Pošuk 2016 – 16 km přírodou
23.4. sobota a nechal jsem se přesvědčit bráchou na další kros … Pošumberský Ultra Kross – tedy POŠUK. Je to nádherný závod – krásné údolí potoka Šembery – lesem a přírodou. Pravda na začátku jsem trochu zaváhal, jestli jsem zvolil obuv dobře – 2km lehký terén a pak najednou minimálně 3km silnice (od sběhu k depu až po ten první sběh a pak zase až na hráz) – ale dále jsem zjistil, že to byla dobrá volba – “zetory” se hodily. Naštěstí se nesplnila deštivá předpověď, věřím, že by to bylo jinak o 50% náročnější. Takhle bylo skoro sucho, jen několik málo míst bylo lehce měkčích, případně kaluž, ale bylo to spíš příjemné než tvrdá udusaná trať. Já se sice v terénu tradičně trápím – kotníky se ozývají – ale jinak jsem si to užil. Teda kromě sběhů – ten první k depu byl v pohodě, rovná cesta, takže jsem to skoro pustil. Ale už ten druhý – dolů na silnici k hrázi mi dal těžce zabrat a měl jsem pocit, že dole se už nerozeběhnu, klouby odmítaly poslušnost. Naštěstí pak byla rovina a mírně do kopce, takže se mi to podařilo rozeběhnout a celkem to šlo až k dalšímu sběhu v lese někde po 8-mém km. Tam už jsme naopak měli za sebou výběh do nejprudšího kopce … náročný, ale do kopce se mi běhá lépe než dolů. I lesem to bylo mimořádně příjemné – krásná lesní cestička – měkký dopad na nohy – prostě super. A cesta celkem ubíhala – najednou jsme byli na 1-tém km, nějaké 4km do cíle. Osobně to vůbec nemám rád, když běžím trať poprvé a nevím, co mě čeká za zatáčkou a i tady se ukázalo, že v závěru ztrácím – vůbec se mi nechce se vyšťavit a pořád si nechávám rezervu. Výběh do posledního kopce byl ještě v pohodě – nahoře jsem pravda přešel kus cesty do chůze … a bylo to asi jediné místo, kde jsem, na jinak velmi dobře značené trati, zaváhal – chvilku jsem puntík hledal … ale pak přišel sběh a traverz k lávce přes potok a tam jsem to “vnitřně vzdal” – vůbec se mi po tom šikmém svahu nechtělo běžet a více jsem kontroloval cestu před “kotníkem” než běžel … a to samé v úplně posledním sběhu na silnici – raději jsem dva rychlejší běžce pustil než trápit nohy … a připravil se tak o lepší místo. Nicméně 4-té místo v kategorii M40+ tedy “skoromrtvoly” beru jako dobrý výsledek po tom trápení s kotníky. Naopak jsem snad ani jedinou nepocítil šlachy nad patou – zdá se, že tato bolest už opravdu po roce odezněla 🙂 No druhý den mě pravda bolely, ale to už je spíše znak, že tam je živá tkáň a ne jen nějaký provaz.
A zazávodila si i malá – 80m s úsměvem na tváři a dokonce vyhrála čokoládu a tyčinku – milé zpestření pro “malé prdíky”. V tomhle asi největší pochvala organizátorům -na louce je prostor pro malý piknik a bavení dětí. Bylo nějaké malování a hraní si (díky i rodičům, že malou pohlídali přes závod) – takže Klárka usnula v autě cestou zpět jako “malý medvěd” – a snad se potěšila, že pohyb je příjemný a nemusí se vyhrát – tentokrát se usmívala i “z druhé vlny”. Jen přemýšlím, jestli i za rok jí ještě budu před startem vyhazovat do vzduchu “jako letadlo” – rok od roku je to náročnější.
Za rok … zdar všem POŠUKům, kteří krásné sobotní odpoledne vymění za pot na trati a organizátorům, že do toho jdou s nadšením. A dík organizátorům – myslím, že se jim daří dělat akci pro celou rodinu, bez velkých “WoW” blbin, ale s tím, co závodníci a doprovod potřebují – občerstvení, vodu v cíli, dobře organizovaný harmonogram až po milé vyhlášení hned po závodě.
LinkedIn
