V neděli jsem si zaběhl Kolínskou legendu – Drozdův lesní běh. A jak jsem koukal, pomalu i tady se šplhám nahoru v tabulce počtu startů – njn., kvalita se nahrazuje kvantitou :-). V každém případě je to jeden z nejhezčích běhů v okolí – lesní okruh a úzké pěšinky mi sice na běh nevyhovují, ale je to příjemná změna a potěší, že i kousek od centra Kolína je trať “v přírodě”. Celkem musím konstatovat spokojenost s časem i výsledkem – 6-té místo beru jako svoje současné maximum, trochu zamrzelo, že to bylo opět s velkými rozestupy – o finiši se nedalo mluvit.

Je to vlastně jeden z posledních letošních “velkých” běhů i když účast nebyla nijak velká. Celkem mě to překvapilo – závod s takovou tradicí by asi mohl přilákat více závodníků – tady to byla spíše seance Kolín a jeho širší okolí, měl jsem pocit, že 90% lidí znám. Pro mě měl letošní ročník trochu zvláštní nádech – možná poslední Drozdík, který jsem běžel jako domácí … no uvidíme, jaká bude “mise na jih Čech” a jak dlouhé bude mít trvání.

S misí na jih Čech souvidí i konec v TS – konec zvláštní s pachutí hořkosti. Celkem jsem nečekal od protistrany přístup “Mirka Dušína”, ale překvapil mě přístup “IQ tykve” – v jednání, které mohlo mít hodně vítězů, nebo hodně poražených … zvolili variantu, všichni prohrajeme. S vidinou krátkodobého zisku zvolili postup, který bude bolet obě strany. Zkusili postup “hop nebo trop” a jednání odpovídající úrovni posledního dělníka proti někomu, kdo s nimi už nějakou dobu vpracuje a jejich postupy zná … buďto mě měli za naprostého hlupáka, nebo už naprosto ztratili sebereflexi a soudnost. Podrazit někoho a pak nabídnout dohodu “na dobré slovo” – pánové, to beru spíše jako žer z vaší strny. Je to pro mě dalším důkazem, že ldié, kteří mají jedinou kvalifikaci – obarvování políček do zelena a do červena + tlačím na lidi co to jde – a nic jiného neznají, dostanou většinu firem do stavu, kdy “všichni makají jako barevní a tlaší tak, až se z toho firma po… 🙂 Sám přiznám, že jsem očekával mnohem lepší úroveň managementu – ze zkušenosti před deseti lety. Jenže se ukázalo, že to co bylo tehdy výrazný nadstandard je dnes … podprůměr a stávajícímu vedení prostě v systému řízení firem “ujel vlak”. Můžeme si nalhávat, že nižší tržby jsou způsobeny tím, či oním, ale faktem zůstává, že klesají. Ani marže nerostou a procentuálně ani neporostou – trh se stabilizuje a prostor tam IMHO není. Velké plány na akvizice tak zůstávají pohádkami pro lidi, kteří místo mravenčí práce a postupného zlepšování procesů firmy (a následně výsledků), blábolí o “fine-tunningu” a ovládnutí trhu. No nic, tu “O perníkové chaloupce” už si poslechnu zase jindy 🙂 Líto mi je lidí ve firmě, kteří se připletli do “vyšší hry”, jejíž pravidla neznají a jenom z náznaků mají možnost odhadovat cíle těch nad sebou, na nichž závisí jejich práce. A musí si poslechnout pohádku o “rodinném stříbru”, kterou už dotyční vypráví poněkolikáté a z faktu že jde o pohádku usvědčují sebe v okamžiku, kdy přiznávají, že jejich mise není vytvořit super produkt a služby, ale … prodat jim příběh.

Nic to nemění na faktu, že TS přeji hodně štěstí a především lidem uvnitř firmy, lidem u kterých cítím touhu TS posunout někam nahoru (nejenom na něm vydělat) – touhu, o které top management ani já nemáme ani potuchu i když si to možné nejsme ochotni přiznat – protože pro nás je to jen etapa života, pro mnohé lidi ve firmě je to součást života. Nejsem ani já ani vedení firmy feláh, který je vázán na “půdu a krev” – my prostě jdeme jako žoldáci tam, kde je více zlata. Jediný rozdíl je, že (dle mého názoru) já jsem přesvědčen, že i žoldák může mít čest a možnost dívat se lidem zpříma do očí – jen musí přiznat svojí roli žoldáka a přijmout pravidlo – koupit si můžete můj meč, ale ne moje svědomí. No a za můj meč prostě nyní nabídnul někdo více a v TS pár lidí nepochopilo, že bič platící na feláha na žoldáka platit nikdy nebude.

V souvislosti s tím vzpomenu na svůj komentář co se děje ve firmě, která se blíží ke krizi – je to omezování toku informací, je to komplikovaný vztah se zaměstnanci a je to snaha generovat místo kvalitních reportů reporty velké – tak aby se dalo lépe problémy schovat. Bývá to snaha řídit “všechno”/tvářit se tak, protože vlastně nevím, co bych řídit měl/neumím to … zatraceně, proč je to pořád tak stejné a bez invence. Je to přesně ten stav, kdy nevím jak řídit investice v řádech milionů (třeba jen proto, že netuším, kam investovat) a nahrazovat si to tím, že řídím “nákup propisek a toaletního papíru”.