Duatlon Čáslav 2011
Po roce opět v Čáslavi a opět nádherný závod – proti loňsku sice časově zhoršení, ale pozice o jedno lepší … a jak jsem tak koukal letošní vítr asi to kolo trochu zpomalil. Zároveň je třeba říct, že počasí vyšlo – přes předpověd deště se jelo za sucha a ten vítr byl spíše mírný i když asi trochu potrápil. I letos organizace bez problému a závod dobře pohlídán. Je super, když policie podobnou akci podpoří a na těch třech nebezpečných místech stojí – je to na 1/2 hodiny na každém místě a myslím, že riziko kolize to výrazně zvýší. Aspoň já jsem měl pocit, že na křižovatkách nemusím hlídat tak pečlivě auta a mohu si zatáčku “vyjet obloukem mírně do protisměru”.
Závod byl identický tomu loňskému – 6km běh – 25km kolo – 3km běh a musím zopakovat pochvalu trati. Ten běh parkem je nádherný od oblouku kolem rybníka až po “kličkování dolů” ke stadionu – je to pestré, nikde není silniční provoz a běží se po lesní cestě, snad jedině ty kořeny při seběhu mi trochu vadily, ale to prostě k lesní cestě patří a není jich zase tolik. Na kole mi trochu vadila (opět jako loni) jízda v háku – mám pořád pocit, že pár lidí to prostě “uvisí” a x kilometrů se jenom veze – pokud střídají, je to asi v pohodě i když i tam bych spíše volil single jízdu, ale pár lidí prostě jede jak by řekl cyklista “na hyenu”. Ale to se stalo v duatlonech a triatlonech pravidelným jevem, který je asi už dnes nutné brát jako realitu. Závěrečné 3km běhu jsou spíše zkouškou, jak se člověk na kole vydal a dokáže se ještě přeorientovat na kolo. V každém případě je to už krátké a uteče to hodně rychle.
A co říct závěrem – asi se jenom opakovat – poděkovat organizátorům a popřát ostatním závodníkům, ať jim to běhá a ať se za rok na téhle akci zase sejdeme (nebo jinde ještě dřív). A taky poděkovat přírodě, že to vydrželo a déšť přišel až večer. A za každého z nás i tomu, že jsme to i letos “dali” – kdo nezávodí, těžko pochopí, ale je to super pocit, když si člověk může říci – ještě na to mám.
Duatlon Břehy 2011 6,6-24-3,3km
Druhý letošní duatlon, tentokrát se silničkou – a počasí se opět vydařilo, stejně jako organizace. Tu musím pochválit – žádné zdržování, depo, prezentace, trať – vše připraveno. Trati kola pomohla kompletní uzavírka, byť za cenu několika otáček, které zrovna já moc nemusím. V každém případě na všech trochu nebezpečných místech (díky uzavírce nikde nic strašného) dost organizátorů – zabloudit snad nemohl ani slepý. Co bych vyzdvihl – odvahu zakázat drafting a také to poměrně zodpovědně kontrolovat – motorku s organizátory dávající na to pozor jsem na trati potkal snad šestkrát – je to prvek, který bych já osobně do duatlonů a triatlonů vrátil – závod by měl ukázat jak je na tom kdo fyzicky, ne schopnost “uviset” někoho v háku. A snad s výjimkou jednoho momentu jsem také měl pocit, že to závodníci dodržovali – budiž jim za to dík. I trať byla poměrně slušná – hlavní cesta s velmi kvalitním povrchem a ani na té odbočce k Vlčí Chabřině to nebylo nijak zlé – 95% se dalo určitě jet zabalen v “kozlovi”.
No a trať běhu, ta je tady prostě suprová – ten okruh kolem rybníka nemá chybu – na začátku je sice trochu hrubší štěrk, ale celkově je to lesní cesta, kousek asfaltu, ale hlavně – běh nádhernou přírodou. Trochu mě zamrzela změna orientace posledního běhu – loni byl “obráceně” a byla to taková zvláštnost, která celkem oživila finiš, ale letos se zase proběhlo kempem – bylo to dobře zorganizované. Organizátorům se opravdu povedlo promyslet trať, aby se cyklisti s běžci nepotkali a nehrozila kolize.
Mě potěšilo asi i umístění – 17-té místo jsem moc nečekal, umístění do 20-tky jsem před závodem bral jako spíše nereálný cíl. Ale jelo se mi dobře kolo – až překvapivě vzhledem k tomu, že dosud jsem jezdil skoro výhradně na MTB, naopak trochu jsem zkazil závěrečný běh – kotníky si zase trochu zatrucovaly po špatném šlápnutí, ale celkově se mi jelo dobře, nebo vlastně úplně skvěle – hlavně na kole jsem měl pocit, že trať mizí.
Takže pokud to za rok vyjde časově, určitě bude opět tento závod v mém kalendáři – dík pořadatelům a gratulace všem, kdo závod dokončili.
Duatlon újezd 2011 – sprint na tři části
V neděli 17.4. se v Újezdě nad Lesy u Prahy konal duatlon MTB, i když v tomto případě je to MTB spíše v uvozovkách. Trať velmi rychlá 3km běh – 25km kolo a 2km běh téměř zcela po rovině. I u toho běhu váhám, jestli kolečko deklarované jako 1 km – běželo se 3x resp. 2x – nebylo kratší. Nevýhodou bylo, že cestička byla poměrně úzká – špatně se předbíhalo a opět se našlo dost lidí, kteří se postavili do prvních řad a během prvního běhu “zvadli” a zdržovali. Ale to je daň větší akci, protože přes 150 lidí na startu už prostě je hodně. Naopak super bylo to prostředí v lese – měkký povrch, většina lesní rovné cesty, jen kousek po asfaltu … běžecký ráj.
Cyklistická část si označení MTB zaslouží snad jedině v polovině okruhu, kde bylo cca 800m lesem – kořeny, kameny a průjezd jedním potůčkem. Jinak asfalt – sice lesní vedlejší cesty, ale rovné a skoro horší než terén byly některé prudké zatáčky. Značení super, navíc na třech místech organizátor – zabloudit nešlo a jediný nebezpečný úsek po silnici byl dobře kontrolován. Závodníci se tedy mohli soustředit na let vpřed, protože bezvětří a rovina opravu pomáhali rychlé jízdě i na “horákovi”.
Závěrečný běh byl už opravu kraťounký – spíše sprint, kdy byl trochu zmatek, kdo je v prvním, kdo ve druhém kole, jestli má smysl sprintovat, nebo ne … ale čipy na noze vše pohlídaly. V každém případě to je hezká akce a kdo si chce zasportovat, doporučuji. Dá se to jet celkem v pohodě a užít si pohybu, ale dá se i “do toho šlápnout” a pořádně se vyšťavit. K mému překvapení jsem dopadl i celkem dobře, na svojí nechuť k terénu jsem i kolo dal svižně, takže časem i pozicí ve výsledcích jsem spokojen. A už se těším i na další duatlo – Břehy, silnička mi bude asi sedět lépe 🙂
Duatlon Mělník
Asi jeden z posledních letošních duatlonů – opět zjevný “hobík”, tedy převážně pro nás amatéry. Na pohled krátké tratě 5-25-2,5km jsou přeci jen okořeněny tím, že se jedná o MTB trať kola.
Samotný běh jsou na začátku dva lesní okruhy po 2,5 km – krásná lesní cesta, místy trochu kořeny a kameny, ale to k lesní cestě patří. Výhodou, proti silnicím, je fakt, že se pořád něco mění – rovinka, zatáčka, krátký seběh, zatáčka, … takže když si cestu před závodem projdete, případně ve druhém kole už máte zhruba přehled, kde na trati jste, kolik vás ještě čeká. Opravdu pochvala i značení – snad na jediném místě bych šipku posunul o dva tři metry blíž – zatáčel jsem poměrně prudce kolem stromu :-). Hezké to bylo i při závěrečném okruhu po kole – jednak jsem měl pocit, že jsem se na kole moc nevyšťavil, jednak ten měkký lesní povrch je na běh opravdu příjemný. A taky je to vědomí, že se jedná o poslední 2,5 km motivující k rychlému běhu.
Dva cyklistické okruhy pro mě byly určitě náročnější – MTB prostě není pro mě “to pravé ořechové”. Především v prvním kole to bylo opatrnější, protože jsem trať neznal a musím říct, že na několika místech dokázala překvapit. Určitě se to nedá srovnávat s xTerrou, ale i tak tam bylo několik míst, kde se dalo lehnout – úsek písku asi dva km po startu byl nepříjemný už tím, že se do něj vjelo po prudké zatáčce … tam jsem tedy měl problémy. Cesta po hrubém štěrku kousek za ním mě taky docela vyklepala a přední kolo poměrně živě poskakovalo po kamenech – v obou kolech jsem viděl, jak na ostatní ztrácím, když jsem je naopak následně do kopce dojížděl. Asi ten terén budu muset více trénovat. Polní cesta mi kupodivu celkem vyhovovala, přestože to na drnech docela skákalo, mel jsem pocit, že je se tam dá jet svižně a měl jsem kolo pod kontrolou. Naopak zhruba uprostřed byl opět malý kousek písku, kde mi mi přední kolo celkem odcestovalo do stran – pravdou je, že vzorek na předním kole již dávno odešel “do věčných lovišť”. Dlouhá asfaltka byla pak sice hodně rozbitá, ale pořád to byl pevný povrch, který mi vyhovuje. Poslední km byl sice přes les, ale kořenů nebylo mnoho a dalo se to zvládnout. Trochu mě zamrzelo druhé kolo, když jsem se těšil, že zrychlím (už bude méně překvapení), pot slušně zmáčel brýle a jízda naslepo přinesla opět zbrzdění.
Naoak v závěrečném běhu jsem ocenil, že to kolo nebylo na doraz a běželo se mi výborně.
V každém případě to byla slušně zorganizovaná akce a bylo vidět, že se lidé přijeli hlavně pobavit při sportu. Zhruba 55-60 účastníků si trať určitě užilo a z hlasů po závodě jsem měl pocit, že většina za rok chce opět dorazit. Organizátorům tedy je třeba poděkovat a za rok zdar.
Oficiální stránky duatlonu mělník.
Kolesman – Duatlon
Další z amatérských závodů duatlonu, tentokrát tratě 3-30-1,5. Zajímavostí určitě byl běh po travnaté dráze – dostihové závodiště, takže si člověk mohl připadat, že dře jako kůň, případně letí jako chrt 🙂 Trochu nepříjemný byl povrch na běh – travnatý, ale přeci jen s nerovným povrchem a nerovnostmi od kopyt závodníků. Ocenění určitě zaslouží dopolední program pro děti – závod kolesmánek. To považuji za důležitou součást – učit děti závodit a přitáhnout je ke sportu jako takovému. Když vidím startovní pole, připadá mi, že je velký výpadek u závodníků ve věku 20-30 let – jejich zastoupení bývá hodně malé, spíše je možné narazit na 50-ti leté “pardály”, případně ještě starší.
K trati toho moc nelze co dodat – dva 1,5 km okruhy na začátku pole hodně roztrhaly (to jsem vůbec nečekal – spíše jsem tipoval, že balík vběhne do depa společně a nastane boj). Pak dva 15km okruhy na kole za lehkého větru, který se někde trochu opřel – jel jsem cca 10 km ve trojici a střídal – pak bohužel přišla křeč do lýtka … no ic moc a kolem se přehnala skupinka asi 8-mi závodníků. I zde bylo vidět, jak se vytvořily skupinky 3 a více závodníků, které spolupracovaly. Na jednu stranu je to pochopitelné – kdo na kole jezdí ví, jak je v balíku jízda pohodovější, na druhou stranu je vidět některé závodníky, kteří se 90% trati vezou a netáhnou ani metr. To se ostatně potvrdilo i ke konci kola – křeč přešla a dotáhnul jsem skupinku tří závodníků – když jsem si asi 2 minuty odpočinul (ono dotahovat skupinu není nic jednoduchého), koukal jsem, že už táhne asi taky jenom jeden a další dva se vezou – vystřídal jsem ho a koukal, že opět vystřídat už nechce nikdo … prostě dva se už posledních 7 km “jenom vezli” – musím říct, že mě to trochu nabudilo a rozhodl se risknout “vše” – takže jsem vyzkoušel, kolik jich setřesu – no byl to jenom jeden – dva se drželi nalepení na zadním kole, ale už nikdo nevystřídal, i když jsem zpomalil více než bylo nutné poslední km …
A závěr byl opět jeden okruh po dostihové dráze běhu – samotného mě překvapilo, kolik jsem ještě měl sil a jak se pohodově běželo. Ale ono to opravdu bylo krátké a kolo bez sebemenšího kopečku.
Počasí se určitě vydařilo, a pokud to půjde, zajedu i za rok (kdo by si nechtěl zahrát na koně iiiaaaaa)- sportu zdar. Snad jedinou drobnost – i zde bylo to “trapné čekání na Godota” – prezentace v 13:00 a start 14:15 – to je přesně ta hodina nervozity, kdy všichni čekají na …?
Duatlon Čáslav – pohoda a jednoduchost
Tuto neději jsem si zajel kratší duatlon v Čáslavi – 6-25-3 (běh-kolo-běh) a pokud jsem kdy zažil perfektně zorganizovaný závod, bylo to zde. Určitě tomu napomohla relativně malá účast – do 50-ti závodníků, ale i ukázka, že zaběhnutý závod může proběhnout jednoduše, hladce, … prostě v pohodě.
Fungovalo všechno – přihlášení před závodem i na místě – přidělení čísla v rozumném předstihu, že jsem si ještě stihnul projít trasu běhu (3km okruh parkem) – krátká rozprava těsně před startem a start bez zbytečného zdržování téměř přesně v deklarovaných 10:00. I vyhlášení hned po závodě, kdy výsledky byly vytištěny pro závodníky ještě na místě bylo dobře udělané – začalo vlastně chvilku po doběhnutí posledního závodníka … a zase, žádné protahování, ale vyhlášení výsledků a tombola. Prostě takhle si představuji organizaci závodu, který je určen pro amatéry a pár závodníků, na nic si nehraje, ale zázemí je pro sport perfektní. Organizátorům tímto děkuji.
Líbila se mi i trať – park v Čáslavi je na běh super – žádný asfalt, ale cestička (místy štěrková), hodně zatáček, drobné ale krátké výběhy, prostě pestré a příjemné. Ty tři kilometry tam uletí jenom tím jak je pořád co sledovat. Pro mě byly trochu náročnější seběhy po kořenech, ale určitě se daly seběhnout i se “skleněnými kotníky”, ale trochou pozornosti. 25 km na kole je možné rozdělit 9km mírně do kopce (samozřejmě ne nonstop) – 8km “nahoru dolů” a 8km mírně z kopce. Ta prostřední část sice není povrch optimální, ale naopak první a poslední jsou po asfaltu téměř bez děr. Provoz byl minimální, takže opravdu klid na závodění. Snad jediná tři nepřehledná místa – výjezd ze stadionu, sjezd na mostek někde kolem 15-tého km a výjezd z vedlejší na cca 17-tém km. I tady bylo vše jednoduché – na dvou místech stála policie (začátek a vjezd na hlavní) a na jednom jeden z pořadatelů (jeden byl ještě kousek po startu u díry v silnici) – ukázali, případně přibrzdili auta … myslím, že nikdo nebyl omezen a naopak závod proběhl bezpečně a bez problémů. Vzhledem k tratím navíc bylo třeba být na místě relativně krátkou dobu (odhaduji tak hodinku) – přesně tohle mi přijde jako služba policie veřejnosti “Pomáhat a chránit”. Závěrečný běh po stejné trati byl sice už náročnější, ale to vědomí, že “už jste skoro v cíli” pomáhá.
Abych jen nechválil – opět podotknu, že povolení jízdy v háku se stalo standardem, ale … no rozhodně nejsem jeho příznivcem. Duatlon a triatlon beru jako individuální sporty, kde se IMHO každý má poprat sám s tratí i sebou.
V každém případě blahopřeji všem závodníkům i pořadatelům k výsledkům a organizaci. Za rok zdar. Díky i doprovodu – za rok snad i závodícímu a blahopřání bráchovi, že se přesvědčil a vyrazil na start.
LinkedIn
