Stále častěji se setkávám ve smlouvách s návrhem fixace ceny místo na CZK na EMU (tedy euro) – některý z dodavatelů to nabízí jako výhodu, některý jako pojistku, některý jako požadavek mateřské firmy. Souvisí to s kolísáním koruny vůči euru, které se za poslední čtvrtrok měnilo v rozmezí přibližně 25-30 CZK/EMU. Po zpevnění CZK na podzim minulého roku přichází v tuto chvíli vystřízlivění a pokles. O důvodech můžeme asi jen spekulovat, ostatně stejně jako investoři. Resp. můžeme se ptát, co je motivovalo na podzim k nákupu CZK a dnes naopak ke zbavování se této změny. Proti nim máme tu výhodu, že víme některé skutečnosti, které oni v danou dobu netušili a naopak tu nevýhodu, že se ekonomice nevěnujeme a některé informace tedy nezaregistrujeme/nezajímají nás. Takže jaké byly ony informace a signály:

1. Naše ekonomika na podzim rostla (nebo se to tak zdálo) a téměř všichni politici, analytici, … nás ubezpečovali, že nás se krize netýká/jen velmi málo.
2. Zadluženost obyvatelstva je, v porovnání s EU/USA, poměrně malé.

Tyhle informace pravděpodobně v mnohých investorech vyvolaly pocit bezpečí CZK a náznak ostrůvku stability. Jaké ale přišly (přicházejí) informace po novém roce:

1. Naše ekonomika roste méně, než jsme si mysleli, nezaměstnanost roste, …
2. Ekonomika je z velké části závislá na exportu a to automobilového průmyslu do EU – no horší kombinaci si asi nelze představit.
3. Zadlužení není vysoké, ale struktura nic moc (zadlužení jsou většinou ti chudší a zranitelnější) – kdo kdy pracoval ve vymahačský firmách, ví svoje …

Finančníci pozdě, ale přeci pochopili, že krize se ČR týká a velmi pravděpodobně docela dost. ČNB se sice snaží paniku tišit, ale změny úrokových sazeb jsou dočasné řešení a řekl bych, že brzo sama rezignuje a soustředí se na svůj hlavní cíl – kontrolovat inflaci (což není problém – ta klesá, jak je v době krize normální), protože ani celá ČNB nemůže vzdorovat ekonomice jako celku …

Takže vítejme v realitě.