Desátý ročník je za námi a nezbývá, než ho zhodnotit a těšit se na další. Jak mohu shrnout své dojmy:

1. Desátý ročník je již jubileum – byla by velká škoda tento závod ukončit a nepokračovat. Každý z okolí, kdo má o sport zájem a má tu možnost by měl trochu přispět – je radost vidět místní lidi na křižovatkách, na kontrolách, na občerstvovacích stanicích. Rozumím, že pro pořadatele je to náročné a právě proto je třeba jim pomoci, jak jen to bude možné. Zvláště letos jsem měl z jejich strany pocit “již trochu únavy”, ale zároveň již byly vidět zkušenosti s pořádáním – ta spousta drobností, které nikdo pořádně nevidí, ale které dělají závod lepším a pro závodníky přitažlivějším. Letos se termín trošku zpozdil – sám bych byl pro návrat k tomu dřívějšímu.
2. Počasí nám opravdu přálo – hned večer se zkazilo, ale ráno to byla paráda – teplo, ale jen slabý vítr na kolo, prostě téměř ideální.
3. Trati – zkrácení plavání IMHO nebyl šťastný krok – cykločást se pak prostě jela ve skupinkách a pro mě je pořád triatlon sport jednotlivců, kteří to mají vybojovat každý za své a na své, ale hlavně na této trati tomu lze těžko zabránit – sjezd do Hory přímo láká na “sjetí se”. Jinak je cykločást hezká a hlavně zpáteční stoupání prověří kvalitu závodníků. A na běh bych mohl pět oslavné básně – ta trať je zajímavá se vším všudy – seběhy, výběhy i rovné úseky … pokaždé mám hrůzu, jestli to při seběhu k potoku ubrzdím a kotníky vydrží, ale pokaždé se mi ta trať líbí.
4. Závodníci – trochu mě překvapilo, jak moc se pole proměnilo – podle výsledků tam byla více než 50% obměna a to jsem, přiznám se, nečekal. Trochu mě zamrzelo, že se (alespoň pocitově) zmenšuje procento místních hobíků – přátelé, ukažme, že na Kolínsku a Kutnohorsku je spousta sportovců …
5. Zázemí – zmínil jsem již dříve, prostě na neprofesionální závod je velmi kvalitní – převozy bot, kontroly, občerstvovačky, podpora … je vidět, že spoustu lidí již tuto akci “vzalo za svojí” a ten čas tomu věnuje. Letos musím vyzdvihnout toho jezevčíka na běžecké občerstvovačce – jeho radost z aportování odhozených kelímku a trochu pletení se pod nohy, když kelímek neletěl dost rychle – to je přesně to, co závodům této kategorie dodává to kouzlo.
6. Abych jenom nechválil – nevím, kdo to byl, ani to nechci zjišťovat, ale řidič felicie, který mi to tam v Kutné Hoře “ohnul do protisměru” těsně před kolem si své vyslechl na místě – takže jenom pro podobné zopakuji – ano auto je silnější než kolo, ale když už neznáš předpisy, do auta nesedej. Tentokrát jsem to dobrzdil a nic se nestalo …
7. To nejlepší na závěr – nejsem pivař, ani “masožravec”, ale na Chlístovi si již tradičně to pivo a kousek prasátka dám – je to ta sladká odměna a zase jedna drobnost, která ten závod dělá “svým” – včetně té chip-pivenky a prasenky. Už jenom tyhle drobnosti a těším se na další ročník a zároveň na rok se sportem a přípravami na tento a jiné závody.

Všem závodníkům tedy blahopřeji a věřím, že za rok se na Železném Chlístovi zase potkáme. Takže hodně větru do zad, hodně zdraví a radost při tréninku. A díky pořadatelům, těm je třeba popřát elán a dobré nervy na další a pokud to půjde, tak za rok se mnou na pomoc při přípravách můžete opět počítat.

čníky.