2017 Železný Chlíst
Můj milý deníčku v sobotu 15.7.2017 jsem dal (po dlouhé době) Honzu Radu 🙂 a postavil se (také po dlouhé době) na bednu … bronz v kategorii “dospělí” muži – rozuměj muži 40+ hodně potěšil. Ale tentokrát vlastně celý závod těšil. Snad s výjimkou plavání, kde jsem si po 3/4 roce tréninku věřil daleko více, ale od začátku jsem se ve vodě nemohl nadechnout, takže asi standard. Ale od té chvíle – super kolo, kde jsem si to ujel snad s výjimkou cca 500m celé sám a na to ten čas beru jako super čas. Ostatně i cyklista Honza R. mi to nandal jen o cca 2 minuty. A co potěšilo více, že i po kole byla nálada na vtípky, takže jsem ho ještě popohnal v depu (dojeli jsme skoro současně). A zároveň jsem měl dost sil, abych ho hned od začátku běhu “odpáral”. Co si budeme namlouvat, fyzicky na něj nemám, takže mi bylo jasné – buď teď, nebo mě v druhém kole převálcuje. Ostatně ještě pár lidí jsem na běhu dal a vlastně mě předběhli jenom tři (z toho ovšem dva tak, že jsem měl pocit, že stojím).
Výsledek celkově 15-té místo a v kategorii bronz – v to jsem nevěřil ani ve snu. A věřím, že bez háku by to bylo ještě lepší. A zlatý hřeb – prase se tentokrát mimořádně vydařilo. Upečené akorát, nepřesolené … opravu musím pochválit, ostatně jako celou atmosféru “Chlísta”. Velký dík patří Honzovi Kavalírovi – drží ten závod a organizuje a je to prostě klasický “pouťák a hobík triatlon”, kde se dnes už potkají skoroprofíci s amatéry a všichni si dají do těla. V tomhle případě jsou snad i ty drobné chybky a zmatky (tradiční baterky v megafonu), start plavání s pistolí/bez pistole, … úsměvné a dávají znát, že to prostě není MS v triatlonu.
V tomhle případě stojí za to poděkovat vlastně všem z Chlístovic a okolí, kdo s tím závodem pomohou – 17. ročník … to už je tradice. A pro mnoho lidí prostě jeden den, kdy si jdou na 2 hodiny někam stoupnout a regulovat dopravu na křižovatku, podat pití umdlévajícímu běžci, starat se o prase na rožni, registrovat účastníky, zapisovat časy a mezičasy … prostě spoustu činností, bez kterých by ten závod neexistoval/nebyl takový jaký je. Přeji hodně sil do dalších ročníků a doufám že 18. tý ročník v roce 2018 bude zase rok, kdy si budu moci v polovině července odškrtnout – Chlíst – splněno.
A taky si neodpustím zavzpomínat jako triatlonová “vykopávka” z okolí – první sem běžel v 17-ti, takže to už je 27 let. Vážení, strašně moc se to změnilo – z party nadšenců, které si pamatuji v Uhlířských Janovicích nás už moc aktivně nesportuje, ale dnes je to módní sport – staré favority, botasky a “adamky plavky” nahradily kola časovkové speciály + triatlonové boty na běh a neopreny, místo čokolády se ládujeme Carbo/enduro/bůhvíco ještě snacky, nepojeme vodu, ale iontové nápoje, spousta závodníků můsto trenýrek/šortek má vlastní dres se jménem a logem sponzora … Prostě něco úplně jiného, ale vlastně pořád je to o partě nadšenců, kteří se jdou poměřit a vyzkoušet, jak na tom jsou, protože na trati rozhodne hlavně “pot z tréninku” a vůle jít vpřed. Tak ať za rok máme obojího zase dost a navíc radost zs pohybu jako dosud.
Železný Chlíst 2011 – jaký byl?
Kdybych to měl shrnout dva dny po závodu ze svého pohledu, tak … perfektní. I letos jsem pomohl v rámci svých možností s organizací a rozhodně nelituji. Protože jsem vytvářel i novou webovou prezentaci (www.zeleznychlist.cz) byl jsem nakonec dotlačen k oficiálnímu přiznání podílu na akci a zveřejnění své fotky – to mělo legrační následek, že mě na místě spousta lidí zdravila velmi přátelsky (zjevně mě poznali z fotky) … jenže já je neznal 🙂 Snažil jsem se zachovat dekorum a odpovídal stejně srdečně – ostatně nadšenci jsme všichni a každému, kdo pomohl touto cestou děkuji. Každá křižovatka, každá občerstvovačka, každý časoměřič, každý … přispěl k poklidnému průběhu. Letos (víc než kdy dřív) jsem si také uvědomil, že úspěch jsem od začátku měřil, více než vlastním časem/umístěním, otázkou “aby se nikomu nic nestalo”. To dopadlo bez problému a vše ostatní už je jenom bonus.
Kdybych měl nejprve shrnout pohled spoluorganizátora: Dík patří hlavně Honzovi Kavalírovi – stal se tou duší závodu, která organizuje a dává to dohromady – my ostatní se mu snažíme pomoci v jednotlivých věcech, ale celkový přehled a starost zůstali na něm, Je naprosto super, že je spousta místních lidí, kteří si to vzali “za svůj závod” a rok co rok přijdou i jen drobně pomoct. Zajistit všechny kontroly a křižovatky bez jejich pomoci by pro nás “odjinud” bylo asi nemožné. A jak jsem mohl posoudit, fungovalo to po těch 10 ročnících už velmi dobře – na začátku pravda malé zpoždění (ale už asi tradiční) – nicméně pak už mi přišlo, že vše šlo v klidu. Poděkuji i Vavisovi za zajištění policie na kruháku v Kutné Hoře – bylo to fajn, protože provoz byl letos docela velký a nechtěl bych se tam motat mezi odbočujícími auty. Za organizátory se omlouvám, že nezbylo prase na všechny … no chybička se prostě stane, snad se toho za rok vyvarujeme. Ale jinak mi i v cíli přišlo, že to všichni vzali “na pohodu” a pro radost.
No a z pohledu závodníka: Jelo se mi dobře, vlastně skoro skvěle. Nebýt křeče při přezouvání do běžecké boty, kde jsem tak 2 minuty předváděl něco mezi záchvatem padoucnice a tancem šamana při oslavě slunovratu a ztratil tak dvě minuty, jsem byl spokojen – kolo jsem si z 80-90% odtáhnul sám a jsem tomu rád, pořád tu jízdu v háku na triatlonu nemohu překousnout – no stará škola 🙂 Při plavání mi sice přišlo, že nám byl “rybník malý”, ale rychle se to roztrhalo, takže už u druhé bojky byla pohoda – a pokud bude zase za rok více vody, nemá Vidlák na tuhle akci chybu. Mile mě překvapil běh – po křeči jsem se pomaleji rozbíhal, ale někde u prvního “Smrťáku” jsem najednou získal pocit, že to jde a přidal jsem, takže nakonec to byl docela dobrý čas a hlavně jsem neměl nikde pocit, že “mi to neběží”. Trochu jsem váhnul na závěr, kdy jsem dotahoval jiného závodníka a “přetaktizoval to”, resp. těžce podcenil soupeře – tak jak vypadal zvadlý, předvedl finiš, že jsem “jenom čuměl”. Honzu K. pak pochválím za melouny – bylo jich dost a přišly k chuti. Spolu s vodou to beru jak vše co má v cíli být – nějaké ioňtáky a pečivo není špatné, ale (pokud mohu říct za sebe) – většinou mám spíše potřebu vody a něčeho lehkého … Třeba si za rok vzpomeneme dřív i na ty banány a budou už v cíli pro závodníky 🙂 a ne až po praseti.
Poděkuji i manželce – raději dobrovolně – za psychickou podporu a hlavně za zdravotní dozor při závodu – podle pravidla “je-li zdravotník, nic se nestane” – nemusela naštěstí zasahovat.
A popřeji i bráchovi – jak jsem koukal na čas, popasoval se s tratí velmi dobře. Ostatně triatlon je hodně o zkušenostech a rozložení sil.
Na závěr přeji hodně štěstí všem závodníkům nejen na trati a doufám, že se zase potkáme ve sportovním – a věřím, že i za rok na triatlonu Železný Chlíst č. 12. Tak jako na webu i zde budu agitovat – pokud máte nějaké připomínky, návrhy – na webu je fórum nebo použijte skupina Železný Chlíst na facebooku.
LinkedIn
