Devátý start a chce se mi říci … po deváté cesta peklem. Ale ne, tentokrát to bylo vlastně … v pohodě. V týdnu nepršelo (jen přeháňky), takže suchá trať, sice slunce a docela teplo, ale zase příjemně teplá voda (a zbabělci v neoprenech je museli sundat …) a hlavně mi to docela sedlo. Takže 17. místo jako příjemné překvapení a jeden z nejrychlejších časů. A hlavně – zatraceně dobrý pocit ze závodu. Už plavání se mi líbilo – pole se roztáhlo a nikde nebyla tlačenice a kopance … koupačka a vylézal jsem do desátého místa s časem podobným jako naposledy na stejném rybníku (loni se plavalo dole a předtím se neplavalo pro sinice) … super. No oblékání mohlo být rychlejší, ale kam spěchat že …

Kolo naopak začalo skoro tragicky – nejprve jsem do kopce začal pár lidí sjíždět, ale spadnul mi řetěz – první zdržení a hlavně rozhození … Ale letos mám v terénu něco najeto z Kola Pro Život – tak jsem to chtěl využít a na prvním kopci to v lese trochu pustil … jedna větev a už jsem si ustlal. Nic velkého, vlastně jsem hned naskočil, ale sebedůvěra byla v … pryč a tak t bylo jako každý rok pomalu z kopce, rychle do kopce. No přeci jen o něco lépe – hlavně v závěru z Humpolcejsem asi tři lidi zase sjel a asi nejlepší kolo ze všech devíti ročníků. A hlavně – cítil jsem se v pohodě. Co mě naopak mrzelo že kolega Franta T. měl defekt – a pár dalších – ale u známého to mrzí více.

Druhé depo bylo určitě rychlejší – napít, gel do kapsy a vzhůru do kopce … zhruba z 27-mého místa. No a tam jsem sbíral “jeden skalp za druhým” – už nahoře na Melechově 4 lidi a pokračovalo to dál. Vzhledem k tomu vedru se mi běželo opravdu dobře až na poslední občerstvovačku naprosto v klidu … tam jsem opět dal “jonťák a vodu” a vyrazil na poslední zteč a … po pár metech před tvrzí křeč v noze, že jsem musel na 100-200m přejít do chůze. Ale (snad už ty zkušenosti) odhad jsem měl tentokrát dobrý – chůze stačila a po chvilce jsem to znovu rozeběh a dotáhnul až do cíle … mrzelo mě, že ještě jednoho (20 vteřin jsem určitě ztratil) jsem mohl cvaknout. Ovšem potěšení bylo, že jsem nebyl “na dně” – ne že bych si to dal podruhé, ale pár kilometrů bych ještě dal. Horší bylo, že až v cíli jsem si uvědomil, že mě noha a kotník proklatě bolí … ten pád na kole se ozval až teď.

Zlatým hřebem tak byl tradiční “čuník” k obědu a nealko pivo. A pak ještě večer, když jsem se sprchoval a zjistil, že na noha pod dresem je slušně sedřená – naštěstí dres to přežil a tělo sroste 🙂 No a za rok, pokud to půjde se těším na svůj desátý ročník. A tiše doufám, že bude léto jako letos – bez problémů se zády, s kotníkem a dalšími částmi již vetché a zubožené trosky. A zároveň, jestli to vyjde … snad se konečně na desátý ročník dostanu 1-2 týdny předem si projet trať – ty větvě mě letos překvapily několikrát a nejen na tom Melechově nahoře 🙂

Pro zájemce o závod jen dodám, že značení tu bývá hodně dobré (snad jen na dvou místech jsem zaváhal … šipka byla až v křižovatce). Cykločást je na neuzavřeném okruhu – silnice se párkrát přejíždí, někde někdo stojí, jinde ne, ale kdo z nás honí vteřiny – raději přibrzdit, než si potykat s nárazníkem. Plavání je spíše krátké – 500-550m, běh je určitě na kross boty – místy klacky, někde po kamenech, ale dá se – v závěru už ale je třeba dát pozor a neudělat si kotník … sil už ubývá 🙂 A hlavně – jsou dvě varianty – je mokro, tak pak je to bahenní lázeň (pamatuji takové tři ročníky)/je vedro a pak je třeba pít, pít a pít … hodně cesty je lesem, ale ty výjezdy/výběhy na louku/silnici jsou náročné a vypotí se hodně vody a minerálů. Ale za to prase na závěr … ten pot stojí.