Letošní KVOK (Kolín-Velký Osek-Kolín) běžce potěšil téměř bezvětřím, což se na této trati moc nestává, ale naopak ukázal sílu Slunce a horkého počasí. Zcela jasno, teplo a slunečno dalo asi všem docela zabrat – já musím přiznat, že jsem někdy od 13-tého kilometru cítil docela slušný úbytek tekutin a vzhledem k výstupu na Sněžku, který jsem absolvoval den před závodem i úbytek energie. V každém případě je to klasika a snad žádný běžec v Kolíně si tenhle svátek běhu nenechá ujít, pokud zdraví jen trochu dovolí. Pořadatelé už mají za sebou mnoho ročníků, takže zvládají vše s přehledem. Na trati jsou tři občerstvovací stanice – cca 6-tý, 10-tý a cca 14-tý kilometr + mnoho běžců má sebou doprovod – musím pochválit tátu, letos se vzorně staral, takže přísun tekutin byl během celé trati. Závod nemá ani minimální převýšení,je to prostě 10 km asfalt tam a 10 km asfalt zpět po stejné trati – navíc ji skoro všichni známe, takže není čím překvapit, kromě zjištění, jak na tom kdo z nás je. I když čas cca 1:25 nic moc, nemohu říct, že bych byl nespokojen – to vedro mi dalo docela “sodu” a únavu jsem cítil z předešlého dne.

Takže mohu říct, že jsem si super zaběhal a odnesl to jen lehkým úžehem a dehydratací … co by člověk neudělal pro zničení vlastního těla. Tohle je ostatně závod, který si snad každý trochu protrpí – ty dlouhé rovinky mají tendenci “utíkat před běžcem”, takže máte pocit, že stojíte na místě a cíl se neblíží … o to větší radost je při zabočení do poslední ulice kolem zimního stadionu, kdy už všichni vědí, že zbývá poslední km. Možná i tohle je důvod, proč se těším na příští ročník … tohle stojí i za těch 19km asfaltu předtím 🙂

Druhý letošní duatlon, tentokrát se silničkou – a počasí se opět vydařilo, stejně jako organizace. Tu musím pochválit – žádné zdržování, depo, prezentace, trať – vše připraveno. Trati kola pomohla kompletní uzavírka, byť za cenu několika otáček, které zrovna já moc nemusím. V každém případě na všech trochu nebezpečných místech (díky uzavírce nikde nic strašného) dost organizátorů – zabloudit snad nemohl ani slepý. Co bych vyzdvihl – odvahu zakázat drafting a také to poměrně zodpovědně kontrolovat – motorku s organizátory dávající na to pozor jsem na trati potkal snad šestkrát – je to prvek, který bych já osobně do duatlonů a triatlonů vrátil – závod by měl ukázat jak je na tom kdo fyzicky, ne schopnost “uviset” někoho v háku. A snad s výjimkou jednoho momentu jsem také měl pocit, že to závodníci dodržovali – budiž jim za to dík. I trať byla poměrně slušná – hlavní cesta s velmi kvalitním povrchem a ani na té odbočce k Vlčí Chabřině to nebylo nijak zlé – 95% se dalo určitě jet zabalen v “kozlovi”.

No a trať běhu, ta je tady prostě suprová – ten okruh kolem rybníka nemá chybu – na začátku je sice trochu hrubší štěrk, ale celkově je to lesní cesta, kousek asfaltu, ale hlavně – běh nádhernou přírodou. Trochu mě zamrzela změna orientace posledního běhu – loni byl “obráceně” a byla to taková zvláštnost, která celkem oživila finiš, ale letos se zase proběhlo kempem – bylo to dobře zorganizované. Organizátorům se opravdu povedlo promyslet trať, aby se cyklisti s běžci nepotkali a nehrozila kolize.

Mě potěšilo asi i umístění – 17-té místo jsem moc nečekal, umístění do 20-tky jsem před závodem bral jako spíše nereálný cíl. Ale jelo se mi dobře kolo – až překvapivě vzhledem k tomu, že dosud jsem jezdil skoro výhradně na MTB, naopak trochu jsem zkazil závěrečný běh – kotníky si zase trochu zatrucovaly po špatném šlápnutí, ale celkově se mi jelo dobře, nebo vlastně úplně skvěle – hlavně na kole jsem měl pocit, že trať mizí.

Takže pokud to za rok vyjde časově, určitě bude opět tento závod v mém kalendáři – dík pořadatelům a gratulace všem, kdo závod dokončili.

V neděli 17.4. se v Újezdě nad Lesy u Prahy konal duatlon MTB, i když v tomto případě je to MTB spíše v uvozovkách. Trať velmi rychlá 3km běh – 25km kolo a 2km  běh téměř zcela po rovině. I u toho běhu váhám, jestli kolečko deklarované jako 1 km – běželo se 3x resp. 2x – nebylo kratší. Nevýhodou bylo, že cestička byla poměrně úzká – špatně se předbíhalo a opět se našlo dost lidí, kteří se postavili do prvních řad a během prvního běhu “zvadli” a zdržovali. Ale to je daň větší akci, protože přes 150 lidí na startu už prostě je hodně. Naopak super bylo to prostředí v lese – měkký povrch, většina lesní rovné cesty, jen kousek po asfaltu … běžecký ráj.

Cyklistická část si označení MTB zaslouží snad jedině v polovině okruhu, kde bylo cca 800m lesem – kořeny, kameny a průjezd jedním potůčkem. Jinak asfalt – sice lesní vedlejší cesty, ale rovné a skoro horší než terén byly některé prudké zatáčky. Značení super, navíc na třech místech organizátor – zabloudit nešlo a jediný nebezpečný úsek po silnici byl dobře kontrolován. Závodníci se tedy mohli soustředit na let vpřed, protože bezvětří a rovina opravu pomáhali rychlé jízdě i na “horákovi”.

Závěrečný běh byl už opravu kraťounký – spíše sprint, kdy byl trochu zmatek, kdo je v prvním, kdo ve druhém kole, jestli má smysl sprintovat, nebo ne … ale čipy na noze vše pohlídaly. V každém případě to je hezká akce a kdo si chce zasportovat, doporučuji. Dá se to jet celkem v pohodě a užít si pohybu, ale dá se i “do toho šlápnout” a pořádně se vyšťavit. K mému překvapení jsem dopadl i celkem dobře, na svojí nechuť k terénu jsem i kolo dal svižně, takže  časem i pozicí ve výsledcích jsem spokojen. A už se těším i na další duatlo – Břehy, silnička mi bude asi sedět lépe 🙂

Další ze závodů v Polabí resp. okolí Kolína – a v Nymburce navíc mohu pořád cítit “domácí půdu”. Pár let života jsem tu strávil a možná i těch nejhezčích – druhý stupeň základky, “gympl” a vlastně i část VŠ – to už sice napůl s kolejí v Praze, ale doma bylo asi pořád v Nymburce. No a na závěr jsem si tu ještě absolvoval civilku … rok a půl službě nikomu pro nic 🙂 Prostě mohu říct, že v Nymburce jsem vlastně vstoupil do života a jistá dávka nostalgie tu bude vždy. Sice už bych tu asi moc lidí nepoznal – gympláci se rozlezli po celé ČR (já nejsem výjimka), ale místa jsou pořád stejná – ať už hospoda, kde jsem si dal první pivo, plavečák, kde jsem závodně plaval, … prostě věci, které si člověk udrží ve vzpomínkách a ať byly jaké byly – rád na ně občas vzpomene.

Běh Lipovou Alejí je klasická (dokonce měřená, tedy oficiální) desítka – dva okruhy (dva a půl) na tartanu hezky roztrhají pole, pak následují tři skoro tříkilometrové okruhy kolem “Rémy” – krásným parkem Ostrova (mimochodem tam jsem měl posezení po promoci, abych dokreslil svojí svázanost s Nymburkem) a pak zase po dlouhé rovině (podél voleybalového hřiště, kde jsem sehrál hodně derby SKP-ZOM, když už jsem u těch vzpomínek) kolem dráhy do dalšího kola, resp. do posledního jednoho a půl kola na dráze.

Zajímavostí tohohle běhu je, že se běhá rychle – jednak je to rovina, jednak to prostě dobře utíká, rovný asfaltový povrch – snad v každém roce si tu zaběhnu jeden z nejlepších časů – letos kolem 36:20. Pravda, už jsem to běžel i o minutu lépe před dvěma lety, ale po loňském trápení se šlachou to beru jako slušný čas. Kdyby nefoukal ostrý vítr, který byl přeci jen v úseku kolem Labe docela líto, asi bych se kousnl a zkusil to pod 36:00 dát. No nic, uvidíme za rok – letos mám z běhu dobrý pocit, i časy jsou lepší než loni, uvidíme jak budou vypadat cyklo-části duatlonů a triatlonů.

K závodu patří i celkem dost diváků – takže asi nikdo nevypustí ani finiš, ale “dokope se” k běhu do posledního metru.

No co říci – asi šlo běžet lépe, ale přesto spokojenost a doufám, že za rok se tady “doma” s ostatními běžci zase potkám – a dík pořadatelům.

Oficiální web Lipové Aleje.

Po loňské absenci jsem letos znovu zajel na Lipanskou Stezku – nádherný běh starým městem a jeho okolím, který je zajímavý svým profilem – dva pětikilometrové okruhy “dolů – nahoru”. Trať je možná náročná i tím, že se velká část běží po kostkách, které lze opravdu nazvat kočičí hlavy – takže je třeba dávat pozor na každé šlápnutí. Ale krásné zákoutí kolem potoka a skal a proběhnutí přes historické náměstí jsou odměnou, kterou jinde moc nenaleznete. Navíc se pořád jedná o relativně málo známý běh – účast je cca 60 běžců v obou kategoriích – 5 i 10 km. To může leckoho zmást, jako mě před třemi lety, když jsem na pátém kilometru “lehce finišoval” s dvojící mladíků – přece nejsem nějaké staré železo – a vzápětí zjistil, že oni na pátém kilometru končí, zatímco mě ještě druhý okruh čeká 🙂

Letos bylo nádherné počasí – na běh až skoro moc teplo, ale sluníčko, bezvětří. Běželo se od začátku celkem svižně – resp. byl trochu problém se probojovat přes pár lidí, kteří se postavili do prvních řad a po pár stech metrech tuhli. Nicméně první kolo se mi běželo suprově. I vběhnutí do druhého kola mi přišlo, že je v pohodě – bohužel v zatáčce na náměstí jsem blbě šlápnul, takže jsem pak cítil docela kotník – no má na to nárok, už něco zažil. Ale v posledním kopci už se opět vzpamatoval, takže s celkovým časem a zhruba desátým místem jsem spokojen – i když tady jde opravdu o pocit a radost z běhu všemi terény – asfalt – kostky – lesní pěšinka – tráva – polní cesta – do kopce – z kopce.

Děkuji i organizátorům – město Kouřim nezklamalo. Starostka se o závod stará a je vidět, že to je pravidelná akce, na kterou se dopředu myslí. No a všem běžcům přeji za rok opět takové počasí a lehké nohy do kopců.

Sunday trip to Prachovské Skály (near to city Jičín, about 55km NE from Prague) reminded me some ideas of “minimalistic life”. So much time we spend hurrying somewhere looking for something, and we doesn’t care whether the target is target or “target”. I mean whether the reason for our movements can make us closer to happiness or someone else (preferably us, because usually we are not sure about wishes of other people). Simple walking with some friends in the nature, nice views, playing with dog … all these things was simple and give me two or three hours of quit feeling of satisfaction. I could do much more “useful” things, but why?

In the same day the movie Matrix shoved the simple explanation – we are part of system – system based on cooperation, rules and interactions of multi-level system (people, departments, organizations, …). System pushing us  from our childhood to acting like … like ants. In itself this system is not go or bad, the problem is (IMHO) – we are parts of this system with very small choice to leave – we were grown in this system and so we follow its rules with – yes we can say it – some joy. How many people wants to get better job, just to buy new car, new TV, more expensive holiday, …

These people are so easy to manage – to get them to the trap of loan is very simple. The trap of “monthly payment” pushes them to get even more. And to stay “in” means to buy again better (or more trendy) things.

In such a moment I wish to “free my mind” and ask myself “what makes me happy”, where should I focus my time and effort. Well again and again we have chance to make less to get more – that’s idea of minimalistic life. Only one thing is on us – to try follow the rule of the system, or to try free our minds. At least we HAVE a choice – it’s only up to us.

Jestli něco v poslední době pozoruji, pak je to “čekání” mnoha lidí. Čekání na něco, než něco udělají. Rozmýšlení, váhání, odkládání. A trávení svého života tímto čekáním. Nevím proč, asi to máme v sobě “zakódované, je to naše vlastnost, nehrnout se do změn, ale přijde mi děsivé, kolik času mnoho lidí tímto čekáním “vyhodí”.

Jestli je třeba něco změnit, je, skoro určitě, ten nejlepší okamžik právě teď “in this very moment”.  Ne bezhlavě, ostatně pokud už jsme se rozhodli pro změnu, určitě jsme o tom přemýšleli – a snad jsme zvážili i přínosy/zápory akce, ale začít s tou změnou  co nejdříve. ZAČÍT to je asi to nejpodstatnější a nejtěžší. Protože odkládání změny, která na začátku možná bude bolet … je tak snadné.

V nadpisu jsem si vypůjčil slova Leona z filmu Blade Runner, celé by to bylo “Wake up, it’s time to die” – asi bych měl větu poopravit: “Wake up, it’s time to live.” A vzhůru do změn, vzhůru do nových věcí. Je čas žít a měnit, ne pomalu umírat.

First of all – don’t be surprised reading the text in English – I am trying to learn this language and so I decided to write some blogs not in Czech. In the same place I have to apologize for the language – I am not a beginner but to advanced level is still some way :-).

The choice – for some people chance and nice thing for others a pain. Of course I don’t mean choice whether to take apple or orange, but choice of new job, buying the flat, new car (maybe to live with someone) or so on. The choice, that can change your life without (or with very difficult) second chance, is the subject of my thinking.

In such a moment we usually appreciate friends and people on our side – meaning people listening to you, not necessary giving advices, and people with understanding to your feelings and with respect to your decision. Yes, you can be rude in this moment (to some level), but other people should be tolerant. And other bonuses are people frank to you and frank with condition that can make your decision easier (and probably better). In my case – looking for new job/project is nice to talk to people that are ready to discuss conditions and give some feedback. I am still surprised, that in many companies on Monday means „sometimes“ – just today and rejects two offers for only one reason – they give decision more than week after agreed time. For the start of the cooperation (job) it’s crazy – I mean to start with delay and trying to cheat the other side.

So for other job-seekers I have one recommendation: if you can and have some other option, choose the companies that holds terms and agreed conditions – meaning terms, salary and so on. In situation you are negotiating the job – there is no relation master-slave, but partner-partner with offers: salary (and bonuses) on one side and work on the other. Starting a job as a slave means to stay a slave … even this is a choice, hard enough in some situations.

Tradiční desítka v Českém Brodě tentokrát opravdu vyšla – po počasí v týdnu musíme říct, že počasí bylo super – téměř bezvětří, teplota taky docela v pohodě (pro běh skoro ideální) a krásná cesta. Tohle je snad sen všech silničních běžců, navíc s (pro mě) příjemným profilem – tam 5km mírně do kopce, zpátky naopak 5km mírně s kopce. Sklon je ovšem naprosto minimální, takže je to spíše rovinka, ale na čase se to pozná. A na závěr tradiční domácí buchta – skoro už klasika v Brodě spolu s horkým čajem (grogem pro ty, kdo mají zájem) je super tečka a možnost pokecat se známými po potýrání těla.

Sám za sebe jsem spokojen a to tentokrát i s během i s časem – po dlouhé době běh, kdy nebyla snad žádná krize a na závěr ještě s finišem – tímto děkuji Milanovi za “dotlačení do cíle” – po tom, co jsem běžel těsně před dvěma závodníky pět km jsem si ale 500m před cílem řekl, že tentokrát už jsou jen dvě varianty 1) už před sebe nikoho nepustit 2) na trati zdechnout … téměř se vydařily obě dvě – nakonec jsem to dotáhl a nenechal se přespurtovat, po doběhnutí mě zbytek energy-drinku nedobrovolně opustil a potupně jsem vrhl. V každém případě jsem měl celou trať pocit, že se běží dobře a že mám z běhu radost. Možná největším zážitkem pak byl finiš – už ani nepamatuji, kdy jsem se tolik “vyšťavil” a přesvědčil sám sebe k takovému běhu v závěru. Je fajn si uvědomit, že když už člověk na konci nemůže, tak … nemůže hlava, svaly mají síly dost 🙂

Další letošní běh je tedy za námi a kolotoč se už rozeběhnul – při pohledu do termínovky si asi každý něco najde – já se těším na Lipovou Alej a pokud mi čas dovolí na Lipanskou Stezku. No a za měsíc už pomalu přijde čas kombinace – duatlonů a za další i nějaký triatlon – čas začít trénovat znovu i plavání a více kolo.

Oficiální stránky pořádajícího oddílu triatlonu TJ Slavoj Český Brod.

Jeden z nejstarších silničních běhů v ČR letos ozdobila rekordní účast – více než 550 běžců. Kdo nezažil ten pocit “být uprostřed masy, která se dává při startu do pohybu”, přichází o krásný zážitek – potkávají se tu profesionální běžci s běžci amatéry i zcela příležitostnými, pro mnohé je to spíše bojem se sebou samotným než se soupeři. Ale je to přesně ten typ závodu, který vyrostl z drobné akce – a protože jsem první Pečky absolvoval před devatenácti lety, mohu i porovnat – do akce téměř profesionální. Jaký je rozdíl proti době, kdy cca 40 běžců kroužilo po místním parku a dnešní obrátkovou tratí, během s čipy pro odečet času v cíli a účastí více než 500 závodníků. To co se nezměnilo, je přátelská atmosféra a možnost setkání se s podobnými blázny – s mnohými se potkáte na spoustě akcí, ale tady jsou z okolí skoro všichni – Pečky se prostě staly pojmem, který zná každý silniční běžec.

Letos – jako snad už tradičně – vyšlo počasí super, teplota téměř ideální a lehký protivítr prvních 5 km, který naopak vyvážil vítr v zádech při cestě po obrátce. Snad už tradičně přišla moje krize mezi 7 a 8 kilometrem – Ratenice jsou snad můj osud. V každém případě mám pocit, že mi to letos běželo a s časem jsem určitě spokojen. Vždycky je sice co zlepšovat, ale tahle prověrka natrénovanosti po zimě se mi letos opravdu líbila a měl jsem dobrý pocit. Uvidíme, jak budou vypadat další závody – již v neděli si to budu moci (snad) ověřit v Českém Brodě.

S asi už 18-tým startem pak musím říct, že si tady prostě připadám “jako doma”/”jako inventář”. Pořadatelům dík – zvládají akci s grácií od běhů pro děti po “hlavní závod” a snad se jim daří přilákat i mladší běžce, kteří tu za pár let možná budou “kroutit x-tý start”.

Všem běžcům tedy do letošního roku přeji lehké nohy a úsměv na tváři … a ať nám to běhá.

Oficiální web závodu