2016 Triatlon Lysá nad Labem
A protože minulý týden se triatlon v Bakově vydařil – tuhle neděli 19.6.2016 jsme s bráchou vyrazili na další štaci – tentokrát do Lysé nad Labem. Start pravda na Ostré, takže netradičně start jinde než druhé depo a cíl, ale zase to bylo pestřejší. O něco delší trati než v Bakově – 1km – 35km – 7km mi spíše vyhovovali a tentokrát i těm číslům “skoro” věřím. Plus mínus by to odpovídalo, možná plavání nepatrně (střelil bych na 900m) a ten běh … 6,5.
V každém případě jsem zopakoval bronz z minulého týdne, ale tentokrát mě spíše mrzel, protože v mém případě je vytuhnutí na běhu docela ostuda. Ale taky tentokrát řeknu, že značení … kulantně řečeno nic moc. Na kole jsme se jednou rozhlíželi ve čtyřech “kudy pak asi vede další cesta” a na běhu jsem hledal fáborek hned dvakrát po cca 2km – rozumím, že můj zrak má do ostřížího daleko, ale přesně s tím, že v téhle fázi už všichni “vidí rudě/zakaleně” je třeba počítat. No nic, pokud se za rok vrátím, bude to lepší – celkem i šlo běžet “ve šlupičkách” i když to bylo po písku a kousek lesem.
Tratě ale budu chválit – kolo celkově rovné s dvěma kopečky a běh fakt super – začátek ve městě, kolem hřbitova pro dopadlíky, a pak polňačka a les … pestré, příjemné a rychle to utíkalo (když někdo nebloudil). Na kole docela klasika – postupně jsem sjel skupinku – jela zase mašinka … legrační bylo, jak v kopcích “vagonky” odpadaly, ale na rovině zase dojížděli ve trojici, ale střídat se jim moc nechtělo … no začíná to být kolorit menších triatlonů. Super byla organizace – na většině nebezpečných křižovatek někdo stál a přibrzdil dopravu/ukázal jestli je volno – v tomhle na jedničku organizaci.
A lahůdka byl finiš do podloubí na náměstí v Lysé – kolem kavárny, kde diváci povzbudili “unavené ovečky”, takže jsme snad všichni ještě našli něco sil a zafinišovali. Docela jsem koukal na bráchu – v závěru běžel jak srna a na posledním km s přehledem zdolal závodníka před sebou a myslím, že během dalšího km by dal ještě jednoho … já naopak v posledním výběhu dotáhl soupeře, který mě předběhl někde za obrátkou, ale jak se cesta svážila zase dolů, kolega protáhl krok a … zmizel přede mnou. Musím říct, že to hledání cesty a cyklo část mě docela vyšťavila – kolem poloviny běhu jsem měl hodně těžké nohy.
Ale jako trénink na Chlísta – vrchol sezony srovnatelný s OH to bylo super. Vidláku, těším se na tebe.
Pořadatel – Sokol Lysá nad Labem
Duatlon Újezd nad Lesy – 3 – 26 – 2km
Po pár letech jsem se vydal do Klánovic na duatlon (před nějakou dobou jsem tam dvakrát již byl …) a byla to vydařená akce. Je to “moderní” podnik, který je vlastně naa celý den – spoustu kategorií od dětí až po hand-bikery. Pro mě trochu zvláštní kategorie 36-45, ale budiž, jeden ze závodů, kde již za tři roky budu veterán “level 2”, Trochu mě mrzelo, že v Jesenici pršelo a bylo pošmourno, původně i malá chtěla na závod, ale v tomhle počasí raději zůstala doma. Využil jsem, že to mám blízko a vyrazil na kole – podle mapy 20 km do Klánovic jsem bral jako dobrý rozjezd. No jedno špatné odbočení a cesta tam se mírně protáhla, ale i tak jsem se docela příjemně zahřál, organizace na místě super, takže jsem se rychle přihlásil a akorát dobíhal brácha do cíle (jemu již level 2 náleží, takže jsem měl šanci vidět, jak budu za cca 2 hodiny vypadat. Moc jsem nechápal, proč všichni přibíhají/přijíždějí “zacákaní jako z pole” … tak jsem vyrazil projet trať (měl jsem cca 1 hodinu do startu), abych poznal – první tři km jsem nechápal vůbec (asfalt, štěrk), ale pak se zajelo do lesa a vše mi bylo jasné – místy kaluž, bláto … nádherně to klouzalo a cákalo. Někde za půlkou navíc mírné stoupání s rozježděným bahnem … začal jsem tušit, že přední kolo se vzorkem na suchý povrch (a navíc sjetým) není zcela ideální. Ale nějak mi to bylo jedno.
Na start jsem z tratě dorazil na poslední chvíli … sotva jsem si stačil hodit kolo do depa a batoh do úschovy (mimochodem super věc) a byla rozprava. Nic nového, kolem pár známých tváří … start a tak 5 lidí nasadilo hodně rychlé tempo. V klidu jsem se zařadil někam k 15-tému místu a běžel si svoje – postupně pár lidí předběhl, kteří přestřelili start. Bohužel na konci druhého kola těsně před výběhem z lesa jsem si hloupě “šlápl”, takže pravý kotník trochu zaprotestoval, ale po třech krocích jsem o tom zase nevěděl. Kolo začalo dojetím jednoho přede mnou a naopak zezadu jeden dotáhl … hák na tri/duatlonech nesnáším, takže jsem se podržel vzadu a dvojice se pomalu vzdálila na rovných úsecích. Naopak u trati jsem je téměř dotáhnul a před bahenními lázněmi je měl těsně před sebou. Přední kolo ale opravdu zaprotestovalo a v jediné zatáčce do kopce odcestovalo do křoví, takže jsem šel přes řidítka 🙂 ale do měkkého, rychle jsem nasedl a nahoře ještě zahlédl dva lidi před sebou, takže jsem ztratil jen minimum – jenže na další rovince mě dojela dvojice spolupracujících a relativně rychle se mi vzdálili (na ty jsem fakt neměl) … druhé kolo jsem tak jel zcela sám, opepřilo se to dědečkem s kočárkem, který kličkoval po cestě a chudák nevěděl, kam má uhnout a následně dodávkou, která obsadila lesní cestu, kde se závod jel a “majestátně se nesla” krokem vpřed. No a následoval znovu bahenní kopec … a let přes řidítka na úplně stejném místě – ještě jsem tam viděl ty větvičky polámané z minulého kola 🙂 Ještě že jsem si dával pozor, že TADY mi to posledně ustře … lilo. Ale opět to bylo pár vteřin, do konce trati pak už spíše klidná jízda. Do depa jsem uviděl, že se zezadu přiblížila skupinka cca 5-ti jezdců, ale nějak jsem naprosto v klidu kalkuloval, že jsem nejel na krev, z triatlonu přechod kolo-běh zvládám, takže pohoda … no a přesně tak to dopadlo, už z depa jsme vybíhali jen ve dvou, zbytek se pomalu přezouval a po prvním kole jsme ztratili i toho běžce za mnou, takže jsem si ani finiš nezkusil.
No čas nic moc, ale umístění 15 celkově, 5 v kategorii mě hodně potěšilo – na tu cyklo-bídu a akrobacii celkem dobré.
A závod určitě doporučím – opravdu dobrá organizace a hezké trati – letos mírně změněné kolo bylo asi hezčí než co si pamatuji – trochu více terénu, ale pestrá trať a pořád dost rychlá.
web závodu: www.triprozdravi.cz
CduatláK 2016 – po čase na bedně
Zima a drobný déšť v sobotu daly duatláku trochu smutný ráz. Takže nakonec padl účastnický rekord … pouhých 12 účastníků. Vůbec tomu nerozumím, ale tahle akce se prostě stala akcí pro Vavise a jeho kamarády + případné zbloudilce, kteří se tu zjeví spíše omylem. A přitom je to nádherná běžecká trať a (kromě toho prvního rozbitého úseku) i pěkná trať na kolo, kde jsou jen dvě nebezpečná místa – sjezd v Malešově a poslední odbočení v Kutné Hoře … prostě paráda pořád za nosem bez dávání předností. Ale je to tak, i když s ničím moc nekoliduje, jezdí pravidelně málo lidí.
Na druhou stranu asi právě díky té mizerné účasti jsem se znovu dostal “na bednu” a sáhl si na bronz. A to při tom běžeckém trápení beru za úspěch – zvolil jsem hladké silničky, které po cca 500 metrech začaly pekelně klouzat a několikrát jsem se chytal keřů kolem a téměř upadl již v prvním běhu. Naopak na kole mi ten déšť snad vůbec nevadil a jelo se mi celkem dobře – nahoru i dolů. Obouvání do nášlapů bylo hodně pomalé, ale kam taky pospíchat 🙂 a nasedání – letos poprvé – na silničku muselo budit zdání, že na kole snad ani neumím jezdi. Ale celou cestu jsem nikoho neviděl ani před sebou, ani za sebou a vůbec mi to nevadilo. Ovšem dojezd kola byl báječný – v té zimě a mokru mi ztuhly záda, že jsem se nemohl narovnat – do druhého běhu tak vybíhal “chromý shrbený stařík”, kterému by asi do klobouku leckdo hodil i almužnu. Naštěstí to povolilo velmi brzy a následně se mi naopak běželo suprově – jak jsem s bahnem již počítal z prvního běhu, ve druhém mi vůbec nevadilo a běžel jsem svoje tempo v naprosté pohodě, takže do cíle jsem dorazil dobře rozběhnut ve stavu – skoro si to dám v pohodě ještě jednou. Myšlenku jsem raději zavrhl a vyrazil po trati zpět podpořit psychicky bráchu, který si asi opět užil zimu na kole … A pak jsme využili vytopené místnosti a aspoň trochu se ohřáli.
Za tenhle závod poděkujme Vavisovi (a popřejme hlavně jeho rodině hodně zdraví, když už má nástupce) – je to pohodový závod, který má těch 10 věrných v kalendáři a myslím, že většina z nás má minimálně 4 účasti, což svědčí o tom, že se sem rádi vracíme. A jestli za rok objedná lepší počasí, určitě dorazíme (no vlastně pokud to půjde, kašlu na počasí a dorazím stejně).
Duatlon Břehy 2013
Svátek práce (a lásky) … čas na sport. Letošní duatlon Břehy byl v trochu nestandardním termínu – 1.5. Pro mě to pravda bylo spíše mínus, protože z jihu Čech byla cesta delší a na jeden den – no náročné cestování. Samotný závod je pro mě jeden ze zahajovacích pro sezonu duatlonů a triatlonů a určitě povedený – hlavně trať běhu je v Břehách super. A taky musím říct, že zapadl do letošních výkonů. Hodně těžké trápení po 3km běhu až do půlky závodu, kdy se to naopak zlomilo a druhá půlka byla super. Na kole mě tentokrát překvapil vítr – nebyl silný, ale měl jsem pocit, že pořád vadí, ať jedeme, kam jedeme. Samotnou kapitolou bylo depo – s tretrami na kolo jsem se ještě nesžil, takže převlékání asi patřilo k nejpomalejším v celém pelotonu. Ale nakonec jsem s časem i spokojen – zopakován loňský čas a to vzhledem k trápení s koleny a komedii v depu, kdy jsem se nebyl schopen obout, není tak špatné. Navíc opět jsem měl pocit, že kdyby druhý běh byl delší, v pohodě bych pokračoval.
Pochvalu zde zaslouží pořadatelé – jeden z mála závodů, kde je drafting zakázán a poměrně striktně je tento zákaz kontrolován – motorku pořadatelů jsem potkával celkem pravidelně a bylo vidět, že si to závodníci uvědomují – jelo se IMHO velmi korektně. Pohanit musím naopak české silničáře – ta druhá odbočku už za rok nebo za dva bude na horské kolo … a jak jezdím po cestách ČR, je to snad všude stejné. Za téhle situace bych skoro zvážil, jestli nesnížit daně o instituci správy silnic + pár postů na ministerstvu a za ušetřené peníze si daňový poplatníci nakoupí terénní auta. Samozřejmě vtip, ale na druhou stranu by stálo za to, aby nový ministr nastoupil s vizí co a jak chce za své období dokázat (samozřejmě to by měli strany dát již před volbami) a pokud to nesplní měl by vrátit např. 50% svého platu – třeba by kluci ministerští začali konečně hýbat svými zadky, zatím mám pocit, že jediné o co se starají po nástupu do funkce je jeijch pupek (viz foto některých ministrů před a po ukončení působení ve funkci, že pane Nečasi).
Teď snad začnou závody i tady na jihu, tak vyzkouším i něco v novém domovišti – uvidíme, jak se bude dařit.
Duatlák KH – lehce vydřené stříbro
Druhý ročník Duatláku … a druhé místo. Byř musím přiznat, že letos mě stálo mnohem více sil. První běh jsem asi hodně zadržel – čekal jsem, kdy se ozve koleno a ono vydrželo až do konce závodu … V každém případě jsem hodně netakticky nechal druhého “mě uviset”. Faktem je, že zase tolik bych asi neutekl, ale vyjíždělo by se na kolo lépe :-). Na kole ostatně přišla perla – vyjížděl jsem jako třetí (přezouvání mi vůbec nejde a tentokrát jsem to doplnil legračním nasedáním na kolo, kdy jsem se nemohl trefit do nášlapů) – holt letos poprvé na silničce. Tímto poděkuji Jaromírovi Vyskočilovi – kolo bylo připraveno perfektně. Na výjezdu z Kutné Hory jsem se naopak cítil na kole super a zválcovali jsme prvního nasednuvšího (ten zjevně nepřezouval a jel v jedněch botách) a subjektivně jsem se blížil k prvnímu … jenže hned jak jsme vyjeli z Kutné Hory, opřel se do nás vítr a já měl pocit, že mi někdo zatáhnul ruční brzdu. Naopak první zjevně chytil dech a, to nejde nazvat jinak, zmizel v dáli. Až na konec Malešova jsem se tak trápil a spíš čekal, kdo všechno mě docvakne.
Na vrcholu jsem se ohlédnul a taky jsem kousek za sebou viděl dalšího závodníka a vzal to za fakt, že na obrátce budu třetí. Jenže po výjezdu sice vítr snad ještě zesílil, ale složil jsem se do řidítek a najednou mi přišlo, že to jde. Na obrátce jsem tak na prvního ztrácel už (odhadem) 4 minuty, ale naopak na třetího jsem tak minutu k dobru měl – vůbec nechápu jak se to stalo – prostě najednou byl tak půl kilometru za mnou. Cestou zpět už naopak kolo letělo samo a bylo jasné, že tam toho moc nenajede nikdo. Občas jsem se ohlédnul, ale za mnou nikdo, takže jsem jel poměrně v pohodě a i ten závěrečný km po mizerné silnici spíše dával pozor na díry, než závodil. A výsledek se dostavil – zajel jsem do depa, začal se přezouvat a koukám, ten třetí závodník už vybíhá z depa – opět mě sjel a přezul se mnohem rychleji než já. Trochu mě to nakoplo a vystřelil jsem z depa poměrně svižně.
Na běhu mě překvapilo, že i po tom kole se mi běželo docela dobře, akorát záda opět připomenula, proč na čisté běhy chodím s bederním pásem – dopad na pravou nohu “nic moc”. Ale cca po kilometru jsem se dotáhnul na druhého a lehce ho “přejel”. Jenže opět překvapení – u kamzičí stezky mi zase najednou dýchal na záda a další km jsem si ho táhnul za sebou. Hodně mě to znervóznělo, resp. jsem nechápal, co se děje. Poslední výběh k Velkému rybníku jsem proto udržel tempo a … za mnou najednou nikdo. Uklidnil jsem se a pokračoval v klidu dál. Odhadem za kilometr po bývalém “tunýlku” (proč ho rozorali nechápu, byla to nádherná část) opět dusot za zády a kolega tak deset metrů za mnou. To už jsem skoro nevydržel, takže od trojice jsem raději skorofinišoval – naštěstí v pohodě do druhého místa. Gratulace vítězovi – nadělil nám 5 minut a na kole z nás udělal statisty.
A samozřejmě dík Vavisovi – jen houšť podobných akcí, kde vládne pohoda a každý si má možnost zabojovat a zasportovat dle vlastí chuti.
Duatlon Mělník 2012 – bronzová sranda
Asi poslední letošní duatlon – Chloumek u Mělníka. Již potřetí byť letos s pozměněnou cyklistickou tratí. A ukázka toho, jak může i závodník běhající a jezdící duatlony/triatlony přes dvacet let (bohužel už je to tak), jet naprosto amatérsky a co horšího, pořád se vejde na bednu … Jako bych to za poslední dva roky neznal, opět jsem si stoupl na startu dozadu, takže po 300 m bylo čelo 100 m přede mnou a už jsem ho jenom dotahoval/z zpovzdálí sledoval. A to se mi běželo fakt dobře, jenže při této úrovni jsem prostě tu ztrátu, kdy jsem se protlačoval přes pole, neměl nárok dohnat. Rychlé obutí na kolo (díky bohu za něj) – start a předvedení další amatérské vložky. Čelo závodu jsem měl na dohled a hádám, že po cca 2km tak 200 metrů před sebou vedoucí dva závodníky a za nimi trojice, kterou jsem chtěl dotáhnout a jet v menší skupince, případně se zkusit držet někde v dohledu té první dvojice … jenže ouha, na 4-tém km jsem tu trojici dohnal a během 500metrů roztrhal, takže jsme zbyli jenom dva. A k dovršení všeho jsem kolegu na prvním kopci setřásl, protože jsem se pozdě ohlédnul a to už byl “v nedohlednu”, takže od šestého km sólo závod s vědomím, že dvojice přede mnou je daleko a nemám nárok je dohnat, a zbytek za mnou jsem vlastně jenom čekal, kdy mě dotáhne a zválcuje. Někde kolem sedmého km jsem si tak připadal, jako naprostý babral a amatér. Co horšího, na tom třetím místě jsem vydržel až do cíle, když už jsem za celou cestu nikoho před ani za sebou ani nezahlédnul… místo potěšilo, myslím, že i čas byl slušný, ale pro sebe to beru spíš jako výsměch a ponaučení, že příště “tudy ne, přátelé, rudy cesta nevede”.
Samotný závod byl klasika – hezký běh po lesních cestách a kolo, které se měnilo na poslední chvíli (díky zemědělcům a hluboké orbě) – obě perfektně značeno, byť sám, skoro nikde jsem na kole neváhal – jen několikrát mohla být šipka umístěna dříve před křižovatkou – už jsem brzdil, když jsem si nebyl jist kam a v poslední chvíli ji uviděl – ale to mohu přičíst spíše svému “sokolímu” oku a nezkušenosti na MTB. V každém případě jsem byl překvapen – trať byla IMHO mnohem méně náročná (na techniku jízdy) než ta minulá – takže na silničních úsecích jsem pořád koukal, kde už se zahne na pole/do lesa. Jenže pro mě (silničáře) to byla nakonec velká výhoda a lenost, že jsem zadní sjetou gumu nevyměnil za novou se ukázala jako zlatá – hodně přefouknuté kolo s minimálním vzorkem letělo po těch silničních úsecích jak splašené. A na těch pár terénních místech jsem to prostě “podržel na rukou” a přibrzdil.
A závěrečný běh už byl spíše povinnost – jsem zvědav na výsledky- první kolo jsem docela flákal, ale v druhém jsem měl pocit, že zase tak pomalu neběžím a pár závodníků o kolo zpět jsem ještě dal. Ale pořád to bylo s vědomím, že umístění už je vlastně dáno a jde jenom o čas.
Organizátorům skládám poklonu – vše běželo super od registrace, přes měření čipy, značení až po občerstvení v cíli. Pokud bude čas a síly za rok se zde určitě zase ukážu (a předvedu zase nějaký amatérský kousek).
P.S. Ani kdybych se držel na začátku vedoucí dvojice- zjevně bych na ně neměl, ale aspoň trochu bych je potrápil … takhle si jeli ve dvou “závod sami pro sebe”.
Triatlon Pardubice Hrádek 2012
Tak po několika sranda akcích (bez urážky) zase jedna oficiálnější – Triatlon Pardubice. Zhruba 120 startujících a podle oddílové příslušnosti minimálně třetina organizovaných sportovců – tak tady bylo vidět, že je to oficiální akce – ostatně za rok oslaví čtvrtstoletí (dříve triatlon Mělice). Byl jsem tu sice poprvé, ale přesto jsem byl docela mile překvapen organizací – nebyla tady taková prodleva od konce registraci po start závodu, ani depo nebylo zcela uzavřeno, takže pokud někdo chtěl ještě upravit boty/věci na oblečení – byla možnost. Pořadatelé využili super prostředí na plavání – široká pláž, takže i start této masy lidí byl celkově bez problémů a úsek cca 300m k první bójce byl dostatečný, aby se to už natáhlo a nenastal klasický boj při zatáčce.
O to více mě překvapilo kolo – nevím, ale zdá se mi, že Pardubice a okolí mají “fetiš” v obrátkách – tady, duatlon Břehy, triatlon Konopáč, všude se jede trať s několika obrátkami. Určitě bych byl pro, aby se trať protáhla i na druhou stranu od depa a ušetřili se tak dvě otáčky … trať na běh by se určitě dala udělat i kolem vody, aby se s tou cyklo nekřížila. Naopak depo bylo zorganizováno velmi dobře a vždy se z jedné strany vbíhalo a na druhou vybíhalo. Potěšil mě i fakt, že je to další triatlon “bez draftingu” – i zde jezdil motocykl s rozhodčím, který kontroloval rozestupy. A pokud jsem mohl sledovat, nikdo nedostal žlutou a celkově bych řekl, že to bylo vzato rozumně – těch 10m asi nebylo dodrženo vždy, ale na druhou stranu jen výjimečně jsem viděl někoho jet méně než cca 5m (samozřejmě vyjma obrátek, kde se to na těch pár metrů “scukne”. Trochu nepříjemné na tom je, že občas někdo (především na začátku) trochu přecení síly – vystartuje a předjede, aby po chvilce “zvadnul” a každý přeci jen chvilku váhá, jestli má jet znovu dopředu – mírně ho to zpomalí. Běh byl z velké části po asfaltu a musím říct, že to snad byla jediná část, kde jsem asi mohl nějaký čas získat – jenže mi přišlo, že Slunce peče shora i zdola z asfaltu a běželo se mi příšerně – čas běhu tomu odpovídá, katastrofa to není, ale rozhodně žádná sláva. Celkově mě ale v této konkurenci 15.té místo překvapilo – zvláště když podle startovky široko daleko kolem téměř výhradně profesionální sportovci – s celkovým časem také velká spokojenost, takže zatím pořád trvá letošní vlna solidních výkonů a začínám se děsit, kdy bude u konce.
Na pořadatele bych měl snad jedinou připomínku – výsledky se na netu objevily poměrně pozdě (až druhý den po poledni – a to při vybavení chip systémem je škoda. Jinak to bylo zvládnuto skvěle, dopoledne program pro děti i samotný závod a lze jen poděkovat + popřát hodně štěstí do dalších ročníků.
Konopáč 2012 a Klárka (taky ročník 2012)
A další z letošních závodů – triathlon Konopáč – velmi krátký, velmi rychlý. 750m plavání, podle tachometru 21km kolo a cca 4,5km běh. Trať je troch zvláštní – a to asi každá ze tří částí. Trochu mě pravda mrzelo, že to nebylo jako loni – start žen a po nějakém čase start mužů a hodnocení dohromady (tedy muži s handicapem) – bylo to takové zajímavé a celkově se mi ta myšlenka docela líbila. V každém případě bylo letos asi méně účastníků, odhaduji tak na 35 – to mě překvapilo, bylo krásné počasí. Plavání se skoky do vody (2. a 3. kolo vylézt na břeh, 20m běh a skok do vody) je opravdu “podivné”, ale zase je to něco jiného. Co mě překvapilo, že jsem doplaval v čele – to je při letošní formě zvláštní, zase tak dobře neplavu. V depu jsem se ale zdržel, takže jsem vyrážel jako druhý a v prvním kopci jsem se zase dotáhl. Pro mě je kolo 4x5km – tj. 7 otáček “nic moc”, k tomu ten sjezd ke kempu, kde mi “cykloposeroutkové” více brzdíme než jedeme, utrpení, takže jsem čekal, kdy mě pár lidí dojede. K mému překvapení se to povedlo jenom jednomu, ale ten mě zase “zválcoval ve třetím kole celkem s přehledem. Naopak zbytek jsme nechali spíše za sebou. Do běhu jsem tak šel druhý s velkou ztrátou a bez přehledu jak to vypadá za mnou … a celkem to šlo. Dokonce jsem měl pocit, že první kolo (běží se tři cca 1,5km – nejprve stoupání, pak zase docela sběh dolů. Nikoho jsem ale pořád před sebou neviděl, takže druhé kolo jsem začal hodně vlažně. Naopak do třetího kola mě probudil pokřik, že dotahuji – a pořád jsem nikoho neviděl před, ani za sebou. Navíc už tam bylo spoustu lidí o 1, 2 kola zpět, takže jsem úplně ztratil přehled … výsledek byl, že v cíli jsem měl 2s ztrátu na prvního, který vytuhl a závěr vypustil. Musím říct, že mě to po tom trápení s klouby hodně potěšilo. Stříbro beru rozhodně za úspěch, navíc jsem celou cestu spíše čekal, kdy mě “smečka závodníků” zválcuje.
Ale ve srovnání s páteční událostí, kdy jsem si z porodnice přivezl dvě holčiny má 2. místo hodnotu “nula nula nic”. Klárka je zatím v pohodě a to je to hlavní. Den se tak rozdělil na období – jíme – krkáme – usínáme – spíme (naštěstí klidně) – budíme se … a zase dokola. Má to aspoň režim a řád :-). Snad jedině s vyrušením na přebalení. A když se nám to podaří, je to za zlatou medaili. A to i když spolu občas bojujeme a zlobíme se, že něco není dost rychle, nebo nás bolí bříško.
Železný Chlíst 2012 … změna je život
Takže 12.tý ročník už je minulostí a můžeme se pomalu těšit a chystat na ročník 13.tý. Letošní bych rozhodně považoval za vydařený: zvládla se změna druhého depa, nikdo se nezranil a počasí vyšlo nad očekávání dobře. Po předpovědích deště bylo nakonec počasí snad ideální – jen mírný vítr při cestě dolů do KH, pod mrakem teplota kole 22 stupňů – na kolo i běh si snad nelze přát nic víc. Ostatně bylo to vidět i na výkonech, řekl bych, že většina si polepšila. No a když už jsme si zasportovali, po doběhu si asi všichni závodníci o to více vychutnali prasátko a něco k pití – poděkuji tímto lidem, kteří prase připravovali – bylo skvělé a zachovala se tak tahle tradice pohodového triatlonu pro všechny. Počet účastníků byl menší než loni, ale je vidět, že už je to akce, která má stálé příznivce a zároveň se každý rok objeví nové tváře.
Kdybych měl hodnotit závod za sebe a svůj výkon, … jsem snad absolutně spokojen. Čtvrté místo jsem rozhodně nečekal a i čas proti loňsku o 5 minut lepší – hlavně na běhu se mi dařilo, celou trať jsem měl dobrý pocit a oba výběhy smrťáku jsem dal bez problému. Určitě by se dalo lépe zaplavat, ale studená voda mi opravdu nesvědčí, takže i tam jsem jinak spokojen. A kolo … k tomu snad něco dále. Pořád nemohu pochopit, kdo přijede na takovýto hobby triatlon a jede systémem háku – na tritour a většině závodů je to již zakázáno a začíná se znovu vracet názor, že hákování do triatlonu nepatří. Na Chlístovi to zakázat nechceme, protože pořád věříme, že je to hlavně o tom moci si říct – dal jsem triatlon (byť krátký) – tohle IMHO nikdo z “hákařů” říct nemůže, protože polovina to “uvisela” a druhá to “uvisela” z poloviny. Na trati tak bylo vidět jet spíše spolupracující skupinky, případně dva balíky … štěstí je, že druhá část je do kopce, kde se to roztrhá, jinak by do cíle dojížděl peloton.
Ať tak či tak, už se těším na příští ročník – a soukromě i proto, že bude početnější výprava. Takže všem závodníkům hodně dalších závodů a úspěchů a ať se daří … nejen na trati.
A ještě jednu věc bych nechtěl zapomenout – poděkovat všem, kdo pomohli s organizací. Všem, kterých si všimneme jen minimálně, ale stojí na křižovatkách, ukazují směr, podávají vodu v občerstvovačkách, měří časy, nebo odebírají kola, samozřejmě lidem, kteří připravili prase a starali se o nápoje, … prostě všem, kdo obětoval den volna ve prospěch bláznů jako jsme my. Možná i oni by si nějakou tu medaili zasloužili, protože bez nich by se podobné akce asi uskutečnit nedaly.
P.S. Pro nás organizátory na příští rok – uvědomil jsem si pár drobností, tak je zkusíme příště zlepšit (a hlavně na ně nezapomenout)
- Asi si projdeme propozice … my už to známe a víme, takže si občas nevšimneme nějaké změny – viz 2 okruhy plavání 🙂 sorry
- Ty cedulky do tašek si možná předtiskneme čísla – bude to jednodušší a rychlejší. A to číslo je lepší napsat na dolní část tašky – jinak se zakrylo, když si člověk tašku “zavázal”, aby mu nevypadly věci.
- Naopak poprosím závodníky – zkuste dorazit včas – protahuje to prezentaci a zbytek čeká jen na vás
- V plaveckém depu poprosím závodníky – parkujte kousek dál, letos tam stály dvě auta a docela překážely při výběhu od těch stromů – nikoho asi neubude, když dojde o 100m dál k autu. No a na nás organizátory zbyde to trochu lépe pohlídat.
- A jako třešničku na dortu za rok zkusíme namalovat cílovou pásku, ať závodníci vědí, kde zdvihat ruce a padat k zemi vysílením pro fotografy 🙂
- A jestli má někdo další návrhy, šup s nimi do komentářů.
Triatlon Ostrá 2012
Vlastně již třetí triatlon v letošním roce a tentokrát musím říci … jsem hodně spokojen s výsledkem. 13. místo ze zhruba 100 závodníků považuji za velmi slušné, hlavně v situaci, kdy bylo zjevné, že je mezi námi docela dost závodníků “poloprofi” a “profi”. Možná běh mohl být lepší, tam bych si jinak věřil více, ale byla na něm vlastně jediná malá krize v celém závodě a to se projevilo … Ale abych to vzal od začátku – už minulý týden se mi dobře plavalo a tento týden se to potvrdilo – kdybych nekličkoval jako zajíc (protože bójky prostě nevidím a plavu za někým), mohlo to být určitě lepší. V každém případě jsem měl pocit, že plavu slušně a čas to taky potvrdil – věřím, že by se to dalo zlepšit, ale to ostatně všechno. Následně jsem sedl na kolo a … třináctý čas mezi cyklisty mě velmi mile překvapil – vlastně jediný člověk mě na trati předjel, zatímco za sebou jsem jich nechal celkem dost – prostě mi to jelo velmi dobře a ani vítr mi tentokrát nijak nevadil. No a běh sice začal hůře – velmi rychle mě někdo předběhl – ale to byl první a také poslední, od té chvíle jsem se sunul zase vpřed a kdyby nepřišla někde v polovině běhu krize, věřím, že 30 vteřin bych ještě naběhl. Navíc i tady mi přišlo, že mi to běží – příjemná cesta podél Labe utíkala skoro sama – sice dost úzká na předbíhání, ale jinak velmi příjemný povrch. Takže s umístěním a výkonem skoro maximální spokojenost.
Líbil se mi závod i jinak – mě by sice vyhovovalo malinko delší kolo, tohle bylo po rovince opravdu hoooodně rychlé, ale jinak hezké tratě. Sice jsem nikde nebloudil, ale přesto bych ocenil trošku lepší značení – naštěstí se jelo pořád s někým před sebou … zabloudit skoro nešlo. A tady vyzdvihnu intervalový start – po 10 vteřinách. Myslím, že problém hákování (v Poděbradech) tím byl zcela vyřešen, alespoň já jsem nikde neviděl jet skupinku a asi ani dva závodníky, kde by se to za hákování dalo označit – peloton se prostě roztrhal a jak to bylo celkem náhodně, tak podobně výkonní závodníci prostě byli skoro vždy daleko od sebe. I na běhu bylo příjemné, že se neběží Václavák tam a Václavák zpět – snad jedině bych trochu apeloval na závodníky – když už máme ten pás na přendání čísla, tak to taky nosme – kolo vzadu, běh vepředu – dobře se tak odhadlo, kolik lidí má +/- podobný čas. Měření čipy a okamžité vyhodnocení je dnes už na větších akcí skoro standard a je to fajn, že 5 minut po doběhu posledního závodníka lze mít výsledky.
Takže za rok všem doporučuji – je to krátký závod, kde se dá “osolit” rychlost a příjemné trati. Za sebe jsem se cítil hodně dobře a nechal jsem za sebou i závodníky, kteří mi to loni jinde “nandali”. Takže se už těším na další závody a snad se ta vyšší aktivita na tréninku opět projeví. povzbuzení budiž i bráchovi – šlo to jet lépe, ale ono jde hlavně o to najít u motivaci a na trať se postavit – vše ostatní je už jen bonus navíc.
LinkedIn
