sedm smrtelných (hlavních) hříchů

December 1, 2015 by
Filed under: Život jako takový 

Katolická církev považuje za sedm hlavních hříchů: (jen pro upřesnění bych doplnil, že hlavní je “od hlavy” nikoliv, že by byly považovány za ty nejhorší, spíše za “základní”)

  1. Pýchu (superbia, vanity)
  2. Lakomství (avaritia, avarice)
  3. Závist (invidia, envy)
  4. Hněv (ira, wrath)
  5. Smilstvo (luxuria, lust)
  6. Nestřídmost (gula, gluttony)
  7. Lenost (acedia, sloth)

Je třeba hlavně připomenout, že jsou myšleny spíše obrazně, takže pod pýchou musíme vidět spíše nadřazenst a pocit vlastní výjimečnosti, neochotu respektovat ty druhé, pod smilstvem spíše touhu po zážitcích nejen erotických, pod leností neschopnost a neochotu využívat vlastních schopností …

Je až legrační, když se takto o těchto hříších zamyslíme (případně o sedmi ctnostech –  Pokora (humilitas), Štědrost (liberalitas), Přejícnost (humanitas, charitas), Mírumilovnost (patientia), Cudnost (castitas), Střídmost (frenum), Činorodost (industria)) v souvislosti s těmi, kdo je vyslovili. Není právě ono tvrzení o jedinečnosti Krista a jediného “správného boha” onou pýchou a nadřazením vlastního názoru nad ty ostatní, není chování církve a stavba honosných chrámů (převážně v minulosti) oním lakomstvím/nestřídmostí není … Je to zjevně věc pohledu, ale zdá se mi, že církev se nechová zcela dle svých vlastních postulátů a pokud ty platí, nečeká jí cesta do jí vysněného ráje, ale naopak do spodních pater očistce.

V každém případě by se, možná, každý z nás měl zamyslet nad těmito sedmi hříchy/symboly a říci si, zda-li se ho nedopouští, případně proč tak dělá. Mnoho z nás určitě nebude všechy považovat za hříchy (je opravdu tak špatné chtít si užívat života, hromadit majetek, …). Spíše než onen jednotlivý výraz (smilstvo, nestřídmost) tam musíme vidět obecnou vlastnost, obecné chování – jistě si každý chceme život “užít”, jen bychom měli možná přemýšlet, co za to naopak dáváme okolnímu světu. Pokud to někomu vyhovuje, určitě může vesele shromažďovat majetek, ale zároveň by měl pomyslet s jistou mírou solidarity na ostatní. Určitě se dokážeme rozčílit a pocítit hněm … ale neměl by se přeměnit v nenávist a pomstu jen pro vlastní dobrý pocit. Můžeme i jiným závidět, ale mělo by to vést spíše k tomu snažit se to také získat a “být lepším, schopnějším”, než k touze, aby o to on přišel. …

Tento text jsem psal před šesti lety … a koukám, že ho ani nemusím upravovat – stále si myslím, že to hlavní (a nejlepší) co pro sebe i tento svět můžeme dělat je snažit se být sami sebou a starat se o svoje nejbližší okolí. Pokud nebude v pořádku naše rodina, okruh nejbližší přátel, pracovní kolektiv … je nám kulový platné, že jse pořádek ve státě. Toto svoje okolí si tak musíme pěstovat a chránit a teprve na jeho základě budovat další propojení a hodnoty.

Print Friendly, PDF & Email
Be Sociable, Share!
  • Twitter
  • Facebook
  • email
  • StumbleUpon
  • Delicious
  • Google Reader
  • LinkedIn
  • BlinkList
Share

Comments

Tell me what you're thinking...
and oh, if you want a pic to show with your comment, go get a gravatar!





%d bloggers like this:
TOPlist