Zima a drobný déšť v sobotu daly duatláku trochu smutný ráz. Takže nakonec padl účastnický rekord … pouhých 12 účastníků. Vůbec tomu nerozumím, ale tahle akce se prostě stala akcí pro Vavise a jeho kamarády + případné zbloudilce, kteří se tu zjeví spíše omylem. A přitom je to nádherná běžecká trať a (kromě toho prvního rozbitého úseku) i pěkná trať na kolo, kde jsou jen dvě nebezpečná místa – sjezd v Malešově a poslední odbočení v Kutné Hoře … prostě paráda pořád za nosem bez dávání předností. Ale je to tak, i když s ničím moc nekoliduje, jezdí pravidelně málo lidí.

Na druhou stranu asi právě díky té mizerné účasti jsem se znovu dostal “na bednu” a sáhl si na bronz. A to při tom běžeckém trápení beru za úspěch – zvolil jsem hladké silničky, které po cca 500 metrech začaly pekelně klouzat a několikrát jsem se chytal keřů kolem a téměř upadl již v prvním běhu. Naopak na kole mi ten déšť snad vůbec nevadil a jelo se mi celkem dobře – nahoru i dolů. Obouvání do nášlapů bylo hodně pomalé, ale kam taky pospíchat 🙂 a nasedání – letos poprvé – na silničku muselo budit zdání, že na kole snad ani neumím jezdi. Ale celou cestu jsem nikoho neviděl ani před sebou, ani za sebou a vůbec mi to nevadilo. Ovšem dojezd kola byl báječný – v té zimě a mokru mi ztuhly záda, že jsem se nemohl narovnat – do druhého běhu tak vybíhal “chromý shrbený stařík”, kterému by asi do klobouku leckdo hodil i almužnu. Naštěstí to povolilo velmi brzy a následně se mi naopak běželo suprově – jak jsem s bahnem již počítal z prvního běhu, ve druhém mi vůbec nevadilo a běžel jsem svoje tempo v naprosté pohodě, takže do cíle jsem dorazil dobře rozběhnut ve stavu – skoro si to dám v pohodě ještě jednou. Myšlenku jsem raději zavrhl a vyrazil po trati zpět podpořit psychicky bráchu, který si asi opět užil zimu na kole … A pak jsme využili vytopené místnosti a aspoň trochu se ohřáli.

Za tenhle závod poděkujme Vavisovi (a popřejme hlavně jeho rodině hodně zdraví, když už má nástupce) – je to pohodový závod, který má těch 10 věrných v kalendáři a myslím, že většina z nás má minimálně 4 účasti, což svědčí o tom, že se sem rádi vracíme. A jestli za rok objedná lepší počasí, určitě dorazíme (no vlastně pokud to půjde, kašlu na počasí a dorazím stejně).