LIDL na pranýři

September 4, 2017 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Politika 

“Legrace” s kříži/nekříži LIDLu dosáhla už skoro šílenství … politici, představitelé církve a další se vyjadřují, aby si na kauzičce nadělali body. A přitom tak prosté – komu to vadí, do LIDLu prostě nějaký čas nepůjde – myslím, že měsíc menších tržeb dá managementu jasně pocítit změnu na bonusech a příště si to rozmyslí. A jestli je pro někoho 5 CZK/EUR důležitějších než vlastní názor, tak ať si tam klidně zajde. Já si třeba měsíc LIDL odpustím, protože IMHO překročil tu hranici mezi slušností/korektností (nezdůrazňovat symboly) a lhaním/pokrytectvím (zakrýváním/mazáním něčeho). Ovšem nemám pocit, že by někdo poškodil demokracii, když si nakoupí v LIDLu šunku s 25%slevy 🙂 A nemám ani chuť obchody LIDLu pomalovat křížem … v každé firmě se najde pablb obecný … v LIDLu je holt na oddělení marketingu, možná lepší než na jiném oddělení.

Print Friendly, PDF & Email
Share

Záporné úroky

August 22, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

V posledních týdnech téměř pravidelná zpráva – další banka přechází k záporným úrokům, uvažuje/zavádí poplatky za účty, ECB uvažuje o dalším snížením úrokové sazby = zvýšením záporného úroku atd. Je to opravdu tak špatné? No bohužel to vypadá, že ano je to tak špatné, možná ještě horší. A to nejhorší je, že jsme po předchozí “krizi” před cca 5-ti lety ve velmi podobné (mnohde horší) situaci, “u vesla” je stejná skupina lidí, kteří na předchozí krizi neměli lék, tak se neúspěšnou léčbu snaží zopakovat s vyšší intenzitou pod heslem “tentokrát to třeba vyjde …”.

Dobrá zpráva je, že pro běžné lidi problém nastává relativně zanedbatelně. Většina lidí už dnes úspory nemá v penězích, ale “v něčem” – od nemovitostí přes akcie, zlato, … případně je v lepší situaci (je to legrační, ale je to tak) a má naopak dluh …. takže znehodnocení peněz je pro ně výhoda. Banky teď procitly a zjistily, že to co dodnes bylo výhodou – vlastnictví peněz, kterým ovlivňovaly  a řídily ekonomiku je najednou problém … takže se snaží peněz zbavit (záporné úroky, poplatky). A radostně se tak řítíme do neznáma … peníze již nejsou nositelem hodnoty, banky o ně nestojí a vlády v podstatě nemají tuchu co s tím.

Důležitý impuls asi bylo zjištění centrálních bank, že nástroje, které dosud fungovaly (pohyb úrokové sazby) pro postrčení/zpomalení ekonomik, najednou nefungují … celkem mě překvapuje, že si to “největší mozky” našich bank neuvědomili už dávno – prostě pokud není, kdo by podnikal = zhodnocoval kapitál, tak ani zvýšení dostupnosti peněz kapitál zhodnocovat nebude. A EU v tuhle chvíli stojí a “čumí” – naše zboží je drahé, protože technologicky se nám mnoho zemí vyrovnalo, ale pořád jsou levnější => nikdo ho moc nechce. Jenom z turismu se EU neuživí, protože “skanzen socialismu”, který tu máme zase tak moc zajímavý není. A jenom vydělávání peněz z vlastnictví jiných už taky nestačí, protože to spíše začíná vypadat, že jiní “si koupili nás”. A do toho jsme zhýčkaná generace, která mnohdy do práce chodila pracovní dobu “spíše odsedět/odestát” než pracovat + spíše než hledat řešení se naučila hledat jak “se zbavit zodpovědnosti”.

Možná tak přichází doba, kdy právě dole, mezi drobnými podnikateli, bude třeba hledat spásu – lidi, kteří dokáži vytvořit něco, co bude unikátní a budeme za to ochotni platit nejen my, ale i zahraniční zájemci … jenže ty jsme si tu zadusili společnými silami “úředních obtíží” a “korporátní mašinérií”. Pryč je doba, kdy stačilo mít lidi, kteří pracovali – otrokářství, doba, kdy stačilo mít pole a nechat na něm za desátek hospodařit jiné – feudalismus, doba, kdy nejdůležitější bylo mít stroje – pracovní prostředky (kapitalismus 18. století), doba kdy nejpodstatnější bylo mít suroviny (kapitalismus 19. století), doba, kdy rozhodovaly finance (asi období do současnosti) … přichází doba, kdy vítězit bude ??? No a teď babo raď, co to bude … já sázím na lidský kapitál = lidi, kteří budou chtít “něco dokázat” a mít ochotu jít do rizika a bojovat. Smutná zpráva je, že zrovna tohle v tuhle chvíli v EU je nedostatkové zboží. Minulé století nás odnaučilo nést odpovědnost sami za sebe a raději jsme nechali státy/firmy řídit každého z nás. V tuhle chvíli ale možná nastává okamžik, že se to a) znovu naučíme (aspoň ti mladší a ekonomicky aktivní, b) budeme zašlapáni do země jako plevel a “slepá vývojová větev”.

Tak co si vybereme … neodpovídejme – ale pokud se rozhodneme pro variantu a), tak koukejme hejbnout zadkem a něco pro to udělat. A bez výmluv, že jeden člověk nic nezmůže, protože ČLOVĚK toho zmůže zatraceně dost …

Print Friendly, PDF & Email
Share

2016 Brexit trochu jinak

June 24, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

23.6.2016 Britové rozhodli, že chtějí opustit EU … určitě významná událost a “první rozhodnutí tohoto typu” os založení EU. Je asi úplně jedno, jestli Britové takto své referendum chápali, nebo ne, ale faktem je:

  1. Pokud otázka zněla “chcete zůstat v EU” tak jak dnes “Brusel” vypadá, asi jejich volbě rozumím. Dokonce jsem přesvědčen, že v mnoha jiných zemích by výsledek byl podobný a jedno jestli 51:49 nebo 49:51. Toto referendum je velkým varováním pro EU, že stávající model a způsob provedení integrace (jinak IMHO pozitivní myšlenky) je prostě dlouhodobě neúnosný. Pro lidi z řad voličů se stalo mediálně nejvýraznější činností EU různé normy, zákazy, nařízení, které nemusí být ani špatně, ale na žebříčku důležitosti leží hluboko za horizontem a mnoha jinými problémy. A skoro jsem přesvědčen, že pokud se okruh problémů které EU řeší (nebo se tak prezentuje) změní, nebo Brexitem odchody nekončí, ale spíše začíná doba “odtávání” EU
  2. Velikým vítězem je určitě Rusko, pro které je lepší hodně malých partnerů s kterými lze jednoduše manipulovat než jeden velký. I když v tomto případě jsem skoro přesvědčen, že Británie bude důstojným partnerem komukoliv už jen z historického hlediska.
  3. Analýzy ekonomických dopadů v tuto chvíli považuji za nesmysly – nikdo zatím netuší, jaký model GB zvolí a jak se k tomu postaví EU. Ale hlavně – dnes se dohadují firmy mezi sebou a pokud se jim to vyplatí, najdou cestu jak administrativní překážky překonat rychleji (a levněji) než si úředníci dokáží představit.

Obecně si myslím, že Brexit není příliš dobrým krokem, ale … určitě to není fatální krok a jeho vliv se IMHO spíše přeceňuje. Nám nezbývá než popřát GB a EU (tedy sami sobě), aby se s tímto rozhodnutím naučili žít a využili ho jako příležitost “posunout se dál”.

P.S. Je celkem zajímavé sledovat reakce Evropských politiků – kolik jen slov o nutnosti změny o tom, jak EU nyní nefunguje. Je fajn vědět, že hlavy pomazané vše věděli již dlouho dopředu, ale k pohnutí jejich ctnostnými zadky je potřeba je “do nich nakopat”. A to ještě nevíme (ale skoro bych v to věřil), jestli stávající slova o nutnosti změny nebudou za měsíc zapomenuta a karavana shnilých úřadů v Bruselu nepojede dál … Sám za sebe si myslím, že EU v tuto chvíli musí projít “očistou” a být osekána na kost, aby se množství pijavic a pracovníků pro práci snížilo na únosnou úroveň a pokud to s podporou menších a chudších států myslí vážně, navrhuji přesunout hlavní EU organizace do nějakého chudého regionu … pomůže to oběma stranám, jedni získají pracovní místa a druzí zjistí, jak žije “evropan” mimo jejich Bruselské paláce.

P.S. 2 Abych se přiznal, skoro jsem čekal, že se najde někdo, kdo není s výsledkem hlasování spokojen a navrhne nové … a pokud by to nevyšlo, asi by chtěl ještě další a pak možná opět další a pak … ne pak, ale hned by měl být nakopán do míst, kde záda plynule přecházejí v nohy. Jestli je něco v demokracii svaté, pak je to výsledek hlasování. Většina hlasujících se rozhodla pro variantu – toto rozhodnutí je třeba respektovat. Možná ho lze revidovat za x-let, když se něco významného změní, co by mohlo hlasování ovlivnit, ale takhle opravdu ne. Nebo chce dotyčný tvrdit, že britové jsou nesvéprávné malé děti, které se neumí rozhodnout a je třeba je vést za ručičku, případně jim naplácat, když zlobí?

Print Friendly, PDF & Email
Share

Blíží se další ekonomická krize, krize, krize, …

May 31, 2016 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance 

Aaaa tak nám novináři začali zase psát o krizi, údajně se blíží další. No nic, možná bychom se ale měli zamyslet, jestli to co nás “postihlo” před pár lety byla opravdu krize a když už krize, jestli byla ekonomická. Pokud se podíváme na HDP (tedy pokud ho vezmeme opravdu jako ukazatel síly a výkonnosti ekonomiky), tak jeho pokles v oněch letech byl v řádu jednotek (a málo jednotek) procent – no nazývat tohle krizí je opravdu poněkud troufalé. Pod pojmem krize si představuji masivní pokles v řádu desítek procent, ale to ekonomiky “euro-atlantiku” opravdu nepostihlo … tak kdo tu co blábolí o krizi. Možná tak ekonomové, pro které se růst HDP stal mantrou aniž by si uvědomili, že pro běžného člověka je růst/pokles HDP +/- 2 procenta číslo zcela bez významu. Jen tak pro informaci, pokud má někdo z nás 25 tis. CZK čistého měsíčně, 2% růst znamená 500 CZK – no tak tomu říkám krize, pokud je mám navíc/ubudou mi (netvrdím, že je to příjemné). Zkusme si jen představit dialog:

-“Jak se máš?”

-“Ale krize hochu, strašná krize … představ si to, snížili mi o 500 korun plat. Co já si teď počnu. Rodinná ekonomika je zcela v troskách. Co mám dělat – propadl jsem úplné depresi.”

No osobně bych si myslel, že dotyčný je zralý na “psychiatra”. Což si ostatně o spoustě ekonomů myslím. Jejich největší problém IMHO je, že zapomněli o čem ta jejich “věda” je … z velké části o penězích, což je imaginární jednotka, kterou si lidé vymysleli a která již dříve byla jakousi abstrakcí hodnoty, dnes v době digitálních plateb a elektronických peněz už téměř zcela virtuální jednotkou. Možná by i ekonomové měli zjistit, že pokud se dnes dohodneme, že všechny ceny/platy/částky vynásobíme 100, tak máme hyperinflaci “jak kráva”, ale fakticky si jenom přimalujeme dvě nuly (a nemyslím tím nějaké dva ekonomické “experty”). Ostatně z rozhovorů a komentářů mnohých z nich mám pocit, že deflace je pro ně sprosté slovo, aniž by věděli proč … naprosto mnohým z nich uniklo, že se jedná o “pomalou” dluhovou amnestii, která byla známá a používaná již v Sumeru a používala se až do středověku (většinou s nástupem nového panovníka). Prostě se řešilo to, že někdo si půjčil a dluh ho stáhl dolů, protože si musel následně půjčit na splátku dluhu, pak na splátku půjčky na dluh, … no v podstatě stejnou věc, kterou vidíme dnes. Dnes je ovšem situace jiná – dluh má velká část populace (hypotéku, leasingy, …) takže jsem vymysleli způsob jak jí pomalu umořovat … inflaci – prostě kdo si dnes půjčí milion, tak za dvacet let při pětiprocentní inflaci bude mít hodnotu 1 / 1.05^20 milionu tj. cca 378 tisíc (samozřejmě při nulovém úroku).

Takže osobně si nemyslím, že by byla ekonomická krize … ale krize přeci jen je. A je to krize důvěry. Jeden z největších problémů je, že dnes těžko lze hledat záchytný bod o který se opřít. A když už mluvím o ekonomech a bankovním systému jako “krvi ekonomiky”, tak tam by si páni ekonomové a bankéři měli zatraceně zamést před vlastním prahem … původní myšlenka bank a peněz byla zachování hodnot a transfer prostředků od těch, kteří “mají zdroje” k těm, kteří “mají schopnost je využít a zhodnotit” … ale to už IMHO banky a peníze dávno neplní. Všimněte si kolik lidí dává přednost uložení majetku do nemovitostí/zlata/obrazů/ … kolik vzniká alternativních způsobů financování výroby – od vydávání akcií po startupy “půjčující lidem od lidí”. Dokonce již státy nejsou schopny garantovat, že lidi platící si daně a pojištění na důchod budou dostávat odpovídající část (např. % z průměrného platu). Možná právě tohle ukazuje na tu největší krizi – související s rychlostí změn v současném světě a … sorry, ale IMHO i pitomostí našich “ekonomických kapitánů”, kteří jsou inteligentní, mají vzdělání, ale zapomněli pro něj na zdravý rozum a fakt, že 1+1 = 2. Možná je na čase se vrátit k počtům základní školy, protože ty našim ekonomům, bohužel, nic neříkají.

Print Friendly, PDF & Email
Share

Dělej co máš …

Jedna z věcí, která mě v posledních dnech překvapuje je, kolik lidí/oddělení/institucí se snaží dělat něco jiného než na co byli určeni/y. Oddělení nákupu se snaží radit obchodu, jak prodávat, prodej naopak logistice, jak zajistit dopravu k zákazníkovi. Skladníci přemýšlí, jestli by výroba neměla fungovat jinak, vedoucí oddělení zajišťuje běžný chod oddělení (které by měl řídit), obchodní ředitel vymýšlí jak řídit účetnictví/reporting logistiky. Nic proti tomu, kdyby svojí úlohu dělali spolehlivě, ale až příliš často je to v kontextu, kdy svojí práci nedělají dobře a protože povětšinou neví jak jí dobře dělat “kafrají do něčeho jiného” a snaží se odvést pozornost od problémů, které vytvářejí svými chybami/neschopností. Bohužel to funguje i v tam nahoře – policie se snaží nakoupit pasáty a kecá justici do toho, jak by měl probíhat proces, ale policajta ve městě vidět není – vesele se krade/blbne na každé kroku. Korunu podobným aktivitám nasadil mr. Kalousek (sorry, ale označení pan Kalousek už se mi příčí, protože se IMHO zachoval jako … a musel bych použít hodně ostrou urážku). Už jenom to, že si jeho ministerstvo nechalo zpracovat posudek na stíhání/pochybení ministryně jiného ministerstva byl asi úlet – co je po tom ministerstvu financí? Ale ten telefonát – už jenom fakt telefonátu bez ohledu na obsah – svědčí hodně o tom, jak už je Kalousek mimo mísu.

Úplně podobná situace je např na trhu – vezměme mobilní operátory, kteří vymýšlejí, co dalšího nám vnutit. Jenže – zkuste si použít jednu z primitivních služeb – datový tarif – a pokud vyjedete mimo města, zjistíte, že ono deklarované x% pokrytí signálem je jen marketingový kec. Stačí si na jedné z hlavních tratí vlaku Praha – Pardubice zkusit přečíst poštu – tedy přesně to, co bylo jedním z prvních účelů služby, umožnit vyřídit některé věci online na cestě. A máte možnost se na to vykašlat/pracovat off-line, protože připojení je nestabilní, padá, odpojuje se. Ať operátoři řeknou rovnou, že je to služba facebook pro teenagery, kteří sedí na přednáškách/ve škole a chtějí chatovat – na práci mimo města to prostě není. A srandovní je  i takový bankomat – zkuste si změřit, kolik času musíte vynaložit, abyste si vybrali peníze – jen těch upozornění, kolik služeb nám banka nabízí, že si můžeme dobít mobil, schválit/předschválit úvěr … boha jeho bankovní mágové (magoři), 98% lidí si chce vybrat peníze a jít. Kdybyste dělali dobře svojí práci (a třeba lépe hodnotili rizika úvěrů) pravděpodobně bychom teď do bank nemuseli po celé EU lít miliardy eur – jenže místo toho si honíte triko na marketingu, protože tu základní činnost – řídit úvěry – naprosto nezvládáte.

Co tedy říci na závěr – pokud má někdo/něco určenou úlohu – měl by se asi snažit jí plnit na 100%, nebo sám říci, měl bych dělat něco jiného a o jinou úlohu se bít – ale dělat něco jiného a rezignovat na svojí roli znamená pro organizaci hodně velký problém – zbytek totiž s touto funkčností počítá. Pokud má prostě obchodní ředitel touhu obchodovat ať klidně obchoduje … jen musí nejdříve dobře řídit oddělení obchodu, nebo se přeřadit z ředitele obchodu na běžného obchodníka. Pokud chce sklad radit výrobě, jak má vyrábět … tak ať dotyčný pracovník zvládá sklad bez problémů, nebo ať “vysmahne ze skladu” a nastoupí do oddělení výroby. Jestli chce policie řídit soudní procesy … no pak může, ale musí být nízká kriminalita a policisté musí být vidět, nebo ať opustí svá teplá místečka a zkusí to na soudech. A mr. Kalousek ať má pod kontrolou ministerstvo financí (a já si myslím, že nemá vzhledem k daňovým únikům a omylům v odhadech růstu ekonomiky), nebo ať se necpe do věcí, kterým rozumí ještě méně než státním financím (nedalo mi to nerýpnout si).

Podobné doporučení platí i pro firmy – máte svoje určení, nejprve plňte to a teprve poté hledejte doplněk. A organizace dtto – proč odbory (ODS) vymýšlejí odborářské výhody/klub – to máte pocit, že boj za práva zaměstnanců (za myšlenku konzervativní politiky) zvládáte tak skvěle, že můžete štěpit svoje síly? Můj názor je: ne, nezvládáte(-me) a ani nevíte jak na to – raději vymýšlíte(-me) blbosti, kterými chcete(me) svojí neschopnost zakrýt.

Tudíž zpět ke svému hlavnímu úkolu a poslechněme heslo “ševče, drž se svého kopyta”.

Print Friendly, PDF & Email
Share

Jak jsme obsadili Slovensko

December 7, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Politika 

Předem se omlouvám všem, kterých se to týká přímo (lékaři na Slovensku), ale věta předáka slovenských lékařských odborů a působení cizí armády jako za okupace v roce 1968 mě neskutečně pobavila. Pravdou je, že za tento výrok by IMHO měl dotyčný absolvovat psychiatrické vyšetření a je smutné, že takový jedinec je v čele poměrně silné organizace, ale pohled na naše špičky – politické i v ekonomickém sektoru asi potvrdí, že není výjimkou.

Z tohoto pohledu musí být hrdá naše armáda – z hlediska její historie to bude jedna z mála akcí samostatné české armády (mimo akce v rámci nějakých seskupení), kdy odchází “vítězně z bojiště”. Ať tak či tak, není to akce, která by krizi vyřešila, spíše to bylo symbolické (opět asi ne z pohledu těch x pacientů, které ošetřili) gesto z naší strany a zároveň můžeme říci, že je armáda prostě na nějakou akci připravena a není to jen 1) fáze – tvrdíme, že není problém, 2) fáze – tvrdíme, že by to mohl být problém, ale nemusí nás znepokojovat, 3) fáze – vidíme, že je to problém, ale okolnosti nedovolují akci, 4) fáze – vidíme, že to byl problém, ale na jakoukoliv akci už je pozdě. Tento postup má naše (a asi nejen naše) státní správa tak propracovaný, že mě hodně překvapila rychlost reakce. Dnešní stažení “cizích armád”, jak se vyjádřil milý pan nejvyšší odborář v bílém plášti je tak tečkou za událostičkou, která ale leccos ukázala (aspoň jak to vidím já):

  1. Mnoho odborářů u nás i jinde je už naprosto “mimo mísu” a můžeme je směle srovnat s politiky, kteří žijí ve světě mimo realitu.
  2. ČSSD se svým komentářem o stávkokazích ukázala, že je přesně mimo realitu – o žádnou stávku nešlo, nebylo co kazit 🙂 Ale Bohoušek si alespoň přihřál svojí místní polívčičku a šplhnul si u českých odborářů.
  3. Slovenští politici se nebáli využít institut “stav nouze” k vyřešení problému, který rozhodně nebyl živelnou pohromou, která přichází nečekaně ze dne na den.
  4. Lékaři předvedli, že “průměrný doktor” je stejný “vyčůránek” jako “průměrný dělník, vědec, učitel, zedník, …” – prostě se hodili marod. Opravdu si myslím, že se mohli usmát, dva měsíce (kdy smí být vyhlášen stav nouze) akceptovat tento stav a pak si zachovat čistý štít. Takhle sice opticky vyhráli, ale jsem zvědav, kolik pojišťoven se podívá, kdo lékařům potvrdil pracovní neschopnost a dotyčném praktickému lékaři zkomplikují další smlouvu na lékařskou praxi – přiznám se, že pokud bych měl dva doktory a s jedním nepotřeboval uzavřít smlouvu, přihlédl bych i k tomuto faktoru.
  5. Ten neuvěřitelný bordel ve státem/krajem/obcemi/župami řízených institucích – vždyť udávaný počet nemocničních lékařů se měnil skoro každý den a rozptyl byl v řádu tisíců … podobně je to s platy – nikdo není schopen říct, kolik je základ, kolik odměny, kolik služby.
  6. Lékaři se stali neuvěřitelně segregovanou skupinou – mnoho výroků lékařů ukazuje na to, že žijí ve svém světě, zlobí se, že jejich problémy nikdo nevidí a nechápe … jenže oni za hranice nemocnice (chce se mi říci na špičku svého nosu) nevidí většinou taky.
  7. No a že ve společnosti je x% závistivých lemplů, které uráží, když si někdo řekne o vyšší peníze – to se jenom potvrdilo.
  8. Jak mi vadila akce v ČR Děkujeme odejděte, musím ocenit, že čeští odboráři alespoň pochopili důležitost veřejného mínění – najali si na to PR agenturu, která jim IMHO první fázi “vyhrála”.
  9. Radovat se lze i z Pyrrhova vítězství – bude zajímavé sledovat, jak budou splněny požadavky a jestli právě tato akce neodstartuje revizi počtu lůžek na Slovensku a potažmo také lékařských míst – pokud se udával počet lékařů 5-6000 proti cca 8 u nás, je tam nějaký nepoměr – možná tedy pár stávkujících lékařů bude mít za čas možnost (tedy vlastně nutnost) opravdu si hledat lepší ocenění za hranicemi. Možná tedy celá akce odstartuje revizi zdravotnictví a zefektivnění toku peněz – nejen plýtvání léky, ale i dalšími prostředky, včetně personálních.

 

Jen dovětek – zrovna jsem četl vyjádření o postupu vlád ČR a SR (rozuměj vyslání 30 lékařů) a padala tam slova o cituji “formování neoliberální (pravicové) internacionály”. Musím říct, že mnoho SVK doktorů a odborářů nemá žádný problém, pokud dokáží z “prdu dělat vědu” a hledat si problémy zástupné. Je to i ukázkou, že mezi vzděláním a IQ sice je jistá úměra, ale i mezi vzdělanými nalezneme lidi s IQ houpacího koně.

Print Friendly, PDF & Email
Share

17.11. Den boje za svobodu – připomínka 1989

November 17, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance 

Letošní výročí ve zprávách možná bude opět trochu změna – minulé roky bylo 90% zpráv věnováno připomínce listopadu 1989 a Sametové revoluce. Letos je daleko více pozornosti věnováno krizi EU, zdražování, … kladení věnců a vzpomínání na listopad 1989 dostalo daleko méně prostoru. Možná budu označen za kacíře, ale myslím, že právě tohle symbolizuje rok 1989 více než co jiné. Disidenti budou určitě tvrdit, že byla poražena ideologie … jenže IMHO to byla poražena ekonomika a rozdíl výkonnosti východ x západ prostě dosáhl takového rozdílu, že to (především v rámci Evropy) nebylo udržitelné bez použití síly a na tu nebyla pro změnu vůle.

A právě poslední zprávy – ekonomická krize v Evropě a plánované zdražování ukazují ten největší problém. Příliš jsme si mysleli, že stačí změnit ideologii a politiku a “máme vyhráno”. Problém je, že jsme zároveň chtěli mít ony ekonomické bonusy – přiblížit se životu na západě. Jenže ten 1) v tu dobu žil na dluh, který se provalil dnes a z části byl zaplacen naopak dříve poválečnou generací, která makala a dokázala obnovit Evropu (moje poklona především Německu), 2) naše ekonomika zdaleka nedorostla jejich výkonnosti.

Dnes však vidíme, že většině lidí je naprosto ukradeno, kdo a jak jim vládne, pokud … mají chléb a hry. A nyní najednou zjišťujeme, že chleba je jenom na obrázcích a hrát si sami neumíme a na hračky nemáme. Tohle je možná ten největší všech spojených socialistů a marketérů, kteří nám vnutili pocit, že na něco máme nárok … protože to chceme. Možná přišel čas dokončit revoluci a přiznat si, že právo máme jenom na to, na co si vyděláme. Teprve pak IMHO revoluce skončí úspěchem.

Print Friendly, PDF & Email
Share

Co je cílem xxx v podniku

October 10, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Práce, programování 

Čas od času se asi každý musí zamyslet, co je cílem lidí v podniku, co se snaží (nebo by se měli snažit) dosáhnout jednotliví lidé. Možná nejméně je to jasné právě u těch, kteří stojí nejvýše – majitelů/top managementu. Podíl na tom má fakt, že často nevidíme všechny souvislosti (snaha prodat firmu, vstoupit na nové trhy, … strategické investice atd., ale z části IMHO i fakt, že jejich činy nejsou zcela čitelné. Kdybych to tedy shrnul, asi každý by měl mít v zájmu, aby ten JEHO podnik co nejlépe prosperoval – myslím každý zaměstnanec o majitele u toho asi málokdo pochybuje. Jenže jsme lidé a tak jako myšlenka komunismu “všichni budeme pracovat co nejlépe a brát si jen co potřebujeme” je utopií, podobně je utopií, že toto budou dělat lidé sami od sebe – legrační, že většina majitelů firem a top-managerů = těch “nej” představitelů kapitalismu, který tuto myšlenku zavrhl, stejnou myšlenku více či méně aplikuje ve své firmě a věří, že jeho zaměstnanci se jí budou řídit. Sami se zeptejte, kolik jste poznali firem, kde platila alespoň přibližná přímá úměra – čím více pro firmu dělám, tím lépe se sám já mám. A není to popřeno jen, když se firmě nedaří.

Co by tedy mělo být cílem lidí ve firmě (pokud budu utopista a budou věci fungovat, jak IMHO má být)

  1. Nákup – zajistit co nejkvalitnější a nejlevnější (samozřejmě to jde proti sobě – musí být rozumné vyvážení) vstupy pro výrobu – suroviny, resp. obchod – zboží.
  2. Výroba – vyrábět s nízkými náklady a co nejvyšší kvalitou zboží, které zákazník (tedy obchod) požaduje a to v naplánovaných termínech
  3. Obchod – snažit se prodat co nejvíce výrobků/zboží za co nejvyšší cenu a zároveň poskytovat informace, co zákazníci žádají a co je tedy třeba (a kdy) vyrábět/nakupovat
  4. Ostatní podpůrné části – marketing, účetnictví, údržba, sklady … podporovat onen řetězec nákup – výroba – prodej, pokud možno levně a spolehlivě a také co nejméně jim komplikovat život další administrativou
  5. No a teď asi ta největší perla – TOP management – jeho úkolem je IMHO především sladit předchozí 4 a více skupin, aby fungovaly co nejlépe – zní to snadno, ale když vidím, kolik firem v tomto plave, nebude to tak snadné. V čem bývá největší problém je právě ono nespojení sil skupin zaměstnanců aby “táhli za jeden provaz”.
Když se podíváte na bod 4 a 5 … ať si to top management uvědomuje nebo ne … i on je, svým způsobem, JENOM podpůrná skupina pro řetězec nákup-výroba-obchod a měl by tedy ctít pravidla – musíme podporovat tento řetězec (třeba osobním jednáním se známými dodavateli, zákazníky, …) – a nesmíme jim překážet a zatěžovat je příliš velkou administrativou. Na jednu stranu je strašně fajn vidět spoustu grafíků a tabulek s daty, jenže … všechny tyto grafy něco stojí – byť jen čas zaměstnanců. Jenže možná přesně ten čas, který mohli věnovat produktivní činnosti. Oblíbenou metodou v dobách krize pak bývá tvrdá kontrola a dření firmy – i to lze dělat s noblesou a … bez ní. První způsob, kde musí platit, že lidé vědí, proč jsou “na pranýři” a především kdy musí věřit, že nebudou tepáni, pokud projeví dostatek snahy a aktivity, opravdu může pomoci. Peskování lidí bez předchozích vlastností má jediný efekt – likvidaci kolektivu a jeho následnou nákladnou sanaci. Ať si kdo chce co chce říká, pominula doba, kdy největší devizou firem byly výrobní prostředky, kdy to byly suroviny, kdy to byly finance … dnes je to především lidský potenciál a majitel/top management, který si toto neuvědomí/nechová se podle toho – si říká o průšvih. Samozřejmě to neznamená benevolenci, spíše podotknutí, že personální řízení firem a zvládnutí jeho částí – od přijímání/předávání informací od odcházejících lidí, po rozvoj zaměstnanců a také jejich motivaci nabývá na významu. A tak jako se vyplatí přemýšlet, jak zafinancovat investici, do kterého segmentu se vrhnout, kde nakupovat … měl by top-management/majitel přemýšlet s kým toho dosáhne a jak si schopné lidi udržet, případně nové přilákat. Hodně často jsem v poslední době slyšel o tom, že získat nového zákazníka je mnohem těžší (a dražší) než si udržet stávajícího … tak pánové top-manageři, tohle platí stejně o zaměstnanci a pokud ve vaší firmě odchází jeden zaměstnance za druhým – nuceně nebo dobrovolně – je to i vizitka o vašich schopnostech (pardon spíše neschopnostech).
Jenže i zde budu nakonec já optimistou – pořád mi přijde nejlepší, když nastane rozumná shoda a zaměstnanci se přestanou snažit firmu/vedení “přechytračit” a ulít se – a zároveň vedení zajistí, aby podmínky pro zaměstnance odpovídali jejich výsledkům – od platu po možnost dalšího rozvoje. Prošel jsem mnoho firem a pokud bych měl říct, co mají společného ty, které mají trable … pak je to skutečnost, že předchozí tvrzení neplatí.

 

Print Friendly, PDF & Email
Share

Science Café Praha – 2010/12 – “a zase ty kolapsy”

December 15, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Život jako takový 

Tak letos poslední posezení Science Café  v kavárně Potrvá se opět vrátilo ke kolapsům a krizím civilizací. Nebude to asi náhoda a spíše než na cokoliv jiného to IMHO ukazuje, že naše civilizace dospěla do bodu, kdy se k velkému skoku (nahoru nebo dolů) opravdu blíží a zároveň již dospěla k tomu stádiu poznání, kdy je schopna o tomto hovořit a situaci analyzovat. Svým způsobem se zdá, že množství lidí, které bych nazval “kosmopolitní” – tedy těch, kteří mají schopnost abstrakce a zároveň oproštění se od své angažovanosti – přeci jen proti dobám předchozím stouplo. Nebudeme si nalhávat, že nebyli, ani to, že by byli ve většině – stále je mnohem větší skupina “feláhů” (lidí spojených s půdou a krví, tedy zaměřených na obživu a rozmnožení své rodiny). Toto dělení samozřejmě je zjednodušující a nevypovídá nic pozitivního/negativního o konkrétním člověku – nevidím nic špatného na tom, pokud se někdo rozhodne svojí energii soustředit na zajištění svých blízkých a žije pro rodinu (naopak) a zároveň znám pár velmi cynických lidí, kteří mají z krizí “skoro radost”.

Signály o blížících se problémech mohou být různé, v případě naší doby se zdá, že půjde, stejně jako většinou, o problém zdrojů – mohou to být suroviny, potraviny, voda, … vlastně cokoliv. Naše společnost se vydala jistým směrem, keří přináší mnoho výhod a zároveň za ně (jak je v životě normální) povětšinou musíme zaplatit nějakými nevýhodami. Příkladem budiž “specializace” – některé plodiny pěstujeme v jisté oblasti, kde se jim daří … máme větší výnosy, na druhou stranu mnohem menší přírodní katastrofa (ale třeba i stávka/vzpoura v dané oblasti) dokáže zdroj této plodiny ochromit … a záleží jak je nahraditelná. Ve stejném okamžiku roste množství lidí a zároveň jejich “bohatství” a tedy spotřeba těchto surovin. V Evropě se tento problém zdá být vyřešen, zároveň bychom si měli přiznat, že to zdaleka neznamená, že se nás to netýká – v případě krize a exodu je svět tak malý, že přistěhovalci zaplaví i Evropu. Necháme je narušit naši rovnováhu, nebo je necháme “umřít před branami Evropy”? Budeme vybírat, kdo ano a kdo ne (to bude pro politiky hodně velké sousto, jestli naleznou odvahu pro takovéto řešení).

V každém případě se zdá, že nějaký skok není daleko a dnešní generace dětí ho zažije – zásoby mnoha druhů surovin se prostě tenčí a … my buďto najdeme náhradu této suroviny, nebo nalezneme nové zdroje (úspory, recyklace, těžba z dosud nevyužitých/těžko využitelných ložisek, těžba ve vesmíru, …), nebo máme sakra problém. V tuhle chvíli stojí za to připomenout, že vývoj společnosti a technologií se za posledních 20 let (od konce bipolárního světa) značně “ohnul” ve prospěch krátkodobých cílů a komerce, ale od řešení právě těchto otázek. Hezkým příkladem je Měsíc – jak je to dlouho co na něm stanul člověk … a od té doby nic. IMHO se ukazuje, že tento problém není technologicky tak náročný, ale je náročný na plánování/vůli/ochotu investovat do teoretického vývoje a tady jsme najednou “v háji”. Zatímco technologie z doby Apolla (kolem roku 1970) máme k dispozici doma skoro každý, instituce, která by disponovala “mašinérií” schopnou podobnou misi realizovat je … méně než málo. Přitom k řešení problému chybějících zdrojů by to mělo mnohem větší význam než vývoj “mobilu s vodotryskem”.

Přednáška se hodně zaobírala Egyptem – má pro tuto problematiku mnoho výhod. Ke kolapsům tam již několikrát došlo a jsou vysledovatelné (dokonce písemně) několik tisíciletí dozadu. Je zde vazba na jeden zdroj, který krize vyvolával – potraviny. Rozhodujícím zdrojem potravin je údolí Nilu a podobně jako u jiných zdrojů ve světě funguje zvláštní fenomén – spotřeba roste (nárůst populace i spotřeba jedince), ale zdroj se zmenšuje (zástavba, zasolování půdy, …). A stejně jako ve světě se “nic neřeší” a čeká se jak dlouho systém tuto nerovnováhu vydrží. Je poměrně legrační sledovat jak politický systém založený na 4-letých (jinde možná 5-ti, 6-ti letých) cyklech volebních období nedokáže plánovat a přemýšlet déle dopředu. Zároveň je potěšující vidět, že normální populace vytváří mechanismy záchrany – jedním z nich je “co rodina to jeden člověk v zahraničí” za kterým je možné emigrovat v případě nouze (hodně starý mechanismus, jako dělaný pro mentalitu feláhů)… bohužel tyto mechanismy fungují v případě lokální krize, globální krize nám emigraci neumožní 🙂

Takže se stále můžeme jenom přít, jestli budeme jako žába v ohřívané vodě a uvaříme se, nebo budeme hledat řešení … zdá se, že naše “voda” se zahřívá pomalu, ale jistě.

Print Friendly, PDF & Email
Share

Je stávka řešení/cesta k němu?

December 8, 2010 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Politika 

Obecně si myslím, že může být. Ač pravicově a spíše konzervativně orientovaný, myslím si, že na stávku mají pracující nárok -daný ostatně zákonem. Druhou stranou mince je fakt, že stávka JE zákonem regulována a musí splňovat některé podmínky – v tomto ohledu si dokonce myslím, že naše soudnictví “chrápe jak je jeho zvykem” a nikdy se o tohle nezajímalo – možná by nebylo od věci odbory občas usměrnit a v případě nelegálnosti stávky je nechat zaplatit škody = poslat pravděpodobně do konkurzu.

Legrační na stávce dnešní je fakt, že stávkují lidé ze státní správy aniž by tak přesně věděli za co … mají již snad svoje nové smlouvy/tarify podle kterých budou tito lidé placeni? Skoro bych se vsadil, že ne a pak je to stávka především zastrašovací. A s tou již souhlasit nemohu. Odboráři se ostatně v tomto chovají podobně jako různí rádobysocialisté jako děti, tedy podle hesla “my chceme”. Obecně se domnívám, že daleko čitelnější cestou je podání výpovědi – prostě za těchto podmínek nejsem ochoten pracovat. To je naprosto legitimní a čistý způsob, na který bohužel většina odborářů a zaměstnanců “nemá koule”, jak by řekl jeden z předchozích zaměstnavatelů. Píšu bohužel – především pro zaměstnance, protože ono nastavení jasných pravidel a otevřené konfrontace nabídky a poptávky by IMHO pomohlo především jim.

Zároveň mi přijde legrační kolik hrdinů vykřikujících o zbabělosti těch co stávku nepodpoří se teď našlo – povětšinou těch samých “hrdinů”, kteří neměli odvahu předstoupit před svého zaměstnavatele/nadřízeného a vyříkat si to s ním z očí do očí. Jak jsou teď hrdí a odvážní … když mají za zadkem dav. Jak teď horují za zdvižení (hrdé zdvižení, abych byl přesný) hlav, když dosud “ohýbali hřbet”. Je legrační vidět, jak dav dokáže probudit emoce – stejné u chuligánů ze Sparty, kteří v davu cítí beztrestnost, jako o státních (nebo stádních) zaměstnanců.

Nechci zde tvrdit, že stávka je a priori špatná, dokonce si myslím, že spousta požadavků je oprávněná … jen forma, která byla zvolena, se mi zdá nešťastná. Ekonomika na tom není dobře, nebude na tom dobře ani za rok a velmi pravděpodobně ani za dva – málokdo zpochybňuje fakt, že je třeba šetřit – jenomže málokdo to chce začít dělat u sebe. V komerční sféře je to jednoduché – firmy, které to neudělali jdou do kytek, případně jim klesají zisky, pokud na tom dosud byly etradobře. Ve státní správě … se vyráží do stávky. V tuto chvíli bych doporučil jediné – stávka musí trvat dlouho … týden, dva, měsíc … aspoň tak dlouho, abychom zjistili, které státní zaměstnance vlastně potřebujeme (ty budeme muset zaplatit a IMHO lépe než dosud), a které můžeme nechat “stávkovat dle libosti”, jenže o tohle zjištění pravděpodobně spousta odborářů nemá zájem … hádejte proč – no protože to jsou velmi často ti “hrdinové”, kteří věří, že to za ně vybojuje dav.

Print Friendly, PDF & Email
Share

Next Page »

TOPlist