Letošní první triatlon a celkem příjemné překvapení. Vrátil jsem se na jezero v Poděbradech – nebyl jsem tu možná od gymnázia a bylo milé překvapení, jak málo se tu změnilo. Čekal jsem moderní “aquacentrum” a ono to zůstalo příjemné koupadlo s docela čistou vodou. Navíc voda byla na tohle období opravdu teplá – oficiálně 21 stupňů (Celsia pro přesnost) bylo fajn – na Velkém Rybníku to asi bude horší.  Ve vodě jsem se pravda trápil – bójku na 300 metrů bez dioptrických brýlí prostě nevidím ani omylem a navíc jsem plavání letos hodně flákal. I v depu jsem byl spíše vlažný “beze spěchu” – závod jsem si spíše užíval. Naopak na kole jsem následně měl pocit, že jsem se rozjel – pár lidí jsem předjel a i když jsem se nechal zmást skupinkou, která na kruháku zahnula na Nymburk, obrátil jsem to tak po 100 metrech a vrátil se na trať s minimální ztrátou. Je to rovina, takže tak 26 km (ze 30) se jelo opravdu v kozlu a cesta rychle letěla. A navíc se mi prostě jelo dobře. A podobně jsem se cítil i na běhu – docela dost lidí jsem předběhl (po té rekreaci ve vodě a v prvním depu) a opět mi přišlo, že se běží dobře. Cesta byly dva úseky cca 1,7km tam a zpět, takže byl neustále přehled o lidech před i za sebou. Dokonce jsem v cíli ještě zafinišoval – sám překvapen, kolik sil mi zbývá. Možná to bylo krátkou cca 200km krizí cca 2km před cílem, po níž jsem lehce zvolnil a spíše se hlídal, aby nepřišel další problém, ale výsledek byl, že v cíli jsem měl pocit, že “dát si to ještě jednou” by nebyl problém. A pořadí 61. z cca 150 závodníků odpovídalo tomu, jak mizerně jsem zaplaval.

Tohle by mohl být problém pro další ročníky – 180 závodníků se už pomalu blíží limitu na tuhle trať – nejde jen o depo, ale i kolo, kde občas došlo k setkání 10 cyklistů a ti se roztáhli po celé silnici a pak i na běhu – když jsem vybíhal, byl to skoro “václavák” a řada lidí – na té úzcké cestě se prostě dva a dva běžci v protisměru nevešli. Vstřícný krok pořadatelů, umožnit startovat i závodníkům přes limit 150, který byl původně nastaven, by tak mohl za rok přidělat starosti. Vstřícnost je určitě fajn, ale to pravidlo bylo dáno dlouho dopředu a závodníci by si měli také uvědomit, že organizace něco znamená a naučit se zodpovědně přihlašovat – tohle může mít za následek, že se dopředu přihlásí minimum a na závodě to pak bude “otázka dne” – kolik lidí vlastně přijde. Jako spoluorganizátor závodů to moc nevítám – prostě odpovědnost by měla přijít ze strany organizátorů, ale i závodníků a pravidla se nastavují proto, aby se dodržovala. Ovšem na druhou stranu – velký dík organizátorům – celá akce byla dobře zvládnutá a byla to příjemná neděle.