Duatlon Újezd nad Lesy – 3 – 26 – 2km
Po pár letech jsem se vydal do Klánovic na duatlon (před nějakou dobou jsem tam dvakrát již byl …) a byla to vydařená akce. Je to “moderní” podnik, který je vlastně naa celý den – spoustu kategorií od dětí až po hand-bikery. Pro mě trochu zvláštní kategorie 36-45, ale budiž, jeden ze závodů, kde již za tři roky budu veterán “level 2”, Trochu mě mrzelo, že v Jesenici pršelo a bylo pošmourno, původně i malá chtěla na závod, ale v tomhle počasí raději zůstala doma. Využil jsem, že to mám blízko a vyrazil na kole – podle mapy 20 km do Klánovic jsem bral jako dobrý rozjezd. No jedno špatné odbočení a cesta tam se mírně protáhla, ale i tak jsem se docela příjemně zahřál, organizace na místě super, takže jsem se rychle přihlásil a akorát dobíhal brácha do cíle (jemu již level 2 náleží, takže jsem měl šanci vidět, jak budu za cca 2 hodiny vypadat. Moc jsem nechápal, proč všichni přibíhají/přijíždějí “zacákaní jako z pole” … tak jsem vyrazil projet trať (měl jsem cca 1 hodinu do startu), abych poznal – první tři km jsem nechápal vůbec (asfalt, štěrk), ale pak se zajelo do lesa a vše mi bylo jasné – místy kaluž, bláto … nádherně to klouzalo a cákalo. Někde za půlkou navíc mírné stoupání s rozježděným bahnem … začal jsem tušit, že přední kolo se vzorkem na suchý povrch (a navíc sjetým) není zcela ideální. Ale nějak mi to bylo jedno.
Na start jsem z tratě dorazil na poslední chvíli … sotva jsem si stačil hodit kolo do depa a batoh do úschovy (mimochodem super věc) a byla rozprava. Nic nového, kolem pár známých tváří … start a tak 5 lidí nasadilo hodně rychlé tempo. V klidu jsem se zařadil někam k 15-tému místu a běžel si svoje – postupně pár lidí předběhl, kteří přestřelili start. Bohužel na konci druhého kola těsně před výběhem z lesa jsem si hloupě “šlápl”, takže pravý kotník trochu zaprotestoval, ale po třech krocích jsem o tom zase nevěděl. Kolo začalo dojetím jednoho přede mnou a naopak zezadu jeden dotáhl … hák na tri/duatlonech nesnáším, takže jsem se podržel vzadu a dvojice se pomalu vzdálila na rovných úsecích. Naopak u trati jsem je téměř dotáhnul a před bahenními lázněmi je měl těsně před sebou. Přední kolo ale opravdu zaprotestovalo a v jediné zatáčce do kopce odcestovalo do křoví, takže jsem šel přes řidítka 🙂 ale do měkkého, rychle jsem nasedl a nahoře ještě zahlédl dva lidi před sebou, takže jsem ztratil jen minimum – jenže na další rovince mě dojela dvojice spolupracujících a relativně rychle se mi vzdálili (na ty jsem fakt neměl) … druhé kolo jsem tak jel zcela sám, opepřilo se to dědečkem s kočárkem, který kličkoval po cestě a chudák nevěděl, kam má uhnout a následně dodávkou, která obsadila lesní cestu, kde se závod jel a “majestátně se nesla” krokem vpřed. No a následoval znovu bahenní kopec … a let přes řidítka na úplně stejném místě – ještě jsem tam viděl ty větvičky polámané z minulého kola 🙂 Ještě že jsem si dával pozor, že TADY mi to posledně ustře … lilo. Ale opět to bylo pár vteřin, do konce trati pak už spíše klidná jízda. Do depa jsem uviděl, že se zezadu přiblížila skupinka cca 5-ti jezdců, ale nějak jsem naprosto v klidu kalkuloval, že jsem nejel na krev, z triatlonu přechod kolo-běh zvládám, takže pohoda … no a přesně tak to dopadlo, už z depa jsme vybíhali jen ve dvou, zbytek se pomalu přezouval a po prvním kole jsme ztratili i toho běžce za mnou, takže jsem si ani finiš nezkusil.
No čas nic moc, ale umístění 15 celkově, 5 v kategorii mě hodně potěšilo – na tu cyklo-bídu a akrobacii celkem dobré.
A závod určitě doporučím – opravdu dobrá organizace a hezké trati – letos mírně změněné kolo bylo asi hezčí než co si pamatuji – trochu více terénu, ale pestrá trať a pořád dost rychlá.
web závodu: www.triprozdravi.cz
CduatláK 2016 – po čase na bedně
Zima a drobný déšť v sobotu daly duatláku trochu smutný ráz. Takže nakonec padl účastnický rekord … pouhých 12 účastníků. Vůbec tomu nerozumím, ale tahle akce se prostě stala akcí pro Vavise a jeho kamarády + případné zbloudilce, kteří se tu zjeví spíše omylem. A přitom je to nádherná běžecká trať a (kromě toho prvního rozbitého úseku) i pěkná trať na kolo, kde jsou jen dvě nebezpečná místa – sjezd v Malešově a poslední odbočení v Kutné Hoře … prostě paráda pořád za nosem bez dávání předností. Ale je to tak, i když s ničím moc nekoliduje, jezdí pravidelně málo lidí.
Na druhou stranu asi právě díky té mizerné účasti jsem se znovu dostal “na bednu” a sáhl si na bronz. A to při tom běžeckém trápení beru za úspěch – zvolil jsem hladké silničky, které po cca 500 metrech začaly pekelně klouzat a několikrát jsem se chytal keřů kolem a téměř upadl již v prvním běhu. Naopak na kole mi ten déšť snad vůbec nevadil a jelo se mi celkem dobře – nahoru i dolů. Obouvání do nášlapů bylo hodně pomalé, ale kam taky pospíchat 🙂 a nasedání – letos poprvé – na silničku muselo budit zdání, že na kole snad ani neumím jezdi. Ale celou cestu jsem nikoho neviděl ani před sebou, ani za sebou a vůbec mi to nevadilo. Ovšem dojezd kola byl báječný – v té zimě a mokru mi ztuhly záda, že jsem se nemohl narovnat – do druhého běhu tak vybíhal “chromý shrbený stařík”, kterému by asi do klobouku leckdo hodil i almužnu. Naštěstí to povolilo velmi brzy a následně se mi naopak běželo suprově – jak jsem s bahnem již počítal z prvního běhu, ve druhém mi vůbec nevadilo a běžel jsem svoje tempo v naprosté pohodě, takže do cíle jsem dorazil dobře rozběhnut ve stavu – skoro si to dám v pohodě ještě jednou. Myšlenku jsem raději zavrhl a vyrazil po trati zpět podpořit psychicky bráchu, který si asi opět užil zimu na kole … A pak jsme využili vytopené místnosti a aspoň trochu se ohřáli.
Za tenhle závod poděkujme Vavisovi (a popřejme hlavně jeho rodině hodně zdraví, když už má nástupce) – je to pohodový závod, který má těch 10 věrných v kalendáři a myslím, že většina z nás má minimálně 4 účasti, což svědčí o tom, že se sem rádi vracíme. A jestli za rok objedná lepší počasí, určitě dorazíme (no vlastně pokud to půjde, kašlu na počasí a dorazím stejně).
Lipanská Stezka 2016 – 50. ročník
Tak loni neúčast, ale letos jsem se do Kouřimi vysloveně těšil. Jednak tento závod mám hodně rád, jednak je tam běh i pro malé “zebřičky” a navíc se letos chystala nová trať. A kořením byl jubilejní 50.tý ročník. Tan se ale nakonec ukázal kořením hodně “ostrým” – pořadatelům se příliš nepovedl. Je to akce, kterou žije asi velká část Kouřimi a díky paní starostce (můj obdiv pro její nadšení) má velkou podporu. Letos mi ale přišlo, že to se vzpomínáním a snahou udělat z toho velkou oslavu trošičku přeťali. Organizace od začátku spíše vázla – podle rozpisu měl být start dětí podle věku od 9:00 – no Klárka startovala hned v první kategorii a to bylo v cca 9:45, protože 9:00-9:30 bylo “vítání všech na Lipanské stezce”. K tomu budu mít všem organizátorům jednu poznámku – není problém, když se zpozdí start dospělých (není to pro závodníky příjemné, vytuhnou po rozklusu, adrenalin před startem a nervozita, ale prostě to jako dospělí zvládneme), ale u “malých skřítků” to prostě je problém – udržet je na startu – těm se to těžko vysvětluje 🙂 Tam je prostě třeba, aby organizace běžela. Když jsem navíc u dětí, kde o nic nejde viděl jak 14 dětí rozdělují na dva rozběhy a podruhé je přepočítávají, … no IMHO se fakt nepovedlo. Ale malá se zúčastnila a byla spokojená i když nebyla “na bedně” a chtěla si to ještě zopakovat … startovní pistole jí vyděsila, takže běžela mezi posledními, ale s úsměvem a radostí velké závodnice. Jen tak dál, uvidíme, kde bude zase běh pro nejmenší.
Start dospělých naopak začal přesně skoro na minutu – a zajištění trati super – snad všude byli místní hasiči, takže bloudit asi nešlo ani na nové trati. A trať se určitě povedla – sice jsem prokaučoval boty – po konzultaci s kolegou běžcem jsem zvolil místo krossek silniční “šlupičky”, takže jsem cítil každý kámen – tak polovina byla po polních cestách, kde byly docela velké kameny a ten asfalt … no taky mu do rovnosti leccos scházelo, ale naštěstí bylo sucho, takže to šlo. Prostředí bylo luxusní – předchozí trať městem a parkem nasadila vysokou laťku, ale tohle se tomu (aspoň podle mě) vyrovnalo … stoupání k mohyle silničky, cestičky a krásné okolí … radost běžet. Určitě se za rok (pokud bude možnost) opět vrátím – trať se mi opravdu líbila. Docela bych jí rád viděl i po dešti … myslím, že by to bylo o dva řády náročnější.
Pobavení bylo po doběhu – vyhlášení se zpožďovalo a zpožďovalo – opět se pořadatelsky nedařilo, ale to už asi nikomu nevadilo … teprve druhý den jsem si přečetl výsledovku, kde jsem byl ve špatné trati (5 km – startovali těsně po nás a dobíhalo se společně) – ale bez problému se to vyjasnilo. A ještě horší bylo zjištění, že ve své kategorii – “těsně před smrtí” jsem byl sedmý, ale v kategorii do 40-ti bych byl “na bedně” – hanba mladým 🙂
Českobrodská pečeť 2016
Po dvou letech tradiční Českobrodská pečeť – super desítka po silnici, 5km mírně nahoru a pak zase 5km mírně dolů … Po minulém týdnu jsem začal rychleji, přeci jen nebylo nutné se “brodit” takovým davem. Ale pro změnu mi tentokrát odešel pátý a pak sedmý kilometr – vlastně ani netuším proč, ale ty dva kilometry byly mezičasy skoro 4 minuty – takže celkově těsně pod 38 minut, +/- stejně jako minulý týden v Pečkách. Tady ale musím říct, že se mi běželo asi ještě lépe … opět tedy s rezervou, pořád se mi nedaří dotlačit se k běhu “na krev”. Ono to bylo vidět i na těch slabých kilometrech – stačilo skouknout mezičas a najednou jsem zrychlil bez většího úsilí. No nic, snad příště.
Organizátoři tady odvádějí dobrou práci – žádné “opičárny” kolem – prostě registrace (deset minut před startem – super) a po třech větách rozpravy rovnou start – trať je zabezpečena policií, ale vzhledem k minimálnímu provozu to je skoro zbytečné – tady projede pár aut denně. Takže závodníci mohou pozornost upnout běhu a nestresovat se z jiných věcí, snad s jednou výjimkou – silnice. Je to silniční běh, ale snad každým rokem je silnice horší a horší. Za sebe jsem potkal opět pár známých tváří – vždycky mě to potěší.
Tak uvidíme, kde budu před Vánocemi resp. příští rok – jednání jsou otevřena – ale tenhle běh … bych si rád zopakoval.
Pečecká 10-tka 2016 jaro
Aaaa Pečky jsou zase tu = nová sezóna běžeckých závodů (pravda, jednu desítku již jsem si letos dal, ale Pečky jsou prostě Pečky). Po loňském a předloňském trápení letos téměř ideální podmínky – ani teplo ani zima – běh v šortkách a triku (pravda s dlouhým rukávem). A kupodivu i skoro bezvětří, takže se běželo opravdu rychle. Čas 37:48, které jsem si naměřil mě potěšil, trochu jsem před startem doufal, že bych se mohl přiblížil k 37 minutám, ale start z davu lidí a první kilometr “kličkování mezi běžci” za 4:00 tenhle cíl spolehlivě pohřbil. Na druhou stranu, od třetího kilometru (ten druhý byl naopak hodně rychlý) se mezičasy ustálily na 3:48 +/-4 vteřiny a to mě hodně potěšilo. Proti loňsku jsem tak v druhé pětce spíše ještě získal pár míst. Teda až na poslední kilometr, kde opět přišla krize vůle … s vědomím, že pod 38 to je úplně v pohodě a naopak 37 je úplně mimo najednou bylo 500 metrů neskutečně pomalých, až jsem se sám vyděsil a na trati si sám nadával. V cíli ovšem spokojenost – při tom mizerném prvním kilometru a naopak váhání na konci je čas k 37 asi pořád reálný, naopak pohoda s kterou jsem pořád běžel pod 4 minuty kilometr mě potěšila a docela se těším na nějakou delší trať – v cíli jsem rozhodně neměl pocit absolutního vyčerpání (a to je špatně, kde jinde by měl ze sebe dát závodník maximum než na závodě), takže se delší tréninky v mírnějším tempu vyplácí. Ostatně při běhu jsem se tentokrát cíli prostě skvěle – už si ani nepamatuji, kdy naposledy mě nepotrápily achilovky a mohl jsem běžet v naprosté pohodě.
Pořadatele pochválím – tady vše funguje jak má, zajištění je již profesionální a vůbec to nepřipomíná dobu před 25 lety, kdy jsem Pečky běžel poprvé a kroužili jsme v parku. A možná právě na to jsem na trati nejvíce vzpomínal – na dobu, kdy běhali nadšenci, neexistovalo RUNGO a podobné aktivity a všichni běžci jsme se skoro znali. Dnes se pořád potkávám s mnoha běžci, ale jako každý rok se jich pár neobjevilo … doufám, že je potkám jinde a přeji všem, které jsem za ty roky potkal a potkával, aby u běhu vydrželi co nejdéle. Tak do roku 2016 vítr do zad a pevné zdraví … nám všem.
Rybakros 2016 – do nového roku 10 km +/-
A první letošní závod je za mnou … 10 km kros, nebo spíše “kros” v krčáku – rozuměj v Krčském lese. Skoro bych tak mohl říci, že v domácím prostředí, protože do Krčského lesa se jednou týdně dostanu zaběhat když malá cvičí, ale bylo to zrovna v té části, kam už se moc nedostanu, naopak v části, kterou procházím, když jdu pro malou do školky, nebo ze školky do práce 🙂 – takže cca 100m jsem znal velmi dobře. Určitě musím říct, že Krčský les opět překvapil, kolik je tu steziček a cestiček suprových na běhání – kross to nebyl, běželo se výhradně po cestách – štěrk, místy asfalt, nebo udusaná hlína – snad pokud je sníh, musí to být výrazně náročnější. Jinak na trati dva kopce (a dva okruhy, takže čtyřikrát stoupání) a stejně tak klesání – a na to, že je to u Prahy = v rovině docela dlouhé (no řekněme 300m), takže trať celkem náročná. Vzhledem k tomu, že jsem v lednu docela běhal po odpočinku na podzim, kvůli šlachám (nic platné – bolí zase), tak jsem rozhodně žádný dobrý čas nečekal a spolu s tím, že trať jsem neznal, bylo to “hore-dole”, dal jsem si spíše skromný cíl, dát to pod 40 minut (na silnici tragický čas). První kolo za 19:15 – tak akorát, protože jsem měl pocit, že to bude v pohodě i dál. Nicméně v druhém kole byl první kopec opět v pohodě, ale pak přišla krize – nejprve špatný došlap a po cca 100 metrech se ozvala levá šlacha stejně jako v týdnu na trénincích – a radostně jsem zpomalil. Ne výrazně, ale nechtěl jsem nic riskovat, čas byl v pohodě, tak jsem zklidnil tempo, zkrátil krok a říkal si, že poslední 2,5km už doklušu … načež se mi rozvázala tkanička. U takového mazáka (25 let běhám) na 10 km naprosto amatérská chyba – v duši jsem si vynadal, zavázal a pokračoval v klidu dál … v dalším kopci jsem znovu začal dobíhat dvojici, ale téměř přesně na vrcholu se rozvázala tkanička druhá a to už se přiznám jsem rezignoval, zavázal druhou tkaničku a na posledním sběhu jenom pohlídal těch 40 minut – celkem v pohodě … a naštvaný na vlastní neschopnost jsem se raději oblékl a volným tempem vyrazil na kole zpět do Jesenice.
Poučení je jednoduché – celkem se mi dobře běželo, až na tu levou nohu – do kopce dokonce super, sběhy jsou výrazně slabší … ale to už tak prostě je. A hlavně – přes všechny zkušenosti jsem si ani ty tkaničky nezavázal pořádně a 20 vteřin jsem ztratil tak amatérsky jak jen amatérsky lze čas ztratit 🙂 No nic, vzhůru do dalšího tréninku a těším se na Pečky 10km – inventární číslo už mám zajištěno 🙂
Běh Zbraslav 6.12.2015
Aaa další cross – skoro si připadám, že opouštím silnici a dávám se na terénní běhy. Tentokrát 5km ve Zbraslavi kolem “Fridolína” – jezevce v místní miniZOO. Ale hádám, že to bylo kratší – v tomhle terénu a kopci bych asi 5km za 21:něco nedal. V každém případě se mi to tentokrát opět líbilo – úvodní krpál, hádám tak jeden kilometr “skoro do nebe”, následně hore-dole pasáž s docela náročným povrchem a poslední sběh dolů, kde jsem asi hodně ztrácel – některé věci se nenaučím.
V každém případě jsem měl o projití trati před závodem ze sběhů celkem hrůzu – velké kameny v listí jsou na kotníky “ideální” povrch. Ale samotný závod mě spíše příjemně překvapil – od začátku se mi běželo dobře a asi jsem běžel a asi jsem se opět zbytečně šetřil. Ten kopec nabyl zase tak dlouhý a při ostrém běhu ani kameny moc nevadily. A pak se dal i ten šutrovitý povrch – svítilo dobře sluníčko, takže bylo krásně vidět. Přesto bylo vidět, že první část byla výrazně rychlejší než ten sběh dolů – tam jsem se hodně trápil. Ale s časem jsem spokojen, umístění ani netuším, ale běh je to určitě zajímavý a věřím, že v případě mokra nebo sněhu to může být hodně náročných cca 4,5 km.
Běh lyžařů Senohraby 2015
Jako nepoučitelný jsem si asi tři týdny po Kunraticích dal běh lyžařů v Senohrabech – když už tam bydlí a podílí se na organizaci kamarád Jirka, cítil jsem povinnost akci podpořit. Kross na 8km jsem sice od začátku považoval za dobrodružství, ale co už … “copak chceme žít věčně?” V každém případě jsem po týdnu s rýmou cítil, že pořádné vypocení tělu rozhodně pomůže 🙂 První překvapení na mě čekalo večer před závodem, když jsem zjistil, že nejsem přihlášen i když jsem do té chvíle byl přesvědčen o opaku … ale volným míst bylo dost, takže jsem vyrazil na “registraci na místě”. Další nemilé překvapení byl déšť, který od rána pršel – na trati se docela podepsal.
Protože jsem jel na registraci na místě, musel jsem dorazit do 11:30 a start byl až (můj 13:48) – takže po získání čipu a čísla jsem se rozhodl projít si trať – nové maratonky mají ještě jakž-takž vzorek, tak jsem šel v nich a trochu jsem věřil, že v nich i poběžím. Ale bakno na trati mě rozhodně přesvědčilo vzít si trail “zetorky” – na několika místech bylo takové krázné jílové bahýnko, které klouzalo jak na ledě. Kdyby nebylo bahna, tak trať je super – sběhy, výběhy, rovné pasáže, lesní cesty, pěšinky – pořád se to střídá, skrz krátká údolíčka i po širokých cestách … prostě super trať, kde se běžec nenudí. Díky bahnu pro mě hlavně sběhy byly hooodně náročné. No v každém případě jsem zpět na startu zvážil, že se jdu přezout – doběhl jsem k autu, počkal až se přiblíží start (mezitím se znovu rozpršelo) a vyrazil. Kolega mi dokonce nedal před startem ani koláč, abych se neunavil před závodem (to si ještě vyříkáme) … takže jsem spolu s dvojicí spolustartujících (start intervalově po 20s trojice) vyrazil. Během prvních dvou kilometrů mě dohnala trojice “vlčáků” a naopak jsem předběhl x lidí – bylo vidět, že rozdíly jsou veliké a při běhu dolů jsem viděl, jak ztrácím … naopak do kopců jsem předbíhal v pohodě ostatní. Trochu jsem zaváhal kolem 4-tého kilometru – bahno za potokem bylo opravdu výživné, ale pak už se běželo celkem dobře, spíše mě překvapil závěr – poslední 2 km utekly strašně rychle a celkem jsem cítil, že “jsem dobře rozdýchán a mohl bych pokračovat” … no nic, příště asi začnu zrychlovat dříve.
Takže uvidíme za rok, jestli bude podobné bahýnko, nebo trochu tvrdší trať, ale v každém případě tento kross doporučím – sice hodně běžců, ale příjemná atmosféra a krásná trať … 8km je tak akorát. A pokud máte malého běžce, závody jsou i pro děti (letos měla Klárka bohužel vystoupení, takže zpívala v Jesenici – tam jsem ostatně hned po závodu prchnul).
2015 listopad Velká Kunratická poprvé
Tak dnes 8.11.2015 jsem si zaběhl svojí první Velkou Kunratickou. Za nádherného počasí – jsem překvapen, že to musím na listopad napsat, ale ono bylo až MOC teplo. Téměř 19C slunečno a vítr v lese nebyl vůbec cítit. Prostě nádhera. Trať téměř suchá (v sobotu ráno déšť) – po suchém létu až podzimu žádné překvapení. Čas 15:45 – no nic moc, ale na silničáře a jednoho z posledních startujících jsem docela spokojen, předbíhal jsem davy lidí, pokud by se mi nerozvázala tkanička a v jednom úseku se nezasekl za běžcem přede mnou (tam fakt předbíhat nešlo), myslím, že by to bylo lepší, ale i takhle “za mě dobrý”.
Co bych řekl ke trati? No na to jak je popisována (netuším jaké je to v bahně) … to je legrace. Možná proto, že jsem zvyklý na desítky, ale přišlo mi to neskutečně rychlé a krátké – rady “do kopců klidně jděte, naženete to na rovinách a neutavíte se” jsou pro sváteční běžce. Naopak, kdo aspoň trochu běhá … jděte do toho naplno. První kopec vyběhnete dřív, než si uvědomíte, že běžíte. Na potoky kašlete – probíhejte je, vodu si ani neuvědomíte a lepší než skočit a riskovat dopad na kámen a kotník. Do hrádku asi 98% lidí leze po čtyřech – lezte taky “co to jde” – pak sbíháte a lehce si odpočinete. Sběh z hrádku je možná první nebezpečné místo – tam to je o kotníky. Ale pak je rovina, kde máte šanci svižně běžet a trochu se vydýchat do dalšího kopce. Na radu “třetí kopec opět volně a klidně přejděte do chůze” … se opět vykašlete, sice s rozvahou, ale dá se vyběhnout a hlavně nahoře – do běhu co nejdříve, každý krok chůze za vrcholem ztrácíte vteřiny. A hlavně … tedy to už můžete solit – jedna rovina, zatáčka, rovina, zatáčka, dlouhá rovina s povrchem asfaltu – tady je třeba jít “co to dá”, pak esíčko dolů (tady jsem převazoval tkaničky) a pak máte smůlu, protože dlouhý traverz dolů, kde (pokud před vámi běžec neuhne) nemáte nárok předběhnout – až 200m před cílem. K mému pobavení běžec přede mnou ten úsek pomalu klusal, aby pak spurtoval jako zajíc. Cíl a zjištění, že se spurtem jsem začal pozdě – asi bych měl ještě na jeden okruh.
Za sebe musím říct, že trail mi jednoduše nesedí … a Kunratickou si možná už odpustím – je to hezký závod, ale je to dnes už spíše o historii než o samotném závodu. 3.1 km parkem v Praze, určitě si dovedu představit zajímavější trati. Výběh na hrádek je spíše legendou než nějakým “smrťákem” – ano lezete tam po čtyřech a chytáte se kořenů, ale je to 60 slovy šedesát metrů … Spíše než o náročnosti trati ty komentáře svědčí o tom, že 80% startujících jsou rekreační běžci.
Takže kdo trochu běhá, ať si to zkusí – Kunratická se dá v pohodě uběhnout, ale kdo nemá rád “stádovité závody”, ať si je klidně odpustí, zase o tolik nepřijde.
Podzimní Pečky 2015
Po dvou letech jsem se na podzim dostal do Peček na tradiční desítku … a znovu jsem zažil nádherné Deja-vu. One pocit návratu již 24 rokůl zpět, kdy jsem se postavil na první běžecký závod … a to tady v Pečkách, na tomto okruhu v parku. Pravda, park se změnil, i počet koleček je trochu jiný … a tenkrát to byl jarní běh, který se již stal velkým závodem, ale to vůbec nevadí. Ostatně to největší co se změnilo jsme my – závodníci. Tenkrát mi bylo 18 a patřil jsem k nejmladším – rekreační běžec v době, kdy běhali jenom sportovci a nadšenci pro sport. Dnes jsem již běžec středního věku (a to si ubírám), běhající v době, kdy je běh, pardon run/jogging in. Odpoledne jsem tak kouknul na výsledky cca 10 let dozadu … a uvědomil si, kolik lidí se mnou již x let běhá a kolik jsem postupně přestal na okruzích a závodech vídat. Prostě zdraví, úrazy nebo čas “pročistily naše řady”. Určitě jsem nezaběhnul rekord, ale po dlouhé době se mi běželo fakt dobře – šlachy sice bolely, ale v mezích norem a celkově mi ta měkká trať po parkových cestičkách letos suprově sedla. Dokonce jsem i poslední kolo finišoval, protože jsem nechtěl pustit kolegu před sebe (přeci jen ještě trochu závodního elánu ve mě je), i když jsem pak v cíli zjistil, že chudák odpadl už v předposledním kole, takže jsem se hnal “zbytečně” – ale aspoň ten čas zase potěšil.
A legračně jsem si uvědomil, že kolega s kterým jsem se honil začal běhat v době, kdy já už byl “ostřílený závodní vlk”, že ta paní co kroužila na okruhu a občas jí potkávám začínala běhat jako malá holka před x lety, že poslední závodník ktarý dnes byl na trati (a má můj neskonalý obdiv) byl veterán už v době, kdy já začínal a jestli v jeho věku uběhnu 10km, budu asi štěstím bez sebe, že ten padesátník, který se potil na trati x minut za mnou je stejný chlap, co mi to před 24 lety nandal jako běžec v nejlepších letech začátečníkovi, že … mě ten zatracenej běh pořád ještě baví a hrozně rád zase potkám ty stejné šílence (a třeba i šílenky, nebo jak je ženský rod pro šílence) na dalším běhu.
Takže ahoj na dalším startu … a v dalším cíli se všemi kterým se nohy ještě nezastavily.
LinkedIn
