Zimní Českobrodská desítka 2011
Už ani neuhodnu pokolikáté jsem vyrazil na zimní desítku v Českém Brodě – je to asi poslední závod “na ostro” v roce a snad všichni běžci si ho celkem užíváme. Takové odbočení z předvánočního shonu a poklidný běh po známé trati, která ale, díky období, je snad každý rok jiná. Letošní počasí bylo celkem přívětivé – v noci sice lehce pršelo, ale nebyl sníh ani břečka, pouze v lese to na pár úsecích podkluzovalo … což musím přiznat skoro nesnáším. V každém případě foukal vítr, který ale na této trati nevadí – pouze první a poslední kilometr, nepršelo a ani nebyl mráz – na tohle období prostě super podmínky.
Za sebe musím přiznat, že se mi běželo tak nějak normálně – nic hvězdného, ale kromě jednoho úseku, kde mi to podklouzlo několikrát za sebou, zase žádný problém. Čas – pravda – nic moc, ale ani katastrofa, prostě jeden z mnoha běhů, kde jsem si užil sportu a společnosti běžců kolem sebe. Trochu mě zamrzel start – nevím, jestli jsem to přeslechl jen já, ale spíše ne – startovní výstřel se ozval zcela bez varování a upozornění připravit se, takže to bylo spíše nervózní maso, kdy jsme se na sebe dívali jestli “už”. Naopak závod se již běžel v klidu – sice jsem postrádal pár známých tváří, ale většina to už určitě neběžela poprvé – trať tak neměla koho překvapit. Ostatně myslím, že je to opravdu příjemná trať – 5km tam a zpět s lehkým převýšením a po lesní silničce …
Všem (nejen z Českého Brodu) tak přeji hezké svátky a do nového roku pohod ve sportu i v životě.
Good luck a sportu zdar.
Běh Republiky Československé – Český Brod 2011
Jeden z posledních podzimních běhů – těch kratších 3 250m – se běhává tradičně v Českém Brodu. Je to závod spíše menší, ale zase zajímavý – krátký okruh, který se běží 5-krát (hlavní kategorie) je téměř bez převýšení, ale jsou tam dvě poněkud ostřejší zatáčky – jedna hned po startu za mostkem, kde to při mokru trochu klouže a druhá při náběhu na mostek cca v polovině okruhu, kde je nepříjemné zúžení trati. V každém případě neběží velké množství závodníků, takže se v pohodě srovnají a zase – nejde o život, tak lze i někoho pustit. Cca 12 minut na trati je hodně krátkých a uteče velmi rychle – první kolečko se pole trhá a druhé je v půlce, než si závodník uvědomí, že už to začalo … no a ve čtvrtém už zase myslí na finiš.
V mém případě to pravda s finišem bylo hodně slabé – resp. žádné. Den předtím mi bowling a squash dali docela zabrat, resp. zádům – od čtvrtého kola to bylo spíše utrpení u každého nádechu. Ale jsem rád, že jsem do Brodu zajel – zpět jsem jel na kole a bylo to příjemné uvolnění svalů a podzimní projížďka na kole – překvapivě malý provoz směrem na Kolín. Takže nakonec mohu říci, že běh po squashi je celkem náročný a na druhou stranu to bylo příjemné sportovní odpoledne, zakončené horkou vanou s mořskou solí – super relaxace a prohřátí po studeném podzimním větru. Jen houšť podobných malých závodů, které umožní zasportovat si – v případě brodu mnoha věkovým kategoriím.
Českobrodská pečeť 2011 – finiš po … letech
Tradiční desítka v Českém Brodě tentokrát opravdu vyšla – po počasí v týdnu musíme říct, že počasí bylo super – téměř bezvětří, teplota taky docela v pohodě (pro běh skoro ideální) a krásná cesta. Tohle je snad sen všech silničních běžců, navíc s (pro mě) příjemným profilem – tam 5km mírně do kopce, zpátky naopak 5km mírně s kopce. Sklon je ovšem naprosto minimální, takže je to spíše rovinka, ale na čase se to pozná. A na závěr tradiční domácí buchta – skoro už klasika v Brodě spolu s horkým čajem (grogem pro ty, kdo mají zájem) je super tečka a možnost pokecat se známými po potýrání těla.
Sám za sebe jsem spokojen a to tentokrát i s během i s časem – po dlouhé době běh, kdy nebyla snad žádná krize a na závěr ještě s finišem – tímto děkuji Milanovi za “dotlačení do cíle” – po tom, co jsem běžel těsně před dvěma závodníky pět km jsem si ale 500m před cílem řekl, že tentokrát už jsou jen dvě varianty 1) už před sebe nikoho nepustit 2) na trati zdechnout … téměř se vydařily obě dvě – nakonec jsem to dotáhl a nenechal se přespurtovat, po doběhnutí mě zbytek energy-drinku nedobrovolně opustil a potupně jsem vrhl. V každém případě jsem měl celou trať pocit, že se běží dobře a že mám z běhu radost. Možná největším zážitkem pak byl finiš – už ani nepamatuji, kdy jsem se tolik “vyšťavil” a přesvědčil sám sebe k takovému běhu v závěru. Je fajn si uvědomit, že když už člověk na konci nemůže, tak … nemůže hlava, svaly mají síly dost 🙂
Další letošní běh je tedy za námi a kolotoč se už rozeběhnul – při pohledu do termínovky si asi každý něco najde – já se těším na Lipovou Alej a pokud mi čas dovolí na Lipanskou Stezku. No a za měsíc už pomalu přijde čas kombinace – duatlonů a za další i nějaký triatlon – čas začít trénovat znovu i plavání a více kolo.
Oficiální stránky pořádajícího oddílu triatlonu TJ Slavoj Český Brod.
Českobrodská pečeť
Snad ani psát se mi nechce, jak jsem si těchto 10 km protrpěl. Jinak mám Českobrodskou Pečeť velmi rád – je to pozvolných 5km mírně (velmi mírně) do kopce a zpět naopak velmi mírně z kopce – téměř pravidelně “týden po Pečkách”. Je to mnohem menší běh, ale běží se kolem Podviničního rybníka po silničce x-té třídy. Dost často zde jsou nějaké nástrahy ve formě sněhu při zimním běhu loni v prosinci, bláto loni na jaře, piliny na cestě od čistění lesa asi před dvěma lety a letos pro změnu díry v silnici “jak na mamuta”. Přesto se na každý ročník těším a chodím sem velmi rád – je tu pohoda, klid a běží se sice po asfaltce, ale od druhého kilometru v lese – v moc hezkém prostředí.
Letos byla téměř ideální teplota – kolem 14-ti stupňů (podotýkám Celsia), ale hned po startu začalo pršet (po doběhu samozřejmě přestalo). Musím říct, že jsem to skoro vůbec nevnímal, protože od druhého kilometru mě začaly trápit šlachy a to do té míry, že jsem se tím protrápil až do cíle a ani jsem si běh pořádně nevychutnal. Nejhorší bylo to zjištění v cíli, že skoro nejsem unaven a plíce by v pohodě běžely, ale skoro se nemohu odrazit. Prostě pech a krize, kterou mám snad podruhé v životě a kdykoliv mám pocit, že jsem v pohodě, po třech km běhu/deseti km na kole nemohu skoro napnout “achilovky”.
V každém případě to bylo hezké dopoledne a tiše doufám, že příští běh bude lépe … životem je třeba jít s optimismem, v nejhorším si každý zvykne 🙂 Na doběhu je asi vidět, že bahno jsme měli skoro všude … ale to je spíše zpestření než překážka.
Všem běžcům zdar.
LinkedIn
