bez deště a pršelo až při vyhlášení a cestě domů, byl jsem spokojen … (1:00:34) sice zamrzí – to už na tom přezouvání jsem asi ztratil více než 30 vteřin, ale ani jsem tak rychlý závod nečekal …

A určitě udělám i reklamu areálu volnočasových aktivit v Bakově – hezké prostředí, kde si dovedu představit jet na týden na dovolenou – koupání, trať na inline (sice krátká, ale celkem solidní asfalt) – dětská hřiště a kousek do Českého Ráje i do Doks …

Print Friendly

2016 Velas Triatlák posedmé (a doufejme ne naposledy)

June 6, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Další letošní triatlon  a to již tradiční akce … vždyť sedmý ročník už není “tak se to jednou dvakrát zkusilo …” … Velas triatlák. Samotného mě to zjištění překvapilo, protože to pořád mám vnitřně za “novinku” v kalendáři.

Pro mě to je celkem náročné – tradiční období alergie na pyl … a to kolo i běh se loukami vede 🙂 + pro mě náročné MTB (fakt se to nenaučím) – takže kolo je pro mě spíše střídání cyklo a běžeckých pasáží – kromě sjetého předního letos opěd přehuštěná kola, která na kamenech a kořenech poskakovala jako o život. Na druhou stranu Vavis chytře zlikvidoval čelo závodu neoznačením jedné křižovatky = posláním závodníků “provětrat se někam mimo trať” (to bylo dobrý, jen to příště dej vědět – vyrazil jsem tam za jedním závodníkem taky i když se mi to zdálo divné …), takže se bojovalo i o zajímavá umístění. Sorry Michale, ale musel jsem si rýpnout. Mě ovšem potěšilo, že mě Vavis dojel poměrně pozdě a naejl na mě vlastně jen ten sjezd z Malešova … na běhu jsem mu to mohl oplatit a loňskou porážku “vrátit”. Celkem jsem se na kole vytrápil – vůbec mi  to nejelo, ale jinak tu změnu u Rozkoše hodnotím kladně – je to po lesní cestě a na závěr rovinky slušný stoupák, ale na rozdíl od předchozího se dá vyjet … naopak mě vyděsil ten závěr, i když to zaznělo na rozpravě, málem jsem se někomu vřítil do zahrádky přes plůtek.

Běh jsem si naopak užil – na kole mě těsně před cílem pár lidí předjelo, tak jsem jim to mohl oplatit a aspoň jsem se hecnul … akorát jeden z nich se mi držel za zády až do cíle. Nepříjemné, když mě bolel krk a nemohl jsem se otočit, takže jsem až do cílové čáry netušil, jestli mi “funí na záda” a předbíhá mě nebo jenom tak dupe a je kus za mnou. A to jsem si ještě nebyl jist, že to není Vavis a to bych těžko rozdýchal, kdyby mě dal ve finiši 🙂

A ocením i “pobřežní hlídku” – letos se pochlapila a bojku odvezla (pocitově) o něco dál … takže plavání nebylo “jen do počtu tří”. Jen tak dál, ještě je tam dozadu záliv – všechno se dá vylepšit (v tomto případě protáhnout). Voda byla akorát (studená jako vždy).

Těším se za rok ,,, sice se zase budu na horákovi proklínat, kam jsem to vlezl, ale … určitě se tam vrátím.

Print Friendly

Next Page »

TOPlist