Lance Armstrong se přiznal – leden 2013
LA se přiznal k dopingu – možná je i skoro jedno, proč. O zobání v cyklistice se všeobecně vědělo a ví, takže žádné překvapení. Nebudu ani LA hájit – obhajoba, že LA byl prostě nejlepší, včetně dopování mi přijde legrační – ani nejlepší zloděj tohle asi u soudu nevytáhne na svojí obhajobu. Co mě trochu vadí, že po tomto není trochu vítr u bafuňářů tohoto “sportu” – u většiny je zjevné, že jim LA a jemu podobní umožnili živit se na lhaní. Za sebe bych v tuto chvíli asi doporučil, aby se toto přestalo řešit u dopingových komisí a ředitelství těchto závodů – povětšinou by rozhodovali stejní kašpárci, kteří nad tím zamhouřili oči. V tuto chvíli bych spíše byl pro variantu civilních soudů. Obhajobou nemůže být “dělali to všichni” – LA podváděl a pokud někdo bude nárokovat price-money, nebo sponzorské dary, pro podvod … nechť soud rozhodne, jestli LA podváděl (a vzhledem k přiznání asi bude rozhodnutí jednoznačné) – bude peníze vrace. A pokud je nemá … osobní bankrot a pár let životní minimum. Podobně by to ale mělo následovat u dalších usvědčených “sportovců”.
Druhou věcí je, že dokud se najdou lidi, kteří budou tyto závody sledovat i s vědomím, že se “prostě zobe”, vždycky se najdou sponzoři, kterým se to vyplatí a zaplatí někoho tak, že začne podvádět. V tomto je sport prostým obrazem společnosti, která začala zaměňovat lidi schopné za lidi “všeho schopné”. Kolik jen lidí (třeba i top managerů) vydělalo peníze na hraně/za hranou zákona, profesionální sport je vzorek lidí a pokud mezi lidmi budou křivárny, budou i ve sportu. Pro všechny pak doporučuji zamyšlení nad sponzory cyklistických závodů – věděli o podvodech nebo se nechali tak lehce “odrbat”. Myslím, že pro tyto velké a známé firmy je tohle vizitka docela nehezká a jediné co může většina lidí udělat je zamyslet se, jestli výrobek od podvodníka/lopaty, která se nechala takhle vodit za nos chce vlastnit – tohle je asi jediná cesta, byť nereálná. A po této aféře můžeme znovu zvážit, jestli chceme sledovat vrcholné události, které více než sportovní výkony začínají připomínat “sehrané divadlo ala wrestling”.
Mohlo by to mít ale jiný dopad – je věc firem, jestli chtějí podporovat podvody a riskovat svojí reputaci. Znovu by ale možná stálo za zamyšlení, jestli stát má takto podporovat profesionální a vrcholový sport a jestli by peníze raději neměl investovat do sportu mládeže a amatérského sportu. Velký sport se může klidně historicky znemožnit, ostatně on si na sebe vydělá, pro stát by IMHO mělo daleko větší cenu podpořit sport většího počtu lidí na nižší úrovni.
Duatlon Čáslav 2011
Po roce opět v Čáslavi a opět nádherný závod – proti loňsku sice časově zhoršení, ale pozice o jedno lepší … a jak jsem tak koukal letošní vítr asi to kolo trochu zpomalil. Zároveň je třeba říct, že počasí vyšlo – přes předpověd deště se jelo za sucha a ten vítr byl spíše mírný i když asi trochu potrápil. I letos organizace bez problému a závod dobře pohlídán. Je super, když policie podobnou akci podpoří a na těch třech nebezpečných místech stojí – je to na 1/2 hodiny na každém místě a myslím, že riziko kolize to výrazně zvýší. Aspoň já jsem měl pocit, že na křižovatkách nemusím hlídat tak pečlivě auta a mohu si zatáčku “vyjet obloukem mírně do protisměru”.
Závod byl identický tomu loňskému – 6km běh – 25km kolo – 3km běh a musím zopakovat pochvalu trati. Ten běh parkem je nádherný od oblouku kolem rybníka až po “kličkování dolů” ke stadionu – je to pestré, nikde není silniční provoz a běží se po lesní cestě, snad jedině ty kořeny při seběhu mi trochu vadily, ale to prostě k lesní cestě patří a není jich zase tolik. Na kole mi trochu vadila (opět jako loni) jízda v háku – mám pořád pocit, že pár lidí to prostě “uvisí” a x kilometrů se jenom veze – pokud střídají, je to asi v pohodě i když i tam bych spíše volil single jízdu, ale pár lidí prostě jede jak by řekl cyklista “na hyenu”. Ale to se stalo v duatlonech a triatlonech pravidelným jevem, který je asi už dnes nutné brát jako realitu. Závěrečné 3km běhu jsou spíše zkouškou, jak se člověk na kole vydal a dokáže se ještě přeorientovat na kolo. V každém případě je to už krátké a uteče to hodně rychle.
A co říct závěrem – asi se jenom opakovat – poděkovat organizátorům a popřát ostatním závodníkům, ať jim to běhá a ať se za rok na téhle akci zase sejdeme (nebo jinde ještě dřív). A taky poděkovat přírodě, že to vydrželo a déšť přišel až večer. A za každého z nás i tomu, že jsme to i letos “dali” – kdo nezávodí, těžko pochopí, ale je to super pocit, když si člověk může říci – ještě na to mám.
LinkedIn
