xTerra Melechov 2012
V sobotu 25.8. jsem se znovu vydal na smrt … teda vlastně na trať vTerra Melechov. Pro mnoho lidí to není tak náročné, ale já jsem přeci jen “silničkář” a 42km v terénu kolem Melechova je tak akorát na prověření sil. Letos ovšem musím říci, že jsem nadmíru spokojen – to, že dolů sjezdy neumím je realita – všichni mě předjížděli, ale do kopce jsem měl super pocit a až do cíle se mi jelo suprově. Trochu mě mrzí, že jsem cca 2km zakufroval, ale těch 5-6 minut se v celkovém času ztratí. Navíc to byla zjevně moje chyba – šipka byla zřetelná, když jsem se k ní vracel, ale zamlžené brýle a chvilka nepozornosti … stane se. Naštěstí tu trať celkem znám, takže jsem se obrátil opravdu brzo s pocitem “tady byla někde odbočka a vůbec to tu navíc nepoznávám …”. Jinak se mi docela líbila ta změna dole u Sázavy – trať se možná o cca 1km zkrátila, ale ta “stojka” byla po sjezdu fajn. Ke kolu mohu říct jenom to, že se určitě dá zajet rychleji (a za rok to samozřejmě zkusím), ale pokud nemá někdo (jako já) techniku v terénu, sáhne si hodně do zásob sil – paradoxně mě více bolely ramena a ruce než nohy, kde jsem měl pocit, že přidat do pedálů v kopcích by nebyl problém, dolů ve sjezdech by to problém byl :-). A tím byl určen i běh – dojel jsem 42-tý, ale dobíhal 25-tý a celkově 9-tý čas 🙂 skoro to vypadá, jako bych na kole rekreoval a teprve pak se rozeběhl. Ale letos se mi běžecky daří a vlastně celý kopec Melechov jsem vyběhl až na cca 50m pod vrcholem (a i tam to bylo spíše z rozumu, protože rychlá chůze byla asi svižnější než pomalý běh). Tradičně jsem se pak mnohem více vytrápil na sběhu dolů, ale ani to letos nebylo tak strašné. Spíše mě samotného překvapilo, že na běhu krize nepřišla, takže jsem pořád někoho předbíhal a až do cíle jsem měl dost sil. Letos mohu i potvrdit – kilometrovníky na trati na šipkách jsou 🙂 (loni jsem kritizoval, protože jsem si jich nevšiml) – jenže chlapi ve stavu ve kterém je většina z nás po 42km na kole a výběhu na Melechov jsou “skoro neviditelné” – já zaregistroval 3km, 4km a pak až 8km a to jsem se docela koukal po šipkách. Jinak ale musím značení kola i běhu pochválit – pár lidí sice zakufrovalo (včetně mě, díky vlastní blbosti a nepozornosti), ale tomu se asi nedá vyhnout a pokud jsem registroval, nikdo nekufroval nějak výrazně. Pravda na běhu bych některé fáborky umístil dříve za rozcestí aby řekli okamžitě “běžíš dobře”, ale jinak jich byl dostatek a zaváhal jsem snad na jediném místě – dole pod Melechovem u zříceniny. Tam jsem pravda vyběhl nad “nádvoří” přede mnou díra, takže mi jenom vyklouzlo “zatraceně a kam dál” – ale ten fáborek byl hned vpravo, stačilo se jen rozhlédnout :-).
V každém případě bych řekl, že úroveň Melechova jde nahoru – skoro o 10minut lepší čas a o 4 místa horší pořadí 🙂 – a to je dobře. Je super, že každý rok dorazí dost nadšenců amatérů a zkusí si to. A kdo zažil, ví, že je to 3 a více hodin “drsný závod” – jen málo úseků na kole je na uklidnění, jinak je to skoro pořád nahoru, dolů, terén. A běh … no kdo se z depa někdy podíval na ten výběh na sjezdovku … není to procházka. A zároveň je to vždy fajn výzva do dalšího roku – zkusit si zase “vyjet a vyběhnout Melechov”. Tak doufám, že se za rok zase s většinou na Melechovu potkám a taky mi zbude více času na potrénování techniky na kole – jestli počasí dá, zkusím zase pár minut ubrat dolů, abych se v pořadí nesunul dolů tak rychle 🙂
Triatlon Pardubice Hrádek 2012
Tak po několika sranda akcích (bez urážky) zase jedna oficiálnější – Triatlon Pardubice. Zhruba 120 startujících a podle oddílové příslušnosti minimálně třetina organizovaných sportovců – tak tady bylo vidět, že je to oficiální akce – ostatně za rok oslaví čtvrtstoletí (dříve triatlon Mělice). Byl jsem tu sice poprvé, ale přesto jsem byl docela mile překvapen organizací – nebyla tady taková prodleva od konce registraci po start závodu, ani depo nebylo zcela uzavřeno, takže pokud někdo chtěl ještě upravit boty/věci na oblečení – byla možnost. Pořadatelé využili super prostředí na plavání – široká pláž, takže i start této masy lidí byl celkově bez problémů a úsek cca 300m k první bójce byl dostatečný, aby se to už natáhlo a nenastal klasický boj při zatáčce.
O to více mě překvapilo kolo – nevím, ale zdá se mi, že Pardubice a okolí mají “fetiš” v obrátkách – tady, duatlon Břehy, triatlon Konopáč, všude se jede trať s několika obrátkami. Určitě bych byl pro, aby se trať protáhla i na druhou stranu od depa a ušetřili se tak dvě otáčky … trať na běh by se určitě dala udělat i kolem vody, aby se s tou cyklo nekřížila. Naopak depo bylo zorganizováno velmi dobře a vždy se z jedné strany vbíhalo a na druhou vybíhalo. Potěšil mě i fakt, že je to další triatlon “bez draftingu” – i zde jezdil motocykl s rozhodčím, který kontroloval rozestupy. A pokud jsem mohl sledovat, nikdo nedostal žlutou a celkově bych řekl, že to bylo vzato rozumně – těch 10m asi nebylo dodrženo vždy, ale na druhou stranu jen výjimečně jsem viděl někoho jet méně než cca 5m (samozřejmě vyjma obrátek, kde se to na těch pár metrů “scukne”. Trochu nepříjemné na tom je, že občas někdo (především na začátku) trochu přecení síly – vystartuje a předjede, aby po chvilce “zvadnul” a každý přeci jen chvilku váhá, jestli má jet znovu dopředu – mírně ho to zpomalí. Běh byl z velké části po asfaltu a musím říct, že to snad byla jediná část, kde jsem asi mohl nějaký čas získat – jenže mi přišlo, že Slunce peče shora i zdola z asfaltu a běželo se mi příšerně – čas běhu tomu odpovídá, katastrofa to není, ale rozhodně žádná sláva. Celkově mě ale v této konkurenci 15.té místo překvapilo – zvláště když podle startovky široko daleko kolem téměř výhradně profesionální sportovci – s celkovým časem také velká spokojenost, takže zatím pořád trvá letošní vlna solidních výkonů a začínám se děsit, kdy bude u konce.
Na pořadatele bych měl snad jedinou připomínku – výsledky se na netu objevily poměrně pozdě (až druhý den po poledni – a to při vybavení chip systémem je škoda. Jinak to bylo zvládnuto skvěle, dopoledne program pro děti i samotný závod a lze jen poděkovat + popřát hodně štěstí do dalších ročníků.
Dačického 12-tka v roce 2012 – je to TRADICE
Jestliže jsem před třemi lety u prvního ročníku doufal, že se začíná nějaká tradice … letos se zdá již skoro jisté, že tehdy opravdu tradice začala. Čtvrtý ročník přilákal již více naž 120 závodníků a podle reakcí a náladě v depu je jasné, že pro mnohé z nás už je Dáča jistota, které se chceme účastnit. Vavisovi a celému CD-KH se povedlo založit závod, který je pohodový, ale přesto se běhají i velmi slušné časy. Fantastická atmosféra v cíli, kde potleskem diváci odmění snad všechny závodníky je přesně tím důkazem, že tady se cení odvaha do závodu jít a dát do toho vše, bez rozdílu, jestli to znamená čas horší nebo lepší. Přesně to je ten správný běh “pouťák”, kde se potkají skoro-profíci a lidé, kteří běží jen několikrát do roka. A zároveň zde CD-KH ukazuje, že i tento amatérský závod může klapat – od startu po doběh je vše dobře zorganizované, nechybí sranda kategorie typu “běh pro pivo”, “závod 100kg+”, nechybí závod pro děti, je občerstvení v cíli – voda, ovoce a nějaká sušenka … prostě věci, které lze levně pořídit, ale závodu dodají šťávu. Ovšem nejdůležitější je asi ta super trať – Kutná Hora má to štěstí, že údolí Vrchlice je pro běh skoro ideální a pohledy na chrám sv. Barbory a na Kutnou Horu jsou nádherné a všimnout si jich asi musíte i při závodu.
K samotnému závodu řeknu jen tolik, že časy byly opět lepší a mě potěšilo, že i ten můj … další ukrojená minuta je fajn. Letos tomu určitě hodně napomohlo letošní počasí – příjemná teplota, trať sice mírně namočená po nočním dešti, ale rozhodně v pohodě, snad jedině ten vítr na panelce nás trochu potrápil. Odhaduji to tak ne osmé, deváté místo … snad tedy i nějaké body do poháru kutnohorska :-). Ale možná to nejdůležitější … běželo se mi dobře a klidně – snad celou cestu jsem byl v klidu a běh si užíval. Užíval a těšil se na další závody.
Konopáč 2012 a Klárka (taky ročník 2012)
A další z letošních závodů – triathlon Konopáč – velmi krátký, velmi rychlý. 750m plavání, podle tachometru 21km kolo a cca 4,5km běh. Trať je troch zvláštní – a to asi každá ze tří částí. Trochu mě pravda mrzelo, že to nebylo jako loni – start žen a po nějakém čase start mužů a hodnocení dohromady (tedy muži s handicapem) – bylo to takové zajímavé a celkově se mi ta myšlenka docela líbila. V každém případě bylo letos asi méně účastníků, odhaduji tak na 35 – to mě překvapilo, bylo krásné počasí. Plavání se skoky do vody (2. a 3. kolo vylézt na břeh, 20m běh a skok do vody) je opravdu “podivné”, ale zase je to něco jiného. Co mě překvapilo, že jsem doplaval v čele – to je při letošní formě zvláštní, zase tak dobře neplavu. V depu jsem se ale zdržel, takže jsem vyrážel jako druhý a v prvním kopci jsem se zase dotáhl. Pro mě je kolo 4x5km – tj. 7 otáček “nic moc”, k tomu ten sjezd ke kempu, kde mi “cykloposeroutkové” více brzdíme než jedeme, utrpení, takže jsem čekal, kdy mě pár lidí dojede. K mému překvapení se to povedlo jenom jednomu, ale ten mě zase “zválcoval ve třetím kole celkem s přehledem. Naopak zbytek jsme nechali spíše za sebou. Do běhu jsem tak šel druhý s velkou ztrátou a bez přehledu jak to vypadá za mnou … a celkem to šlo. Dokonce jsem měl pocit, že první kolo (běží se tři cca 1,5km – nejprve stoupání, pak zase docela sběh dolů. Nikoho jsem ale pořád před sebou neviděl, takže druhé kolo jsem začal hodně vlažně. Naopak do třetího kola mě probudil pokřik, že dotahuji – a pořád jsem nikoho neviděl před, ani za sebou. Navíc už tam bylo spoustu lidí o 1, 2 kola zpět, takže jsem úplně ztratil přehled … výsledek byl, že v cíli jsem měl 2s ztrátu na prvního, který vytuhl a závěr vypustil. Musím říct, že mě to po tom trápení s klouby hodně potěšilo. Stříbro beru rozhodně za úspěch, navíc jsem celou cestu spíše čekal, kdy mě “smečka závodníků” zválcuje.
Ale ve srovnání s páteční událostí, kdy jsem si z porodnice přivezl dvě holčiny má 2. místo hodnotu “nula nula nic”. Klárka je zatím v pohodě a to je to hlavní. Den se tak rozdělil na období – jíme – krkáme – usínáme – spíme (naštěstí klidně) – budíme se … a zase dokola. Má to aspoň režim a řád :-). Snad jedině s vyrušením na přebalení. A když se nám to podaří, je to za zlatou medaili. A to i když spolu občas bojujeme a zlobíme se, že něco není dost rychle, nebo nás bolí bříško.
LinkedIn
