Letošní Melechov měl velké štěstí na počasí – týden před bylo nádherné letní počasí = voda byla krásně prohřátá a plavání tak bylo spíše koupačka. Proti loňsku, kdy jsme se skoro „prosekávali leden“ (samozřejmě přeháním) to bylo nádherné. Následovalo kolo, kde opět teplé suché počasí trať náležitě zjednodušilo. Myslím, že počet kaluží by se dal spočítat na prstech rukou, proti loňské bahenní lázni opět brnkačka. Na začátku se sice nevydařilo značení – resp. organizátor omylem poslal pár závodníků o jednu odbočku dříve – cca 20 závodníků bloudilo. Někdo více, někdo méně, já měl to štěstí, že jsem jel ve skupince, která se poměrně rychle zorientovala, a byli jsme tam tři, kteří jsme nejeli poprvé – měli jsme trochu potuchu, kudy asi zpět na trať – ztratili jsme maximálně 10 minut. Sice jsem po závodech slyšel kritiku na značení, ale musím se organizátorů zastat:

1)      Zjevně to nebyl úmysl,

2)      zbytek trati, včetně běhu byl značen velmi dobře,

3)      chybička se vloudí, takže jedno zabloudění …,

4)      je to přeci jen závod amatérů a ne MS – jsme tu proto, abychom si zazávodili a udělali něco pro zdraví a tohle zaváhání je lepší vzít jako legraci, než se stresovat.

V každém případě se mi letos jelo „na střídačku“ – do kopce super, z kopce mě hodně bolelo namožené zápěstí a nebyl jsem vůbec sžit s novým pláštěm – jel jsem možná opatrněji než loni – výsledek bylo legrační předjíždění tam a nazpět s několika závodníky – do kopce vpřed z kopce vzad … Zároveň musím přiznat, že terén mi prostě nesvědčí – na kořenech jsem toho měl plné zuby a závěrečný sjezd po sjezdovce už jsem si opravdu vytrpěl.

K mému překvapení měl podobný charakter běh – cítil jsem se velmi dobře a přes to kolo, kde jsem neustále do kopce dotahoval, i odpočatě … jen k vrcholku Melechova jsem 5 závodníků předběhl … dotáhl jsem pravda i další ve zbytku (tak ¾ trati), ale už mnohem pomaleji. Naopak jsem na tom seběhu z Melechova hodně trpěl – vazy nad kolenem odmítaly pokračovat, takže mě opět i tři závodníci dotáhli. Naštěstí je závěr opět mírně do kopce – takže finiš byl opět sólo a v klidu. Zlepšení proti loňsku v čase bych přičetl počasí – IMHO letos udělalo minimálně 10 minut. Ale i pozice zůstala stejná a to pár závodníků přibylo. Takže jsem se svým výkonem spokojen i když vím, že hlavně na kole je co zlepšovat a asi i běh jsem se mohl po tom seběhu více kousnout, ale zase přiznám, že dole pod Melechovem jsem už kolena necítil, takže zase taková rezerva tam nebyla.

Každý rok si na kole říkám, že tohle šílenství už nikdy … a každý rok se zase po týdnu začnu těšit na další ročník. Letos … je to stejné. XTerru Melechov mám v kalendáři a myslím, že je to super závod. Každý ročník (z těch tří) byl úplně jiný a každý něčím zajímavý. Těch 42km na kole považuji za hodně náročných, ale zároveň je to krásná trať – od prvního kopce do posledního sjezdu po sjezdovce – snad každý terén si tam vyzkoušíme a je to nahoru – dolů. Podobný je i běh, ostatně profily obou tratí mluví za vše … prostě xTerra jak má být.

No doufám, že se za rok potkáme na Melechově znovu a vyhneme se bloudění (i když bylo to ozvláštnění trati), takže kolegům závodníků hodně větru do zad a pořadatelům dík a hodně štěstí do dalších závodu. A hlavně … „také it easy“.

Po loňském výpadku jsem se opět letos postavil na start Dačického 12-tky. Třetí ročník se uskutečnil 13.8.2011 a byl … no prostě super. Počasí vyšlo na jedničku a musím říct, že organizace taky. Club Deportivo předvádí to co na závodech má rád – klid, pohodu a sportovní zážitek pro všechny. Na jejich akcích se scházejí běžci polo-profesionálové, hobíci i lidé, kteří si jdou zaběhat jen párkrát do roka. Letos sice nepadla stovka o kterou kluci asi stáli, ale bral bych to spíše jako výzvu na příští rok, protože byla zatraceně blízko.

Samotná trať mi letos přišla kratší než 12km – nějak mi to uběhlo a vlastně se mi i velmi dobře běželo. Je to příjemné střídání krátkých výběhů, rovinek a sběhů, lesní cesty, polňačky, chvilku i asfalt, samozřejmě i panelka … cca 1km po panelech na poli a začátek i závěr po suprové Královské cestě. Strašně fajn je i zajištění přeběhů silnice (dvou, slovy dvou) – policie tam zajistí, že auta zpomalí a dávají pozor – lze se v klidu věnovat běhu a nepřemýšlet. A ten nápad se startem na zahoukání motoráčku – mnohým to přijde jen jako zpestření, ale zajistí, že přeběh přes trať je čistý 🙂

Tentokrát jsem sám zahájil asi hodně opatrně, ale skoro sto běžců v úzké uličce po kamenech na Královskou cestu … no nechtěl jsem riskovat. Naopak jsem pak zjistil, že se mi následně běží hodně dobře a vlastně do třetího km jsem neustále někoho předbíhal. Pak jsem vytvořil dvojici s jedním z místních a běželi jsme dost dlouho spolu – kolega za mnou příšerně dupal, nevím proč, ale nemohu to říct jinak – prostě jsem měl povit, že za mnou běží aspoň tři lidi. Pobavení pak následovalo při výběhu k Velkému Rybníku – kolega se přede mě přehnal, že jsem se musel rozhlédnut, jestli jsem nezastavil … jenže po cca 50 metrech mu naopak došly síly a strojové tempo ho dostalo – jenže se opět zavěsil a měl jsem ho za zády až ke kostelu sv. Trojice. Děsil jsem se, že si zopakujeme předbíhání, ale naštěstí kolega odpadnul, takže na panelku jsem vbíhal sám … a před sebou uviděl dva běžce, které jsem dotahoval – běželo se mi na tom úseku fakt dobře. Na konci jsem měl pocit, že už dobíhám někoho před sebou, doběhl jsem k zatáčce, za ní rovina a … nikde nikdo. Jakoby přede mnou závodník zmizel – otočil jsem se a to samé. I když tu cestu znám, znejistěl jsem, jestli běžím dobře – jenže šipky pořád byly, takže pokračování – asi 3 km, kde jsem neviděl nikoho ani před sebou, ani za sebou – sice v zatáčkách, ale minimálně 50m prostě nikdo. Už jsem začal myslet, že doběhnu osamocen a v klidu, jenže s vyběhnutím na silnici jsem najednou zase uviděl před sebou bílé triko a … za sebou zaslechnu známé dupání. Takže poslední kilometr po Královské cestě se tempo zrychlovalo až k přeběhu tratě, kde najednou běžec přede mnou zmizel a … za mnou taky. Ještě před sto metry byl tak 5-10m za mnou a najednou nikde. Tohle jsem zažil snad poprvé v životě, ale skoro jsem se tomu musel smát – navíc mě potěšilo, že jsem rozhodně neměl pocit “konce sil” – hádám, že další 3km by ještě šly. Takže s časem spokojenost a na další akci Deportiva … zase zdar.

Díky kluci, jen příště – chci vidět aspoň jednoho ve sportovním a na trati – ať se můžeme poměřit. Jinak dětský běh byl super a různé doplňkové kategorie taky – pro sport a zdraví  to možná dělá více než polovina úředníků na ministerstvu školství a sportu. Viva club Deportivo.

Letos potřetí jsem vyrazil na kole z práce domů … tedy z Hradce do Kolína a konečně proti větru. První dvě cesty “z východu na západ” s větrem v zádech mě skoro znervózněly. V našich končinách jsou přeci jen častější větry západní a navíc každý cyklista ví, že vítr v zádech je anomálie, která se vyskytuje jen velmi zřídka. V každém případě jsem tuto anomálii dvakrát zažil a díky ní se i na horákovi dalo jet po silnici s průměrem nad 30 km/h – včetně cesty přes Hradec a po Kolíně. Dnes to bylo trochu jiné, ale pořád se dalo jet poměrně slušně – vlastně až kousek za Týnec vítr skoro vůbec nevadil – pořád se jede mezi stromy a nikde jsem neměl pocit, že by celkem čerství vítr vadil. Naopak posledních 10 km bylo klasické Polabí – málo stromů podél cest, takže vítr přímo proti a hodně nepříjemný. Proč jen jsme se zbavili těchto přirozených vlnolamů …  No v každém případě jsem již klidnější, protože tolik štěstí, abych jezdil jenom s větrem v zádech by signalizovalo nějakou blížící se katastrofu.

Co musím naopak okomentovat jsou cyklo-cesty nebo spíše “cyklo-cesty”. Hradec Králové je kapitola sama o sobě –  neustálé čekání na semaforech a kličkování po části cesty, kde je cyklostezka a cyklista nesmí na silnici x úseky, kde není cyklostezka a cyklista na silnici musí mi přijde skoro legrační. Ale ani dál to není lepší – je několik úseků s cyklostezkou podél silnice – jenže cyklostezkou přerušovanou odbočkami, kde cyklisté dávají přednost. takže už nájezd přes protisměr je poměrně nebezpečný a následně poměrně často musí cyklista brzdit a dávat přednost, přestože silnice, podél níž jede, je hlavní … kde jenom soudruzi z NDR udělali chybu. Cesta je tak z Hradce až do Břehů u Přelouče poměrně adrenalinový zážitek, protože spousta řidičů bere cyklisty za hmyz, kolem kterého je nejlépe projíždět co nejtěsněji a předjíždění je ideální právě při průjezdu kolem cyklisty. Musím říct, že na kole jezdím hodně a už poměrně dlouho, takže mě to zase tolik nevadí, ale na druhou stranu si říkám, že součástí zkoušek na řidičský průkaz by měl být asi i základní test výše IQ … problém mnoha aut na silnici by se rázem vyřešil. Na obhajobu řidičů musím pravda přiznat, že vídávám cyklisty jezdit … no jako píp. V každém případě druhá půlka (přesněji z Břehů až do Týnce nad Labem) je krásná cesta po okresních silničkách, kde auto nepotkáte, povrch je až na výjimky velmi dobrý a je tam nádherně – ať už malé vesničky, Kladruby, nebo úseky lesem. Super je i 3 km dlouhá rovinka v Kladrubech – znám málo míst, kde je silnice opravdu “jako když střelí”, že už od začátku vidíte na druhé straně bránu do statku na  konci cesty, ale ten před vámi “utíká a utíká”. Jenže po obou stranách louky a lesy, hezká cesta přírodou, kterou si tak můžete užít.

Poslední úsek z Týnce je opět po státovce a poměrně frekventované … nic moc, ale na druhou stranu “to už jsem vlastně doma”.

Uvidíme jak příště … jestli bude vítr nakloněn, nebo to bude “normál”. Cyklistům zdar.

Letos jsem míst Vlkančic zvolil amatérský triatlon Konopáč – přeci jen trochu delší trasy mě zlákaly – 750m plavání, 21km kolo a 4,5km běh je skoro půlka olympijského, to už není sprint. Závod mi v každém případě přišel zvláštní – dobře uspořádané depo, kde se relativně malý počet závodníků v pohodě srovnal a hezké koupaliště na plavání. Na druhou stranu mě překvapilo několik zvláštností – plavání s výběhem a skokem do vody ve dvou ze 3,5 okruhů … ozvláštnění, jehož smysl mi unikl, když to šlo v pohodě obeplavat. Co bylo skoro horší a velký vliv na to mělo počasí, byla trať kola – 2,5km tam, 2,5km a to čtyřikrát … možná je jinde rozbitá silnice, tady byla celkem slušná, ale přišlo mi, že se pořád točíme, jen co se kolo rozjede (a zrovna já ty otočky v lásce nemám). V každém případě hned na začátek bylo sice krátké, ale poměrně ostré stoupání do třech zatáček, které bylo ještě horší cestou zpět, protože tam byla většina závodníků docela rozjetá a prudce se brzdilo. Absolvovat tohle 4x je IMHO “říkat si o problém” – což se bohužel stalo a dva závodníci to s riskem přepískli … doufám, že dopadli dobře. I na otáčkách jich pár spadlo – mokrý asfalt klouzal a při 3-tí obrátce už mnoho bylo asi unaveno a ztratilo koncentraci.

Co pochválím je běh – sice taky tři okruhy, ale super trať – výběhy, sběhy, asfalt, štěrk, lesní cesty, prostě zajímavá a pestrá trať. A hodně zajímavý mi přišel i nápad startu žen před muži – a hodnocení dohromady. Můžeme se dohadovat, jestli časový posun je malý/velký … ale prostě je to zajímavá myšlenka a mně se líbila. Udělalo to zajímavý závod.

Přeji všem za rok počasí bez deště a pokud možno bez pádů … změna trati (méně obrátek a průjezdů zatáčkami) by tomu možná napomohla. Ale na druhou stranu všichni jsme startovali na svoje riziko … každý musí přemýšlet, jestli (a jak moc) chce riskovat svoje zdraví. Závodníky bych asi taky poprosil – na kole jedeme za provozu – jezdí se po pravé straně – když jedou dva po prostředku tak, že se při míjení v protisměru musí uhýbat na svojí stranu … není to v pořádku. Ostatně fakt, že jsem raději dva podjel zprava než zleva při předjíždění mi taky nepřijde normální – možná si o ty pády a trable říkáme i my sami svojí nedisciplinovaností.

Kdybych to měl shrnout dva dny po závodu ze svého pohledu, tak … perfektní. I letos jsem pomohl v rámci svých možností s organizací a rozhodně nelituji. Protože jsem vytvářel i novou webovou prezentaci (www.zeleznychlist.cz) byl jsem nakonec dotlačen k oficiálnímu přiznání podílu na akci a zveřejnění své fotky – to mělo legrační následek, že mě na místě spousta lidí zdravila velmi přátelsky (zjevně mě poznali z fotky) … jenže já je neznal 🙂 Snažil jsem se zachovat dekorum a odpovídal stejně srdečně – ostatně nadšenci jsme všichni a každému, kdo pomohl touto cestou děkuji. Každá křižovatka, každá občerstvovačka, každý časoměřič, každý … přispěl k poklidnému průběhu. Letos (víc než kdy dřív) jsem si také uvědomil, že úspěch jsem od začátku měřil, více než vlastním časem/umístěním, otázkou “aby se nikomu nic nestalo”. To dopadlo bez problému a vše ostatní už je jenom bonus.

Kdybych měl nejprve shrnout pohled spoluorganizátora: Dík patří hlavně Honzovi Kavalírovi – stal se tou duší závodu, která organizuje a dává to dohromady – my ostatní se mu snažíme pomoci v jednotlivých věcech, ale celkový přehled a starost zůstali na něm, Je naprosto super, že je spousta místních lidí, kteří si to vzali “za svůj závod” a rok co rok přijdou i jen drobně pomoct. Zajistit všechny kontroly a křižovatky bez jejich pomoci by pro nás “odjinud” bylo asi nemožné. A jak jsem mohl posoudit, fungovalo to po těch 10 ročnících už velmi dobře – na začátku pravda malé zpoždění (ale už asi tradiční) – nicméně pak už mi přišlo, že vše šlo v klidu. Poděkuji i Vavisovi za zajištění policie na kruháku v Kutné Hoře – bylo to fajn, protože provoz byl letos docela velký a nechtěl bych se tam motat mezi odbočujícími auty. Za organizátory se omlouvám, že nezbylo prase na všechny … no chybička se prostě stane, snad se toho za rok vyvarujeme. Ale jinak mi i v cíli přišlo, že to všichni vzali “na pohodu” a pro radost.

No a z pohledu závodníka: Jelo se mi dobře, vlastně skoro skvěle. Nebýt křeče při přezouvání do běžecké boty, kde jsem tak 2 minuty předváděl něco mezi záchvatem padoucnice a tancem šamana při oslavě slunovratu a ztratil tak dvě minuty, jsem byl spokojen – kolo jsem si z 80-90% odtáhnul sám a jsem tomu rád, pořád tu jízdu v háku na triatlonu nemohu překousnout – no stará škola 🙂 Při plavání mi sice přišlo, že nám byl “rybník malý”, ale rychle se to roztrhalo, takže už u druhé bojky byla pohoda – a pokud bude zase za rok více vody, nemá Vidlák na tuhle akci chybu. Mile mě překvapil běh – po křeči jsem se pomaleji rozbíhal, ale někde u prvního “Smrťáku” jsem najednou získal pocit, že to jde a přidal jsem, takže nakonec to byl docela dobrý čas a hlavně jsem neměl nikde pocit, že “mi to neběží”. Trochu jsem váhnul na závěr, kdy jsem dotahoval jiného závodníka a “přetaktizoval to”, resp. těžce podcenil soupeře – tak jak vypadal zvadlý, předvedl finiš, že jsem “jenom čuměl”. Honzu K. pak pochválím za melouny – bylo jich dost a přišly k chuti. Spolu s vodou to beru jak vše co má v cíli být – nějaké ioňtáky a pečivo není špatné, ale (pokud mohu říct za sebe) – většinou mám spíše potřebu vody a něčeho lehkého … Třeba si za rok vzpomeneme dřív i na ty banány a budou už v cíli pro závodníky 🙂 a ne až po praseti.

Poděkuji i manželce – raději dobrovolně – za psychickou podporu a hlavně za zdravotní dozor při závodu – podle pravidla “je-li zdravotník, nic se nestane” – nemusela naštěstí zasahovat.

A popřeji i bráchovi – jak jsem koukal na čas, popasoval se s tratí velmi dobře. Ostatně triatlon je hodně o zkušenostech a rozložení sil.

Na závěr přeji hodně štěstí všem závodníkům nejen na trati a doufám, že se zase potkáme ve sportovním – a věřím, že i za rok na triatlonu Železný Chlíst č. 12. Tak jako na webu i zde budu agitovat – pokud máte nějaké připomínky, návrhy – na webu je fórum nebo použijte skupina Železný Chlíst na facebooku.

18.6.2011 se konal druhý ročník triatlonu Welas eXterra – tedy triatlonu v terénu. Jestli byl první ročník super, tak druhý … taky. Nadšení lidí, kteří si přišli poměřit síly především s tratí bylo skoro cítit. Malý závod, který se zrodil loni je tak spíše zábavným setkáním se sportem než velkou než sportovní událostí. A berte to prosím ne jako pomluvu organizátorů, ale spíše jako poklonu. Vždycky půjde něco zlepšovat, ale tohle prostě JE amatérský triatlon, kde sekundu nemusí mnoho znamenat a cílem je hlavně protáhnout svaly.

Přiznám, že letošní ročník jsem měl trochu “napnutý” – ráno před závodem jsem běžel pro auto do servisu, pak jsem na místo vyrazil na kole a u Velkého rybníka ještě oběhnul běžeckou trať a zkontroloval značení, takže na start už jsem měl něco v nohách … jenže mi to asi naopak prospělo. V každém případě letos byla voda znatelně teplejší, takže ani 10 minut čekání ve vodě na zpozdilé závodníky před startem tolik nevadilo. Kolo je sice v mém případě na MTB tragédie, protože sjezdy a terén mi nejdou (silnička je silnička …), nicméně trať je nádherná a velmi rychle uteče. 18 km se totiž střídají sjezdy, silnice, výjezdy, les, pole, … moc si člověk neodpočina a neustále musí dávat pozor. Já si vždy užiju cestu kolem Sionu – ten park okolo mám rád, už pro Chlísta, který se tam běhává. Závěrečný běh je pak trasa Dačické 12-tky, příjemná cesta polem, loukami a samozřejmě klasická panelka. Snad nejhorší na běhu je ten závěr, kdy sbíhání dolů dává kloubům pořádně zabrat.

Co mě potěšilo hodně, bylo občerstvení v cíli … jinde jsou “luxusní doplňky”, na které snad nikdo nemá po závodě chu’t, tady bylo přesně to, co po závodě potřebujete – něco k pití a ovoce na doplnění tekutin. Jo a taky odznáček s logem – drobnost, která potěší.

Takže jen tak dál a v létě vzhůru na “Dáču”. A za rok, kdo si chce zkusit triatlon a vzít to s nadhledem, eXterra Velký rybník tu snad bude i pro Vás.

Oficiální stránky dacickeho 12

po plavání

Letošní Kmochův Kolín byl doplněn o běžecký závod pro veřejnost na 15 resp 7 kilometrů. Považuji to za super nápad propojit tradiční vystoupení dechovek (a tedy kulturní událost), která je symbolem Kolína se sportem – tedy s něčím novým a atraktivním i pro mladé / lidi, kterým toho dechovka zase tolik neříká. Ostatně znal jsem v Kolíně dost lidí, kteří v předchozích letech z Kolína na víkend Kmocháče spíše prchali …

Běh nebude určitě všelék, ale to spojení a snaha zaujmout i další mi prostě přijde skvělé. I start s krátkou hudební vložkou (jak jinak než dechové hudby) je jiný zážitek než start v jiných závodech. Ostatně i trať byla celkem netradiční – první cca 500m centrem města – přes náměstí s Kmochovým Kolínem a pod trať podél Labe – přes lávku a vzhůru do Borků směr psí útulek a dál … pestrá trať a musím říci, že mě samotného překvapilo, kolik krásných zákoutí kolem Labe je a jak příjemná je to cestička na běh. Já sice dávám přednost rovné trati – kotníkům se prudké zatáčky moc nelíbí, takže jsem si v lese část tratě protrpěl, ale jinak to byl nádherný běh – na delší trati tři občerstvovačky asi využil málokdo, ale byly připraveny, byť by příště mohla obsluha kelímky podat- přebírají se lépe než ze stolku … ale to je dań “prvního ročníku”. Abych jen nechválil, tak matoucí bylo značení kilometrů, které připomínalo spíše náhodný rozhoz tabulí než odměřené úseky. Pro určování tempa byly víceméně nepoužitelné.

V každém případě je to další běh v okolí Kolína a, vzhledem k termínu, věřím, že má šanci se udržet. Pro Kolíňáky je to pak možnost zpestřit víkend dechovky a dát šanci si při něm zasportovat – měl jsem pocit, že závod si vyzkoušelo spousta rekreačních běžců a to byl IMHO účel. Možná by šlo akci doplnit ještě o dětské běhy a udělat tak “akci pro celou rodinu”, zároveň je ale tento den pořádán pochod a cyklovýlet, takže už dnes je možné si Kmochova Kolína užít i sportovně dle libosti. Snad tedy i příští rok vyrazí běžci za zvuku dechovky na trať … za začátek děkujme pořadatelům, kteří se nebáli zkusit spojit tradici kulturní se sportem.

Letošní KVOK (Kolín-Velký Osek-Kolín) běžce potěšil téměř bezvětřím, což se na této trati moc nestává, ale naopak ukázal sílu Slunce a horkého počasí. Zcela jasno, teplo a slunečno dalo asi všem docela zabrat – já musím přiznat, že jsem někdy od 13-tého kilometru cítil docela slušný úbytek tekutin a vzhledem k výstupu na Sněžku, který jsem absolvoval den před závodem i úbytek energie. V každém případě je to klasika a snad žádný běžec v Kolíně si tenhle svátek běhu nenechá ujít, pokud zdraví jen trochu dovolí. Pořadatelé už mají za sebou mnoho ročníků, takže zvládají vše s přehledem. Na trati jsou tři občerstvovací stanice – cca 6-tý, 10-tý a cca 14-tý kilometr + mnoho běžců má sebou doprovod – musím pochválit tátu, letos se vzorně staral, takže přísun tekutin byl během celé trati. Závod nemá ani minimální převýšení,je to prostě 10 km asfalt tam a 10 km asfalt zpět po stejné trati – navíc ji skoro všichni známe, takže není čím překvapit, kromě zjištění, jak na tom kdo z nás je. I když čas cca 1:25 nic moc, nemohu říct, že bych byl nespokojen – to vedro mi dalo docela “sodu” a únavu jsem cítil z předešlého dne.

Takže mohu říct, že jsem si super zaběhal a odnesl to jen lehkým úžehem a dehydratací … co by člověk neudělal pro zničení vlastního těla. Tohle je ostatně závod, který si snad každý trochu protrpí – ty dlouhé rovinky mají tendenci “utíkat před běžcem”, takže máte pocit, že stojíte na místě a cíl se neblíží … o to větší radost je při zabočení do poslední ulice kolem zimního stadionu, kdy už všichni vědí, že zbývá poslední km. Možná i tohle je důvod, proč se těším na příští ročník … tohle stojí i za těch 19km asfaltu předtím 🙂

Druhý letošní duatlon, tentokrát se silničkou – a počasí se opět vydařilo, stejně jako organizace. Tu musím pochválit – žádné zdržování, depo, prezentace, trať – vše připraveno. Trati kola pomohla kompletní uzavírka, byť za cenu několika otáček, které zrovna já moc nemusím. V každém případě na všech trochu nebezpečných místech (díky uzavírce nikde nic strašného) dost organizátorů – zabloudit snad nemohl ani slepý. Co bych vyzdvihl – odvahu zakázat drafting a také to poměrně zodpovědně kontrolovat – motorku s organizátory dávající na to pozor jsem na trati potkal snad šestkrát – je to prvek, který bych já osobně do duatlonů a triatlonů vrátil – závod by měl ukázat jak je na tom kdo fyzicky, ne schopnost “uviset” někoho v háku. A snad s výjimkou jednoho momentu jsem také měl pocit, že to závodníci dodržovali – budiž jim za to dík. I trať byla poměrně slušná – hlavní cesta s velmi kvalitním povrchem a ani na té odbočce k Vlčí Chabřině to nebylo nijak zlé – 95% se dalo určitě jet zabalen v “kozlovi”.

No a trať běhu, ta je tady prostě suprová – ten okruh kolem rybníka nemá chybu – na začátku je sice trochu hrubší štěrk, ale celkově je to lesní cesta, kousek asfaltu, ale hlavně – běh nádhernou přírodou. Trochu mě zamrzela změna orientace posledního běhu – loni byl “obráceně” a byla to taková zvláštnost, která celkem oživila finiš, ale letos se zase proběhlo kempem – bylo to dobře zorganizované. Organizátorům se opravdu povedlo promyslet trať, aby se cyklisti s běžci nepotkali a nehrozila kolize.

Mě potěšilo asi i umístění – 17-té místo jsem moc nečekal, umístění do 20-tky jsem před závodem bral jako spíše nereálný cíl. Ale jelo se mi dobře kolo – až překvapivě vzhledem k tomu, že dosud jsem jezdil skoro výhradně na MTB, naopak trochu jsem zkazil závěrečný běh – kotníky si zase trochu zatrucovaly po špatném šlápnutí, ale celkově se mi jelo dobře, nebo vlastně úplně skvěle – hlavně na kole jsem měl pocit, že trať mizí.

Takže pokud to za rok vyjde časově, určitě bude opět tento závod v mém kalendáři – dík pořadatelům a gratulace všem, kdo závod dokončili.

V neděli 17.4. se v Újezdě nad Lesy u Prahy konal duatlon MTB, i když v tomto případě je to MTB spíše v uvozovkách. Trať velmi rychlá 3km běh – 25km kolo a 2km  běh téměř zcela po rovině. I u toho běhu váhám, jestli kolečko deklarované jako 1 km – běželo se 3x resp. 2x – nebylo kratší. Nevýhodou bylo, že cestička byla poměrně úzká – špatně se předbíhalo a opět se našlo dost lidí, kteří se postavili do prvních řad a během prvního běhu “zvadli” a zdržovali. Ale to je daň větší akci, protože přes 150 lidí na startu už prostě je hodně. Naopak super bylo to prostředí v lese – měkký povrch, většina lesní rovné cesty, jen kousek po asfaltu … běžecký ráj.

Cyklistická část si označení MTB zaslouží snad jedině v polovině okruhu, kde bylo cca 800m lesem – kořeny, kameny a průjezd jedním potůčkem. Jinak asfalt – sice lesní vedlejší cesty, ale rovné a skoro horší než terén byly některé prudké zatáčky. Značení super, navíc na třech místech organizátor – zabloudit nešlo a jediný nebezpečný úsek po silnici byl dobře kontrolován. Závodníci se tedy mohli soustředit na let vpřed, protože bezvětří a rovina opravu pomáhali rychlé jízdě i na “horákovi”.

Závěrečný běh byl už opravu kraťounký – spíše sprint, kdy byl trochu zmatek, kdo je v prvním, kdo ve druhém kole, jestli má smysl sprintovat, nebo ne … ale čipy na noze vše pohlídaly. V každém případě to je hezká akce a kdo si chce zasportovat, doporučuji. Dá se to jet celkem v pohodě a užít si pohybu, ale dá se i “do toho šlápnout” a pořádně se vyšťavit. K mému překvapení jsem dopadl i celkem dobře, na svojí nechuť k terénu jsem i kolo dal svižně, takže  časem i pozicí ve výsledcích jsem spokojen. A už se těším i na další duatlo – Břehy, silnička mi bude asi sedět lépe 🙂