Předem se omlouvám všem, kterých se to týká přímo (lékaři na Slovensku), ale věta předáka slovenských lékařských odborů a působení cizí armády jako za okupace v roce 1968 mě neskutečně pobavila. Pravdou je, že za tento výrok by IMHO měl dotyčný absolvovat psychiatrické vyšetření a je smutné, že takový jedinec je v čele poměrně silné organizace, ale pohled na naše špičky – politické i v ekonomickém sektoru asi potvrdí, že není výjimkou.

Z tohoto pohledu musí být hrdá naše armáda – z hlediska její historie to bude jedna z mála akcí samostatné české armády (mimo akce v rámci nějakých seskupení), kdy odchází “vítězně z bojiště”. Ať tak či tak, není to akce, která by krizi vyřešila, spíše to bylo symbolické (opět asi ne z pohledu těch x pacientů, které ošetřili) gesto z naší strany a zároveň můžeme říci, že je armáda prostě na nějakou akci připravena a není to jen 1) fáze – tvrdíme, že není problém, 2) fáze – tvrdíme, že by to mohl být problém, ale nemusí nás znepokojovat, 3) fáze – vidíme, že je to problém, ale okolnosti nedovolují akci, 4) fáze – vidíme, že to byl problém, ale na jakoukoliv akci už je pozdě. Tento postup má naše (a asi nejen naše) státní správa tak propracovaný, že mě hodně překvapila rychlost reakce. Dnešní stažení “cizích armád”, jak se vyjádřil milý pan nejvyšší odborář v bílém plášti je tak tečkou za událostičkou, která ale leccos ukázala (aspoň jak to vidím já):

1. Mnoho odborářů u nás i jinde je už naprosto “mimo mísu” a můžeme je směle srovnat s politiky, kteří žijí ve světě mimo realitu.
2. ČSSD se svým komentářem o stávkokazích ukázala, že je přesně mimo realitu – o žádnou stávku nešlo, nebylo co kazit 🙂 Ale Bohoušek si alespoň přihřál svojí místní polívčičku a šplhnul si u českých odborářů.
3. Slovenští politici se nebáli využít institut “stav nouze” k vyřešení problému, který rozhodně nebyl živelnou pohromou, která přichází nečekaně ze dne na den.
4. Lékaři předvedli, že “průměrný doktor” je stejný “vyčůránek” jako “průměrný dělník, vědec, učitel, zedník, …” – prostě se hodili marod. Opravdu si myslím, že se mohli usmát, dva měsíce (kdy smí být vyhlášen stav nouze) akceptovat tento stav a pak si zachovat čistý štít. Takhle sice opticky vyhráli, ale jsem zvědav, kolik pojišťoven se podívá, kdo lékařům potvrdil pracovní neschopnost a dotyčném praktickému lékaři zkomplikují další smlouvu na lékařskou praxi – přiznám se, že pokud bych měl dva doktory a s jedním nepotřeboval uzavřít smlouvu, přihlédl bych i k tomuto faktoru.
5. Ten neuvěřitelný bordel ve státem/krajem/obcemi/župami řízených institucích – vždyť udávaný počet nemocničních lékařů se měnil skoro každý den a rozptyl byl v řádu tisíců … podobně je to s platy – nikdo není schopen říct, kolik je základ, kolik odměny, kolik služby.
6. Lékaři se stali neuvěřitelně segregovanou skupinou – mnoho výroků lékařů ukazuje na to, že žijí ve svém světě, zlobí se, že jejich problémy nikdo nevidí a nechápe … jenže oni za hranice nemocnice (chce se mi říci na špičku svého nosu) nevidí většinou taky.
7. No a že ve společnosti je x% závistivých lemplů, které uráží, když si někdo řekne o vyšší peníze – to se jenom potvrdilo.
8. Jak mi vadila akce v ČR Děkujeme odejděte, musím ocenit, že čeští odboráři alespoň pochopili důležitost veřejného mínění – najali si na to PR agenturu, která jim IMHO první fázi “vyhrála”.
9. Radovat se lze i z Pyrrhova vítězství – bude zajímavé sledovat, jak budou splněny požadavky a jestli právě tato akce neodstartuje revizi počtu lůžek na Slovensku a potažmo také lékařských míst – pokud se udával počet lékařů 5-6000 proti cca 8 u nás, je tam nějaký nepoměr – možná tedy pár stávkujících lékařů bude mít za čas možnost (tedy vlastně nutnost) opravdu si hledat lepší ocenění za hranicemi. Možná tedy celá akce odstartuje revizi zdravotnictví a zefektivnění toku peněz – nejen plýtvání léky, ale i dalšími prostředky, včetně personálních.

Jen dovětek – zrovna jsem četl vyjádření o postupu vlád ČR a SR (rozuměj vyslání 30 lékařů) a padala tam slova o cituji “formování neoliberální (pravicové) internacionály”. Musím říct, že mnoho SVK doktorů a odborářů nemá žádný problém, pokud dokáží z “prdu dělat vědu” a hledat si problémy zástupné. Je to i ukázkou, že mezi vzděláním a IQ sice je jistá úměra, ale i mezi vzdělanými nalezneme lidi s IQ houpacího koně.