How to say no?

January 27, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování 

There are moments in your life when you get really (and I mean really good) proposals/offer. In any other moment you would agree and accept it without any hesitation and yet you are in a moment you … just can’t. Maybe you dreamed about such an offer maybe you thought about such one and considered it as a perfect opportunity. But the timing is in that moment absolutely against you. All signs of that proposal can lead to positive feeling, all people around (or at lest most of them) would consider you are crazy that you hesitate. And you feel, you have to postpone your decision and accept the risk of loosing this offer.

I got such offer last week and I see lot of pros – many of them I just thought “it would be nice to have/to be/to can” – now I can have them and still I go in risk to loose it. Life is funny as exactly right now I see no other way than to risk it – after I passed one chance (and I do not feel sorry for this one) I got another and … I can loose it too. The proposal, other would catch immediately, other would be happy for that, exactly such proposal is on the table in stake.

What is worse – this proposal can be one of my last chance to get “higher” but it came to soon. And in a moment I recommend others to follow their “first feeling” and go for it, I have to … cheat and try to get some time 🙂 So be it.

Print Friendly
Share

M3, where are you going?

January 31, 2013 by · 1 Comment
Filed under: Práce, programování 

After some time I visited workshop of the ERP system M3. In past it was with company Lawson, even earlier with company Intentia, now with a new owner of the product – Infor. Quite funny to see, how the business world influences software (or other) product. From my first “meeting” with M3 (Movex – in those days) I have feeling of quite good product – strong stress on production companies and many ideas were taken by other system (SAP, Axapta, …) and usually in the first or second wave whenever there were new technology. But the marketing and support – disaster, I cannot use other word. The selling of Intentia to Lawson was really funny – especially in Czech republic only people from Intentia Czech new about that (and only head of company) – the technical people were “sold” to Czech company OR-Next as some goods. The reliability of the product (partner) were strongly damaged. For the ERP system I would say the quality of software is 40% (or less) of the total value – the rest is implementing or supporting company – their reliability, knowledge, ability to listen and solve problems. Well, it can happen, sell and buy companies, but always it should be done in way with smallest possible impact on customer. I hoped people around M3 will take a lesson and would avoid the same error in future. Two years ago – M3 was old to the Infor company. Many people say it’s very good chance for M3 as the Infor is large company with better possibilities and according to the yesterday workshop I agree with them. Never mind, the situation in Czech republic … same mistake as 7 years ago. Even worse – OR-Next in problems (I do not know how many new implementation were done in last 5 year, but on M3 user group I see the same faces and only some are disappearing) and one half of technical people (from M3 part) moved to other company implementing M3. So where is the reliability of such a partner? Where is the chance for them to get new implementation and increase revenue?

So the my final words: M3 has quite difficult position on Czech market even in situation of the really good product. But good product suffers the influence of marketing and ability of the companies (implementing) to sell and support and to show themselves as strong partner. And yesterday I again saw the confirmation – new technological thinks going (from my point of view) in the right direction: thin client … excellent and in right time, new CRM …excellent and in good time, shift to Microsoft world … well the world wants it so good step in time the MS technology is reliable and ready to support midle sized to large companies. But opposite – one company without power of technical people but with knowledge of Czech market and … second one with very strong technical background but quite poor knowledge of Czech market and waiting for something (maybe for miracle who knows?). And the Czech Inform looking at this situation and waiting for the result.

Everybody who does something, does mistakes too. Smart people are that ones who are able not to repeat same mistake again … Way of M3 in Czech republic is a way of blind alleys visited many times again to check whether the alley is really blind.

Print Friendly
Share

Služby v ČR – hrajeme si na firmy

January 24, 2013 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování, Život jako takový 

Poslední týden mám zase smůlu na poskytované služby. Nevím proč, ale v ČR prostě pořád hodně firem nepochopilo, že síťové služby mají jednu hlavní devizu a hodnotící prvek a to je spolehlivost. Pro většinu lidí není podstatné, jestli mobil má pokrytí 99,2 nebo 99,6% území, jestli pošta dodá za 48 nebo 60 hodin, jestli internet běží 5MB nebo 3MB, co potřebují, aby ta služba fungovala stabilně a pokud je problém, aby se začal řešit. Moje zkušenost z posledních dní je ale úplně jiná.

Případ 1 – Česká Pošta. Poměrně jednoduchá služba – přeposílání zásilek. Mám zaplaceno od ledna do února. První týden jsem vzal na vědomí, že něco přišlo na starou adresu … nečekal jsem, že pošta bude fungovat okamžitě. Na druhou stranu 20. ledna pořád chodí dopisy na starou adresu a při reklamaci předvedla pošta svojí “pružnost”. Žádost jsem dával na jiné poště – první bylo čekání cca 10 minut, než byla žádost nalezena a potvrzeno, že jsem jí opravdu podal. Následovalo 5 minut zjišťování, jestli to odešlo na příslušnou poštu … odešlo O.K. Takže mi radostně oznámili, že oni svojí část splnili. Poděkoval jsem, ale upozornil jsem, že to nemění nic na faktu, že pošta chodí na starou adresu – následoval telefonát na poštu Kolín (stará adresa) a radostné zjištění, že tam tato žádost dorazila a vědí o ní – podruhé jsem poděkoval, ale znovu upozornil, že mě to těší, ale pošta pořád chodí na starou adresu (fakt jsem v tu chvíli netušil, jestli mám brečet, slečnu na přepážce trochu srovnat, nebo se smát). Doporučení – reklamujte si to v Kolíně mě opravdu pobavilo, takže jsem upozornil, že jsem si službu obědnal u České pošty pobočka Planá a službu nedostávám – je to i jejich problém. No nakonec se zjistilo, že všechno proběhlo, jenom paní doručovatelka tuto žádost někam založila v Kolíně – rozumím, že se to stane (a doufám, že další pošta už mi bude chodit v pořádku), ale přístup pošty, která takto řeší problémy je ukázkou postupů z dob Rakousko-Uherska. Pro ostatní dvě zjištění:

1) tato služba funguje “když se poště chce”

2) není to tak, že pošta chodí rovnou na novou adresu – ona dojde na poštu staré adresy a odtud ho doručovatelka přeposílá na tu novou … vůbec nerozumím proč, centrální evidenci adres zjevně ještě na České Poště neobjevili.

Případ 2 – připojení internetu Backer.info (firma z Českých Budějovic) v Plané. Večer přestal fungovat internet – tak jsem poslal SMS technikovi a čekal – po dvou hodinách bez odezvy jsem zkusil zavolat – telefon nikdo nebral. Druhý den až druhý telefonát po desáté hodině … “jo ono něco nefunguje” (SMS se zjevně neobtěžoval číst), tak já se na to podívám a zavolám. Co k tomu říct? No pokud máte internet na soukromou poštu, občas internet, backer.info je O.K., pokud ale potřebujete pracovat a pro práci potřebujete síť, obloukem se jim vyhněte – za dva měsíce dva několikahodinové výpadky a podporu by člověk musel prosit,a by začala něco řešit. Z této zkušenosti musím konstatovat – opět jedna firma, která si na podnikání hraje, ale vlastně neví, co to podnikání je.

Print Friendly
Share

Naše slavné quick winy

October 24, 2012 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování, Život jako takový 

Jak často jsem v poslední době slýchával o quick winech – tedy jednoduchých řešení, které přinesou “něco”. Spoustu lidí na ně věří, jenže … jsou to opravdu ty správné kroky? Nemohu si pomoci, ale já na ně nějak nevěřím, myslím, že je lepší získávat málo, ale trvale/dlouhodobě než udělat rychlý skok nahoru a pak zase stát. Srovnal bych to s imaginárním závodem maratonce a sprintera – na začátku je to jasné, ale když poběží trochu déle (a my přeci nežijeme jen jeden den), i průměrný vytrvalec utahá špičkového sprintera.

Kolik jen je v nynějším světě snah urvat rychle nějaký zisk – banky poskytují úvěry i lidem u kterých je riziko nesplácení vysoké, obchodní partneři se snaží druhého rychle “odrbat” spíš než budovat dlouhodobé a vzájemně prospěšné vazby. Hledáme jen rychlý zisk, nepřemýšlíme nad zítřkem.

Možná právě tento fakt, kdy “žijeme jen dneškem” je tou hlubokou příčinou stávající krize – neskutečně jsme si zvykli adorovat přítomnost a okamžitý úspěch. Téměř ve všem jsme vytvořili tlak na NYNÍ – firmy prezentují výsledky měsíčně (takže tlačí zákazníky, expedici, dopravce, …) potit se poslední dny měsíce, zatímco začátek následujícího je mrtvo, protože jsme to “vytlačili ven”. Lidé chtějí mít vše co nejdříve – nejlépe hned, co na tom, že si na to ještě nevydělali – byt, auto, novou televizi, dovolenou u moře, … takže si na to teď půjčí => později budou splácet => budou také méně utrácet … Při vyjednávání smluv se všude razí ostré lokty a snaha co nejvíce urvat pro sebe a to hned teď, nikdo nekouká na to, jaký bude obchodní vztah dlouhodobě.

No a takto jsme se rychle dostali přes quick-winy přímo do … oněch míst, které nepatří do slovníku slušných slov. Protože najednou není co utrácet – my jsme to utratili už dříve, není komu půjčovat, protože lidi buďto peníze mají a nepotřebují půjčky (ti šťastnější) nebo si už půjčili a zatraceně dlouho budou jenom splácet (ti méně šťastní), už není koho odrbat při smlouvách, protože nikdo ji s námi nechce uzavřít, … prostě nás dohnalo naše chování  – zvláště pro lokální firmy je to fatální, ČR je proklatě malá a platební nekázeň se provalí hodně rychle, pokud se firma k zaměstnancům chová blbě, tak se to v místě proflákne také rychle, naopak, zaměstnanec, který nepracuje si může být jist, že těch pár personalistů ve městě si to dá vědět …

Takže až zase zítra budeme hledat rychlý zisk … zkusme popřemýšlet, jestli se nevyplatí budovat pomalý, ale dlouhodobý přísun financí, mít kolem sebe lidi na které se mohu dlouhodobě spolehnout, … A když už tak vzpomínám na konkrétní firmu, která právě žije jenom dneškem … jak moc top management obdivuje firmy jako je Harley-Davidson, Škoda, Mercedes … přesně ty firmy, které dlouho a poctivě pracovaly, aby se dostaly tam, kde nyní jsou. Nebylo to přes noc, je to výsledek dlouhodobé práce a spolehlivosti, které jim přineslo sice pomalé, ale velké zisky a to nejenom měřeno penězi.

 

Print Friendly
Share

Drozdík 2012 a TS 2012

October 17, 2012 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování, Sport 

V neděli jsem si zaběhl Kolínskou legendu – Drozdův lesní běh. A jak jsem koukal, pomalu i tady se šplhám nahoru v tabulce počtu startů – njn., kvalita se nahrazuje kvantitou :-). V každém případě je to jeden z nejhezčích běhů v okolí – lesní okruh a úzké pěšinky mi sice na běh nevyhovují, ale je to příjemná změna a potěší, že i kousek od centra Kolína je trať “v přírodě”. Celkem musím konstatovat spokojenost s časem i výsledkem – 6-té místo beru jako svoje současné maximum, trochu zamrzelo, že to bylo opět s velkými rozestupy – o finiši se nedalo mluvit.

Drozdův lesní běh 2012

Je to vlastně jeden z posledních letošních “velkých” běhů i když účast nebyla nijak velká. Celkem mě to překvapilo – závod s takovou tradicí by asi mohl přilákat více závodníků – tady to byla spíše seance Kolín a jeho širší okolí, měl jsem pocit, že 90% lidí znám. Pro mě měl letošní ročník trochu zvláštní nádech – možná poslední Drozdík, který jsem běžel jako domácí … no uvidíme, jaká bude “mise na jih Čech” a jak dlouhé bude mít trvání.

S misí na jih Čech souvidí i konec v TS – konec zvláštní s pachutí hořkosti. Celkem jsem nečekal od protistrany přístup “Mirka Dušína”, ale překvapil mě přístup “IQ tykve” – v jednání, které mohlo mít hodně vítězů, nebo hodně poražených … zvolili variantu, všichni prohrajeme. S vidinou krátkodobého zisku zvolili postup, který bude bolet obě strany. Zkusili postup “hop nebo trop” a jednání odpovídající úrovni posledního dělníka proti někomu, kdo s nimi už nějakou dobu vpracuje a jejich postupy zná … buďto mě měli za naprostého hlupáka, nebo už naprosto ztratili sebereflexi a soudnost. Podrazit někoho a pak nabídnout dohodu “na dobré slovo” – pánové, to beru spíše jako žer z vaší strny. Je to pro mě dalším důkazem, že ldié, kteří mají jedinou kvalifikaci – obarvování políček do zelena a do červena + tlačím na lidi co to jde – a nic jiného neznají, dostanou většinu firem do stavu, kdy “všichni makají jako barevní a tlaší tak, až se z toho firma po… 🙂 Sám přiznám, že jsem očekával mnohem lepší úroveň managementu – ze zkušenosti před deseti lety. Jenže se ukázalo, že to co bylo tehdy výrazný nadstandard je dnes … podprůměr a stávajícímu vedení prostě v systému řízení firem “ujel vlak”. Můžeme si nalhávat, že nižší tržby jsou způsobeny tím, či oním, ale faktem zůstává, že klesají. Ani marže nerostou a procentuálně ani neporostou – trh se stabilizuje a prostor tam IMHO není. Velké plány na akvizice tak zůstávají pohádkami pro lidi, kteří místo mravenčí práce a postupného zlepšování procesů firmy (a následně výsledků), blábolí o “fine-tunningu” a ovládnutí trhu. No nic, tu “O perníkové chaloupce” už si poslechnu zase jindy 🙂 Líto mi je lidí ve firmě, kteří se připletli do “vyšší hry”, jejíž pravidla neznají a jenom z náznaků mají možnost odhadovat cíle těch nad sebou, na nichž závisí jejich práce. A musí si poslechnout pohádku o “rodinném stříbru”, kterou už dotyční vypráví poněkolikáté a z faktu že jde o pohádku usvědčují sebe v okamžiku, kdy přiznávají, že jejich mise není vytvořit super produkt a služby, ale … prodat jim příběh.

Nic to nemění na faktu, že TS přeji hodně štěstí a především lidem uvnitř firmy, lidem u kterých cítím touhu TS posunout někam nahoru (nejenom na něm vydělat) – touhu, o které top management ani já nemáme ani potuchu i když si to možné nejsme ochotni přiznat – protože pro nás je to jen etapa života, pro mnohé lidi ve firmě je to součást života. Nejsem ani já ani vedení firmy feláh, který je vázán na “půdu a krev” – my prostě jdeme jako žoldáci tam, kde je více zlata. Jediný rozdíl je, že (dle mého názoru) já jsem přesvědčen, že i žoldák může mít čest a možnost dívat se lidem zpříma do očí – jen musí přiznat svojí roli žoldáka a přijmout pravidlo – koupit si můžete můj meč, ale ne moje svědomí. No a za můj meč prostě nyní nabídnul někdo více a v TS pár lidí nepochopilo, že bič platící na feláha na žoldáka platit nikdy nebude.

V souvislosti s tím vzpomenu na svůj komentář co se děje ve firmě, která se blíží ke krizi – je to omezování toku informací, je to komplikovaný vztah se zaměstnanci a je to snaha generovat místo kvalitních reportů reporty velké – tak aby se dalo lépe problémy schovat. Bývá to snaha řídit “všechno”/tvářit se tak, protože vlastně nevím, co bych řídit měl/neumím to … zatraceně, proč je to pořád tak stejné a bez invence. Je to přesně ten stav, kdy nevím jak řídit investice v řádech milionů (třeba jen proto, že netuším, kam investovat) a nahrazovat si to tím, že řídím “nákup propisek a toaletního papíru”.

Print Friendly
Share

Manažerské hlavy pomazané (a Kolínská 10-tka)

September 17, 2012 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování, Sport 

Vzhledem k faktu, že jsem se rozhodl změnit pracovní pole působnosti jsem musel absolvovat několik rozhovorů s nadřízenými … a znovu a znovu mě nepřestávají překvapovat. Lidé, kteří tak rádi pronášejí hesla “když to nepůjde s Petrem, půjde to s Pavlem”, jsou najednou překvapeni, že někdo jiný to chce zkusit jinde. Co na to říci? Možná jenom: “Pánové, pánové, pánové. Já vás tady pozoruji a nestačím se divit. Existuje věc jako respekt k druhým (byť podřízeným) a kdo ji nemá, nezaslouží si respekt vůči sobě.” Snad to ani nebudu více rozebírat – celá situace je opravdu spíše úsměvná ukázka “světovosti” manažerů v ČR.

Takže důležitější událostí z minulého týdne byla kolínská 10-tka. Dostal jsem se sem asi po třech letech, díky termínové kolizi s Melechovem. Je to docela fajn běh – skoro celá cesta po silnici, snad jen krátký úsek u Klavar po lesní a polní cestě. Klasická obrátková trať a tím pro mě klasický problém – nevím proč, ale pravidelně po obrátce “zvadnu” – je celkem jedno, jestli je trať 8, 10, 15 nebo 20 km, ale do obrátky se mi běží dobře a po obrátce “deka”. Celkově jsem byl spokojen – sice jsem trochu doufal, že se dostanu pod 37 minut, k tomu mi pár vteřin chybělo, ale stejně to byla letos asi nejrychlejší desítka. A ještě víc mě potěšila účast – stovka běžců už je znakem, že se o závodu ví a lidi si do Kolína přijdou rádi zaběhat. No a za dva měsíce je další kolínský běh – Drozd – s mnohem delší tradicí a také mnohem prestižnější. Takže vzhůru do něj, běhá se dobře a areál v Borkách je pro běhy jako stvořený, bylo by hřích tam nezajít (a nezaběhat si).

Print Friendly
Share

Infinity – konference Oracle BI

March 7, 2012 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování 

Minulý týden (29.2.) jsem po čase zajel na konferenci/seminář – tentokrát o nasazení Oracle BI ve firmách. Co mě zaujalo, je fakt, že za posledních x let se vůbec (ale opravdu vůbec) nic nezměnilo. Koncepce BI se stala podobným standardním produktem jako ERP systém – vlastně všichni víme, co od něj očekáváme (aspoň všichni poučení), všichni víme, že je to nějaká investice (a +/- víme i jaká), všichni víme co můžeme a nemůžeme očekávat … nebudu ani zdůrazňovat, že všichni víme co BI je. Podobně už i v IT sektoru platí obecné poznání, že bez podpory managementu (faktické, ne jen té na papíře) je realizace BI (stejně jako ERP) v podstatě nereálná. Když se navíc podívám na hlavní produkty – Cognos, BObj, Oracle BI, … pomalu bych měl problém jeden od druhého rozeznat a IMHO jsou rozdíly spíše kosmetické – to samé dnes již platí o ERP – standardní funkčnost, která pokryje 90% procesů už mají všechny téměř stejnou. Na jednu stranu to pro mě bylo zklamání – asi nic nového na konferenci nezaznělo – ostatně asi ani tak nebyla míněna – už struktura přednášek “představení BI Oracle” – “controlling ve výrobní firmě” – “zkušenosti z implementace” – “Oracle servery” spíše nasvědčovala tomu, že je to celkem běžné (a nic proti tomu) oslovení potenciálních zákazníků = “reklama”. Z druhého pohledu je pro mě potěšující, že projekty u kterých jsem byl v posledních letech šly “tou správnou cestou” – architektura i filozofie se ukázaly jako ty správné, BI se stává standardním software firem a už se i dostává do povědomí managementů “co to je a na co to je”.

Takže povzdechnutí je jediné – krize v mnoha firmách způsobuje odklad této investice – ty které dokázaly provést implementaci před krizí jsou ve velké výhodě – zdroj dat mají o řád lepší. Na druhou stranu bych cca za dva roky čekal další vlnu implementací (firmy mají vlastně dvě šance – zmenšit se a postupně umřít/zvětšit se a dojít k poznání, že bez informací už dál žít nemohou – BI se pro ně stane nutností). Uvidíme, který ze sytémů se stane standardem a uvidíme, které firmy toho využijí – tak jak se totiž srovnala úroveň samotného software, bude více a více záležet na implementátorovi, jestli dokáže nabídnout přidanou hodnotu – svoje zkušenosti z controllingem/plánováním a samozřejmě řízením projektu nasazení BI. Hádám, že to je místo, kam by teď IBM, Oracle, SAP, … měly napřít síly – vývoj je O.K., teď je třeba podpořit partnerské firmy a “natlačit” do nich svoje know-how, podobně jako se to dříve dělo u ERP.

Takže vlastně … “nic nového pod Sluncem” … snad jen zase o kousek blíž doba, kdy se firmy přestanou řídit “excelem a grafíky” – opět nic proti excelu, jen je to nástroj s nějakým určením a tak jako nepojedu na dovolenou k moři traktorem, připadá mi stejně zcestné vybudovat controlling firmy jen na excelech. Bohužel je stále spousta míst, kde se o to snaží a nejlépe pod heslem “šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí”.

Print Friendly
Share

MIBCON konference – listopad 2011

November 25, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování 

Po nějaké době jsem opět zavítal na konferenci – tentokrát (alespoň podle témat) pro mix vývojářů/IT pracovníků ve firmách. Musím přiznat, že velmi atraktivní prostředí – Království Železnic – bylo trochu pokaženo přednáškami. Ne, že by byly úplně špatné, ale … nemohu se zbavit dojmu, že jim chyběl (až na výjimky) “šmrnc”. Skoro hodinová přednáška o tom, že program se musí konzultovat s uživatelem, který ho bude používat a nejen zadavatelem (IT oddělení/management firmy) – no jistě je to pravda, ale většina lidí, kteří programovali ve firmě pro vlastní potřeby tohle prostě ví. Zrovna v tomhle se nemohu zbavit dojmu, že IT firmy nyní “objevují Ameriku”. Pravdou je, že spousta z nich vznikla jako skupinka lidí, které začali nějaký projekt pro kamaráda z vedení firmy – proto opravdu nejčastěji komunikovali právě s vedením/IT, ale pokud na fakt, že uživatel rozhodne, používám/nepoužívám (naučím se obcházet), přicházejí až nyní … “něco shnilého je ve státě Dánském (rozuměj v dotyčné firmě)”.

Asi příjemnější/přínosnější část/myšlenka byllo přiznání/potvrzení, že jádro systému se již moc nevyvíjí, ale spíše se nyní pracuje na uživatelském rozhraní a na spojení funkčností. Tady mám pouze trochu pocit, že SAP je opět jen “v závěsu” za zbytkem světa – od Microsoftu, přes Oracle po Lawson už tohle běží tak 4-5 let a nikdo to nezpochybňuje. Dokonce už i architektura posledních verzí ukazuje to rozdělení jádro – nadstavba UI + část logiky, takže opět … nic  nového. Zde bych možná viděl souvislost/paralelu s OS – podívejme se na windows/Linux. Kdy naposledy došlo k nějakému zlomu, nové verzi, která byla skok vpřed – u windows to asi budou “sedmičky” i když, ten zlom je spíše v přepsání jádra (a menšímu rozšíření možností, než v nějaké podstatné změně funkčnosti. Takže poslední skok vpřed bych možná viděl ve W2000 a to už je pár let dozadu – od té doby se mnohem více hraje s nadstavbami a UI.

Co mě zaujalo, to byly mobilní aplikace – tablety a smartphony. Zde jsem hodně zvědav na výboj, protože současný boom může být “začátek nového IT”, stejně jako bublina na kterou za 3 roky budeme s úsměvem vzpomínat. Pamatuji si na dobu počátku WAPu – všechny stránky musí být WAPové – mobil mají všichni a budou si prohlížet web na něm … po cca 10-ti letech WAP spíše skomírá, fotoaparáty v mobilu a MMS – všichni si budou posílat fotky z dovolené – na přiznejme, kolik MMS kdo z nás poslal za poslední rok? Platby mobilem se dnes rozjíždí velmi pomalu, ale mluví se o nich už minimálně 5 let atd. Trochu se bojím, že IT komunita zde opět tlačí něco co nám přijde skvělé, úžasné … jenže běžného uživatele to tolik neosloví. Ale uvidíme.

Celý seminář tedy spíše byl “shrnutím již známého” – sice celkem dobře podaným, ale chybělo mi tam přidání “něčeho, co zaujme”. Možná to měly být info o cloudu, ale i tam bylo řečeno to, co už je běžně známé. Výjimku, kterou vyzdvihnu byla info “Kam kráčí SAP” – přesně takhle si představuji uvedení vizí/novinek – shrnutí a přidání svého názoru/zkušeností. Sice s tím nemusí každý souhlasit, ale je to minimálně námět na zamyšlení/polemiku – a mě tam celkem potěšil fakt, že se potvrdilo moje očekávání, že odchod od BW je spíše dočasná móda než trvalý trend.

Print Friendly
Share

Co je cílem xxx v podniku

October 10, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Práce, programování 

Čas od času se asi každý musí zamyslet, co je cílem lidí v podniku, co se snaží (nebo by se měli snažit) dosáhnout jednotliví lidé. Možná nejméně je to jasné právě u těch, kteří stojí nejvýše – majitelů/top managementu. Podíl na tom má fakt, že často nevidíme všechny souvislosti (snaha prodat firmu, vstoupit na nové trhy, … strategické investice atd., ale z části IMHO i fakt, že jejich činy nejsou zcela čitelné. Kdybych to tedy shrnul, asi každý by měl mít v zájmu, aby ten JEHO podnik co nejlépe prosperoval – myslím každý zaměstnanec o majitele u toho asi málokdo pochybuje. Jenže jsme lidé a tak jako myšlenka komunismu “všichni budeme pracovat co nejlépe a brát si jen co potřebujeme” je utopií, podobně je utopií, že toto budou dělat lidé sami od sebe – legrační, že většina majitelů firem a top-managerů = těch “nej” představitelů kapitalismu, který tuto myšlenku zavrhl, stejnou myšlenku více či méně aplikuje ve své firmě a věří, že jeho zaměstnanci se jí budou řídit. Sami se zeptejte, kolik jste poznali firem, kde platila alespoň přibližná přímá úměra – čím více pro firmu dělám, tím lépe se sám já mám. A není to popřeno jen, když se firmě nedaří.

Co by tedy mělo být cílem lidí ve firmě (pokud budu utopista a budou věci fungovat, jak IMHO má být)

  1. Nákup – zajistit co nejkvalitnější a nejlevnější (samozřejmě to jde proti sobě – musí být rozumné vyvážení) vstupy pro výrobu – suroviny, resp. obchod – zboží.
  2. Výroba – vyrábět s nízkými náklady a co nejvyšší kvalitou zboží, které zákazník (tedy obchod) požaduje a to v naplánovaných termínech
  3. Obchod – snažit se prodat co nejvíce výrobků/zboží za co nejvyšší cenu a zároveň poskytovat informace, co zákazníci žádají a co je tedy třeba (a kdy) vyrábět/nakupovat
  4. Ostatní podpůrné části – marketing, účetnictví, údržba, sklady … podporovat onen řetězec nákup – výroba – prodej, pokud možno levně a spolehlivě a také co nejméně jim komplikovat život další administrativou
  5. No a teď asi ta největší perla – TOP management – jeho úkolem je IMHO především sladit předchozí 4 a více skupin, aby fungovaly co nejlépe – zní to snadno, ale když vidím, kolik firem v tomto plave, nebude to tak snadné. V čem bývá největší problém je právě ono nespojení sil skupin zaměstnanců aby “táhli za jeden provaz”.
Když se podíváte na bod 4 a 5 … ať si to top management uvědomuje nebo ne … i on je, svým způsobem, JENOM podpůrná skupina pro řetězec nákup-výroba-obchod a měl by tedy ctít pravidla – musíme podporovat tento řetězec (třeba osobním jednáním se známými dodavateli, zákazníky, …) – a nesmíme jim překážet a zatěžovat je příliš velkou administrativou. Na jednu stranu je strašně fajn vidět spoustu grafíků a tabulek s daty, jenže … všechny tyto grafy něco stojí – byť jen čas zaměstnanců. Jenže možná přesně ten čas, který mohli věnovat produktivní činnosti. Oblíbenou metodou v dobách krize pak bývá tvrdá kontrola a dření firmy – i to lze dělat s noblesou a … bez ní. První způsob, kde musí platit, že lidé vědí, proč jsou “na pranýři” a především kdy musí věřit, že nebudou tepáni, pokud projeví dostatek snahy a aktivity, opravdu může pomoci. Peskování lidí bez předchozích vlastností má jediný efekt – likvidaci kolektivu a jeho následnou nákladnou sanaci. Ať si kdo chce co chce říká, pominula doba, kdy největší devizou firem byly výrobní prostředky, kdy to byly suroviny, kdy to byly finance … dnes je to především lidský potenciál a majitel/top management, který si toto neuvědomí/nechová se podle toho – si říká o průšvih. Samozřejmě to neznamená benevolenci, spíše podotknutí, že personální řízení firem a zvládnutí jeho částí – od přijímání/předávání informací od odcházejících lidí, po rozvoj zaměstnanců a také jejich motivaci nabývá na významu. A tak jako se vyplatí přemýšlet, jak zafinancovat investici, do kterého segmentu se vrhnout, kde nakupovat … měl by top-management/majitel přemýšlet s kým toho dosáhne a jak si schopné lidi udržet, případně nové přilákat. Hodně často jsem v poslední době slyšel o tom, že získat nového zákazníka je mnohem těžší (a dražší) než si udržet stávajícího … tak pánové top-manageři, tohle platí stejně o zaměstnanci a pokud ve vaší firmě odchází jeden zaměstnance za druhým – nuceně nebo dobrovolně – je to i vizitka o vašich schopnostech (pardon spíše neschopnostech).
Jenže i zde budu nakonec já optimistou – pořád mi přijde nejlepší, když nastane rozumná shoda a zaměstnanci se přestanou snažit firmu/vedení “přechytračit” a ulít se – a zároveň vedení zajistí, aby podmínky pro zaměstnance odpovídali jejich výsledkům – od platu po možnost dalšího rozvoje. Prošel jsem mnoho firem a pokud bych měl říct, co mají společného ty, které mají trable … pak je to skutečnost, že předchozí tvrzení neplatí.

 

Print Friendly
Share

SAP WorldTour Praha 2011

September 21, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Práce, programování 

Vzhledem ke změně působiště jsem letos zajel na konferenci SAP – po několika letech produktů firmy Lawson (informační systém Movex tedy vlastně nově M3) – a jejich partnerů. Co k tomu dodat/podotknout.

Nepjprve srovnání těchto dvou komunit (Lawson x SAP):

  1. SAP je světový leader a v ČR mu patří asi největší podíl na trhu IS – naproti tomu Lawson je světově také velmi populární, ale v ČR jde spíše o minoritní systém (a IMHO díky místnímu poskytovateli, který “chrní” a žije ze zákazníků získaných dříve, bez dalšího rozvoje)
  2. Komunita SAPu je mnohem anonymnější – je to dáno množstvím, kde se Movexáci všichni znají, tam je SAP masa, kde se zná jen pár lidí.
  3. Jeden poskytovatel M3 versus mnoho poskytovatelů (implementátorů SAPu) – obojí má svoje výhody a zpětně to poznávám až teď kdy mám sice “super” volbu změnit implementátora, jenže … ono to není tak černobílé. U M3 jsem už konzultanty znal, věděl jsem co čekat, jak s kým komunikovat, jak je popohnat přes něco jiného, jak se dozvědět věci “bokem” … tady to není – SAP vše tlačí přes implementátory a napřímo není šance získat informaci – takže pokud máte konzultanta na něco s kterým nemůžete najít společnou řeč, tak … máte smůlu – měnit implementátora se nevyplatí a mimo tohoto konzultanta se s vámi o věci “nikdo nebaví”.
  4. Technologie, směr, ERP, … jsou prostě stejné všude. Nebudeme si nic nalhávat, budoucnost na 90% bude patřit SaaS a cloudu – pokud jsem před třemi lety navrhoval poskytovateli koupit velkou “mašinu” a poskytovat IS jako službu – dnes bych mohl být za vizionáře. Oddělení data – logika – rozhraní už je věc tak profláklá, že o ní snad nikdo nepochybuje. Komunikace s jinými systémy se stává také samozřjmostí i když většina volí zatím různé cesty – kdybych si měl zahrát na prognostika, tak budu tvrdit, že budoucnost patří SOAP komunikaci a webovým službám … u SAPu nechápu, že to není ve standardu, ale musí vám “ještě něco rozchodit”. A v základu potřebují všechny firmy totéž – ERP se začínají podobat jedno druhému.
  5. Čím dá více se klade důraz na následná zpracování dat – tedy BI a plánování. Zde bohužel mám pocit, že firmy, ani dodavatelé ještě “nedozráli” – v podstatě málokdo ví, co jsou pro něho klíčové ukazatele a podobně málokdo z implementátorů ví “jak je rozumně sledovat” – chybí zkušenosti.
Samotná konference nebyla určitě špatná – stihl jsem asi 7 přednášek a minimálně 4 stály za shlédnutí, zamrzelo, že se mi dvě zajímavé překryly, takže jsem musel zvolit technologickou před BI … ale to je život. Na podobných konferencích nečekám raketovou technologii, ale tady mě trochu překvapilo, že se mluvilo o směru, o vývoji, … ale pokud mi nic neušlo, tak jsem nezaregistroval ani jednu “novou věc” – žádný nový modul, … V tomhle mi přišel Lawson přeci jen pokrokovější. V každém případě uvidím, kdo bude za rok chlebodárcem … jestli a na jakou konferenci zavítám – pro kolegy “IT i neIT”, pro které je IS velký zdroj informací a každodenní součást pracovního dne, jeďte také. Ono nezaškodí, poslechnout si občas “kam se svět žene/pachtí” a uslyšet názory a jak to dělají jinde.
Print Friendly
Share

Next Page »

TOPlist