Welas eXterra 2011 – jen tak si trochu zasportovat
18.6.2011 se konal druhý ročník triatlonu Welas eXterra – tedy triatlonu v terénu. Jestli byl první ročník super, tak druhý … taky. Nadšení lidí, kteří si přišli poměřit síly především s tratí bylo skoro cítit. Malý závod, který se zrodil loni je tak spíše zábavným setkáním se sportem než velkou než sportovní událostí. A berte to prosím ne jako pomluvu organizátorů, ale spíše jako poklonu. Vždycky půjde něco zlepšovat, ale tohle prostě JE amatérský triatlon, kde sekundu nemusí mnoho znamenat a cílem je hlavně protáhnout svaly.
Přiznám, že letošní ročník jsem měl trochu “napnutý” – ráno před závodem jsem běžel pro auto do servisu, pak jsem na místo vyrazil na kole a u Velkého rybníka ještě oběhnul běžeckou trať a zkontroloval značení, takže na start už jsem měl něco v nohách … jenže mi to asi naopak prospělo. V každém případě letos byla voda znatelně teplejší, takže ani 10 minut čekání ve vodě na zpozdilé závodníky před startem tolik nevadilo. Kolo je sice v mém případě na MTB tragédie, protože sjezdy a terén mi nejdou (silnička je silnička …), nicméně trať je nádherná a velmi rychle uteče. 18 km se totiž střídají sjezdy, silnice, výjezdy, les, pole, … moc si člověk neodpočina a neustále musí dávat pozor. Já si vždy užiju cestu kolem Sionu – ten park okolo mám rád, už pro Chlísta, který se tam běhává. Závěrečný běh je pak trasa Dačické 12-tky, příjemná cesta polem, loukami a samozřejmě klasická panelka. Snad nejhorší na běhu je ten závěr, kdy sbíhání dolů dává kloubům pořádně zabrat.
Co mě potěšilo hodně, bylo občerstvení v cíli … jinde jsou “luxusní doplňky”, na které snad nikdo nemá po závodě chu’t, tady bylo přesně to, co po závodě potřebujete – něco k pití a ovoce na doplnění tekutin. Jo a taky odznáček s logem – drobnost, která potěší.
Takže jen tak dál a v létě vzhůru na “Dáču”. A za rok, kdo si chce zkusit triatlon a vzít to s nadhledem, eXterra Velký rybník tu snad bude i pro Vás.
Oficiální stránky dacickeho 12
po plavání
Kolínský festival běhu – běh na 15 a 7 km
Letošní Kmochův Kolín byl doplněn o běžecký závod pro veřejnost na 15 resp 7 kilometrů. Považuji to za super nápad propojit tradiční vystoupení dechovek (a tedy kulturní událost), která je symbolem Kolína se sportem – tedy s něčím novým a atraktivním i pro mladé / lidi, kterým toho dechovka zase tolik neříká. Ostatně znal jsem v Kolíně dost lidí, kteří v předchozích letech z Kolína na víkend Kmocháče spíše prchali …
Běh nebude určitě všelék, ale to spojení a snaha zaujmout i další mi prostě přijde skvělé. I start s krátkou hudební vložkou (jak jinak než dechové hudby) je jiný zážitek než start v jiných závodech. Ostatně i trať byla celkem netradiční – první cca 500m centrem města – přes náměstí s Kmochovým Kolínem a pod trať podél Labe – přes lávku a vzhůru do Borků směr psí útulek a dál … pestrá trať a musím říci, že mě samotného překvapilo, kolik krásných zákoutí kolem Labe je a jak příjemná je to cestička na běh. Já sice dávám přednost rovné trati – kotníkům se prudké zatáčky moc nelíbí, takže jsem si v lese část tratě protrpěl, ale jinak to byl nádherný běh – na delší trati tři občerstvovačky asi využil málokdo, ale byly připraveny, byť by příště mohla obsluha kelímky podat- přebírají se lépe než ze stolku … ale to je dań “prvního ročníku”. Abych jen nechválil, tak matoucí bylo značení kilometrů, které připomínalo spíše náhodný rozhoz tabulí než odměřené úseky. Pro určování tempa byly víceméně nepoužitelné.
V každém případě je to další běh v okolí Kolína a, vzhledem k termínu, věřím, že má šanci se udržet. Pro Kolíňáky je to pak možnost zpestřit víkend dechovky a dát šanci si při něm zasportovat – měl jsem pocit, že závod si vyzkoušelo spousta rekreačních běžců a to byl IMHO účel. Možná by šlo akci doplnit ještě o dětské běhy a udělat tak “akci pro celou rodinu”, zároveň je ale tento den pořádán pochod a cyklovýlet, takže už dnes je možné si Kmochova Kolína užít i sportovně dle libosti. Snad tedy i příští rok vyrazí běžci za zvuku dechovky na trať … za začátek děkujme pořadatelům, kteří se nebáli zkusit spojit tradici kulturní se sportem.
Svatba jako … příležitost se pobavit
Asi nebude překvapením, že jsem předminulý pátek (3.6.) navštívil Peklo … ano, Peklo s velkým P. Tiše pravda doufám, že mi tato návštěva nezmění život na peklo a že se na Peklo budu rád vracet, a to nejen sám, ale i s někým s kým jsem si na tomto místě řekl “ano”. Kdo myslí na svatbu, myslí správně a to i v mém případě, protože jsem asi nikdy netoužil stvrzovat svoje city úředně, když už musím každý rok úředně přiznat daně 🙂
V každém případě děkuji všem zúčastněným, že vzali tento den tak, jak byl zamýšlen – tedy jako příležitost si popovídat, pobavit se a celou oficiální událost vzít sice “vážně” podle náležitostí, ale zároveň s úsměvem a radostí ze života. U všech jsem cítil překvapení a rád bych tedy řekl, že přes všechen humor a srandu jsme (snad mluvím za oba) svatbu vzali vážně a opravdu jsme oficiálně manželé ze svobodného rozhodnutí a s tím, že jsem to udělali, protože … no protože jsme chtěli. Asi málokdo se ženil v šortkách (byť společenských s pukem), ale i tohle prostě ukazuje, jací jsme – ne oblek, ne drahé slavnosti, ale prostě chuť být takoví jací jsme a brát také tak jeden druhého, přesně to bych rád, aby přispělo k pohodě v budoucnosti. Moc mě potěšilo, že to všichni “vzali” a děkuji, že se také po obřadu převlékli do méně formálního oblečení a prostě se bavili s námi. Děkuji i fotografovi za jeho snahu a nadšení při kterém skákal po břehu potoka a přelézal skály, kde jsme se fotili – už jen těch pár fotek, které jsem viděl vypadá super. Děkuji DJ-ovi za úsměv a trochu i za ten malý zmatek s hudbou – i tohle k tomu prostě patří a ukázalo, že s úsměvem a snahou věci zařídit k vzájemné spokojenost se prostě dá překonat snad všechno. A nakonec i číšníkovi, který nás obsluhoval – včetně rozbití talíře a polévky zvládl vše v klidu (byť možná poprvé v hlavní roli).
No a samozřejmě děkuji rodičům (z obou stran), že celou akci zvládli a hlavně, že nás životem “dovedli až k ní” – dnes už sice ne “za ručičku”, ale přesto pořád někde v povzdálí stojí.
Každému, kdo se chystá na podobnou událost doporučuji si uvědomi … svatba JE vážná věc – ať tak či tak, slibujete jeden druhému něco a měli byste být přesvědčeni svým srdcem a také rozumem, že jste připraveni svému slibu dostát. Jenže ve stejném okamžiku musím dodat – sice vážná, ale přesto je to radostná událost, tak proč ji nepojmout s humorem a trochou nadhledu. Vždyť na vážné tváře a upjatost je místa dost i jinde … takže otevřete svojí mysl, rozmyslete si do čeho jdete a jestli to opravdu chcete a jste-li připraveni TO naplnit a pak, no pak se při tom pobavte. Vždyť přeci “Show must go on”.
Kdo chce, fotky najde na facebooku – hlavní motiv je beztak ovečka a iiiaaa.
LinkedIn
