Železný Chlíst 2011 – jaký byl?
Kdybych to měl shrnout dva dny po závodu ze svého pohledu, tak … perfektní. I letos jsem pomohl v rámci svých možností s organizací a rozhodně nelituji. Protože jsem vytvářel i novou webovou prezentaci (www.zeleznychlist.cz) byl jsem nakonec dotlačen k oficiálnímu přiznání podílu na akci a zveřejnění své fotky – to mělo legrační následek, že mě na místě spousta lidí zdravila velmi přátelsky (zjevně mě poznali z fotky) … jenže já je neznal 🙂 Snažil jsem se zachovat dekorum a odpovídal stejně srdečně – ostatně nadšenci jsme všichni a každému, kdo pomohl touto cestou děkuji. Každá křižovatka, každá občerstvovačka, každý časoměřič, každý … přispěl k poklidnému průběhu. Letos (víc než kdy dřív) jsem si také uvědomil, že úspěch jsem od začátku měřil, více než vlastním časem/umístěním, otázkou “aby se nikomu nic nestalo”. To dopadlo bez problému a vše ostatní už je jenom bonus.
Kdybych měl nejprve shrnout pohled spoluorganizátora: Dík patří hlavně Honzovi Kavalírovi – stal se tou duší závodu, která organizuje a dává to dohromady – my ostatní se mu snažíme pomoci v jednotlivých věcech, ale celkový přehled a starost zůstali na něm, Je naprosto super, že je spousta místních lidí, kteří si to vzali “za svůj závod” a rok co rok přijdou i jen drobně pomoct. Zajistit všechny kontroly a křižovatky bez jejich pomoci by pro nás “odjinud” bylo asi nemožné. A jak jsem mohl posoudit, fungovalo to po těch 10 ročnících už velmi dobře – na začátku pravda malé zpoždění (ale už asi tradiční) – nicméně pak už mi přišlo, že vše šlo v klidu. Poděkuji i Vavisovi za zajištění policie na kruháku v Kutné Hoře – bylo to fajn, protože provoz byl letos docela velký a nechtěl bych se tam motat mezi odbočujícími auty. Za organizátory se omlouvám, že nezbylo prase na všechny … no chybička se prostě stane, snad se toho za rok vyvarujeme. Ale jinak mi i v cíli přišlo, že to všichni vzali “na pohodu” a pro radost.
No a z pohledu závodníka: Jelo se mi dobře, vlastně skoro skvěle. Nebýt křeče při přezouvání do běžecké boty, kde jsem tak 2 minuty předváděl něco mezi záchvatem padoucnice a tancem šamana při oslavě slunovratu a ztratil tak dvě minuty, jsem byl spokojen – kolo jsem si z 80-90% odtáhnul sám a jsem tomu rád, pořád tu jízdu v háku na triatlonu nemohu překousnout – no stará škola 🙂 Při plavání mi sice přišlo, že nám byl “rybník malý”, ale rychle se to roztrhalo, takže už u druhé bojky byla pohoda – a pokud bude zase za rok více vody, nemá Vidlák na tuhle akci chybu. Mile mě překvapil běh – po křeči jsem se pomaleji rozbíhal, ale někde u prvního “Smrťáku” jsem najednou získal pocit, že to jde a přidal jsem, takže nakonec to byl docela dobrý čas a hlavně jsem neměl nikde pocit, že “mi to neběží”. Trochu jsem váhnul na závěr, kdy jsem dotahoval jiného závodníka a “přetaktizoval to”, resp. těžce podcenil soupeře – tak jak vypadal zvadlý, předvedl finiš, že jsem “jenom čuměl”. Honzu K. pak pochválím za melouny – bylo jich dost a přišly k chuti. Spolu s vodou to beru jak vše co má v cíli být – nějaké ioňtáky a pečivo není špatné, ale (pokud mohu říct za sebe) – většinou mám spíše potřebu vody a něčeho lehkého … Třeba si za rok vzpomeneme dřív i na ty banány a budou už v cíli pro závodníky 🙂 a ne až po praseti.
Poděkuji i manželce – raději dobrovolně – za psychickou podporu a hlavně za zdravotní dozor při závodu – podle pravidla “je-li zdravotník, nic se nestane” – nemusela naštěstí zasahovat.
A popřeji i bráchovi – jak jsem koukal na čas, popasoval se s tratí velmi dobře. Ostatně triatlon je hodně o zkušenostech a rozložení sil.
Na závěr přeji hodně štěstí všem závodníkům nejen na trati a doufám, že se zase potkáme ve sportovním – a věřím, že i za rok na triatlonu Železný Chlíst č. 12. Tak jako na webu i zde budu agitovat – pokud máte nějaké připomínky, návrhy – na webu je fórum nebo použijte skupina Železný Chlíst na facebooku.
Orlické Hory – rekreace pro …
V Orlických Horách jsem strávil 5 dní … a trochu to ovlivnilo počasí – první dva dny propršelo. Na druhou stranu návštěva zámku byla příjemné zpestření a není potřeba neustále pochodovat. Jenže to odhalilo jednu skutečnost, která je naznačena i v nadpise – pro koho je rekreace v Orlických připravena? Nemohu se zbavit dojmu, že pro spoustu lidí nikoliv, protože brzo zjistíte, že v případě špatného počasí jsou možnosti “proklatě omezené”. Aquapark praská ve švech … plavání nemožné, bowling je asi jediný široko-daleko, pizzerie má (na začátku prázdnin) dovolenou, … prostě Orlické Hory vypadají, že žijí ze zimní turistiky a letní je příliš netrápí. Přitom je to škoda – z fotek je asi vidět, že příroda je krásná a prostor na výlety určitě je. Pro rodiny s dětmi by ten terén musel být ideální – dá se zvolit trasa po hřebeni s relativně malým převýšením, cyklo-stexky jsou docela udržované, … jenže večer bych si docela zašel do sauny, do poklidné restaurace/vinárny, do bazénu … a to znamená cestovat 20 a více km někam jinam.
V každém případě mohu Deštné doporučit, pokud netrváte na tom bazénu, sauně, … okolí je krásné a v zimě na běžky/v létě na kolo jsou tam hezké trasy. Na co narazíte na každém kroku jsou bunkry z “První republiky” – je neuvěřitelné, kolik byl v tu dobu schopen stát investovat do obrany a jak moc muselo být nebezpečí zřejmé. Jsou opravdu na každém kroku – některé zachovalejší, některé již “načnuté” zubem času. Pokud Vás historie baví, zajděte do pevnosti “Hanička” – prohlídka je celkem zajímavá a aspoň si uvědomíte, kolik tunelů tam bylo vykopáno. Vůbec si nedovedu představit jak by šlo mezi nimi projít – relativně špatně viditelné, odolné proti střelbě, … pokud by byli obsazeny, musely by být postrachem každé armády … i když Francie nás asi poučila, že linie se dá i obejít.
Příroda, klid … samozřejmě, že při hezkém počasí někoho na cestách potkáte, ale když jsme vyrazili za horšího počasí – na spoustě cest jsme třeba hodinu nikoho nepotkali – v Krkonoších skoro nemyslitelné. Pro klidnou dovolenou tedy vzhůru do Orlických, pokud budete mít hezké počasí, nebudete asi litovat.
LinkedIn
