Tak tento víkend byl ve znamení “dvojboje” – v neděli Kouřim 10km (raději nepočítat pokolikáté) a v pondělí Velikonoční běh kolem Harrachovky v Táboře – 7,5 km. Po katastrofě v Pečkách musím říct, že jsem do Kouřimi jel s hodně velkými obavami, ale nakonec to šlo. Čas v Kouřimi sice průměrný, ale vzhledem k podmínkám potěšil, v Táboře vůbec neodhadnu, ale cítil jsem se dobře. V každém případě jsem po měsíci měl pocit, že konečně běžím jak mám a nebolí mě po dvou km celé tělo … tak snad je viróza už zažehnána. Počasí si s námi naopak letos pohrává – předloni v Kouřimi svítilo Slunce jako o život a běželo se v krátkých rukávech jako v létě, letos se spodní část běžela na směsi sněhu a zmrzlého bahna … a jestli něco nesnáším, tak je to právě tahle kombinace, kdy jeden krok bota drží a druhý uletí bez odrazu – zlatý asfalt 🙂 Nicméně mi to tentokrát tolik nevadilo, byl to jen ten kousek dole podél potoka a na kostkách se mi běželo dobře, dokonce, k mému překvapení, velmi dobře. Hodně jsem se bál seběhů, protože mě v posledních týdnech potrápily klouby právě na sebězích – ale tentokrát nic, resp. až na konci druhého se ozvala kyčel, ale jenom slabě (kdybych o tom tolik nepřemýšlel, možná by to dokonce bylo úplně O.K.).

Naopak druhý den na Harrachove jsem se trápil – po prvním kilometru relativně pevného povrchu přišel sníh, led, zmrzlé bahno a bláto – a začal jsem trpět. Já tenhle typ terénu prostě neumím, takže mi nohy klouzaly zleva doprava a vůbec jsem nešel do odrazu … a trápil jsem se vlastně až do toho posledního km, kdy jsme se vrátili na pevnou cestu. Hlavně v půlce byl opět pevný povrch, jenže při představě, že mě čekají cca 2 km zpět tím “bahnoledem” jsem se skoro nechtěl obracet zpět. Ale jinak je to nádherná trať – podél Lužnice, lesní cestička přírodou, střídají se povrchy – hlína, štěrk, na začátku asfalt … opravdu hezká cesta, určitě hezká i na romantickou procházku.

Tak uvidíme jak to bude dál, ale tento týden by mohl být předzvěstí zlepšení a srovnání (hlavně kloubů a šlach) 🙂