Spring in Prachovské Skály
Sunday trip to Prachovské Skály (near to city Jičín, about 55km NE from Prague) reminded me some ideas of “minimalistic life”. So much time we spend hurrying somewhere looking for something, and we doesn’t care whether the target is target or “target”. I mean whether the reason for our movements can make us closer to happiness or someone else (preferably us, because usually we are not sure about wishes of other people). Simple walking with some friends in the nature, nice views, playing with dog … all these things was simple and give me two or three hours of quit feeling of satisfaction. I could do much more “useful” things, but why?
In the same day the movie Matrix shoved the simple explanation – we are part of system – system based on cooperation, rules and interactions of multi-level system (people, departments, organizations, …). System pushing us from our childhood to acting like … like ants. In itself this system is not go or bad, the problem is (IMHO) – we are parts of this system with very small choice to leave – we were grown in this system and so we follow its rules with – yes we can say it – some joy. How many people wants to get better job, just to buy new car, new TV, more expensive holiday, …
These people are so easy to manage – to get them to the trap of loan is very simple. The trap of “monthly payment” pushes them to get even more. And to stay “in” means to buy again better (or more trendy) things.
In such a moment I wish to “free my mind” and ask myself “what makes me happy”, where should I focus my time and effort. Well again and again we have chance to make less to get more – that’s idea of minimalistic life. Only one thing is on us – to try follow the rule of the system, or to try free our minds. At least we HAVE a choice – it’s only up to us.
Wake up, it’s time to …
Jestli něco v poslední době pozoruji, pak je to “čekání” mnoha lidí. Čekání na něco, než něco udělají. Rozmýšlení, váhání, odkládání. A trávení svého života tímto čekáním. Nevím proč, asi to máme v sobě “zakódované, je to naše vlastnost, nehrnout se do změn, ale přijde mi děsivé, kolik času mnoho lidí tímto čekáním “vyhodí”.
Jestli je třeba něco změnit, je, skoro určitě, ten nejlepší okamžik právě teď “in this very moment”. Ne bezhlavě, ostatně pokud už jsme se rozhodli pro změnu, určitě jsme o tom přemýšleli – a snad jsme zvážili i přínosy/zápory akce, ale začít s tou změnou co nejdříve. ZAČÍT to je asi to nejpodstatnější a nejtěžší. Protože odkládání změny, která na začátku možná bude bolet … je tak snadné.
V nadpisu jsem si vypůjčil slova Leona z filmu Blade Runner, celé by to bylo “Wake up, it’s time to die” – asi bych měl větu poopravit: “Wake up, it’s time to live.” A vzhůru do změn, vzhůru do nových věcí. Je čas žít a měnit, ne pomalu umírat.
Making a choice
First of all – don’t be surprised reading the text in English – I am trying to learn this language and so I decided to write some blogs not in Czech. In the same place I have to apologize for the language – I am not a beginner but to advanced level is still some way :-).
The choice – for some people chance and nice thing for others a pain. Of course I don’t mean choice whether to take apple or orange, but choice of new job, buying the flat, new car (maybe to live with someone) or so on. The choice, that can change your life without (or with very difficult) second chance, is the subject of my thinking.
In such a moment we usually appreciate friends and people on our side – meaning people listening to you, not necessary giving advices, and people with understanding to your feelings and with respect to your decision. Yes, you can be rude in this moment (to some level), but other people should be tolerant. And other bonuses are people frank to you and frank with condition that can make your decision easier (and probably better). In my case – looking for new job/project is nice to talk to people that are ready to discuss conditions and give some feedback. I am still surprised, that in many companies on Monday means „sometimes“ – just today and rejects two offers for only one reason – they give decision more than week after agreed time. For the start of the cooperation (job) it’s crazy – I mean to start with delay and trying to cheat the other side.
So for other job-seekers I have one recommendation: if you can and have some other option, choose the companies that holds terms and agreed conditions – meaning terms, salary and so on. In situation you are negotiating the job – there is no relation master-slave, but partner-partner with offers: salary (and bonuses) on one side and work on the other. Starting a job as a slave means to stay a slave … even this is a choice, hard enough in some situations.
Českobrodská pečeť 2011 – finiš po … letech
Tradiční desítka v Českém Brodě tentokrát opravdu vyšla – po počasí v týdnu musíme říct, že počasí bylo super – téměř bezvětří, teplota taky docela v pohodě (pro běh skoro ideální) a krásná cesta. Tohle je snad sen všech silničních běžců, navíc s (pro mě) příjemným profilem – tam 5km mírně do kopce, zpátky naopak 5km mírně s kopce. Sklon je ovšem naprosto minimální, takže je to spíše rovinka, ale na čase se to pozná. A na závěr tradiční domácí buchta – skoro už klasika v Brodě spolu s horkým čajem (grogem pro ty, kdo mají zájem) je super tečka a možnost pokecat se známými po potýrání těla.
Sám za sebe jsem spokojen a to tentokrát i s během i s časem – po dlouhé době běh, kdy nebyla snad žádná krize a na závěr ještě s finišem – tímto děkuji Milanovi za “dotlačení do cíle” – po tom, co jsem běžel těsně před dvěma závodníky pět km jsem si ale 500m před cílem řekl, že tentokrát už jsou jen dvě varianty 1) už před sebe nikoho nepustit 2) na trati zdechnout … téměř se vydařily obě dvě – nakonec jsem to dotáhl a nenechal se přespurtovat, po doběhnutí mě zbytek energy-drinku nedobrovolně opustil a potupně jsem vrhl. V každém případě jsem měl celou trať pocit, že se běží dobře a že mám z běhu radost. Možná největším zážitkem pak byl finiš – už ani nepamatuji, kdy jsem se tolik “vyšťavil” a přesvědčil sám sebe k takovému běhu v závěru. Je fajn si uvědomit, že když už člověk na konci nemůže, tak … nemůže hlava, svaly mají síly dost 🙂
Další letošní běh je tedy za námi a kolotoč se už rozeběhnul – při pohledu do termínovky si asi každý něco najde – já se těším na Lipovou Alej a pokud mi čas dovolí na Lipanskou Stezku. No a za měsíc už pomalu přijde čas kombinace – duatlonů a za další i nějaký triatlon – čas začít trénovat znovu i plavání a více kolo.
Oficiální stránky pořádajícího oddílu triatlonu TJ Slavoj Český Brod.
Pečeská desítka 2011 – jaro
Jeden z nejstarších silničních běhů v ČR letos ozdobila rekordní účast – více než 550 běžců. Kdo nezažil ten pocit “být uprostřed masy, která se dává při startu do pohybu”, přichází o krásný zážitek – potkávají se tu profesionální běžci s běžci amatéry i zcela příležitostnými, pro mnohé je to spíše bojem se sebou samotným než se soupeři. Ale je to přesně ten typ závodu, který vyrostl z drobné akce – a protože jsem první Pečky absolvoval před devatenácti lety, mohu i porovnat – do akce téměř profesionální. Jaký je rozdíl proti době, kdy cca 40 běžců kroužilo po místním parku a dnešní obrátkovou tratí, během s čipy pro odečet času v cíli a účastí více než 500 závodníků. To co se nezměnilo, je přátelská atmosféra a možnost setkání se s podobnými blázny – s mnohými se potkáte na spoustě akcí, ale tady jsou z okolí skoro všichni – Pečky se prostě staly pojmem, který zná každý silniční běžec.
Letos – jako snad už tradičně – vyšlo počasí super, teplota téměř ideální a lehký protivítr prvních 5 km, který naopak vyvážil vítr v zádech při cestě po obrátce. Snad už tradičně přišla moje krize mezi 7 a 8 kilometrem – Ratenice jsou snad můj osud. V každém případě mám pocit, že mi to letos běželo a s časem jsem určitě spokojen. Vždycky je sice co zlepšovat, ale tahle prověrka natrénovanosti po zimě se mi letos opravdu líbila a měl jsem dobrý pocit. Uvidíme, jak budou vypadat další závody – již v neděli si to budu moci (snad) ověřit v Českém Brodě.
S asi už 18-tým startem pak musím říct, že si tady prostě připadám “jako doma”/”jako inventář”. Pořadatelům dík – zvládají akci s grácií od běhů pro děti po “hlavní závod” a snad se jim daří přilákat i mladší běžce, kteří tu za pár let možná budou “kroutit x-tý start”.
Všem běžcům tedy do letošního roku přeji lehké nohy a úsměv na tváři … a ať nám to běhá.
Science cafe 2011/03 – Inteligentní budovy a asistivní technologie
A opět po čase něco z vědy – tentokrát částečně pro mě vzdálené – stavebnictví, částečně blízké – informační technologie. V každém případě bych nejprve měl asi říci, co pod pojmem „inteligentní budova“ bylo prezentováno. Část asi toho, co si většina z nás dokáže představit – tedy samotnou stavební konstrukci, která minimalizuje nároky na energii (izolace, cirkulace vzduchu, využití přirozeného světla, …), pak samozřejmě také použitelnost budovy pro hendikepované/starší osoby (šíře dveří, schodišť, minimalizace stupňů a schodů, …). Důležitá část však byla věnována využití informačních technologií pro zkvalitnění a zlepšení bydlení. Asi jako nejjednodušší nás napadne regulace vytápění/osvětlení – topit méně v chodbách/ložnicích, případně využívat energii mimo špičky, kdy je nižší tarif. Dále pak zabezpečení – nejen proti vykradení, ale třeba proti požáru, vytopení, … prostě věci, kde čidla jsou známá, napojení na nějaký centrální pult je jistě také dnes již jednoduše realizovatelné, … v podstatě není co řešit. Poslední části je pak biometrické sledování – např. u starších lidí, případně nemocných/handicapovaných. Zde lze říci, že již dnes by asi nebyl problém technologický – náramek sledující tepovou frekvenci/tlak, jestli se osoba pohybuje, případně měřit hladinu cukru v krvi jsme schopni vyrobit – aby počítač tyto data ukládal a vyhodnocoval by také nebyl problém, přeposílat klidně jednou týdně doktorovi … spíše legrační aplikace bez složité logiky.
Takže proč je tohle předmětem bádání – vždyť většina věcí je již vyřešena, stačí je jen spojit dohromady? No odpověď bude podobně krutá, jako již mnohokrát dříve:
- Nebudeme si nalhávat, ale obavy z „velkého bratra“ jsou zde na místě – odesílání citlivých informací, možnost odchycení obrazu z kamery, … jistě si každý dokáže představit potenciál k zneužití.
- IMHO důležitější je to nejčastější – peníze. Tento systém je v tuto chvíli poměrně drahý a drahý bude i provoz. Samozřejmě v okamžiku vyřešení a masového nasazení by cena zařízení i samotného monitorování šla do minima. Jenže ten první okamžik je v tuto chvíli značnou hranicí. Pro lidi je to drahá hračka s nejistým ziskem.
Možná bych zde zaspekuloval a zkusil odhadnout, kdo bude tahounem této technologie:
- Vědci – tomu spíše nevěřím, čím dál více mám pocit, že v ČR je pro vědeckou komunitu byznys skoro sprosté slovo. A to, že by některý z nich navrhnul projekt včetně finančního plánu … mi přijde jako SCI-FI, nebo čestná výjimka.
- Konzumní uživatel – opět jsem hodně skeptický. Stávající cena a nejistota přínosu omezuje možnost, že by si to lidi vyžádali na trhu.
- Pojišťovny – na začátku jsem si řekl, jaký by ti pro ně musel být hit – sníží se pojistné plnění, cena léčení v domácím ošetření je mnohem menší (a leckdy efektivnější) než v nemocnici … prostě ušetří mraky peněz. Jenže proč? Realita v ČR – a hádám i ve velké části EU – je taková, že pojišťovny konkurence nikam moc netlačí – prostě si určí pojistné podle vzorce a kdo chce, zaplatí, zbytek má smůlu … pojišťovny tak nejsou příliš tlačeny do snížení nákladů – ony si určují ceny, tudíž výnosy.
- Stát – tak to by byl horký kandidát, kdyby fungoval. Snížení výdajů na zdravotnictví, nový produkt – pracovní příležitosti, méně peněz by šlo do pojišťoven, … no vidím spíše pozitiva. Jenže to by státní úředník/politik musel být zainteresován na efektivitě státu, což není – i tato cesta je spíše iluze.
- Komerční firma – tedy trochu poopravím, firma, která bude mít dost síly tohle dovést do produkčního stavu a páky ve státu (lobbing) aby do toho investoval. Vidím to chtě nechtě jako nejpravděpodobnější variantu, která v konečném důsledku přinese užitek , i když se na ní asi pár lidí napakuje „bokem“. Tedy zjištění pár lidí, že by se na tom dalo vydělat – předání kamarádovi politikovi – vypsání zakázky určené pro tuto firmu (rozuměj podmínky nastavit v soutěži tak, aby vítěz byl zřejmý) – osolení ceny a postupný převod teorie do praxe. Pár lidí vydělá hodně peněz, nějaký politik udělá kariéru (a namastí si kapsu z všimného) a do praxe se konečně dostane podobný projekt.
Rád bych se pletl, ale … jen čas ukáže. Ale jak bylo v přednášce zmíněno – Evropa stárne a každá možnost snížit nálady na péči jí může zachránit. Takže o mnohé z nás se prostě místo doktorů a sester budou starat senzory, které dotyčnou lékařskou pomoc zavolají , jen když bude potřeba.
LinkedIn
