Poučení z předvolebního facebooku
Tak jsem se včera večer (rozuměj asi před měsícem, kdy jsem blog začal psát) kouknul na facebook a příspěvky lidí, které mám v přátelích (a nejsou v ignoru). Nemohu se zbavit dojmu, ale z aktivit jednotlivých lidí mám následující pocit:
- jsou lidé, kteří tam jednou, dvakrát za týden napíší, co dělají, kde byli, … prostě aby dali někomu na jevo jak se mají, co si myslí, co chtějí
- pár je takových (většinu mám v ignoru), že mají potřebu sdělovat světu i tu největší koninu, kterou dělají – vařím si kávu – právě jsem dopila kávu – jdu si umýt hrnek od kávy – jdu na toaletu …
- politici, kteří v posledním měsíci hýří hláškami co dělají, kam jedou, co chtějí prosadit, kde budou v televizi … zjevně v pocitu, že před volbami to někoho zajímá
- lidé, kteří zásadně sdílejí kdejakou pitomost – od článků ze zpravodajských serverů až po kliby z youtube. Někdy je to zábavné, ale v 90% spíše nezajímavé
Má to nějakou pointu? Asi ano – prvotně byl facebook zřízen jako místo pro shromáždění přátel, komunikaci s lidmi ze svého (pracovního, osobního, …) okolí. V dnešní době se ale stává daleko spíše místem reklamních kampaní (od firemních – kolik jen firem má svůj fcb účet jako osobní, přes politickou až po antikampaně ala vajíčka na Paroubka). Na jednu stranu je to zjevné zneužití původní myšlenky a popularity, na druhou stranu … fcb to prostě umožňuje a co není zakázáno … to někdo začne dělat.
Z obecného hlediska mi fcb přijde jako neuvěřitelný fenomén – mnoho lidí si svojí identitu na net téměř komplet přesunulo (a přikrášlilo/poupravilo) – oznamují nám své vztahy, své pocity, kde byli … mnoho lidí toho již začalo zneužívat – od cílených kampaní, po vykrádání bytů, když zjistí, že je někdo na dovolené … nic z toho samo o sobě neříká o tom, jestli je fcb dobrý nebo špatný, ale že je populární. A z mého pohledu také trochu nebezpečný pro mladé – žijí již na netu skoro stejně jako v reálu – dávají si přes net i “kopačky” – je to tak snadné to napsat, ale jsou věci, které by IMHO měly zůstat u onoho z očí do očí a na rovinu – mobily (a SMS) byly první krok, fcb je další. Kdo ví, třeba bude brzo normální požádat dívku o ruku přes vzkaz na stěně a následná organizace svatby pomocí veřejné události … ale možná tím trochu ztratíme romantiky.
Abych ale jen nežehral – fcb je v mnoha ohledech super – přidat fotky, označit kamarády z výletu, pokecat jaké to bylo … proč ne. Do událostí si zapsat běhy, závody, … semináře – super věc. Takže i zde platí staré snámé – dobrý sluha, ale zlý pán (míněno fcb).
Triatlon Welas eXterra – nadšenci nadšencům
Týden před tradičním Chlístem (který se pravda letos jede zž za měsíc) se v blízkosti pořádal jiný triatlon – MTB Welas u Velkého Rybníku. Možná spousta lidí o tomto krásném koutku přírody cca 15km od Kolína a 8 km od Kutné Hory neví – hezké koupaliště mezi skalami a chatová osada je určitě příjemným výletním místem na kole, nebo z Hory pěšky.
19.6.2010 se zde ovšem potkali nadšenci i polozávodníci na prvním ročníku triatlonu pořádaném v podobném duchu jako srpnová Dačického 12-tka (běh). Avizované trati 450m-18km-4,5km (plavání-kolo-běh) patří ke kratším, přesto bych asi s označením sprint-triatlon váhal. Hlavně kolo vedlo terénem, který bych označil středně náročný a pokud by pršelo, spíše náročný (to berte s rezervou, na kole jsem spíše silničkář). Malý trik pořadatelů, kteří před startem hovořili o 18-19C teploty vody byl stejně rafinovaný jako užitečný – aspoň mně přišla voda celkem teplá. PO doplavání místní naměřili 16C a to by byla “pěkná kosa”.
Kolo vedlo po polních, lesních cestičkách a cca 5 km po silnici – vedlejší, kde jsem asi nepotkal jediné auto. Musím pochválit nadšence, kteří stáli snad na všech křižovatkách a odbočkách, kde by snad mohlo jet auto a ukázali závodníkům, že je volno. Asi jsem působil na sjezdech jako brzda, ale v tom terénu bych si prostě rychleji dolů jet netroufnul. V každém případě mohu tu trať doporučit všem vyzkoušet – mimo závod je to hezkou krajinou a pohodová vyjížďka z Kolína i Kutné Hory, kterou můžete zakončit (v létě) koupačkou ve Velkém Rybníku. Trasu bych pravda odhadl kratší – hádal bych tak 16,5 km podle tachometru … ovšem dala mi zabrat, to přiznám.
Běh se zahájil asi 150m ostrého stoupání od depa k parkovišti a následně byla mírně zvlněná trať – co jsem mohl pozorovat spoluběžce, spousta toho už měla plné zuby, ale stejně tak bylo vidět nadšení. To bylo vidět i v několika případech doběhu ve dvojicích, kdy i po tomto objemu tratí dokázali finišovat.
Trochu mě mrzí, že jsem měl následně jiné povinnosti a musel odjet před vyhlášením – z celé akce jsem měl pocit pohody a chuti udělat něco pro sebe i druhé. Celá akce měla proběhnout v duchu závodu pro amatéry a také se tak IMHO stalo – asi by byl problém s větším počtem účastníků, prostor pro depo byl letos tak akorát (cca 40 závodníků). Gratuluji všem spoluzávodníkům a spoluzávodnicím, kteří se s tratí poprali a doufám, že se všichni dobře pobavili a za rok se s většinou opět potkám.
Takže za rok snad zdar znovu u Velkého Rybníka.
Poděbrady – běh krále Jiřího
Další desítka v okolí Kolína a další letošní premiéra. Nějak mi to nevychází, takže zatímco spoustu tradičních závodů musím vynechat – kříží se termíny, dovolená, … – naopak jsem letos vyzkoušel pár závodů nových. Poděbrady a běh krále Jiřího je jeden z nich. Je to městský běh v hezkém prostředí – lázeňská kolonáda na cca 3/4 trati a jinak v uličkách Poděbrad. Trochu netradičně jeden malý okruh po kolonádě následovaný pěti většími částečně opět po kolonádě a částečně po okolních uličkách – docela zajímavé, protože přeci jen pět kol už začíná být “kroužení”. V každém případě letos počasí přálo – vzhledem k jinak propršenému květnu a červnu bylo letně a Slunce opalovalo (spalovalo) a bylo velmi dusno. Pochválit je třeba i pořadatele – celá akce zvládnutá, trasa uzavřena bez aut, v cíli něco pro doplnění tekutin, … prostě to co má být zajištěno. Drobnou výtku bych měl k šatně – na množství závodníku docela dost málo prostoru a nefunkční toaleta není sice kritická (aspoň pokud někdo nemá “nemoc výbušných startů”), ale nepotěší.
Svůj běh raději shrnu do jednoho slova – katastrofa – protože po týdnu s nachlazením jsem vytuhnul už na šestém kilometru a pak už se jen trápil. Ale zase začátek se mi moc líbil – kolonáda je opravdu hezká a běh jsem si do té půlky užíval.
Den jsem doplnil cestou na kole z Kolína do Poděbrad a zpět – mohu všem Kolíňákům (resp. obráceně Poděbraďákům) doporučit. Z Kolína po cyklo/in-line stezce skoro až do Libice nad Cidlinou a tam se u památníku Slavníkovců napojit na další a kolem soutoku do Poděbrad podél Labe – cesta v klidu, pohodě s třemi úseky po silnici – Veltruby, Velký Osek a kousek před Libicí. U soutoku se lze občerstvit – příjemné posezení a milá obsluha. Snad jedinou výtku bych měl – a to k obci Veltruby. I sem dorazila (IMHO hloupá) móda semaforů, které svítí červeně stůj do té doby než vozidlo nezbrzdí pod … nějakou hranici. Obecně si myslím, že semafory mají sloužit k jinému účelu – řízení křižovatek a tohle je zhovadilost. Nicméně když už si nějaká obec usmyslí ho použít, tak by, pokud možno, u toho měla použít i mozek:
- Nestavit semafor na hranici obce – normální člověk tam dojíždí a pokud tam jede 55, tak 20m za značkou obce už jede předpisově 50, což si myslím splňuje smysl omezení rychlosti
- Nastavit to na 50 resp. povolenou rychlost – v některých obcích se rozhodli být papežštější než papež a mají to nastaveno o 10km méně – když už, tak požádejte o rychlostní omezení
- Zkuste jestli to chytá i cyklisty a motorkáře – pokud bych dle pravidel měl zastavit, protože to na mě nezareagovalo a čekat než přijede nějaké auto, musím si o dotyčné vesnici, že je to shluk lidí s nižším IQ – to je případ Veltrub. A policii bych doporučil si na dotyčné místo stoupnout a radostně vybírat u místních obyvatel, kteří to v klidu porušují, pokuty, aby si uvědomili, že chci-li na někom pravidlo vynucovat, musím ho i dodržovat.
Vídeň – město plné historie
Je to nejbližší hlavní město k našim hranicím a máme s ním tolik společného. Vídeň, Wien, Vienna, … hlavní město Rakouska a ještě před stoletím dokonce naše hlavní město. A české znaky zde najdeme na každém rohu – od názvů restaurací, obchodů a firem (restaurace Novacek, pekárna Jelinek, …) přes názvy ulic až po muzea, kde nalezneme spousty exponátů pocházejících z Čech a Moravy.
Věřím, že ve Vídni si každý návštěvník najde to svoje – muzea snad skoro všeho (umění, historie, věda, …) krásné parky na procházky, zámky, kavárny a dobré restaurace, koncertní sály, … stačí jen procházet ulicemi a vybírat. Samozřejmě, že spousta z těchto radovánek něco stojí a ve Vídni je třeba počítat s vyšší útratou. Ale protihodnota je kvalitní, takže peněz netřeba litovat. V každém případě doporučím navštívit místa, kde se spoluutvářela historie velké části Evropy, včetně Čech a Moravy – tedy palác Hofburg a zámek SchoenBrunn. Na jednu stranu ohromující ukázka bohatství vládnoucí rodiny Habsburků a na druhou stranu ukázka jejich cílevědomosti a pracovitosti s kterou budovali a udržovali svojí moc. Pověstná Rakouská pečlivost a úřednictví již sice trochu vyšuměly, nicméně pořád je ve Vídni cítit hrdost jejích obyvatel a vzpomínky na dobu moci Rakousko-Uherska. Ve Vídni také pocítíte spojení moci světské a církevní – rod Habsburkové byli věřící a jejich snaha navázat na svatou říši Římskou se táhla celým období jejich vlády. Také jejich ostatky dnes spočívají v klášteru kapucínů nedaleko chrámu sv. Štěpána a po vstupu do katakomb naleznete rakve jednotlivých příslušníků. I zde si můžete všimnout vývoje a změn v čase.
Když už budete u chrámu sv. Štěpána, nezapomeňte vystoupit na jeho věž a pokochat se rozhledem na centrum Vídně – uvidíte historické centrum plné starých budov, i vzdálené moderní centrum OSN. Samotný chrám je z velké části volně přístupný a určitě stojí za to si vnitřní výzdobu (okna, oltáře) prohlédnout.
Kdykoliv ucítíte únavu a chuť si odpočinout, najdete určitě poblíž kavárničku a můžete zajít na kávu (pozor, neobjednávejte si jen kávu, ale musíte doplnit, jestli s mlékem, se šlehačkou, Latté, …) a pověstný Sachr dort – ten si dejte už jen proto, abyste si to sami, nebo někdo jiný vám nevyčítal. Příjemné posezení je určitě v místě zvaném Bermudský trojúhelník, kde je kaváren a venkovních teras mnoho dle libosti každého.
Dva dny doporučím vyhradit pro historii – jeden pro Hofburg a druhý pro Schoenbrunn.
Hofburg, jako sídlo světské moci, byl postupně rozšiřován a dnes je v něm několik expozic. Určitě zajděte do klenotnice, kde je vystaveno mnoho exponátů s vazbou na naši historii – znaky moci Českého Království, šperky a cennosti z naší země z dob vlády Habsburků. Dívkám doporučím návštěvu Sisi muzea – tato legenda může být považována za zakladatelku kultu ženské krásy a boje za štíhlost. V každém případě stojí za to si uvědomit, jak bohatá, mocná … a pravděpodobně ne příliš šťastná to byla žena. Pro milovníky koňů je připravena jízdárna s ukázkou jezdeckého umění.
Protikladem sice bohatého, ale přesto poměrně strohého Hofburgu je Schoenbrunn – tedy letní sídlo Habsburků. Krásné a zdobené zahrady, fontány a terasy, to vše bylo vytvořeno pro zábavu a ukázku moci a bohatství. Jistým znakem konzervatismu Habsburků je pak uspořádání místností, které je téměř identické s Hofburgem. A děti zde určitě ocení ZOO a bludiště – podobné, ale rozsáhlejší jako je u nás na Loučeni.
Z praktických informací bych snad jedině dodal, že cesta autem je rychlá, pouze parkování může být problém – je třeba využít záchytná parkoviště, která nejsou levná (ve většině Vídeňských čtvrtí je parkování bez povolení zakázáno a pozor – ne vždy je to zřejmé – malá cedule je pouze u vjezdu do oblasti …). Ovšem doprava metrem a tramvajemi je pohodlná a rychlá – nikdy jsme nečekali déle než 10 minut a s plánkem v ruce se nedá zabloudit. Když už budete v metru navštivte určitě i stanici Gazometer – je zde velké nákupní centrum postavené v bývalém plynojemu (vlastně ve čtyřech jeho budovách) a samozřejmě Prater – s jeho kolotoči a atrakcemi. Využijte ho i k odpočinku – kolem zábavního parku je velký zelený park, kde si lze posedět na lavičce a odpočinout od ruchu velkoměsta.
LinkedIn
