Zimní Krkonoše – Harrachov

January 27, 2012 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování 

Letošní okolnosti, které nebudu rozvádět, způsobily, že jsem na běžkách opět v Krkonoších. Nádherné hory se spoustou hezkých cest – vyzkoušel jsem si i sněžnice a putování na nich. Myslím, že Krkonoše mají co nabídnout i milovníkům běžek a putování zimní krajinou – nejen lyžařům. Legrační je, že to prostě nedělají. Obyvatelé brečí, že za rohem jsou Polské stopy mnohem lépe upravené a oni nemají peníze … jenže za rohem se v Jizerkách a Polsku na úpravě tratí podílí větší chaty a ubytovací zařízení, které si prostě uvědomili, že to přiláká návštěvníky a tedy i peníze. Krkonoše dlouho žily v pocitu, že stačí luxusní ubytování pro pár snobů, sjezdovky a dole bary pro náctileté … a tvářit se jako Alpy. Nějakou dobu to fungovalo, převážně díky východním němcům a polákům, pro které to byla “zahraniční dovolená”. Realita je dnes taková, že sjezdovky a lyžování nikdy jako v Alpách nebudou – takové kopce prostě nemáme a ceny jsou skoro stejné. Takže kdo si chce zalyžovat na více než tři dny vyrazí do Alp, běžkaři raději do Jizerek, na Šumavu nebo do Polska a rodiny s dětmi na Krkonoše nemají. Mimo tu nejhlavnější sezonu jsou proto Krkonoše poloprázdné a majitelé chat brečí, že mají málo návštěvníků. No pánové – může za to IMHO vaše rozhodnutí z minulých let – rychle zbohatnou na módní vlně a nemyslet dopředu. Mimo sezonu by možná prospělo i nalákat starší ročníky – tak jako v Německu a Rakousku vítají důchodce, kteří jezdí mimo hlavní sezonu a zajití část tohoto období, v Harrachově bez běžek/lyží nikoho nevyvezou ani na lanovce nahoru – takže pro spoustu důchodců je cesta na hřeben mimo realitu a zbývá jediná procházka – na Mumlavu. Jenže kdo by tam chtěl chodit celý týden – takže příště raději pojedou jinam. Ani úprava běžeckých tratí není nijak skvělá – povětšinou ani na Krkonošské magistrále nečekejte frézovanou stopu všude – spíše pouze kolem jednotlivých středisek, které nepochopily, že po spojení by jim tolik práce nepřibylo, ale turistů asi ano, o cestách kolem pramenů Labe ani nemluvě. Můžete tedy kroužit celý den po pár kilometrech okruhů kolem střediska, ale na delší víkend už musíte mimo upravenou stopu … něco co v Jizerkách je samozřejmostí a o deset km v Polsku také je tady nemožné. Každý rok tak, podle subjektivního odhadu, lidí spíše ubývá a zůstávají jen luxusní monstra postavená v posledních dvaceti letech, která jsou poloprázdné. Bonusem se tak paradoxně stávají poloprázdné běžecké/cyklistické trasy – v okolních oblastech se zaplňují, protože jim tam vycházejí vstříc, tady potkáte jen pár skalních.

Print Friendly
Share

Víkend na silnicích

October 3, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Život jako takový 

Prodloužený víkend – po svátku 28.9. jsem strávil docela dost času na silnicích a nemohu než se připojit k tvrzení, že Češi … neumí jezdit autem. Za stavu, který vidím skoro nerozumím tomu, že je tak málo nehos. Je to částečně regionálně specifické, ale částečně celorepublikové a svědčí to především o velké neohleduplnosti řidičů k sobě i k okolí, ale IMHO také k žalostnému stavu našich autoškol. Co mě tedy nejvíce s-štvalo:

  1. Malé odstupy – snad ve všech doporučeních si to přečtete, ale pořád se najdou individua, která žijí v pocitu, že nejlépe je jezdit 1/2 metru za zadním nárazníkem předcházejícího auta. Pokud na ně někdo “blikne” brzdou/mlhovkou, ještě začnou zuřivě blikat dálkovými – to už svědčí o duševní nesvéprávnosti a tito lidé by IMHO neměli projít psychotestem na získání ŘP.
  2. Zběsilé předjíždění v koloně … k tomu není co dodat – pokud nevidím před sebou na 2km úseku konec kolony, pak předjíždění považuji za nesmysl.
  3. Jízda 70 všude – specialita starších řidičů, kteří jedou 70km/h vesnice-nevesnice-dlouhá rovina, prostě všude …
  4. Neblikání při výjezdu z “kruháku” – jak jsem pozoroval, v Jižních Čechách sna pravidlo, že se nebliká – jinde se to děje také, ale kolem Budějovic to je spíše pravidlem – díky tomu se kruhové křižovatky změní v brzdu, místo aby umožnily plynulý průjezd …
  5. Zrychlení na zdvojení pruhů – řidič (tady to bývá zase mužská záležitost) jede 80km/h na dlouhém úseku s plnou čarou – ovšem do kopce, kde je předjížděcí pruh se najednou rozjede na 120km/h, aby jeho ego neutrpělo, že ho někdo předjede … a na konci opět zpomalí, aby si ostatní vychutnali jeho majestátní jízdu – spíše než o silném motoru to svědčí o bezohlednosti a … no sorry, ale idiocii příslušného řidiče.
Co naopak musím tentokrát pochválit je policie – v neděli jsem jí viděl několikrát na silnici a pokaždé stavěla někoho, kdo jel IMHO hodně nebezpečně a ohrožoval sebe a hlavně ostatní. Pokud by to nebylo nárazově, ale pravidelně, možná by se pár lidí naučilo řídit ohleduplněji a pár by jich řídit muselo přestat.
Print Friendly
Share

Krkonoše jako trénink na Melechov 2011

August 22, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování 

Víkend v Krkonoších byl sice pohodový, ale stejně lehký trénink na Melechov příští týden … přeci jen kopce na MTB v Polabí tolik nemáme. Na druhou stranu v Krkonoších se jezdí jen po značených a upravených tratích, takže terén spíše na trek, než odpovídající trase Melechova. V každém případě musím Krkonoše pochválit, řekl bych, že si majitelé chat uvědomili prostý fakt – drahé služby = málo zákazníků = malé tržby. Jak jsem dlouho měl pocit, že se rozhodli žít jen z úzké smetánky (ČR, Německo, Polsko), která zaplatí “cokoliv”, tak tentokrát jsem měl pocit, umravnění a zrealističtění cen. Není tu sice levně, ale už to není taková “palba”. Důkaz je i fakt, že při hledání ubytování jsem narazil na několik situací, kdy měla chata starou a novou prezentaci (tak před pěti lety) … a ceny v té starší byly vyšší.

Rašeliniště na Černé Hoře

I park se pochlapil – 1. naučná MTB cyklotrasa je IMHO povedená a sice celkem kopcovitá – pokud se turista “mastňák” nenechá vyvézt lanovkou na Černou Horu – ale zajímavá a vede opravdu hezkou oblastí. V podstatě obkrouží Černou horu a je to cca 22km nahoru dolů. Možnost zastavit se i na rašeliništi (kousek pěšky) a celkově cedule s informacemi o historii a přírodě kolem jsou příjemné a umožní zastavit a odpočinout + dovědět se něco o Krkonoších. První den mě pravda trochu zmátlo značení – cesta vede na Lyžařskou chatu pod Liščí Horou a zde je zákaz vjezdu (směr chata Na Rozcestí) natočen tak, že vypadá do odbočky vpravo … v dobré víře, že tady neplatí jsme tak projeli cestou, kde je cyklo zakázáno. To jsme ale zjistili až na druhé straně, kde je zábrana a symbol zákazu vjezdu pro kola … tímto se tiše omlouvám a poprosím o jasnější vyznačení – fakt jsem myslel, že to platí jinam. Zpátky jsme to proto vzali kolem plynovodu – moc hezký úsek po vrstevnicí s výhledem do kotle a Podkrkonoší. Na Rozcestí se doporučuji zastavit jen pokud tam je hodně málo lidí, protože už 5 lidí představuje frontu na deset minut. Příjemné posezení je na Kolínské boudě – i s atrakcí pro děti, pro které jsou kozy a ovce “malá zoo”. V každém případě skoro pořád budete mít dva orientační body – Sněžku a vysílač na Černé Hoře.Sněžka z jedné strany

Kdo má tedy chuť prožít pohodový víkend na kolech … Janské Lázně mohou být tím správným cílem. Bonusem jsou některé kopce, kde nahoru se “zvedá přední kolo” na nejlehčí řetěz a dolů to je velký problém ubrzdit a neletět přes řidítka. Zároveň je tam spousta light tras i pro rodiny s dětmi a mnoho míst k posezení a občerstvení. Už jenom vyvézt se lanovkou na Černou Horu a zajít na Kolínskou/Pražskou boudu může být hezká procházka. Ostatně vedle Pražské boudy vaří i “Brutální česnečku” pro otrlé povahy.

 

 

 

 

 

Print Friendly
Share

Orlické Hory – rekreace pro …

July 14, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování 

V Orlických Horách jsem strávil 5 dní … a trochu to ovlivnilo počasí – první dva dny propršelo. Na druhou stranu návštěva zámku byla příjemné zpestření a není potřeba neustále pochodovat. Jenže to odhalilo jednu skutečnost, která je naznačena i v nadpise – pro koho je rekreace v Orlických připravena? Nemohu se zbavit dojmu, že pro spoustu lidí nikoliv, protože brzo zjistíte, že v případě špatného počasí jsou možnosti “proklatě omezené”. Aquapark praská ve švech … plavání nemožné, bowling je asi jediný široko-daleko, pizzerie má (na začátku prázdnin) dovolenou, … prostě Orlické Hory vypadají, že žijí ze zimní turistiky a letní je příliš netrápí. Přitom je to škoda – z fotek je asi vidět, že příroda je krásná a prostor na výlety určitě je. Pro rodiny s dětmi by ten terén musel být ideální – dá se zvolit trasa po hřebeni s relativně malým převýšením, cyklo-stexky jsou docela udržované, … jenže večer bych si docela zašel do sauny, do poklidné restaurace/vinárny, do bazénu … a to znamená cestovat 20 a více km někam jinam.

příroda Orlických Hor

V každém případě mohu Deštné doporučit, pokud netrváte na tom bazénu, sauně, … okolí je krásné a v zimě na běžky/v létě na kolo jsou tam hezké trasy. Na co narazíte na každém kroku jsou bunkry z “První republiky” – je neuvěřitelné, kolik byl v tu dobu schopen stát investovat do obrany a jak moc muselo být nebezpečí zřejmé. Jsou opravdu na každém kroku – některé zachovalejší, některé již “načnuté” zubem času. Pokud Vás historie baví, zajděte do pevnosti “Hanička” – prohlídka je celkem zajímavá a aspoň si uvědomíte, kolik tunelů tam bylo vykopáno. Vůbec si nedovedu představit jak by šlo mezi nimi projít – relativně špatně viditelné, odolné proti střelbě, … pokud by byli obsazeny, musely by být postrachem každé armády … i když Francie nás asi poučila, že linie se dá i obejít.

Bunkry v OrlickýchHorách

Příroda, klid … samozřejmě, že při hezkém počasí někoho na cestách potkáte, ale když jsme vyrazili za horšího počasí – na spoustě cest jsme třeba hodinu nikoho nepotkali – v Krkonoších skoro nemyslitelné. Pro klidnou dovolenou tedy vzhůru do Orlických, pokud budete mít hezké počasí, nebudete asi litovat.

Kaplička u pěticestí

Print Friendly
Share

Vzhůru na Sněžku

May 27, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování 

Minulý víkend jsem si opět prošel trasu na Sněžku – tentokrát Obřím Dolem. A pokud někdo chce poznat krásy přírody, vřele doporučuji. Samozřejmě bude hodně záležet na počasí, ale pokud vám vyjde uvidíte nádhernou přírodu Obřího Dolu a pohled ze Sněžky do Čech i do Polska. Cestu si určitě rozložte minimálně na půl dne, doporučím spíše celý den – není sice fyzicky náročná, ale je na co se koukat a asi by bylo zbytečné jí proběhnout bez “rozhlížení”. Nicméně vzhůru na start:

Stoupání Obřím Dolem

– to prostě nemá chybu, nádherné okolí, místy je vidět vrchol Sněžky a naopak zpět do údolí Pece pod Sněžkou, protější svah s Hnědým Vrchem a v dáli Černá Hora. Chvílemi se zdá, že je stoupání nekonečné, ale cesta celkově mizí rychle a brzo se ocitnete u Polské chaty – na hranici s Polskem. Nezapomeňte se podívat na historickou vodárnu a kapličku v údolí. A pomněte, že jste v I. pásmu chráněné krajinné oblasti – věcí které smíte je méně než těch, které nesmíte – poprosil bych tedy o ohledy k přírodě, držet se na vyznačené stezce, netrhat nic a tiše se kochat přírodou.

Od Polské chaty to zbývá tak 1km na Sněžku – stoupání a doporučuji zvolit těžší a kratší cestu nahoru a poté lehčí a delší cestu dolů. Jak se dá v Obřím Dole kochat málo lidmi a nerušenou přírodou, tady se spojí lidé z Polska a Čr a … vytvoří průvod jak na Václaváku. Hlavně nahoře na Sněžce je lidí spousta, takže romantickou fotografii jedince s přírodou asi budete dělat těžko. V každém případě můžete navštívit novou poštovnu a vyjít tam za 20CZK na terásku a podívat se do všech stran – nic výš než Sněžka není ve velmi širokém okruhu. Naopak s jídlem a pitím se připravte, že je to nejvyšší hora ČR … a skoro nejvyšší horská přirážka.

Jestli pospícháte, nebo neradi chodíte z kopce dolů, můžete využít lanovku dolů do Pece pod Sněžkou, kdo ale není “mastňák”, určitě výlet protáhne – krásná je cesta rašeliništěm na Luční Boudu – dřevěná cesta mořem klečového porostu je nádherná a pokud vám bylo na Sněžce příliš lidnato, tak tady se lidi ztratí … v zatáčkách vidíte jen pár metrů před a za sebe. Naopak se nad stromky občas ukáže zajímavý pohled na Sněžku – určitě jde ulovit hodně hezkých fotek. Vcelku náhle se před Vámi objeví veliká Luční Bouda – dříve zemědělská usedlost, nyní penzion a restaurace. Bývá tam kolem oběda hodně plno, ale polévku (zelňačku i vývar) musím pochválit. Výborné je ji jejich domácí pečivo – velké koláče z borůvek, nebo čučoriedek, podle národnosti návštěvníků – určitě Vám vyjdou vstříc.

No a dál cesta pokračuje na Výrovku – tady naopak může přijít zklamání – jídlo nic moc, ale zase Výrovka je mezi znalci Krkonoš pojem. Máte-li chuť můžete si to ještě o cca 1km protáhnout tam a zpět k boudě Na Rozcestí, ale určitě neopomeňte těsně před Výrovkou zahnout vpravo – po cca 100m je tam výhled trochu neznámý na Pláně – v zimě je dokonce IMHO uzavřen a i v létě ho dost lidí mine bez povšimnutí.

Do Pece ale vede cesta přímo na opačnou stranu směrem  k Richterovým boudám a stále dolů a dolů, až se vynoříte těsně “nad Pecí” s hezkým pohledem na celé údolí – vpravo Zahrádky a před sebou Javor. Určitě i děti tuhle cestu zvládnou a při hezkém počasí nabídne příjemný den při turistice. Krom toho sníh zde můžete potkat ve stínu i na začátku léta. Při cestě dolů si ještě můžete zahnout k Modrému Dolu a podívat se na “mapu ČR” – tedy sněhovou plochu, která (při troše fantazie) připomíná ČR a postupně odtávají oblasti, které ČR poztrácela – Zakarpatská Ukrajina, Slovensko, Sudety, …

Print Friendly
Share

Happy new year

February 28, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Sport 

Ne, nejsem tak popleten, abych nevěděl, že je konec února, ale pro mě, v jistém smyslu, začal včera nový rok – tedy konkrétně závodní. První letošní závod – běh na Čerčanský Chlum – se letos rozhodně vydařil. Snad ani nemá smysl srovnávat s loňskem, kdy jsem se protrápil až na vrchol v hladkých podrážkách na rozměklém sněhu, kde co krok, to uklouznutí. S letošním časem jsem rozhodně spokojen – není to sice rekord, ale přeci jen trochu sněhu bylo, ale … prostě se běželo super. Byl mráz a několikrát přemrzlý sníh klouzal jen velmi málo, počasí bylo super, teplota ideální … kolem spousta nadšenců – nádhera, kterou stojí za to navštívit a těšit se na další ročník.

Takže spoluběžcům hodně štěstí do letošních závodu, ať to běhá a pořadatelům dík a hodně štěstí do dalších ročníků.

Neděle byla naopak ve znamení klidu, pohody a běžek v Jizerkách.

Pohled na Hejnice z Máří

Že bylo krásně je jasné z fotek – trať upravena a i když je na konce února poměrně málo sněhu … na běžky je to paráda. Již tradičně nedělní výlet má bonus v menším počtu lidí … sobota je přeci jen exponovanější, nepříjemné je množství aut při cestě zpět. Až zase uslyším, jak naše policie kontroluje v akci Kryštof, vzpomenu si na všechny vozy letící po dálnici 160 a po normální silnici 120 … a řeknu si, že policie možná chrání, ale především svoje koryta. Víc než hurá akce by asi pomohla jejich přítomnost v běžném provozu. Jsem zvědav, který ministr vnitra tohle pochopí – pan John to IMHO nebude – ten bohužel budí dojem nastrčené figurky pana Bárty, který má ale více starostí sám se sebou než s řízením ministerstva a to jen svého.

Trochu mě i překvapila cena parkování “U Křížku” – 100 CZK mi přijde docela dost – osobně bych raději zaplatil za vstup na magistrálu, kde je vidět, že se někdo o trati stará … a když vím, že i na Mořině je to za 40,- rozumím, že parkoviště, dříve plné, bylo naplněné tak z jedné třetiny.

Sjezd k Josefodolské přehradě

A další obrázek nechť ukáže, že na běžkách se lze i pobavit – vrchol Jizery dokreslí atmosféru 🙂 Stoupání od Krystiánova je sice dlouhé a náročné, ale na vrcholu je pohled, který za to stojí …

Na vrcholu stoupání Krystiánov

Print Friendly
Share

První běžky 2010/2011

February 13, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Sport 

Skoro se to stydím napsat, ale včera jsem opravdu byl na běžkách poprvé v letošní zimu. Nějak se to prostě pořád nepotkávalo – zima sice začala brzo, ale pořád to nevycházelo, pak sjezdovky v Alpách, týden jsem měl “rýmičku”, teplé víkendy, kdy byla voda, … no prostě to vyšlo až tenhle týden.

Ale o co později, o to lépe – sobota 12.2. byla v Jizerkách nádherná. “Ažůro” jak z reklamního katalogu. S přítelkyní jsme zvolili novou trasu – vezli jsme ještě kamarádku na Tanvaldský Špičák, tak jsme vyrazili pěšky na Mariánské boudy – cca 2km, kde je další nástupní místo na Jizerskou magistrálu. Tenhle úsek byl snad (tam a hlavně zpět) jedinou nepříjemností – silnice pokrytá ledem je pro chůzi v lyžákách nedobrý povrch. Naopak trať musím pochválit – upravená, rovná – prostě super. Bylo sice náročnější namazat přítelkyni na klasiku, ale na bruslení to byl rychlý sníh, který (díky úpravě) dobře držel v záběru a jelo to jako blesk. Mile mě překvapila i cesta z Mariánské Hory přes Mariánské boudy pod Knajpu, dolů do Pekla a zpět. Měl jsem trochu strach, že to bude kopcovaté, ale to stoupání je mírné, že si ho člověk po většinu trasy moc nevšimne – nevím proč v létě mi to přišlo strmější, ale na běžkách to byla pohoda. Vyjel jsem si i na Knajpu, abych jel kousek po magistrále a tam byl vidět ten kontrast – na magistrále je spousta lidí, na cestě těsně pod ní bylo lidí jen pár …

Na občerstvení jsme s přítelkyní zvolili, v rámci akce Tamara, Hájenku Peklo – sice je dražší, ale je to příjemná restaurace, kde se rozhodně nemusíte bát, že budete čekat na místo, jak se stává na Smědavě a na Šámalce. I když zrovna tohle čekání a dav lidí mi trochu chyběly – tak nějak to pro mě v Jizerkách k běžkám patří.

Co říci? Pokud máte chuť na pohodovou vyjížďku, je to super – sice kratší, ale jde se opravdu napojit u Knajpy na magistrálu a protáhnout dle libosti. A v každém případě mnohem méně lidí – to znamená i super trať po celý den. Tím taky musím poděkovat všem, kdo se o ní starají a upravují – vůbec by mi v tomto případě nevadilo, kdyby vstup byl zpoplatněn – nějak se na to peníze najít musí … Kdo si chce tedy užít běžky, vzhůru na ně, třeba už za týden 🙂

Print Friendly
Share

Lyžování v Rakousku – Mayrhofen + Hintertux ledovec

January 30, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Sport 

I letos jsme s přítelkyní vyrazili do Alp na lyže – tentokrát vyhrálo středisko Mayrhofen – lépe asi napsat komplex středisek Zillertal – jedná se vlastně o údolí ve kterém je několik víceméně propojených středisek. Ale popořádku:

1. Doprava

Autem a ačkoliv se to zdá na tom špatném kraji Rakouska (dál od nás), tak naprosto v pohodě – z cca 580km z Kolína až na místo se jede tak 450-500 km po dálnici a to české + německé, v Rakousku nemusíte ani kupovat dálniční známku … ostatně zpět jsme vyjížděli po čtvrté, po jedenácté jsme byli doma, takže cesta 7 hodin včetně večeře a zastávky byla v pohodě … 6 hodin čistého času jízdy a to rozhodně nejsem střelec – po dálnici tak kolem 120km/h a tak 1/2 hodiny jsme ztratili v koloně na rozhraní Rakousko/Německo.

2. Ubytování

Malý apartmán vyšel pro dva na sedm nocí na zhruba 8000,- včetně všeho (taxy, úklid, …). Na to, že byl pohodlný, jednání v klidu – dokonce nechtěli ani zálohu, místo poklidné 4km autem od střediska, 18 km od ledovce (kam jezdil skibus), zastávka po dohodě před domem … musím pochválit. Čisto, příjemno, žádný sardinkobyt 18m včetně všeho.

3. Sjezdovky a střediska

Na všech dovolených a i na sjezdovkách hodně rozhodne počasí – my měli 1/2 štěstí 1/2 smůlu … 4 dny “ažůro”, 4 dny mraky a sněžení. Sjezdovky jsou ovšem parádní – každé ráno srovnané rolbou (pro upřesnění ratrack) na hlaďounký kobereček, odpoledne už samozřejmě místy vrstva sněhu a plotny, ale vzhledem k počtu sjezdovek pořád nádhera. Naše štěstí bylo, že sněžilo třetí a čtvrtý den – pak byla krásná vrstvička měkkého prašánku. Zvláště na ledovci se pak v zatáčce zvednul nádherný oblak prachového sněhu, který unášel vítr … poezie třpytící se ve Slunci. Patřím mezi konzervy, které si dobře zalyžují klidně i ve Špindlu, ale tohle je prostě něco jiného a týden, kdy žádnou sjezdovku nemusíte jet víc než dvakrát, třikrát je prostě super. Hlavně na ledovci, kde jako jedni z prvních jsme sjeli a pak jsme nahoru mohli sledovat zářezy lyží … Sjezdovky jsou různých obtížností od lehkých až po Harakiri – černá nejprudší sjezdovka v Rakousku – na 900 metrech sklesáte 600 metrů s klesáním až 78% … nedoporučuji slabším lyžařům, pokud je jinde led a pokud jste po dni lyžování unaveni. Jel jsem jí pozdě odpoledne a při pohledu pod sebe mi místy nebylo dobře … a asi bych si jí odpustil, kdybych jí měl jet další půl hodinu. Cestou nahoru na sedačce jsem tam viděl někoho padnout – v leže prudce zrychlil až do poměrně nekontrolovatelných kotrmelců o cca 100-200 metrů níže a lyže letěly podobně bez ohledu na brzdy. Každý si ale najde svojí sjezdovku – široké, mírné, ostřejší i boulovaté, co si jen kdo přeje. V každém středisku je i několik krmelců (rozuměj restaurací), kde se dá najíst a odpočinout při čaji. Příjemný je i výběr jídel – od jedné polévky pod různým názvem, pouze podle “přílohy” – nudle, brambory, těstoviny, pečivo, noky, … až po tamější “specialitu” – párek s hranolky, kterou mají snad všude a podle okolních stolů je velmi oblíbena.

4. středisko mimo lyžování

Asi každý po lyžovačce má chuť na něco jiného – relax, zábavu. Mayrhofen je v tomto neuvěřitelně snobský – zjevně si zde dává dostaveníčko mladá smetánka Evropy a Ruska … ostatně ruský jazyk tady slyšíte na každém rohu jen o málo méně než německý. Ostatní jazyky zaslechnete též, včetně češtiny a slovenštiny. Město je tomuto uzpůsobeno a zjevně žije z diskoték a večírků, které trvají až do rána. Poud tedy chcete trochu klidu, doporučuji bydlet aspoň trochu z centra. Osobně jsem překvapen, že není více zranění na sjezdovkách, když jsem viděl ty diskotéky a tok alkoholu večer … Jinak lze na místě vyrazit i do bazénu/sauny, tu mohu doporučit. Finská sauna + horká pára je prostě po lyžování super.

5. závěrem

No co říci? Pokud si chcete zalyžovat, je to na týden dobré míst a o zábavu bude postaráno. Pro rodiny s dětmi bych doporučil středisko níže, pro ostatní ten ledovec Zillertal. Mladé disko-ročníky rozhodně posílám do Mayrhofenu a všem přeji příjemný pobyt a návrat se všemi kostmi, pokud možno vcelku. No a pokud se na to cítíte, sjeďte si Devil’s Run a Harakiri – ten pohled pod sebe je adrenalin hned nahoře a sjezd dolů pak jeho další dávka. Jestli ráno uvidíte modrou oblohu, vyjeďte na ledovec – vyvezte se na těch 3250 m. nad mořem a sjeďte si svahy kolem 3km.

Print Friendly
Share

Vánoční trhy v Drážďanech

December 13, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování, Život jako takový 

Pokud chcete nasát předvánoční atmosféru (a možná i trochu svařáku), je poměrně dobrou příležitostí vánoční trh. Pověstné trhy jsou v Praze na “Staromáku”, ve Vídni a pak v mnoha německých městech.

Loni jsme navštívili Prahu, letos padla volba na Dresden v Německu. V porovnání s Prahou jsou trhy “velká akce” s tradicí. Praha má poměrně hezkou část na Staroměstském náměstí, zbytek už spíše připomíná obyčejnou tržnici. Ale zase Staroměstské náměstí má nádherné kouzlo a ukázky některých řemesel s možností typických vánočních jídel z Čech a Moravy mají nádhernou atmosféru. Drážďanské trhy jsou větší, vietnamské cetky tam neuvidíte, ale přeci jen je to už “továrna” na vánoční atmosféru. Je to hezký zážitek – krásně voní svařené víno, punč, cukroví, klobásy … zní koledy. Na druhou stranu po dvou-třech hodinách možná zjistíte, že všude narážíte na lidi a že stánky jsou jeden jako druhý. Klidu si tedy moc neužijete, ale spíše zjistíte, co bude hitem v ozdobách letošních vánočních svátků.

Co mohu určitě pochválit je zajištění trhů – parkoviště nalezne snad každý – šipky s počtem volných míst na jednotlivá parkoviště nelze přehlédnout. I čistota je obdivuhodná – ne že by nikde nebyl papírek, ale vzhledem k množství lidí, stánků s občerstvením, je tu téměř naprostý pořádek.

Takže pokud máte volný víkendový den a chcete se pokoukat na vánoční výzdobu, dát si trochu svařeného vína a originální německou klobásu … Drážďany mohu doporučit jako variantu blízko hranic. Nečekejte ale pohodový trh, spíše davy lidí a útok na vaši peněženku a chuťové buňky.

Print Friendly
Share

Podzimní Alpy

October 18, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Cestování 

Je to týden, co jsem se vrátil z týdne v Alpách – konkrétně Bad Gastein. Za legrační peníze jsem se tam ocitl na jeden týden a protože blázni, starci a děti mívají velké štěstí, prožil jsem tam nádherný týden babího léta, kdy na začátku října bylo teplo skoro na šortky. Krom jediného dne téměř bez mráčku – slunečno, krásně. Spoustu věcí je na dovolených důležitých, ale spolucestující a počasí … udělá asi nejvíce. Krom toho mohu pochválit i ubytování – apartmán byl dostačující i když si dovedu představit, že by byl větší – zjevně byl určen pro dva-tři lidi, ale ve čtyřech nebyl problém, hlavně díky tomu, že jsme tam pouze spali 🙂

Co říci k Rakousku – to co asi každý ví: služby jsou nadstandardní a mohu říci, že nikde jsme asi nezažili nějaký problém, ale také drahé. Především restaurace, muzea, … není to už takový rozdíl jako před lety, ale dráž tam prostě ještě pořád je. Na druhou stranu je veliká pravděpodobnost, ž za ty peníze dostanete kvalitní protihodnotu. Tento fakt je v Alpách ještě markantnější – prostě hezká místa si řeknou “hezké ceny”. V každém případě je možnost tohle trochu otupit a vyplatí se poinformovat se na internetu/v hotelu/v informačních centrech. Lze např. koupit tzv. Salzburg card – vstup na spoustu míst jednou zdarma po dobu jednoho týdne (tuším existuje i na delší období) – pro období podzimu, jara určitě doporučuji – stejně na většinu míst jdete jednou, takže spoustu lanovek máte následně zdarma (nahoru a dolů) a třeba aquaparků je tolik, že je každý den můžete střídat. Některá místa pravda nejsou free, ale jen se slevou, v každém případě těch 43 Euro utratíte jinak v pohodě za jeden-dva dny. Takže pokud chcete jenom trochu něco využít, neváhejte – pro srovnání lanovka nahoru-dolů stojí cca 20 Euro …

A k jednotlivým místům:

Bad Gastein

No lázeňské městečko – hezké až kýčovité. Vodopád uprostřed města je fajn, ale že bych ho musel vidět každý den … takže jednou, dvakrát je tady hezká procházka – domy upravené, čisto, nicméně celý týden tu asi nevydržíte. Jeden den ale zaskočte do městských lázní – je tam jeden venkovní bazén na plavání a několik termálních na “prohřátí kostí” a samozřejmě vířivky a sauny.

Sport Gastein

Vlastně jenom parkoviště cca 7km nad Bad Gastein – parkoviště a startovací místo na turistiku. Upozorňuji, že cesta sem je autem zpoplatněna a projíždíte několika tunely a tady se “i mouchy otáčejí” – prostě jak přijedete, tak se vrátíte – dál už cesta autem nevede. Lze sem dojet i autobusem a asi bych to doporučil – jezdí pravidelně v cca hodinových intervalech. Odtud lze vyrazit snad na všechny strany, a jestli máte rádi horskou turistiku, budete nadšeni – vřele doporučuji.

Kaprun – přehrady a elektrárna

Krásný výlet na celý den -lze autobusem nebo pěšky – doporučuji si jednu cestu (nehoru) projít – objevíte pohledy, které vám cestou autobusem uniknou – krásné výhledy na přehrady a průzračnou vodu. A pokud někoho aspoň trochu bere technika, musí obdivovat stavbu jako celek – od nákladní lanovky, kterou se můžete za příslušný peníz svézt, až po hráze a tunely. Pokud zvolíte obě cesty pěšky, připravte se, že je to na celý den a “bez flákání”.

Hřebenovka nad Dorf Gasteinem

Tak to je něco “must to see”. Opravdu super výhledy a krásná příroda na obě strany. A pokud budete mít štěstí, uvidíte krásné moře inverzních oblaků pod sebou a v dáli zasněžené vrcholy včetně Grossglockneru. Nahoru/dolů můžete vyjet lanovkou a pak už se jen toulat po hřebenu, případně si do některého údolí trochu sejít.

Aquapark v Bad Hofgastein

Pokud jste s dětmi neváhejte – bobogán se jim určitě bude líbit – a pokud netrpíte klaustrofobií, tak vám taky, včetně černého tunelu, který bych popsal slovy: malá černá roura, kam prudce zajedete do téměř absolutní tmy, pak vám začne prskat voda do očí, že je stejně musíte zavřít a než se stihnete pokřižovat, vyplivne vás to dole na dojezd … Jinak opět spousta vířivek, sauny, plavecký bazén (ten nic moc – lesklé stěny nejsou moc vidět …), prostě na relax po turistice/lyžích ideální.

A jinak

Je tu prostě spousta hezkých míst a prostor na turistiku po horách. V každém případě doporučuji pevnou obuv – nejsou to Krkonoše – a rezervní oblečení. My měli velké štěstí, že jsme nezmokli, ale počasí se může rychle změnit a ač se to nezdá, dva km ve větru, zimě uprostřed hor mohou být osudné – je tu mnoho výstupů a sestupů kde metr vedle vás je sráz dolů a … najdou vás až za rok zjara. Nicméně cesty jsou poměrně dobře značené – proti našim zvyklostem časově (jako na Slovensku) – a podotknu výstupy spíše podceněné – 3 hodiny na cely jde celkem v poho ujít za dvě, sestupy jsme naopak občas přetáhli. Všem tedy zkuste, uvidíte a šťastnou cestu.

Print Friendly
Share

Next Page »

TOPlist