2016 Železný Chlíst a Jizerky -> Praha

July 18, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Víkend plný sportu – po dvou týdnech se zablokovanými zády a s vědomím, že závodem výkony nekončí, ale začínají jsem v sobotu 16.7. vyrazil na start “Chlísta” – už ani nevím kolikátého, ale beru to jako závod, kde se starám o web a kromě smrti  a mobilizace není omluva nepřijít (a u obou váhám, jestli dostatečná). V každém případě letos opepřeno vědomím, že po dojezdu beru kolo a vyrážím odvézt lepší 2/3 rodiny na tábor do Jizerek a v neděli se odtamtud na kole vracím do Prahy … takže jsem musel fičet. Startovní pole bylo plné profi a polo-profi sportovců + pár hobíků. Je vidět, že Chlíst už má v kalendáři své místo – ostatně 16 ročníků hovoří za vše a > 100 závodníků taky. Díky rannímu balení a pár řidičům “jedu 65 rovina nerovina, obec neobec” jsem dorazil na start vlastně už po prezentaci, ale s předchozím přihlášením. Takže jsem vyfasoval číslo, podepsal reverz (závěť jsem sepsal již doma) a vyrazil si připravit věci do depa.

Start plavání byl hodně náročný – proklatá zima, studená voda a Honza K. se nás rozhodl trochu vychadit (sám chytře do vody nevlezl), takže proti 12:45 se start posunul na 13:00 – a mně ubíhali další vteřinky na odjezd do Jizerek :-). V každém případě jsem startoval zmrzlí jak ratlík a věděl jsem, že těch 500-600m si protrpím, což se také stálo – ramena jsem necítil už po první bojce … Punc světovosti závodu naopak dodal vrtulník s fotografem nad startem plavání – je vidět, že i Chlístovice mohou připravit závod světové kategorie :-). Po plavání jsem způsobně sbalil věci a hodil na plachtu pro odvoz do depa Chlístovic, protože cesta sem(kdyby se tu něco zapomnělo, by bylo další zdržení) – na kolo jsem tak sedal hůře než loni, ale zase mi to tak nevadilo. Kolo jsem rozjel svižně, ale opět se sjely “vláčky” – kousek za nájezdem na hlavní bylo kolem mě 8 lidí – chvíli jsem jel s nimi, ale pak jsem je pustil a lehl “do kozla” a trápil se sám – bylo vidět, že ač většina na tom byla +/- jako já, spíše hůře, okamžitě mi vláček ujížděl. Akorát když už jsem se s nimi loučil, kolem projel cyklista “časovkář” – celkem v pohodě jsem se za ním do skupinky znovu dovezl a asi dvakrát vystřídal – vůbec tohle závodění nechápu, ale prostě to tak na Chlístovi je. Za otočkou se ukázala pravda – do kopce se skupina okamžitě roztrhala a většina odpadla. Dvojice cyklistů se vydala vpřed – bylo vidět, že do kopce mají dost sil, vyrazil jsem za nimi a zbytek zůstal ve vláčku za námi – na rovině mi dvojice pláchla (a celkem lehce) a zaslechl jsem známý zvuk časovkářského  kola – mašinka mě opět dojela … v dalším kopci se oddělil jeden závodník a celkem lehce jsem udržel tempo – zbytek opět odpadl a až na časovkáře, který nás dojel těsně před Chlístovicemi na rovince zbytek zůstal vzadu …

Na běhu jsem si celkem věřil, ale na prvním seběhu jsem ucítil záda … chvíli jsem to zkusil kousnout, ale ve smrťáku jsem musel přejít do chůze – v předklonu to bylo jak nůž pod lopatkou … hodně mě to mrzelo, ale pak jsem znovu jednu dvojici začal dotahovat – akorát znovu k tomu smrťáku, kde se to zopakovalo … na druhou stranu kromě tohohle úseku mi záda držely, takže jsem nakonec skončil celkově 16-tý, 4-tý v kategorii a s lichotivým časem (na kterém se určitě podílelo i těch cca 8 km kola v balíku). A doběh, kde mi jeden kolega ukázal jak se finišuje (skoro jsem zakopl, protože jsem se musel podívat, jestli nestojím, jak rychle mi mizel v dáli :-).

Už po dojezdu jsem v depu poprosil, aby mi dali kolo navrch – že budu odjíždět, takže jsem poděkoval Honzovi K. za super závod, popadl kolo a vyrazil na Kolín a do Kořenova.

Cesta do Kořenova v pohodě, snad jen navigace pobavila, když nás vedla skoro přes Jablonec po cestách “hlavní polní”, ale zase byla zábava. Večer jsem usnul hned po Zebřičce a 10 hodin spánku stylem “zimní medvěd” … ráno jsem se cítil dobře vyspalý. A následovala cesta do Prahy – první déšť po 1km, takže už v Tanvaldu mokrý až na kost, ale bylo teplo, takže to skoro vůbec nevadilo … snad jen zamlžené a zacákané brýle, přes které jsem neviděl byly trochu nepříjemné. Naštěstí už v Železném Brodě pršet přestalo a kousek za ním dokonce byla skoro suchá silnice … až do Mladé Boleslavi tak cesta v pohodě (koukal jsem, že jednou jsem si zajel, ale minimálně). V Boleslavi a dál musím komentovat, že značení mimo hlavní silnice je katastrofa a zdá se, že nikdo nepředpokládá, že by lidi jezdili bez navigace … pánové silničáři, je to běs, je to běs, je to běs. V MB značení v podstatě chybí úplně resp. vše stahuje na dálnici – je vidět, že se tam dělají auta a většina si “vozí šunky” v autě. (Jen pro MB to není ukázka bohatství, ale zaprděnosti města.) Kosek za MB druhý kratší déšť, ale to už jsem se blížil ku Praze … další zajížďka u Brandýsa – opět bez šipek a v Brandýse jsem načerpal energii druhou “margoškou” a doplnil tekutiny. Z dob studií jsem tu cestu do Prahy dál znal … ale skoro vůbec nepoznával – dvacet let je dlouhá doba. V každém případě blížící se mraky mě zahnali na Ládví do metra – vystoupil jsem na Chodově – všude mokro a Sluníčko svítilo jak o život (velké štěstí na cestě). Takže posledních 8 km v pohodě po známých cestách a následně horká sprcha po 142 km na kole – jako trénink super.

A tiše doufám, že za rok místo rychlého kalupu do Jizerek (a že zrovna já Jizerky miluji) bude po závodě to prasátko na které si dělám chutě vždy už od registrace 🙂

Print Friendly
Share/Save

2016 běh Krajem bitvy u Kolína

June 26, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Uncategorized 

Letos extrémně náročných 9km – ani ne kvůli tomu kopci na Bedřichov (běží se dva okruhy => dvakrát vyběhnout), ale díky vedru. Do vzduchu se dalo v sobotu 25.6.2016 skoro “kopat”. Na trať jsem se vrátil asi po šesti letech – z jižních čech to bylo příliš daleko a termínově se to krylo s “Velkým rybníkem” – triatlonem u Kutné Hory, který dostal přednost. V každém případě letos běžela i Klárka 100m a s úsměvem na tváři vypadala v cíli spokojeně (možná více ovlivněno lízátkem než sportem, ale co už). Start v 10:30 byl pak společný pro lidový běh 4.5 km a hlavní závod 9 km (dva okruhy). První výběh na Bedřichov jsem se cítil velmi dobře, s dechem žádný problém, takže nahoře jsem byl asi 4-tý, ale pak začalo trápení – na tom seběhu jsem cítil velkou nejistotu na drnech a běželo se mi opravdu hnusně, takže dole jsem byl sedmý a měl jsem pocit, že podruhé už to neseběhnu. Naštěstí jsem si psychicky odpočinul na dlouhé asfaltové rovině a navíc jsem se opět posunul trochu vpřed a druhý Bedřichov se mi běžel znovu dobře … ale pak ten seběh byl snad horší než první (jestli to jde). Musím přiznat, že mě bolely nohy, kolena, … záda – snad celé tělo a od půlky jsem tiše hledal poslední zatáčku na asfalt. A opět mě pár lidí “přejelo”, ale musím říct, že mi to bylo úplně jedno … na rovině jsem opět srovnal krok a celkem v pohodě dal poslední 2km. V cíli ale, podobně jako většina, jsem toho měl plné zuby – vedro bylo opravdu nepříjemné a ten sběh po louce byl pro nás alergiky v dusnu “úžasný zážitek”. Po chvilce jsem koukl na hodinky a zarazilo mě, že brácha ještě nedorazil – takže nejprve pomalu, ale jak přibýval čas rychleji jsem vyrazil v protisměru, kde je … a v tom vedru koukal i do příkopu, jestli tam někdo nekolabuje … No ve Vítězově už jsem byl hodně nervózní a celkem svižně běžel a rozhlížel se … naštěstí mě akorát zastavilo protijedoucí auto, že tam někdo (paní) zkolaboval na louce a nějaký chlap v červeném triku jí tam byl pro vod a je u ní (brácha běžel v červeném – bylo jasné) … takže jsem volněji vyrazil dál a po chvíli našel paní opravdu vyšťavenou a tři lidí, kteří se jí snažili pomoci resp. uklidnit a donesli jí vodu. No a cca 50 m nad ní byla druhá skupina, kde byla další závodnice, která tempo přeťala. No sanitka dorazila za cca 15 minut a po troše zmatků (info o poloze asi nebylo předáno zcela přesně) obě naložili a odvezli na internu. Ale už vypadalo to, že to bylo už spíše preventivní opatření než velké ohrožení (aspoň doufám). Takže jsme s bráchou v klidu doklusali proti směru na start.

Za sebe tak mohu hlavně poděkovat záchranářům – dorazili celkem rychle a vše v pohodě vyřešili. Organizátoři asi s takovým vedrem nepočítali (na omluvu říkám, že bylo opravdu extrémní) – příště by možná pomohl stoleček s vodou nahoře na Bedřichově … Ale hlavně musím závodníkům připomenout – běžíme na vlastní riziko, samozřejmě si pomůžeme na trati (ostatně 4 závodníci nedoběhli, protože pomáhali), ale pořád musíme my sami cítit a odhadnout na co máme a na co ne … stát se to samozřejmě může, ale v posledních letech je podobných “událostí” čím dál více – hodně lidí přeceňuje svoje síly a naopak podceňuje přírodu – vedro nebo naopak zimu, kdy je třeba přizpůsobit pitný režim/oblečení a hlavně tempo svým možnostem. Je fajn si sáhnout “na dno” – sám si to čas od času zkusím, ale s rozumem – je něco jiného to udělat při výběhu, kdy jsem s někým a mám u pasu láhev s jonťákem, něco jiného, když si jdu zaběhat sám kamsi do lesa a něco jiného se hnát v 33C na slunci do kopce … No a pro mě, až příště poběžím někomu naproti pomoct … možná si vzít mobil 🙂

Tak hodně štěstí a méně podobných příhod jako v sobotu. A více závodů dokončených s úsměvem v cíli (nebo chvíli po doběhu).

Print Friendly

2016 Brexit trochu jinak

June 24, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

23.6.2016 Britové rozhodli, že chtějí opustit EU … určitě významná událost a “první rozhodnutí tohoto typu” os založení EU. Je asi úplně jedno, jestli Britové takto své referendum chápali, nebo ne, ale faktem je:

  1. Pokud otázka zněla “chcete zůstat v EU” tak jak dnes “Brusel” vypadá, asi jejich volbě rozumím. Dokonce jsem přesvědčen, že v mnoha jiných zemích by výsledek byl podobný a jedno jestli 51:49 nebo 49:51. Toto referendum je velkým varováním pro EU, že stávající model a způsob provedení integrace (jinak IMHO pozitivní myšlenky) je prostě dlouhodobě neúnosný. Pro lidi z řad voličů se stalo mediálně nejvýraznější činností EU různé normy, zákazy, nařízení, které nemusí být ani špatně, ale na žebříčku důležitosti leží hluboko za horizontem a mnoha jinými problémy. A skoro jsem přesvědčen, že pokud se okruh problémů které EU řeší (nebo se tak prezentuje) změní, nebo Brexitem odchody nekončí, ale spíše začíná doba “odtávání” EU
  2. Velikým vítězem je určitě Rusko, pro které je lepší hodně malých partnerů s kterými lze jednoduše manipulovat než jeden velký. I když v tomto případě jsem skoro přesvědčen, že Británie bude důstojným partnerem komukoliv už jen z historického hlediska.
  3. Analýzy ekonomických dopadů v tuto chvíli považuji za nesmysly – nikdo zatím netuší, jaký model GB zvolí a jak se k tomu postaví EU. Ale hlavně – dnes se dohadují firmy mezi sebou a pokud se jim to vyplatí, najdou cestu jak administrativní překážky překonat rychleji (a levněji) než si úředníci dokáží představit.

Obecně si myslím, že Brexit není příliš dobrým krokem, ale … určitě to není fatální krok a jeho vliv se IMHO spíše přeceňuje. Nám nezbývá než popřát GB a EU (tedy sami sobě), aby se s tímto rozhodnutím naučili žít a využili ho jako příležitost “posunout se dál”.

P.S. Je celkem zajímavé sledovat reakce Evropských politiků – kolik jen slov o nutnosti změny o tom, jak EU nyní nefunguje. Je fajn vědět, že hlavy pomazané vše věděli již dlouho dopředu, ale k pohnutí jejich ctnostnými zadky je potřeba je “do nich nakopat”. A to ještě nevíme (ale skoro bych v to věřil), jestli stávající slova o nutnosti změny nebudou za měsíc zapomenuta a karavana shnilých úřadů v Bruselu nepojede dál … Sám za sebe si myslím, že EU v tuto chvíli musí projít “očistou” a být osekána na kost, aby se množství pijavic a pracovníků pro práci snížilo na únosnou úroveň a pokud to s podporou menších a chudších států myslí vážně, navrhuji přesunout hlavní EU organizace do nějakého chudého regionu … pomůže to oběma stranám, jedni získají pracovní místa a druzí zjistí, jak žije “evropan” mimo jejich Bruselské paláce.

P.S. 2 Abych se přiznal, skoro jsem čekal, že se najde někdo, kdo není s výsledkem hlasování spokojen a navrhne nové … a pokud by to nevyšlo, asi by chtěl ještě další a pak možná opět další a pak … ne pak, ale hned by měl být nakopán do míst, kde záda plynule přecházejí v nohy. Jestli je něco v demokracii svaté, pak je to výsledek hlasování. Většina hlasujících se rozhodla pro variantu – toto rozhodnutí je třeba respektovat. Možná ho lze revidovat za x-let, když se něco významného změní, co by mohlo hlasování ovlivnit, ale takhle opravdu ne. Nebo chce dotyčný tvrdit, že britové jsou nesvéprávné malé děti, které se neumí rozhodnout a je třeba je vést za ručičku, případně jim naplácat, když zlobí?

Print Friendly

2016 Triatlon Lysá nad Labem

June 20, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

A protože minulý týden se triatlon v Bakově vydařil – tuhle neděli 19.6.2016 jsme s bráchou vyrazili na další štaci – tentokrát do Lysé nad Labem. Start pravda na Ostré, takže netradičně start jinde než druhé depo a cíl, ale zase to bylo pestřejší. O něco delší trati než v Bakově – 1km – 35km – 7km mi spíše vyhovovali a tentokrát i těm číslům “skoro” věřím. Plus mínus by to odpovídalo, možná plavání nepatrně (střelil bych na 900m) a ten běh … 6,5.

V každém případě jsem zopakoval bronz z minulého týdne, ale tentokrát mě spíše mrzel, protože v mém případě je vytuhnutí na běhu docela ostuda. Ale taky tentokrát řeknu, že značení … kulantně řečeno nic moc. Na kole jsme se jednou rozhlíželi ve čtyřech “kudy pak asi vede další cesta” a na běhu jsem hledal fáborek hned dvakrát po cca 2km – rozumím, že můj zrak má do ostřížího daleko, ale přesně s tím, že v téhle fázi už všichni “vidí rudě/zakaleně” je třeba počítat. No nic, pokud se za rok vrátím, bude to lepší – celkem i šlo běžet “ve šlupičkách” i když to bylo po písku a kousek lesem.

Tratě ale budu chválit – kolo celkově rovné s dvěma kopečky a běh fakt super – začátek ve městě, kolem hřbitova pro dopadlíky, a pak polňačka a les … pestré, příjemné a rychle to utíkalo (když někdo nebloudil). Na kole docela klasika – postupně jsem sjel skupinku – jela zase mašinka … legrační bylo, jak v kopcích “vagonky” odpadaly, ale na rovině zase dojížděli ve trojici, ale střídat se jim moc nechtělo … no začíná to být kolorit menších triatlonů. Super byla organizace – na většině nebezpečných křižovatek někdo stál a přibrzdil dopravu/ukázal jestli je volno – v tomhle na jedničku organizaci.

A lahůdka byl finiš do podloubí na náměstí v Lysé – kolem kavárny, kde diváci povzbudili “unavené ovečky”, takže jsme snad všichni ještě našli něco sil a zafinišovali. Docela jsem koukal na bráchu – v závěru běžel jak srna a na posledním km s přehledem zdolal závodníka před sebou a myslím, že během dalšího km by dal ještě jednoho … já naopak v posledním výběhu dotáhl soupeře, který mě předběhl někde za obrátkou, ale jak se cesta svážila zase dolů, kolega protáhl krok a … zmizel přede mnou. Musím říct, že to hledání cesty a cyklo část mě docela vyšťavila – kolem poloviny běhu jsem měl hodně těžké nohy.

Ale jako trénink na Chlísta – vrchol sezony srovnatelný s OH to bylo super. Vidláku, těším se na tebe.

Pořadatel – Sokol Lysá nad Labem

Print Friendly

2016 Triatlon Bakov nad Jizerou

June 13, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

V neděli 12.6. jsem vyrazil s bráchou na (teprve) druhý ročník pojizerského triatlonu – tedy spíše sprint-triatlonu. Poloviční trati proti olympijskému … 750 m – 20 km – 5 km a skoro bych váhal, jestli ne ještě kratší – podle času bych spíše hádal 600 m plavání a tachometr na kole mi ukázal 19km, běh netuším. V každém případě i tato velmi mladá akce již ukázala, jaký dnes triatlon je i na té amatérské úrovni – ze zhruba 60-70 závodníků cca 1/2 jezdí na opravdu kvalitním vybavení – přes teplou vodu bych hádal, že polovina lezla do vody v neoprenu, v depu to vypadalo, že opět polovina jezdí na kolech 40 tisíc a více … prostě je vidět, že lidé do tohoto koníčka investují a mít dobré vybavení již je v podstatě nutnost. Je to velký rozdíl proti začátkům před 25 lety, kdy se (a na podstatně delší vzdálenosti) většinou sešla parta amatérů a v “adamkách” se vrhli do vody + následně osedlali favority na tratě 80-100 km, aby v maratonkách (jak jen vzpomínám na tyhle “super” běžecké boty, které jsem lepil, aby podrážka vydržela co nejdéle …) na závěr urazili běžeckou část.

Jak už se u menších triatlonů stalo zvykem – hák povolen = hák se jezdí. Takže po celkem slušném plavání (včetně laxního převlékání v depu …) jsem na sebe na kole začal nabalovat vláček “závěsů”. Cestou zpět mě to přestalo bavit a protože nás dojela dvojička, která jela velmi svižně, “zaparkoval” jsem se 20-50 metrů za tenhle vláček a čekal na běh. Kolo mě mimo jiné zklamalo – určitě nejsem letos na kole v dobré formě, trénink stál za nic, ale tady jsem předjel hodně lidí … Naopak na běhu jsem si věřil. Ale tady přišlo obrácené překvapení – asi tři lidi jsem předběhl, ale na trojici další jsem neměl nárok … zvláště jeden ze závodníků (a později jsem zjistil, že z kategorie 50+) vybíhal těsně přede mnou a poté co jsem ho předběhl mi to po cca 500 metrech vrátil a “zmizel v dáli”.

Samotný závod určitě pochválím – plavání docela příjemné – velké koupaliště, dva okruhy a veliké bojky, to se to plave. A výlez po betonu taky příjemný – do depa se doběhlo po trávě, opravdu dobrý. Kolo na začátku sice pár kostek a zatáček v Bakově, ale pak (s výjimkou přejezdu trati) rovná cesta bez křižovatek – jen mírné vlnění, žádné ostré kopce – taky paráda. Snad jen pořadatelé na obrátce by příště mohli “obrátku označit” … ale to je daň za první ročníky. A běh byl taky super – od začátku, kde byla zpevněná polní cesta, přes ten travnatý úsek až po kolečko kolem koupaliště – kde to mohl každý pořádně “rozbalit” a vyzkoušet si finiš. No a protože po ranním dešti bylo na závod bez deště a pršelo až při vyhlášení a cestě domů, byl jsem spokojen … (1:00:34) sice zamrzí – to už na tom přezouvání jsem asi ztratil více než 30 vteřin, ale ani jsem tak rychlý závod nečekal …

A určitě udělám i reklamu areálu volnočasových aktivit v Bakově – hezké prostředí, kde si dovedu představit jet na týden na dovolenou – koupání, trať na inline (sice krátká, ale celkem solidní asfalt) – dětská hřiště a kousek do Českého Ráje i do Doks …

Print Friendly

2016 Velas Triatlák posedmé (a doufejme ne naposledy)

June 6, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Další letošní triatlon  a to již tradiční akce … vždyť sedmý ročník už není “tak se to jednou dvakrát zkusilo …” … Velas triatlák. Samotného mě to zjištění překvapilo, protože to pořád mám vnitřně za “novinku” v kalendáři.

Pro mě to je celkem náročné – tradiční období alergie na pyl … a to kolo i běh se loukami vede 🙂 + pro mě náročné MTB (fakt se to nenaučím) – takže kolo je pro mě spíše střídání cyklo a běžeckých pasáží – kromě sjetého předního letos opěd přehuštěná kola, která na kamenech a kořenech poskakovala jako o život. Na druhou stranu Vavis chytře zlikvidoval čelo závodu neoznačením jedné křižovatky = posláním závodníků “provětrat se někam mimo trať” (to bylo dobrý, jen to příště dej vědět – vyrazil jsem tam za jedním závodníkem taky i když se mi to zdálo divné …), takže se bojovalo i o zajímavá umístění. Sorry Michale, ale musel jsem si rýpnout. Mě ovšem potěšilo, že mě Vavis dojel poměrně pozdě a naejl na mě vlastně jen ten sjezd z Malešova … na běhu jsem mu to mohl oplatit a loňskou porážku “vrátit”. Celkem jsem se na kole vytrápil – vůbec mi  to nejelo, ale jinak tu změnu u Rozkoše hodnotím kladně – je to po lesní cestě a na závěr rovinky slušný stoupák, ale na rozdíl od předchozího se dá vyjet … naopak mě vyděsil ten závěr, i když to zaznělo na rozpravě, málem jsem se někomu vřítil do zahrádky přes plůtek.

Běh jsem si naopak užil – na kole mě těsně před cílem pár lidí předjelo, tak jsem jim to mohl oplatit a aspoň jsem se hecnul … akorát jeden z nich se mi držel za zády až do cíle. Nepříjemné, když mě bolel krk a nemohl jsem se otočit, takže jsem až do cílové čáry netušil, jestli mi “funí na záda” a předbíhá mě nebo jenom tak dupe a je kus za mnou. A to jsem si ještě nebyl jist, že to není Vavis a to bych těžko rozdýchal, kdyby mě dal ve finiši 🙂

A ocením i “pobřežní hlídku” – letos se pochlapila a bojku odvezla (pocitově) o něco dál … takže plavání nebylo “jen do počtu tří”. Jen tak dál, ještě je tam dozadu záliv – všechno se dá vylepšit (v tomto případě protáhnout). Voda byla akorát (studená jako vždy).

Těším se za rok ,,, sice se zase budu na horákovi proklínat, kam jsem to vlezl, ale … určitě se tam vrátím.

Print Friendly

Blíží se další ekonomická krize, krize, krize, …

May 31, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance 

Aaaa tak nám novináři začali zase psát o krizi, údajně se blíží další. No nic, možná bychom se ale měli zamyslet, jestli to co nás “postihlo” před pár lety byla opravdu krize a když už krize, jestli byla ekonomická. Pokud se podíváme na HDP (tedy pokud ho vezmeme opravdu jako ukazatel síly a výkonnosti ekonomiky), tak jeho pokles v oněch letech byl v řádu jednotek (a málo jednotek) procent – no nazývat tohle krizí je opravdu poněkud troufalé. Pod pojmem krize si představuji masivní pokles v řádu desítek procent, ale to ekonomiky “euro-atlantiku” opravdu nepostihlo … tak kdo tu co blábolí o krizi. Možná tak ekonomové, pro které se růst HDP stal mantrou aniž by si uvědomili, že pro běžného člověka je růst/pokles HDP +/- 2 procenta číslo zcela bez významu. Jen tak pro informaci, pokud má někdo z nás 25 tis. CZK čistého měsíčně, 2% růst znamená 500 CZK – no tak tomu říkám krize, pokud je mám navíc/ubudou mi (netvrdím, že je to příjemné). Zkusme si jen představit dialog:

-“Jak se máš?”

-“Ale krize hochu, strašná krize … představ si to, snížili mi o 500 korun plat. Co já si teď počnu. Rodinná ekonomika je zcela v troskách. Co mám dělat – propadl jsem úplné depresi.”

No osobně bych si myslel, že dotyčný je zralý na “psychiatra”. Což si ostatně o spoustě ekonomů myslím. Jejich největší problém IMHO je, že zapomněli o čem ta jejich “věda” je … z velké části o penězích, což je imaginární jednotka, kterou si lidé vymysleli a která již dříve byla jakousi abstrakcí hodnoty, dnes v době digitálních plateb a elektronických peněz už téměř zcela virtuální jednotkou. Možná by i ekonomové měli zjistit, že pokud se dnes dohodneme, že všechny ceny/platy/částky vynásobíme 100, tak máme hyperinflaci “jak kráva”, ale fakticky si jenom přimalujeme dvě nuly (a nemyslím tím nějaké dva ekonomické “experty”). Ostatně z rozhovorů a komentářů mnohých z nich mám pocit, že deflace je pro ně sprosté slovo, aniž by věděli proč … naprosto mnohým z nich uniklo, že se jedná o “pomalou” dluhovou amnestii, která byla známá a používaná již v Sumeru a používala se až do středověku (většinou s nástupem nového panovníka). Prostě se řešilo to, že někdo si půjčil a dluh ho stáhl dolů, protože si musel následně půjčit na splátku dluhu, pak na splátku půjčky na dluh, … no v podstatě stejnou věc, kterou vidíme dnes. Dnes je ovšem situace jiná – dluh má velká část populace (hypotéku, leasingy, …) takže jsem vymysleli způsob jak jí pomalu umořovat … inflaci – prostě kdo si dnes půjčí milion, tak za dvacet let při pětiprocentní inflaci bude mít hodnotu 1 / 1.05^20 milionu tj. cca 378 tisíc (samozřejmě při nulovém úroku).

Takže osobně si nemyslím, že by byla ekonomická krize … ale krize přeci jen je. A je to krize důvěry. Jeden z největších problémů je, že dnes těžko lze hledat záchytný bod o který se opřít. A když už mluvím o ekonomech a bankovním systému jako “krvi ekonomiky”, tak tam by si páni ekonomové a bankéři měli zatraceně zamést před vlastním prahem … původní myšlenka bank a peněz byla zachování hodnot a transfer prostředků od těch, kteří “mají zdroje” k těm, kteří “mají schopnost je využít a zhodnotit” … ale to už IMHO banky a peníze dávno neplní. Všimněte si kolik lidí dává přednost uložení majetku do nemovitostí/zlata/obrazů/ … kolik vzniká alternativních způsobů financování výroby – od vydávání akcií po startupy “půjčující lidem od lidí”. Dokonce již státy nejsou schopny garantovat, že lidi platící si daně a pojištění na důchod budou dostávat odpovídající část (např. % z průměrného platu). Možná právě tohle ukazuje na tu největší krizi – související s rychlostí změn v současném světě a … sorry, ale IMHO i pitomostí našich “ekonomických kapitánů”, kteří jsou inteligentní, mají vzdělání, ale zapomněli pro něj na zdraví rozum a fakt, že 1+1 = 2. Možná je na čase se vrátit k počtům základní školy, protože ty našim ekonomům, bohužel, nic neříkají.

Print Friendly

Triatlon Šeberák 2016

May 29, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Aaaa letos první triatlon – krátký, krátký kraťounký, ale přeci jen všechny tři disciplíny. Pravda deklarovaným 500m plavání moc nevěřím, takže 500-15-6 bych bral s rezervou, ale zase horské kolo a běh “Pražskou přírodou” … tak zase ne úplně jednoduchý. Plavání v Šeberáku bylo příjemným překvapením – hádám tak 300m, ale v pohodě a z vody jsem vylézal jako první. Navíc, přes obavy celkem teplá voda (i když “žabinec”) – takže spokojenost. Naopak na kole jsem asi “perlil” – nejprve jsem v depu “zůstal na převlékání na pohodu” + a komentoval dva další “to je spěchu” … a pak – protože jsem jel trať poprvé, jsem snad na každé zatáčce brzdil … ostatně to by byla možná jediná věc, kterou bych vytkl – na 5km okruhu tolik zatáček 90 stupňů – to je skoro umění najít … ale zase to bylo zajímavé. Na jediném technickém místě – “v rokli” jsem si hned v prvním kole ustlal, takže závodník, kterého jsem měl na dohled mi ujel … V druhém kole jsem jel již s větší jistotou, a se stejnou jistotou jsem si ustal o metr dále než v prvním kole. Ale i tak jsem ve třetím kole zrychlil a do cíle kola viděl prvního cca 2 minuty před sebou a druhého max 100m. Na běhu jsem dokázal prvním kolem smazat ztrátu na druhého a v klidu jsem do druhého běžel s tím, že první je daleko a druhého snad v druhém kole setřesu a poběžím “na pohodu” – jenže kolega na druhém místě se držel celé druhé kolo a na ve druhém ten max. 10m náskok, který jsem měl dotáhnul a začal finišovat v poslední rovince. Sice jsem ho ještě dotáhl, ale závěr už jsem zase těžce odfláknul – druhé nebo třetí místo, žádný rozdíl. Faktem je, že kolega pelášil v závěru jak zajíc a i kdybych se kousnul, asi bych na něj neměl … šanci jsem prohrál v druhém kole, kdy jsem asi měl na to mu “cuknout”. O to věčí překvapení mě čekalo, když mi v cíli řekli, že jsme finišovali o vítězství, protože ten jezdec na kole, který nám tak ujel vytuhnul v druhém kole a byl jeden z těch o kterých jsem myslel, že předbíháme o kolo …

V každém případě – je to malý závod, pro hobíky (bez zkušeností), ale na druhou stranu … příjemný. Skoro přímo v Praze – plavání luxusní, kolo … no řkněme ujde, kdyby bylo trochu méně odboček a zatáček, tak taky celkem příjemné a super běh – ten okruh kolem rybníka se mi moc líbil … takže děkuji organizaci a všem spolubojovníkům přeji za rok, možná, zdar …

Ostatně určitě sem zajdu i do restaurace … Silvestr a dětské programy jsou skvělé a mám to sem kousek.

Print Friendly

2016 jak šel Bobin do světa

May 18, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Život jako takový 

Po dlouhých 11-ti letech jsem dnes prodával Bobina – moje první auto. Pravda už přes rok mám jiné, ale Bobin bude vždycky ten První :-). Vždyť jsem se na něm naučil jezdit a nejen já … přivezl jsem sním Klárku z nemocnice po porodu, procestovali jsme ČR křížem krážem, několikrát byli v Alpách, nespočetněkrát na Slovensku … A Bobin (mimochodem Ford Focus 1.8 TDi 66kW, abych byl přesný) stále jezdil a nikde nás nenechal na holičkách. Vyjeli jsme s ním všude a prožili spoustu věcí – procházel jsem účtenky ze servisů – za 11 let se přeci jen občas do servisu musí a vzpomínal jsem na vše krásné. Na cesty po Šumavě a kolem Lipna, na x cest na Jizerku na běžky, na prasklou pneu na dálnici s Klárkou v autě, na elektriku, která “za tepla” tavila i tu nejsilnější pojistku než se ukázalo, že je tam pidioděrka na kabelu, která se v teple posunula na kostru … prostě na 11 let s Bobinem.

A zároveň jsem si uvědomil jak pohodové to bylo auto … ve čtyřech s koly na střeše do Alp za 5,8 l/100 km a to  po dálnici, sněhové řetězy jsem při všech těch horských cestách nasazoval snad 4 krát za ty roky, párkrát jsem zapínal vyhřívání sedadel … ale hlavně pohodově a spolehlivě jezdil a jezdil. Na dovolené, výlety, závody, … ani snad už nevěřím, že bych s jiným autem najel skoro 155 tis. km (měl 82 tis. když jsem ho hrdě přebíral). Tam všude nás Bobin dovezl.

A vždycky jsem měl pocit, že Bobin jezdí rád – hlavně v kopcích mi přišlo, že “ožil” a hnal se do kopců jak o život … s rozvahou, ale svižně. Doufám, že si ještě pár km užije a přeji mu hodně šťastných km bez nehod.

Díky Bobine, doufám, že jsi v dobrých rukou a nový majitel se o tebe bude starat aspoň tak jako já. Hlídej nové majitele a pokud někdy udělají chybku, pomož jim, jako jsi párkrát pomohl mně – vzpomenu si na pár chvilek, kdy mě zachránil tvrdý podvozek a kvalitní pneu … Chraň i nového “skřítka” který v tobě bude jezdit, jako jsi vždy hlídal malou Klárku.

Print Friendly

2016 KVOKnout si jako zamlada

May 16, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Sport 

Dva roky bez účasti (etapa Jižní Čechy), takže prémiový Kolínský 1/2 maraton. Naposledy, když jsem běžel, to byla ještě obyčejná dvacítka :-), ale móda maratonu, půlek, čtvrtek, … dohnala už i Kolín. Naštěstí se jen posunula obrátka o cca 500m, jinak vše při starém. Na startu nás bylo cca 150 – celkově 19-té místo mě moc potěšilo a hlavně čas … 1:23:13, to jsem před startem ani nedoufal. A když jsem se protahoval a koukal na vítr, tak jsem si tiše přál, ať to není přes 1:40. Ale už od startu jsem měl naopak pocit, že “letííím”. Snad jen ten výběh ze stadionu, kde jsem ucítil dva ostré kamínky pod botou a jen tiše se modlil, aby rychle vypadli – stalo se – byl horší, nicméně už před obrátkou jsem dohnal dvojici, kterou jsem “háknul” a držel. prvních 5 km jsem ani nakoukal na časy, prostě jsem běžel a přemítal, jak moc jsem tempo přestřelil – jeden z dvojice byl Milan Ř. a u něj mi je jasné, že běhá “jinou ligu”, ale kousek jsem i potáhnul (i když tak 1 km  ztěch 7-mi) a běželo se mi tak dobře, že jsem si řekl – běžím a když vytuhnu, tak prostě vytuhnu, kašlu na to.

V Oseku jsme dotáhli menší skupinku, ale přišlo obvyklé zvlnění, kostky a zatáčky – takže skupina se rozpadla a byl jsem v té zadní části … nicméně obrátka zhruba 40:40 byla (a navíc s protivětrem) z kategorie snů, takže jsem byl pořád naprosto spokojen. Navíc jsem po obrátce cítil, že krize nikde v dohledu … a dotáhnul jsem jinou dvojici + jsem se začal blížit ke skupince, která mi na obrátce utekla … a na hodinkách jsem následně viděl, že pořád běžím časy pod 4min/km – super. V protisměru jsem pozdravil kolegu Vavise (zjevně se šetří na kutnohorskou 12tku) a pokračoval do Kolína … cesta ubíhala hodně rychle, vlastně až na 16-tý km jsem pořád běžel mimořádně svižně kolem 15-tého místa. Skupinka přede mnou pravda začala mizet, ale s jedním spoluběžcem jsme drželi slušné tempo a 1:40 začala být “jasná”, spíše jsem počítal, kolik si mohu dovolit ztratit a zůstat pod 1:30. Ve Veltrubech mi pravda kolega cuknul a já neměl chuť vzdorovat, takže jsem osaměl – na druhou stranu jsem lehce doplnil ionťák na občerstvovačce a dle hesla “když už nemůžeš, přidej” jsem na dlouhé rovince opravdu přidal … mírně jsem kolegu dotánul, ale pak už se ozvaly tlapky a začal jsem cítit puchýře – takže poslední 3-4km jsem mírně zvolnil, nicméně proti předchozím rokům pořád v pohodě a v tempu. A v cíli jsem spíše nevěřil času na hodinkách a skutečnosti, že svaly jsou v pohodě – takže odpolední relax s malou v bazénu nebude problém.

Myslím, že po dlouhém čase jsem zaběhl dobrý závod a docela mě to přesvědčilo, že maraton by se dal dát … v jiných botách než v silničních “šlupičkách” (puchýře někde na 30-tém km by asi byly “konečná”, ale v rozumném počasí a rozumném tempu – no uvidíme.

Print Friendly

Next Page »

TOPlist