Jak jsme obsadili Slovensko

December 7, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Politika 

Předem se omlouvám všem, kterých se to týká přímo (lékaři na Slovensku), ale věta předáka slovenských lékařských odborů a působení cizí armády jako za okupace v roce 1968 mě neskutečně pobavila. Pravdou je, že za tento výrok by IMHO měl dotyčný absolvovat psychiatrické vyšetření a je smutné, že takový jedinec je v čele poměrně silné organizace, ale pohled na naše špičky – politické i v ekonomickém sektoru asi potvrdí, že není výjimkou.

Z tohoto pohledu musí být hrdá naše armáda – z hlediska její historie to bude jedna z mála akcí samostatné české armády (mimo akce v rámci nějakých seskupení), kdy odchází “vítězně z bojiště”. Ať tak či tak, není to akce, která by krizi vyřešila, spíše to bylo symbolické (opět asi ne z pohledu těch x pacientů, které ošetřili) gesto z naší strany a zároveň můžeme říci, že je armáda prostě na nějakou akci připravena a není to jen 1) fáze – tvrdíme, že není problém, 2) fáze – tvrdíme, že by to mohl být problém, ale nemusí nás znepokojovat, 3) fáze – vidíme, že je to problém, ale okolnosti nedovolují akci, 4) fáze – vidíme, že to byl problém, ale na jakoukoliv akci už je pozdě. Tento postup má naše (a asi nejen naše) státní správa tak propracovaný, že mě hodně překvapila rychlost reakce. Dnešní stažení “cizích armád”, jak se vyjádřil milý pan nejvyšší odborář v bílém plášti je tak tečkou za událostičkou, která ale leccos ukázala (aspoň jak to vidím já):

  1. Mnoho odborářů u nás i jinde je už naprosto “mimo mísu” a můžeme je směle srovnat s politiky, kteří žijí ve světě mimo realitu.
  2. ČSSD se svým komentářem o stávkokazích ukázala, že je přesně mimo realitu – o žádnou stávku nešlo, nebylo co kazit 🙂 Ale Bohoušek si alespoň přihřál svojí místní polívčičku a šplhnul si u českých odborářů.
  3. Slovenští politici se nebáli využít institut “stav nouze” k vyřešení problému, který rozhodně nebyl živelnou pohromou, která přichází nečekaně ze dne na den.
  4. Lékaři předvedli, že “průměrný doktor” je stejný “vyčůránek” jako “průměrný dělník, vědec, učitel, zedník, …” – prostě se hodili marod. Opravdu si myslím, že se mohli usmát, dva měsíce (kdy smí být vyhlášen stav nouze) akceptovat tento stav a pak si zachovat čistý štít. Takhle sice opticky vyhráli, ale jsem zvědav, kolik pojišťoven se podívá, kdo lékařům potvrdil pracovní neschopnost a dotyčném praktickému lékaři zkomplikují další smlouvu na lékařskou praxi – přiznám se, že pokud bych měl dva doktory a s jedním nepotřeboval uzavřít smlouvu, přihlédl bych i k tomuto faktoru.
  5. Ten neuvěřitelný bordel ve státem/krajem/obcemi/župami řízených institucích – vždyť udávaný počet nemocničních lékařů se měnil skoro každý den a rozptyl byl v řádu tisíců … podobně je to s platy – nikdo není schopen říct, kolik je základ, kolik odměny, kolik služby.
  6. Lékaři se stali neuvěřitelně segregovanou skupinou – mnoho výroků lékařů ukazuje na to, že žijí ve svém světě, zlobí se, že jejich problémy nikdo nevidí a nechápe … jenže oni za hranice nemocnice (chce se mi říci na špičku svého nosu) nevidí většinou taky.
  7. No a že ve společnosti je x% závistivých lemplů, které uráží, když si někdo řekne o vyšší peníze – to se jenom potvrdilo.
  8. Jak mi vadila akce v ČR Děkujeme odejděte, musím ocenit, že čeští odboráři alespoň pochopili důležitost veřejného mínění – najali si na to PR agenturu, která jim IMHO první fázi “vyhrála”.
  9. Radovat se lze i z Pyrrhova vítězství – bude zajímavé sledovat, jak budou splněny požadavky a jestli právě tato akce neodstartuje revizi počtu lůžek na Slovensku a potažmo také lékařských míst – pokud se udával počet lékařů 5-6000 proti cca 8 u nás, je tam nějaký nepoměr – možná tedy pár stávkujících lékařů bude mít za čas možnost (tedy vlastně nutnost) opravdu si hledat lepší ocenění za hranicemi. Možná tedy celá akce odstartuje revizi zdravotnictví a zefektivnění toku peněz – nejen plýtvání léky, ale i dalšími prostředky, včetně personálních.

 

Jen dovětek – zrovna jsem četl vyjádření o postupu vlád ČR a SR (rozuměj vyslání 30 lékařů) a padala tam slova o cituji “formování neoliberální (pravicové) internacionály”. Musím říct, že mnoho SVK doktorů a odborářů nemá žádný problém, pokud dokáží z “prdu dělat vědu” a hledat si problémy zástupné. Je to i ukázkou, že mezi vzděláním a IQ sice je jistá úměra, ale i mezi vzdělanými nalezneme lidi s IQ houpacího koně.

Share

České zdravotnictví

September 10, 2009 by · Leave a Comment
Filed under: Život jako takový 

Nemám se zdravotnictvím ČR příliš mnoho zkušeností (naštěstí), ale poslední průběh vyšetření mě pobavil – je celkem jedno s čím, ale musel jsem zajít za svým „obvoďákem“ – mimochodem, pokud jsme poznal doktora, kterému věřím a vážím si ho, je to on (a samozřejmě ještě jedna doktorka). Nicméně celkem jednoduchá diagnóza a dvě vyšetření na její potvrzení + nějaký penicilin proti zánětu. Obě vyšetření takové nespěšné – prostě penicilín by měl vyřešit akutní situaci a zbytek rozhodneme podle výsledků. Jedno proběhlo v podstatě bez problému, možná díky tomu, že nešlo oficiální cestou, druhé ale začíná bavit. Teda bavit pouze vzhledem k tomu, že na 98% je zdravotní problém pryč, na druhou stranu by mělo právě tohle vyšetření říci, jestli pokračovat/je vyřešeno.
Ale popořádku – problémy jsem měl na konci srpna, objednání (dle názoru obvodního lékaře) může trvat tak týden – „to akorát dobereš ty prášky, tak tam zajdi a uvidíme“. Z toho, že mě oslovuje tykáním je jasné, že k němu chodím už hodně dlouho a vztah je spíše přátelský a takový příjemně osobní – je to ten typ doktora, kterého bych si prostě představil jako rodinný doktor z vyšších vrstev – umí poslouchat, ví jak se zeptat, aby zjistil co potřebuje vědět, vysvětlí proč doporučuje to, či ono … Takže jsem, poslušen doporučení, hned ten den vyrazil do nemocnice objednat se na vyšetření. Drobné překvapení, že termín je až 23. Září mě trochu pobavilo – z týdne se vyklubal skoro měsíc. Nicméně zafungovala neoficiální cesta, termín se zkrátil do 14. Září a to mi přišlo rozumné – sice až po (doufám úspěšném) doléčení, ale stejně to bylo takové kontrolní vyšetření. Považuji sice za zvláštní, že vyšetření, které má rozhodnout o další léčbě/neléčbě nastane až s týdenním odstupem po léčbě, ale to asi není něco, na co by se umíralo. Nicméně kabaret pokračuje dnes- telefonát z nemocnice … provozní důvody, nejbližší termín se přesouvá na 2.10.
Tiše doufám, že to není standardní postup, ale vyšetření bezmála měsíc poté, co by bylo vhodné znát výsledek „zdá se mi býti poněkud nešťastným“. Stává se to i ve vážných případech? Nevím a snad raději nechci vědět – nevím ani, co je problém – chybějící pracoviště, chybějící zdravotní personál … zajímá se o to vůbec někdo? Jenže kdo – lékaři mají léčit, ne přemýšlet kde co chybí, pojišťovny dostanou stejné peníze z daní, ať se vyšetřuje nebo ne, farmaceutické firmy zajímá jen to, kolik se prodá jejich léků, ministerstvo … co vlastně dělá ministerstvo.

Share

TOPlist