Science Cafe Poděbrady 2010/11 – V čem jsou amazonští indiáni lepší

November 19, 2010 by
Filed under: Život jako takový 

Po poměrně dlouhém čase jsem na další Science Café zavítal do Poděbrad. Některé předchozí přednášky jsem totiž absolvoval v Praze a necítil jsem potřebu slyšet je znovu, některé se mi prostě termínem nehodily …

Přednáška byla tentokrát z trochu jiného oboru – skoro bych řekl sociologie – resp. srovnání (zčásti) a z části vyprávění o kultuře  životním stylu amerických indiánů a jejich před kolumbovských civilizací – které se z části udržují dodnes. Hned na začátek je třeba říci, že pod pojmem civilizace/kultura je třeba si představit poměrně širokou škálu úrovní – od pralesních tlup žijících na úrovni lidí doby kamenné, až po poměrně vyspělé kultury Inků a Majů, které ve své době nabyly daleko od úrovně evropských a asijských civilizací.

Možná jedno z nejdůležitějších porovnání naší a jejich civilizace (a dodnes asi není zcela jasné, kdy došlo k rozdělení vývoje/přerušení kontaktů – od Vikingů, přes kontakty Asijskou cestou) je ve vnímání světa a životního cíle – zatímco naše civilizace je poháněna pohledem vpřed a snahou být výš, lepší, silnější, bohatší, jejich je opřena o akceptaci přírody a stavu jako takového. Naše znalosti byly IMHO poměrně násilně přetrhány střety národů a náboženství – symbolické pálení Alexandrijské knihovny a doba temna způsobená nástupem křesťanství u nás znamenaly vždy hluboký kulturní a technologický propad následovaný znovuobjevováním objeveného a vývojem vpřed. Indiáni jako přírodní národy žijí spíše poklidný život a existují zde kultury, které pravděpodobně již mnoho století, možná tisíciletí žijí na stejné úrovni – kterou akceptovali a nemají potřebu “žit lépe” v našem chápání světa. Přednášející to demonstroval i na naší touze “aby se naše děti měli lépe – a stejně tak generací mladých, aby dosáhly výše než rodiče” – v kontrastu s tím u indiánů panuje touha být a žít stejně jako jejich rodiče a rodiče jejich rodičů.

Co musíme obdivovat je znalost přírody a schopnost indiánů z jejich úrovně (možná nižší, ale spíše jiného druhu) čerpat informace pro život. Samozřejmě je v tom i dílo času a možnost věci zkoušet a vylepšovat po mnoho generací (samotný šamanismus je starý už několik desítek tisíc let), ale zároveň i přirozená lidská moudrost – u nás někdy hanlivě označovaná jako “selský rozum”, která u nás mnohdy ustupuje do pozadí ve jménu moderních technik a technologií. Kolik dnešních mladých se při otázce nejprve zamyslí nad odpovědí a raději začne zuřivě “gůglit”?

Náš svět je tak plný různých pravidel a vazeb – což je při jeho složitosti nezbytné. Oproti tomu je život a organizace indiánů podstatně jednodušší, ale zároveň mnohem tvrdší a jejich chyba může znamenat v každém okamžiku fatální výsledek – tedy smrt jedince/vážné ohrožení celého kmene. Tento rozdíl pak ústí ve fakt, že zatímco množství pravidel a zákonitostí v naší společnosti je řádově větší, jsme k jejich dodržování mnohem méně striktní. U indiánů pak existuje spíše málo pravidel, které ale jsou velmi tvrdě dodržovány a kontrolovány – je to samotná otázka přežití.

Pokud bych se měl vrátit k samotnému názvu přednášky, určitě lze říci, že v oblastech poznání přírody jsou američtí indiáni “lepší” – je to věc, kterou žijí a kterou jsme naopak my již téměř zapomenuli (nejen jako jednotlivci, ale jako celá civilizace), zároveň je třeba říci, že způsob poznání, který pohání euro-asijskou civilizaci nám poskytnul mnoho výhod a možnost oprostit se od samotné otázky přežití. Střet naší a indiánské civilizace, který začal po objevu Ameriky 1492 pak – v rovině síly – vyznívá výrazně v náš prospěch. Zároveň se zdá, že naše poznání již dnes dosahuje i té abstrakce a respektu, že existují skupiny lidí (a tato přednáška je toho důkazem), kteří pouze tupě nelikvidují jiné civilizace, ale zamýšlí se nad nimi a hledají poučení z jejich zkušeností a způsobu existence – to je možná, dle mého názoru, větší a důležitější bonus naší civilizace, že jsme schopni se “učit i od nepřítele/soupeře”. Samotný boj o osídlení planety, který se zdá být vložen do našich genů je ostatně bojem o to, kdo je schopnější v “zabíjení a množení se”.

Při pohledu na souboj civilizací americké x evropské bychom si měli i uvědomit, že tiše, ale trvale hoří i další “boj” – mezi civilizací evropskou a asijskou. Uvidíme za pár století, jestli evropská civilizace nebude “zašlapána do země” asijskou a pouze se podivínští Číňané nebudou jezdit dívat do rezervace czechy-mourava na jakýsi podivínský kmen hovořící zvláštní řečí, které skoro nikdo nerozumí.

Naše civilizace je tak velikým experimentem, zkoušejícím, jestli demokracie a náš způsob chápání poznání je dostatečně životaschopný. V současnosti se zároveň zdá, že příliš nehrozí naše ohrožení “vnějším nepřítelem” – spíše můžeme sami sebe zlikvidovat různými -ismy a pokusy o popření základů, které nás posunuly až na stávající úroveň.  Relativizují se i výhody a nevýhody – velká slabina otevřenosti a ochoty sdílet informace se v tuto chvíli zdá problematická při pohledu na plagiátorství a kopírování našich znalostí Asií – kopie často bývají i lepší než originál, ale zároveň tato vlastnost exportuje i náš hodnotový žebříček a životní styl. Může se tak stát, že nás Asie “pohltí a převálcuje”, ale za cenu faktu, že převezme náš životní styl a nebude tak naším nástupcem, jako spíše pokračovatelem naší cesty. Tohle vše ale ukáže jenom čas a na cestě bude určitě ještě mnoho křižovatek, které mohou osud civilizací zcela zvrátit … a rozhodovat může i ta nejmenší maličkost a každý z nás.

Print Friendly, PDF & Email
Be Sociable, Share!
  • Twitter
  • Facebook
  • email
  • StumbleUpon
  • Delicious
  • Google Reader
  • LinkedIn
  • BlinkList
Share

Comments

Tell me what you're thinking...
and oh, if you want a pic to show with your comment, go get a gravatar!





%d bloggers like this:
TOPlist