POLITIKA? … jen politika
V jistém čase ve mně uzrálo rozhodnutí vstoupit do strany a podpořit myšlenky, které mi jsou blízké, s kterými souhlasím. Částečně i proto, abych se nestal jen jedním z “vždy nespokojených” plkalů, částečně snad z nějaké chuti něco pro tyto názory udělat. Ne nemám v tuto chvíli ambice někam kandidovat, ale přeci jen mám pocit, že mám názory na obecné věci a obecný přehled i zkušenosti, které mohu nabídnout a formovat nějaké názory, případně pomáhat s jejich realizací. I proto jsem vyplnil přihlášku a po drobných peripetiích se stal členem ODS.
Asi po měsíci jsem byl pozván na sněm místní organizace a … musím říci, že jsem zažil neuvěřitelné zklamání a rozčarování. Vždycky jsem měl ten názor, že místní organizace by měly být jakýmsi zdrojem myšlenek a místem, kde je možné hovořit o ideách, o programu, o způsobu jak tyto obhajovat a prosazovat. Chápu, že ve “vyšších sférách” politiky už jde často hlavně o tu politiku, přijímají se kompromisy, … Ale místní organizace – to je místo, kde by mělo jít hlavně o reálné věci z okolí, případně o nastínění názorového směru ve smyslu “podpora jednoduššího daňového systému s omezením výjimek, prosazování vyrovnaného rozpočtu, …”. Jenže to co jsem slyšel bylo … v podstatě jen hovoření o technice moci. Cílem lidí jakoby přestalo být prosadit nějaké myšlenky, ale jediný jasně zmíněný cíl bylo “obstát ve volbách”. Strany už na nejnižších úrovních snad zapomněly, že volební výsledek a získané mandáty nejsou CÍL, ale PROSTŘEDEK k prosazování nějakých myšlenek. Cítil jsem to ve velké politice, ale síla s jakou jsem toto cítil i v místním združení mě opravdu překvapila. To, že výsledek voleb zajímá poslance … no už jen proto, že je to jeho živobytí, chápu. Ale co je tak skvělého pro běžného člena, že strana získá o mandát více/méně?
Nechtěl jsem na sněmu hovořit … ani jsem na to nebyl vnitřně překvapen, ale musím říci, že strany (pokud je to i jinde stejné) stojí před jediných úkolem – z míst na výrobu moci se znovu změnit na místa pro prosazování myšlenek. Jinak důvěru nikoho asi nezískají. Rád bych viděl poslance, který předstoupí před své voliče s tím, co jsem slyšel … “Dejte nám hlas … náš cíl je vyhrát volby”.
Košický zlatý poklad
Ke své hanbě musím přiznat, že do Národního Muzea jsem zavítal po téměř osmi letech. Tentokrát mě přilákala (kromě přítelkyně) výstava Košického zlatého pokladu. Sama hisotrie tohoto pokladu je určitě zajímavá a vzhledem k faktu, že v ní nechybí něco romantiky a tajemna (původního majitele pokladu neznáme) je rozhodně zajímavá. V případě této výstavy je to podpořeno IMHO velmi dobře provedenou expozicí.
Takže hned na začátku můžete zvolit postup – dokumentární film -> samotná výstava, nebo výstava -. dokumentární film. Zvolili jsme druhou variantu a asi bych jí i doporučil – pokud nejste líní si přečíst základní info na informačních tabulích, nebudete tápat a projdete do půl hodiny celou expozici se všemi důležitými informacemi. Tabule doporučuji přečíst – je to jen pár řádků textu a dají alespoň základní kostru objevení a pravděpodobného uložení pokladu. Pro nás čechy je určitě zajímavé si všimnout, kolik mincí pochází z tehdejších Čech, ražených převážně v Kutné Hoře. Ale poklad má svojí hodnotu určitě především v množství různých mincí.
Na výstavě si určitě něco najde i ekonom – původní mince ještě měly opravdu zlatý základ … množství mincí odpovídalo hodnotě zlata v nich … “Zlatý standard” – jak krásný to naoko byl lék na inflaci – nebylo zlato => nebylo z čeho razit mince => král/vládce se musel uskromnit. Jenže už tehdy byly pravidla proto, aby se obcházela a mince se razily z méně ryzího zlata/menší hmotnosti zlata … a následně devalvovaly. (To samé platilo pro stříbrné mince).
K zamyšlení určitě stojí i okolnosti uložení pokladu (pokud je tedy správná úvaha o jeho uložení). Ty asi nejlépe pochopíme z dokumentárního filmu, který je takovým oddechovým povídáním – možná nám dojde, že krize a války byly v hisotrii běžnější než dosud a fakt, že letos nepojedeme na dovolenou je krize v porovnání s loupením a válčením jen “trapnou epizodou okresního formátu”.
Takže závěrem – neváhejte a vyražte – výstava je v budově bývalého federálního shromáždění někdy do ledna 2010 a stojí za tu hodinku. Uvidíte tam alepoň zlatý řetěz, který byste asi nechtěli nosit každý den na krku 🙂
LinkedIn
